Inkluzivní vzdělávání má hledat jedinečnou cestu pro každé dítě. Koneckonců platí to pro jakékoli vzdělávání, protože hromadnost nemůže vést k nejlepším výsledkům. K tomu je zapotřebí respektovat jeho individuální zvláštnosti, tedy silnější i slabší stránky, a současně i jeho životní kontext – např. zdravotní, rodinný, charakter lokality, ve které žije. Aby došlo k naplnění maximálního individuálního efektu učení, musíme dělat tu malé, tu větší modifikace. Věřím, že dnes už žádný odborník neuvažuje v kategorii úlev a že toto slovo ani nevypustí z úst. Jenže my se při těchto úpravách jednotného postupu dostáváme do systémových pastí. A současně se také odhaluje, že někteří pedagogové stále ještě nechápou smysl a význam modifikací.
Past
PhDr.
Václav
Mertin
dětský psycholog, katedra psychologie FF UKJednu takovou systémovou past představuje srovnávání žáků. Tato letitá a příliš nezpochybňovaná zvyklost je v přímém protikladu s individualizovaným vzděláváním, na kterém stojí inkluze a u kterého jde primárně o to, rozvinout a maximálně využít potenciál každéh