Inkluze je zrcadlem, které nám ukazuje, kde ještě máme v systému rezervy

ČOSIV usiluje o to, aby se každé dítě mohlo vzdělávat ideálně ve své spádové škole. A aby zde mělo šanci zažít prostředí, které je plně funkční a dobře připravené. Takové prostředí, kde je opravdu každé dítě vítané, zažívá úspěch a naplňuje nejen svůj vzdělávací, ale celkově lidský potenciál. Chceme, aby učitelé byli již při vstupu do praxe dobře připraveni na přirozenou různorodost a pestrost naší společnosti i na skutečnost, že každé dítě je jedinečné a výjimečné. Na to, že každé dítě má své talenty, ale i specifika a potřeby. Žádné dvě děti ve třídě nikdy nejsou stejné, proto je potřeba, aby každý učitel ovládal pestrou paletu výukových metod. Měl by být připraven pružně přizpůsobovat výuku potřebám každého dítěte ve třídě. Je nutné brát ohled i na to, z jakého prostředí dítě do školy přichází. Děti vyrůstají v různých podmínkách a s různou mírou podpory. Ne všechny děti mají štěstí na stimulující prostředí a milující rodinu. Některé děti citově strádají nebo vyrůstají v násilných vztazích, jiné žijí v prostředí závislostí, bytové nouze či v extrémní chudobě. Další děti jsou sociálně, zdravotně, jazykově či kulturně znevýhodněné. A škola by pro všechny děti měla být bezpečným místem, prostředím podpory a respektu k individualitě a jedinečnosti. Pro učitele by měl být důležitý důraz nejen na rozvoj kognitivních znalostí a dovedností, ale také neméně důležitých emočních a sociálních dovedností, které mají přímý vliv na životní spokojenost v dětském věku i v dospělosti. Zasazujeme se také o to, aby děti chodily do školy rády. Aby učení v českých školách bylo pro ně atraktivní a smysluplné. A aby bylo propojené se životem a podmínkami, ve kterých děti žijí a vyrůstají. Jde nám o to, aby se rozvíjely aktivně občanské dovednosti dětí, jejich mediální gramotnost, kritické myšlení a aby se děti ve školách učily nejen teorií, ale skutečně praktickými zážitky a tak si osvojovaly potřebné dovednosti a znalosti pro celý svůj budoucí život.

Učitelé však potřebují ke své důležité práci s přímým dopadem na konkrétní děti, jejich budoucnost, ale i budoucnost celé naší společnosti adekvátní podporu. Usilujeme o to, aby se učitelé mohli opřít o funkční podpůrnou infrastrukturu: o kvalitní školní poradenská pracoviště na všech školách a jejich personální vybavenost odbornými pracovníky z řad psychologů, speciálních pedagogů, metodiků prevence a výchovných poradců. Všechny školy by také měly být vybaveny dostatečným počtem asistentů pedagoga. Chceme, aby i všichni zmínění měli dobré metodické vedení, sdíleli dobrou praxi a měli dostatek inspirace, ze které se mohou učit a vytvářet dobré podmínky pro podporu dětí a učitelů v jejich práci. Snažíme se také o to, aby se kolem škol rozvíjela vnější podpůrná infrastruktura, aby školy znaly své přirozené externí partnery, na které se mohou v zájmu dětí obracet. A to například nejen hojně využívaná školní poradenská zařízení, ale také sociální, psychologické, pedopsychiatrické a terapeutické služby, o které se školy při práci s dětmi, které třeba přicházejí z komplikovaného prostředí, mohou opřít a spolupracovat s nimi. Neměly by být samy na celou řadu náročných situací, které školní prostředí přirozeně generuje již jen tím, že do něj děti přicházejí s různými zátěžemi. Také nám jde o to, aby učitelé měli ke své práci potřebné podpory ve formě školní supervize, mentoringu, vzájemného sdílení zkušeností a metodických inspirací. Tak, aby školský systém byl živým a propojeným organismem, kde se žádný učitel nemusí cítit osamocen, bez inspirace, bez pomoci, bez podpory, když ji ke své práci potřebuje.

Vzhledem k tomu, že považujeme za zásadní, aby se systém v tomto smyslu změnil, spolupracujeme s klíčovými ministerstvy, jako je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), ale i Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) a Ministerstvo zdravotnictví (MZ ČR). Při podpoře dětí, které přicházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí, nebo dětí, které mají vážné zdravotní hendikepy nebo duševní onemocnění, je skutečně nezbytná meziresortní spolupráce na národní úrovni a multidisciplinární spolupráce na úrovni každodenní praxe. V této oblasti máme v ČR stále určité rezervy. Samozřejmě za zásadní považujeme i roli zřizovatelů, tzn. krajů v případě středních škol a školských poradenských zařízení a obcí v případě základních a mateřských škol.

Kde vidíme určité rezervy a kde chceme jako ČOSIV aktivně působit, je zlepšování vzájemné spolupráce tak, aby všichni sledovali společné zásadní vize a cíle a spojovali své zdroje, lidské, odborné i finanční, v zájmu dětí a směrem k systémovému dopadu. Skutečná proměna totiž bez spolupráce klíčových aktérů není možná, respektive není možná pro všechny děti. Věříme, že má smysl poctivě reflektovat, co nám už v systému dnes funguje, ale také kde máme ještě rezervy a slepá místa. A vnímáme, že právě otázky spojené s inkluzí, se spravedlivým vzděláváním a s rovnými příležitostmi jsou zrcadlem, které nám názorně ukazuje, kde ještě máme rezervy v připravenosti učitelů, v oblasti podpůrné funkční infrastruktury pro školy a učitele, kde máme ještě nevhodně nastavenou legislativu nebo systém financování. Tedy co vše je ještě potřeba posouvat, aby skutečně bylo možné realizovat spravedlivé a kvalitní vzdělávání v celém systému a férově pro všechny děti – tak, aby škola byla místem, kde všechny děti dostanou příležitost rozvíjet svůj potenciál harmonicky a v podpůrném prostředí a čas strávený učením prožít smysluplně a radostně.

Víme, že v ČR je již nyní celá řada škol, kterým se tato práce daří a které jsou velkou inspirací pro další školy v území, a také věříme ve spolupráci, ne v soutěž, ať už uvnitř škol, nebo mezi školami, učiteli, či dokonce dětmi jako takovými.

ČOSIV má tři hlavní pilíře svých aktivit. Jednak spolupracujeme přímo s klíčovými resorty, to znamená školství, sociální věci a zdravotnictví. Podílíme se na přípravě nejrůznějších strategických a koncepčních dokumentů, metodických doporučení, připomínkujeme legislativu, jsme partnery MŠMT skrze své členství v Monitorovacím výboru OP VVV. Poměrně aktivně spolupracujeme na tvorbě školských inkluzivních koncepcí krajů (tzv. ŠIKK), což jsou zásadní strategické dokumenty obsahující směry a klíčová opatření směřující k rozvoji kvalitního a spravedlivého vzdělávání pro všechny děti v kraji. To je úroveň systémové spolupráce.

Zároveň spolupracujeme s místními akčními plány (MAP) vzdělávání a s týmy, které je realizují. Jezdíme školit do jednotlivých obcí (ORP) na pozvání koordinátorů MAP. Školíme zejména v tématech, která jsou spojená s inkluzí, dětským duševním zdravím, náročným chováním dětí, předškolní přípravou, heterogenitou v žákovských kolektivech, formativním hodnocením, multidisciplinární spoluprací a podobně. Realizujeme také různé semináře k tématu ohrožených dětí a v oblasti školské legislativy pro ředitele, učitele, rodiče a pracovníky nevládních organizací v územích. Dále provozujeme poradnu, v níž konzultujeme kazuistiky a vhodné postupy a odpovídáme na dotazy rodičů, ředitelů, učitelů, asistentů pedagoga a dalších pracovníků ve školství, kteří se na nás obracejí o radu, jak metodicky řešit konkrétní situaci daného dítěte nebo určitou situaci ošetřit legislativně správně.

Další oblast naší činnosti se týká komunikace. Snažíme se vysvětlovat změny legislativy a jejich dopad do praxe, ukazovat příklady dobré praxe kvalitního společného vzdělávání u nás i v zahraničí a nabízet funkční metodické postupy. Překládáme různé zahraniční materiály, přinášíme prověřené zahraniční praxe a nabízíme je českým ředitelům, pedagogům, asistentům a poradenským pracovníkům pro inspiraci. Osvědčila se nám tvorba tzv. infografik, kde se jednotlivá témata snažíme jednoduchým a názorným způsobem šířit směrem k pracovníkům v terénu – například že náročné chování dětí ve škole má vždy své příčiny (viz infografika 1 na následující straně). Provozujeme také webový Inspiromat na podporu společného vzdělávání v praxi (), kde publikujeme inspirativní metody a pomůcky nebo edukativní videa na témata, která učitele v kontextu společného vzdělávání zajímají, například práce s emocemi ve třídě, rozvoj socioemočních dovedností nebo práce s dítětem s náročným chováním a jeho stabilizace ve školním prostředí, práce s dětmi s traumatickou zkušeností atd.

To, co nás velmi inspiruje, je mezinárodní spolupráce. Jsme členy několika mezinárodních asociací (Ashoka Fellow, The Association for Positive Behavior Support, PBS-Europe Network). Snažíme se, aby to, co se už vyzkoušelo a osvědčilo v zahraničí, bylo využito pro podporu českého vzdělávacího systému.

V prvních dnech téměř okamžitě po ohlášení karanténních opatření jsme začali velmi intenzivně komunikovat přes naše weby, Facebook a další sociální sítě, doporučení a metodické podpory, jak v tomto čase nastavit a podpořit vzdělávání dětí, které mají ztížený přístup k internetu, mají těžší zdravotní hendikepy, nacházejí se v sociálně ztížených podmínkách, či jsou dokonce ohrožené nějakými patologiemi v rodině. Vytvořili jsme také sérii metodických a informačních materiálů, jak s dětmi komunikovat o karanténě a o koronaviru a jak ošetřit jejich emoce a duševní potřeby v této pro všechny náročné situaci. Vytvořili jsme také materiály, které nabízejí určité inspirace, s kým a jak nastavit funkční spolupráci pro podporu různě znevýhodněných dětí. Intenzivně také komunikujeme s ministerstvy školství, práce a sociálních věcí a zdravotnictví o tom, že je nutné školám pro spolupráci uvolnit pedagogické a sociální pracovníky. Tak, aby mohli docházet za dětmi přímo do rodin a nejen jim pomáhat s učivem, ale také zjistit, zda se jim daří dobře, jestli nestrádají, nebo dokonce nejsou ohrožené násilným chováním ze strany rodičů. Máme totiž smutná data o tom, že v zemích, kde zavedli obdobná plošná karanténní opatření jako u nás, násilí v rodinách vzrostlo o 30 %. A děti, ať už jsou svědci, nebo dokonce oběti násilí, nutně potřebují pomoc a měly by mít zvláštní pozornost a podporu ze strany státu.

Rovněž jsme s MŠMT intenzivně komunikovali nutnost vydat na národní úrovni jasné instrukce pro školy, jak zajistit kontinuitu v poskytování podpůrných opatření – dětem, které na ně mají právní nárok během výuky ve škole a mají na ně nárok i nyní. Je v jejich zájmu tuto podporu zajistit i teď v domácím prostředí. Velmi jsme doporučovali, aby byla vytvořena jasná instrukce, že by asistenti pedagoga mohli navštěvovat děti přímo v domácím prostředí a být určitou prodlouženou rukou učitele či s dětmi, které jsou sociálně nebo zdravotně znevýhodněné, vést samostatnou komunikaci a výuku online a zajistit jim tak vyšší míru podpory.

Také jsme se snažili MPSV upozornit na to, že rodiny dětí s těžšími zdravotními hendikepy, které navštěvují denní stacionáře nebo speciální školy, potřebují v těchto časech, kdy jsou extrémně přetíženy a veškerá péče zůstává jen na nich, zajistit náhradní podporu skrze asistenční, odlehčovací služby a další podpůrné služby. V těchto vyjednáváních jsme velmi aktivní a máme pocit, že řada věcí se i na náš apel posouvá dobrým směrem.

Odborně participujme na různých iniciativách, které se dějí odspodu z občanského nebo podnikatelského sektoru, od donorů či nadací. Podílíme se na nastavování podpory pro děti bez přístupu k IT skrze Česko.Digital, konzultujme, jak tento proces distribuce IT podpory dobře nastavit, jak nezapomenout na žádnou ze zranitelných skupin dětí v těchto časech. Také jsme aktivně komunikovali s Českou televizí a zasadili se o to, aby byly co nejdříve vysílány kontakty na různé telefonické a online krizové formy pomoci pro děti. To se podařilo a tyto důležité informace televize pravidelně vysílá. Kontakty a důležité informace pro děti šíříme také přes sociální sítě.

V první řadě je potřeba vytvořit dobrý plán funkční adaptace dětí, které se do školy budou vracet. Děti se budou vracet do škol z různých podmínek a s různou zkušeností. Některé možná prožily velký stres a obavy, jiným třeba zemřel někdo z blízkých. Všechny mají za sebou náročné období izolace bez přátel, kroužků, obvyklého programu a činností. Řada z nich bude mít velký výpadek v učení z důvodu chybějícího přístupu k online výuce nebo kvůli nedostatečné podpoře ze strany rodičů během karanténních opatření.

Je důležité myslet na to, že velká skupina – podle dat České školní inspekce víme, že na tisícovce škol až třetina dětí – nemá přístup k IT technologiím. A tudíž u poměrně velké skupiny dětí je riziko, že budou potřebovat tuto relativně dlouhou dobu dohnat. Budou potřebovat podporu, trpělivost, porozumění a vstřícnost ze strany učitelů. Je potřeba se ve školách připravit na to, že všechny děti budou po návratu z karantény do běžného školního prostředí potřebovat adaptační období, které obvykle trvá šest týdnů, a že nemalá skupina dětí bude potřebovat velkou podporu v učení.

Myslím si, že to dobré, co se kvůli karanténě rozběhlo, je využívání online technologií ve výuce a větší porozumění tomu, že vzdělávání jednotlivých dětí je do velké míry ovlivněno tím, v jakém prostředí se děti nacházejí a v jaké kondici je celá rodina. To bychom měli mít na paměti už napořád, protože tyto podmínky se promítají do prospěchu, chování a celkové pohody a zdraví dítěte, a to nejen v současné, výjimečné situaci. Všechno, co dítě prožívá v domácím prostředí, se odráží na tom, jak se dítěti ve škole daří celkově.

Zároveň řada učitelů dnes začala používat online technologie k výuce, ke komunikaci s dětmi i k zatraktivnění učiva a to jsou určitě prvky, které bude dobré udržet i nadále v portfoliu pedagogů. Velká část veřejnosti se také začala aktivně zajímat o to, jakou podporu ke vzdělávání učitelé potřebují. Zaznamenáváme velký respekt k práci učitelů i zátěži, ve které se nacházejí. A to nejen nyní, ale i v běžném školním roce. Domnívám se, že se také zintenzivnila spolupráce mezi učiteli navzájem. Tam, kde učitelé začali sdílet různé informace, inspirace, materiály, kde začali více fungovat jako tým, společně plánovat, tam se zcela jistě dařilo zvládat výzvy spojené s karanténou lépe než na školách, kde se s tím každý pral po svém. Určitě i posílení spolupráce mezi učiteli a rozvoj týmové spolupráce je něco, co by bylo skvělé udržet a rozvíjet i nadále.

Ještě bych ráda zmínila jedno velké téma, které se díky karanténě zvedlo, a to téma hodnocení. Ministerstva, Česká školní inspekce, ale i řada osvícených ředitelů apelují na učitele, že prioritou je opravdu to, aby měly děti z učení radost, aby se v něm posouvaly, aby školu vnímaly jako přátelskou instituci, která je podporuje a rozvíjí a netřídí je skrze známky na úspěšné a neúspěšné či je jimi netrestá za nedochvilnost či opomenutí. Jde především o to, aby se pocit smyslu učení dětem nevytratil a aby nevyhasla jejich vnitřní motivace. A o to nám musí jít i nadále. Debata o tom, jak a co hodnotit, tak abychom rozvíjeli vnitřní motivaci dětí a byli spravedliví vůči tomu, v jakých podmínkách děti vyrůstají, tu bychom si také měli udržet i do budoucna.

My sami jsme přímo participovali na tom, když tato vize vznikala. Jsme moc rádi, že vize úspěchu pro každého žáka je přímo v DNA naší organizace. Jde nám o to, aby opravdu každé dítě mohlo být úspěšné, aby bylo ve třídě a ve škole spokojené, aby mělo z učení radost, aby zažívalo pocit smyslu a sounáležitosti s ostatními dětmi. A to bez ohledu na to, z jakého prostředí a s jakými zátěžemi do školy přichází. Máme celou řadu i vědecky podložených poznatků o tom, že jenom dítě, které má šanci zažít úspěch, které se posouvá, které se do školy těší a vnímá školu jako bezpečné místo, je dítě, které potom celkově prospívá a roste ve zdravého, sebevědomého člověka. Člověka, který je sociálně a občansky kompetentní. My s touto myšlenkou velmi souzníme a de facto všechno, o co se snažíme, děláme proto, aby každé dítě mělo možnost takto vyrůstat a mohlo být úspěšné a spokojené teď i v budoucnu.

Je potřeba touto optikou zrevidovat systém pregraduální přípravy učitelů. Pregraduální přípravu je třeba zaměřit právě na rozvoj potřebných dovedností, jako je práce s pestrým žákovským kolektivem, individualizace, diferenciace, práce se vztahy, rozvoj socioemočních dovedností, kritického myšlení, mediální gramotnosti, občanských kompetencí, rozvoj spolupráce mezi dětmi, řešení problémů atd. To všechno jsou věci, které by měl dobrý učitel u dětí rozvíjet, a měl by být v tomto smyslu připravován již na fakultě. Měl by se rovněž více učit skrze praktické zkušenosti, dobře reflektované praxe, stáže v zahraničí apod. Vedle nutné proměny přípravy učitelů je důležité dobře nastavit funkční podpůrný systém pro učitele, kteří již v praxi jsou, tzn. dostupnost školní supervize, mentoringu, školních poradenských pracovišť, ale také dobré infrastruktury kolem škol, včetně návaznosti na kvalitní zdravotní a sociální služby. Rozhodně do portfolia dobrých podpor kolem škol patří metodické kabinety, zintenzivnění spolupráce mezi učiteli a jejich dobrá metodická podpora. A samozřejmě také kvalitní ocenění jejich práce.

K tomu všemu potřebujeme spolupráci všech klíčových aktérů na národní, ale i na krajské a místní úrovni. Potřebujeme vytvořit funkční střední článek řízení kvality škol a jejich metodické podpory a potřebujeme nebát se inspirovat tím, co už jinde bylo odzkoušeno a dobře funguje, a spolupracovat i na mezinárodní úrovni. Dále nutně potřebujeme zrevidovat i současné nastavení kurikula, které už dávno z velké části neodpovídá tomu, co budou mladí lidé potřebovat znát a umět, a nevytváří dost prostoru pro rozvoj kompetencí potřebných v 21. století. Zásadně důležité je také téma včasné podpory dětí, které pocházejí ze psychosociálně zatíženého prostředí, a to již v raném věku 0–3 a 3–6 let. Je potřeba zajistit větší podporu mateřským školám při práci s dětmi, které tam přicházejí se psychosociální nebo zdravotní zátěží, a systémově ošetřit i tuto ranou fázi, která je zcela zásadní pro psychosociální vývoj dětí a jejich budoucí úspěch ve škole. V České republice tato oblast není systémově dobře ošetřena a to je hlavní důvod, proč řada dětí vstupuje do škol s problémy, které nejsou kompenzované a včas řešené, a školy se pak ocitají ve velmi obtížně řešitelných situacích.