V tomto článku se budeme zabývat problematikou, která svým zaměřením zapadá do kontextu současných snah o zavádění kompetenčně pojatého kurikula. Jedná se o oblast osobnostního rozvoje s úzkou vazbou na kariérní vzdělávání, kterou jsme se snažili podpořit naším pilotním projektem, realizovaným na malé základní škole. Rádi bychom touto cestou sdíleli získané zkušenosti s cílem inspirovat další aktéry ve vzdělávacím prostoru.
Přechodové rituály jako prvek moderní pedagogiky
Mgr.
Pavel
Palička
Ph.D.
ředitel,
Mgr.
Tereza
Kottová
učitelka
Jedním z nástrojů, které mohou mít důležitý vliv na život dospívajících jedinců, jsou tradiční přechodové rituály. Přechodové rituály hrály v mnoha odvěkých kulturách důležitou roli pro adepty, kteří vstupovali do nové fáze svého života. Tato událost pro dospívající chlapce a dívky znamenala potvrzení a přijetí mezi dospělé. Znamenala také, že pro ně, jakožto plnohodnotné členy společenstva, kmene či rodiny, nadešel čas převzít plnou zodpovědnost nad sebou samými, nad svými rozhodnutími a činy, ale také nad svými dary, slabinami či strachy. Většina tradičních společenstev vždy disponovala metodami a rituály, které podpořily tělesné, sociální a duševní změny, kterými mladí lidé procházejí. I když se formy a praxe těchto rituálů v různých kulturách a náboženstvích liší, jejich hlavním účelem bylo pomoci dospívajícím pochopit a přijmout své místo ve společnosti. Současné náboženské směry mají přechodové rituály stále ukotveny jako pevnou součást svých tradic – je to např.
konfirmace
či biřmování v křesťanství nebo obřad bar micva v judaismu.Dnešní moderní společnost se však postupně odklání od duchovních hodnot a stále více směřuje k materialismu a konzumnímu způsobu života. Upouští se od tradičních zvyků, kdy byli mladí lidé vedeni k prožití velkých životních milníků. Tito lidé se tak mnohdy ocitají ztraceni v čase, kdy dospělí jsou stále dětmi, manželství a rodiny se rozpadají, dospívající se často stávají součástí různých radikálních subkultur nebo bojují s psychickými obtížemi. Společností proudí otázky pohlavní identity. Mladí muži tápou při hledání svého místa a síly vlastní mužnosti vlivem absence pozitivních vzorů. V některých směrech dochází ke smývání hranic mezi mužstvím a ženstvím, krize mužské a ženské identity začíná být palčivým problémem, na který se soustředí psychologové, psychoterapeuti a další i odborníci. Pro dospívající dívky a chlapce je nesmírně důležité, aby byli vystavování možnostem, jak lépe poznat sami sebe, jak rozvíjet své dary a talenty a být viděni jako dospělí členové společnosti. Díky tomu mohou lépe nacházet své směřování a snáze čelit nástrahám, které na ně v další fázi života čekají.
Domníváme se, že akt přechodového rituálu může na tuto krizi reagovat a pomoci vyplnit prázdná místa, kdy dosavadní formy nepostačují nebo zcela chybí. Vyvstává proto potřeba znovu obnovovat metody a programy, které zaplní tuto mezeru a pomohou mladým lidem zorientovat se v náročném světě dospělých. Zlomové období nastává již na konci základní školy, kdy dospívající chlapce a dívky čeká důležitý moment v podobě volby dalšího stupně vzdělávání a vykročení do nové životní etapy. V naší pedagogické praxi u těchto mladých lidí vnímáme velkou míru nejistoty. Tato nejistota může pramenit jednak ze samotné volby nové školy a následného směru profesního uplatnění, ale také z toho, že se většina z nich nachází neukotvena na pomyslné hranici mezi dětstvím a dospělostí, kdy jejich samotné okolí – rodina a škola, nemá mnohdy zcela jasno, do které roviny je má v danou chvíli zařadit. Škola jako instituce, může v tomto směru sehrát důležitou roli, za předpokladu, že poskytuje bezpečné prostředí a rodiče i žáci v ní mají důvěru.
V tomto kontextu jsme se rozhodli připravit pilotní projekt s názvem „Poznej sám sebe“, jehož cílem bylo vytvořit a realizovat
metodiku seberozvojového zážitkového kurzu pro dospívající chlapce a dívky
. Kurz byl svým obsahem koncipován jako tradiční přechodový rituál, na jehož konci byli absolventi obřadně přijati mezi dospělé. Místo pobytu bylo situováno do nerušeného přírodního prostředí Novohradských hor v celkovém trvání čtyř dnů. Náplň a jednotlivé aktivity pobytu byly koncipovány tak, aby odpovídaly tradičním fázím rituálu – tedy přípravné, transformační a iniciační části. Chlapci i dívky většinu pobytu absolvovali odděleně pod vedením zkušených lektorů – terapeutů a jejich asistentů, kteří se na tuto událost pečlivě připravovali.V úvodu se chlapci i dívky seznamovali s životními příběhy, které vyprávěli dospělí účastníci a účastnice, ale také s příběhy-legendami, které ukazují obecné principy při hledání a objevování sebe sama, svých darů a talentů. Lektoři se během několika dní zaměřili na citlivou podporu účastníků při objevování vnitřní odvahy, lásky a krásy, ale i fyzické síly. Účastníci byli podporováni ve vzájemném propojení, ale také v tom, vnímat sílu odloučení, samoty a ticha. Lektoři nabízeli aktivity, které vedly dívky a chlapce do kontaktu s jejich fyzickou, emocionální, racionální i duchovní složkou. To vše vedlo k samotnému iniciačnímu – přechodovému rituálu, v jehož závěru byli dívky i chlapci uznáni a oslavováni skupinou dospělých mužů a žen. Přirozenou součástí celého pobytu bylo otevírání citlivých, ale důležitých témat přiléhavých právě k tomuto věku účastníků. Díky bezpečně vytvořenému prostředí bylo možno bavit se otevřeně o všech tématech, které dívky a chlapci přinášeli. Jako nedílnou součást celého procesu jsme do spolupráce zapojili blízké okolí dospívajících – jejich rodiny a školu, aby všichni zúčastnění lépe pochopili principy a význam tohoto aktu a došlo k vhodnému propojení a následné integraci celého procesu, kterým účastníci prošli.
Níže si dovolíme citovat vybrané zpětné vazby od samotných účastníků a jejich rodičů:
„Tohle se musí dělat častěji s mladými muži, je to pro naši generaci důležité.”
„Jsem ráda, že jsem se sem dostala, opravdu mě to tu bavilo a ukázal mi tenhle kurz, co vlastně doopravdy jsem a co dokážu.”
„Dan se vrátil spokojený a překvapený, co si z kurzu vlastně odnesl. Pro mě to shrnul slovy: ,Jel jsem tam, protože jsem nevěděl, jestli nemám depresi. Myslel jsem, že to tam vyřeším a bude mi už dobře. Tam jsem zjistil, že ten můj pocit není vlastně problém, že s tím můžu něco dělat. A dozvěděl jsem se tam věci, co jsem vůbec nečekal.‘ My jako rodiče v něm vidíme větší klid a laskavost.”
„Pro naši dceru Marienku byl velkým přínosem a pro nás rodiče něčím, co jsme si pro ni velice přáli. Přijela spokojená, vybrečená, plná dojmů a zážitku. Říkala, že pociťuje vnitřní klid a vyrovnanost.”
„Anežka s velkým zaujetím vyprávěla o dívkách jejího věku a o tom, jak se provázely, pomáhaly si, propojily se na cestě ženstvím. Píšu vám, jak mě to oslovilo, a chvíli jsem neměla slov nad nádherným rozpoložením, které z dcery ani po čase nevyprchalo.”
„Těchto pár dní bylo pro děti velmi důležitých, jelikož jste jim dali prostor zorientovat se v snad nejdůležitější otázce života... Kdo jsem?”
„Slovy ani nejde zachytit atmosféra, která u nás doma včera zavládla. Janík vyprávěl téměř 3 hodiny o všem, co prožil. Tekly nám s manželem slzy dojetí, hrdosti a díků. Starší bratři v tichosti a s obdivem poslouchali.”
Výsledná zpětná vazba od samotných zúčastněných a jejich rodin nás utvrdila v přesvědčení, že má obrovský smysl v této práci nadále pokračovat a rozvíjet ji. Pevně doufáme, že získané zkušenosti přinesou účastníkům větší jistotu a sebevědomí při výběru nové školy, a věříme, že tento společný čas bude mít důležitý přesah do jejich dalších životů.
Na základě získaných výsledků jsme se rozhodli seberozvojový kurz ve formě přechodového rituálu zařadit jako standardní součást vzdělávacího programu školy. Nadále se budeme snažit pro tento záměr získávat finanční podporu a nabízet možnost zapojení i žákům z jiných škol.
Rádi bychom touto cestou inspirovali ostatní školy, lektory a odborníky, kteří pracují s mládeží, v případě zájmu jsme otevření sdílet naše poznatky a zkušenosti. Projekt „Poznej sám sebe“ byl realizován díky finanční podpoře Královéhradeckého kraje, které si velmi vážíme. Těšíme se na jeho pokračování v příštím školním roce!