Nová dějepisná olympiáda mezi dovednostmi a faktografií

Proměnou prochází i dějepisná olympiáda. Soutěž má v současnosti dvě kategorie. První je určena pro žáky 8. a 9. tříd ZŠ s možností přizvat i mladší zájemce. Středoškolská kategorie se snaží oslovit všechny typy středních škol, nejen gymnázia. Letos se koná její 52. ročník.

Oslovili jsme tajemníka soutěže Mgr. Jindřicha Koldu, Ph.D., vedoucího katedry pomocných věd historických a archivnictví na FF Univerzity Hradec Králové, recenzentku soutěžních úkolů doc. Mgr. Radmilu Prchal Pavlíčkovou, Ph.D., a předsedkyni ústřední komise Mgr. MgA. Ivu Vachkovou, Ph.D., aby proměnu dějepisné olympiády přiblížili.

Dějepisná olympiáda má dlouhou tradici. Vznikla původně jako faktografická soutěž pro žáky základních škol. Dějepisné vyučování ale dnes směřuje k budování dovedností při práci s historickými prameny, k podpoře kritického myšlení žáků. Proto je třeba zadávat úkoly jinak – být kreativní a prověřovat úroveň dovedností žáků na prakticky zaměřených úkolech.

Důležité je, aby olympiáda nebyla pouze ověřováním faktografických znalostí. Nejedná se tedy o test, v němž by žáci odpovídali na otázky Kdy?, Kdo?, Jak?, Co?. To samozřejmě neznamená, že nemusí mít znalosti. Snažíme se, aby zadání úlohy bylo formulováno tak, aby museli své znalosti vyhodnotit, zpracovat a použít – a aby přitom současně uplatnili dovednosti při práci s různými typy zdrojů – fotografiemi, texty, úryvky z dobových pramenů, karikaturami, mapami, grafy a podobně.

Uvedu příklad z olympiády z roku 2019/2020 s tématem „Dlouhé století se loučí (1880–1920)“. Úkol ve školním kole středoškolské kategorie spočíval v tom, že studenti měli k dispozici reklamní plakát na kolo značky OPEL ze začátku 20. století. Jejich úkolem bylo rozhodnout, čím by mohlo vyobrazení v této době pobuřovat konzervativní kolemjdoucí.

Aby soutěžící mohli rozhodnout o pravdivosti tvrzení z nabízených možností, museli použít své znalosti a vyhodnotit je s ohledem na dobu vzniku plakátu a způsob vyobrazení ženy. Potřebovali tedy nejen porozumět vizuálnímu prameni, symbolům, které reklama používala, ale též mít znalosti o dané době a rozumět jejímu kulturnímu a genderovému kontextu. Například vědět, že před 120 lety nebylo obvyklé, aby ženy nosily kalhoty, měly odhalená lýtka a účastnily se sportovních soutěží. Emancipace žen ve sportu nastala až od dvacátých let 20. století. Otázka tedy nezněla jako znalostní test: uveď, kdy se stalo běžným, že ženy nosily kalhoty.

Ve stejném roce se v okresním kole objevila úloha s pohlednicí z Liberce z roku 1909. Soutěžící měli k dispozici obě její strany, tedy jak obrázek z pohlednice s německým názvem, tak česky napsaný pozdrav na druhé straně. Na tento velmi komplexní pramen, kombinující vizuální a různá textová sdělení, navíc ve dvou jazycích, navazovala další série úkolů. Studenti z pramene měli umět vyčíst, že pohlednice vznikla u příležitosti německo-české výstavy v Liberci, a na základě znalostí o konání zemských a světových výstav a o tehdejší národnostně složité situaci v českém pohraničí odpovědět na další otázky a vybírat správná tvrzení.

Samozřejmě. Například v ročníku s názvem „Labyrintem barokního světa“ otevíral ústřední kolo pro první kategorii spor kolem znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, tedy navýsost aktuální téma. V úloze č. 2 měli soutěžící úryvek z otevřeného dopisu, který odborníci na dějiny umění adresovali v létě 2019 pražskému primátorovi.

Žáci měli na základě četby textu odhalit, zda autoři otevřeného dopisu byli zastánci, či odpůrci znovuvztyčení sloupu, a zjistit, o jaké argumenty opírali svůj názor. Pro splnění takové úlohy nemuseli znát z hlavy historii sloupu a okolnosti jeho stržení, dokonce ani podstatu sporu, který v té době hýbal nejen odbornou veřejností. Ale pokud se ve škole učí kriticky číst a pracovat s odbornějším textem, dokážou pak porozumět obsahu a vybrat z nabídnutých tvrzení ta, která z textu vyplývají.

Určitě by to tak být mělo. Smyslem výuky přece nemá být zopakovat naučený fakt, ale použít ho při řešení nějakého problému. Žáci dobře nastavené úlohy nevyřeší díky tomu, že se něco naučili nazpaměť a umějí si to vybavit, ale hlavně díky tomu, že dovedou pracovat s různými zdroji, umějí porozumět jádru sdělení, zasadí ho díky znalostem do souvislostí a informaci získanou rozborem umějí použít. Tyto a podobné úlohy směřují do vyšších kognitivních úrovní. Ale právě v tom tkví význam dějepisu pro kultivaci myšlení a orientaci v současném světě.

Při přípravě úkolů je potřeba vybrat prameny, se kterými mají žáci pracovat. Archiváři a pracovníci muzeí mohou napomoci odbornou erudicí při jejich výběru. A pro olympiádu poskytnout ze svých sbírek vhodný materiál.

Možnosti jsou ohromné! Od snímků vzácných archiválií a sbírkových předmětů i archeologických nálezů třeba po ručně šité roušky z roku 2020. Jde o prameny osobní povahy, jako třeba dětské hračky, ale i členské průkazy, plakáty apod. Ale i nejrůznější úřední vyhlášky, nařízení. Záleží na tématu soutěže.

Tvůrci otázek se snaží už třetím rokem navázat spolupráci na osobní úrovni a cestou oborových setkání, ale jde to pomalu. Do budoucna bychom rádi více pracovali např. s regionálním rozměrem a v tomto případě jsou archivy a muzea velmi potřeba.

Určitě. Bylo by dobré, aby mezi členy týmu tvůrců otázek byli do budoucna studenti historických a učitelských oborů se zájmem o tuto soutěž. Mohou se stát hodnotiteli na různých úrovních, podílet se na vymýšlení témat, ale i prakticky pomoci s organizací, připravovat pro soutěžící program navíc – přednášky, komentované vycházky, ale i specializované programy zaměřené na badatelské dovednosti.

Navíc za studenty stojí na vysokoškolských pracovištích také pedagogové. Ti zajišťují odbornou úroveň a udržení aktuálního trendu v historickém vzdělávání. Mohou fungovat jako konzultanti v oblasti historické i didaktické.

Ideální by bylo ale hlavně to, aby se vysokoškolská pracoviště ujala krajských kol, myslím jak organizačně, tak prostorově. Vysoké školy disponují vhodnými prostory pro soutěžní klání (posluchárny, učebny) a mají i reprezentativní prostory pro vyhlášení výsledků. Po skončení finále letošního ročníku soutěže chceme rozhodně oslovit i další univerzity.

Ta změna souvisí s lehce nepochopitelnou snahou MŠMT zbavit se organizací těchto letitých a prospěšných soutěží. Měli jsme nějakou zkušenost z loňského školního roku, kdy jsme pořádali celostátní kolo soutěže společně s Národním pedagogickým institutem, proto jsme asi byli pro tento rok znovu osloveni. Organizovali jsme pobyt soutěžích celostátního kola v Hradci Králové. Jenomže od předchozího organizátora, NPI, jsme dostali pouze vodítka. Organizace také tkví ve spolupráci s porotou na přípravě zadání jednotlivých kol, distribuci zadání příslušným krajským koordinátorům, od nichž pak po krajském kole dorazí finální seznam účastníků celostátního kola. Naše hlavní role tak začne až v Hradci, kam se žáci a studenti na přelomu jara a léta sjedou.

Vyžádalo si to nemalé úsilí. Sami jsme leckdy nevěděli, jak na to, a mnohé se dělalo za poklusu. Ukázalo se totiž, že dosavadní pořádací aparát nižších kol soutěže, hlavně okresní koordinátoři, zůstal „ušetřen“ informací od NPI. To s sebou bohužel přineslo potíže v komunikaci se školami, učiteli, domy dětí a mládeže a všemi, kteří se na hladkém průběhu olympiády mají podílet. Jsme jim vděčni, že k situaci přistoupili profesionálně, a věříme, že v dalších ročnících už půjde vše lépe. Po dokončení letošního ročníku plánujeme uspořádat anketu, kde bychom chtěli své nápady nabídnout k diskusi a zároveň získat zpětnou vazbu.

Jako pořadatelé celostátního kola potřebujeme především vědět, jak je nastavena síť lokálních garantů soutěže. Vyjasnit, kdo jsou krajští garanti a kdo jsou jejich partneři ve škole. A školy musí hlavně vědět, kde se k soutěži přihlásit. Když obdržíme od poroty zadání otázek, pošleme je na kraj. Odtud se pak dle typu kola rozbíhají dále. Opačným směrem pak putují výsledky: od škol k lokálním garantům a teprve po krajských kolech definitivní seznam k nám.

Tvůrci otázek si připraví několik možností a na celostátním kole je diskutují s účastníky, mezi sebou a s organizátory, i s přihlédnutím k minulým ročníkům. Na konci soutěže spolu s vyhlášením výsledků ohlásí i téma na další školní rok. Vždy se snaží, aby téma nabídlo zajímavé pohledy na minulost a vycházelo z nějakého aktuálního podnětu. MŠMT upřednostňovalo různá výročí, v poslední době šlo spíše o témata navrhovaná samotnými účastníky nebo aktuální problémy, o kterých se diskutuje v historickém oboru. Nedávno uskutečněné ročníky se věnovaly první republice, přelomu devatenáctého a dvacátého století, baroku, vloni to bylo obtížné téma šlechty v proměnách času. Letos se věnujeme Československu a i Evropě ve druhé polovině dvacátého století.

Otázky vytváří šestičlenná ústřední komise. Pro každou kategorii má tři členy, z nichž dva jsou učitelé a jeden pracovník archivu nebo muzea. Jeden z členů komise je současně i didaktikem dějepisu. Otázky pro každé kolo mají dvě recenze – odborně historickou a didaktickou. Členové této komise byli původně vybíráni odbornými pracovníky NPI. Pro letošní rok byla komise ponechána v původním složení z loňska, počítá se ale s její obměnou a doplněním o pracovníky Univerzity Hradec Králové.

Otázky pro každou kategorii vytváří trojice tvůrců společně, vznikají ve vzájemných diskusích a postupně se cizelují až k závěrečné formulaci. Pramenný materiál pochází z otevřených zdrojů, případně se získává po dohodách s některými muzejními pracovišti. Podle potřeby je některý pramenný materiál didakticky upraven – okomentován, zkrácen apod., aby zadání odpovídalo úrovni předpokládaných dovedností řešitelů. Tvůrci otázek se snaží, aby zadání úkolů v soutěži soutěžící zaujalo a zároveň aby odpovídalo aktuálnímu směřování moderního dějepisného vyučování.

To je jeden z nejsložitějších úkolů komise. Snaží se, aby hodnocení bylo praktické pro hodnotitele, kterými jsou zpravidla učitelé dějepisu (školní až krajské kolo) nebo pracovníci organizací, které se podílejí na organizaci příslušného kola. Proto je zde minimum otevřených otázek, jejichž hodnocení je složité. Uplatňuje se bodový systém. Komise se snaží nepracovat s polovinami bodů a s odečty, aby hodnocení bylo co nejjednodušší. V celostátním kole už test hodnotí tvůrci otázek, proto jsou zde častější i úkoly s otevřenou odpovědí. Významnou částí hodnocení je v tomto kole i seminární práce. Bodové hodnocení má také odpovídat různé náročnosti otázek. Nastavení je někdy obtížné a je o ně mezi tvůrci vedeno mnoho slovních bitev. Olympiáda ale nemá být paměťovou bitvou, chce žákům a studentům nabízet možnost ověřit si schopnost porozumět minulosti.