Kvalitní klima školy je jedním z klíčových znaků dobré, efektivní školy. Každá škola má své specifické klima, které nevzniká samo o sobě, ale dlouhodobě se utváří. Budování a zkvalitňování klimatu školy je dlouhodobý a náročný proces, na který má zásadní vliv vedení školy. Tvorba kvalitního klimatu by proto měla být považována za jeden z klíčových indikátorů kvality ředitele školy a jeho profesních dovedností. V textu se zaměříme na to, jak a čím může ředitel školy podporovat kvalitní klima školy a jak může dobrému klimatu pomoci koučovací přístup.

Ředitel školy je v této oblasti klíčovou osobností, je strůjcem pozitivního klimatu, ovlivňuje a spoluutváří pravidla v dílčích oblastech tvořících celkové klima školy, ať už se jedná o oblast vztahů mezi dospělými a dětmi ve škole, klima v učitelském sboru, klima vztahů mezi školou a rodiči i vztahů k veřejnosti.
Škola je místem, kde dochází k intenzivnímu sociálnímu učení, žáci vnímají, jak se k sobě učitelé chovají, jak o sobě mluví, zda se podporují, nebo naopak. Vidí, jak ředitel jedná s učiteli, se školníkem, s rodiči atp. Význam sociálně-emocionálního klimatu školy a třídy přispívá k socializaci dítěte, kultivaci sociálních dovedností, utváření postojů, hodnot i sebevědomí a sebeúcty. Dobré školní klima má vliv na sociální chování žáků, na jejich motivaci, ale i průběh učení a výsledky.


Stejně jako učitel pečuje o kvalitní sociální klima ve třídě a přejímá odpovědnost za osobnostní a sociální rozvoj žáků, ředitel školy by měl přijmout, že ovlivňuje a utváří pravidla jednání mezi zaměstnanci a má zásadní vliv na klima v učitelském sboru. Důležité proto je, jak ředitele vnímají zaměstnanci školy. Jeho postoje, vytváření otevřené atmosféry, schopnost kvalitně komunikovat, motivovanost ovlivňují i jejich chování a jednání. Ředitel školy by měl uplatňovat participativní styl vedení při vytyčování úkolů a cílů, být připraven k inovacím a být organizačně kompetentní.
Jedním ze zásadních úkolů ředitele školy je nastavovat podmínky a prostředí pro učitele tak, aby se cítili spokojeně. V Koučink akademii se snažíme rozvíjet myšlenku spokojené, klidné školy, protože spokojený učitel rovná se spokojený žák, a následně i spokojený rodič. Ředitel školy by měl volit takové strategie vedení a způsoby organizace, aby napomáhal zlepšování nebo udržení pozitivního klimatu, ale zároveň motivoval k vysokým výkonům.
Osobní vize
Ředitel školy je lídrem, měl by mít jasno v tom, co dělá, a sám si umět odpovědět na otázky typu: Jaká je moje vnitřní motivace k mojí práci? Jaké je poslání mojí práce? Úlohou lídra je mimo jiné znát vnitřní motivace svých lidí a stimulovat je. Proto je důležité vést také učitele k nastavení vlastní profesní vize, která může být založena na principu spokojenosti s vlastní prací, na prožívání úspěchu, motivovat kolegy k tomu, aby si formulovali osobní krédo, přesvědčení, ideály, hodnoty, postoje, osobní vizi a profesní filozofii. Lze úspěšně využít otázky: Jaký smysl vám dává to, co děláte? Jakou hodnotu přinášíte týmu? Proč učíte? Proč učíte zrovna na této škole? Co nejlepšího ze sebe můžete dětem předat? Zamyšlení každého učitele v týmu nad jeho prací může předcházet společné tvorbě vize školy. Vzhledem k zajištění bezpečného prostředí je vhodné dodržet pravidla: to, co píšu, je jen moje, je to osobní a sdílím jen, pokud chci.
Sdílená vize školy

Přístup k zaměstnancům, otevřená komunikace
Aby se mohl rozvíjet potenciál všech zúčastněných, je nutné zajistit otevřenou, bezpečnou komunikaci ve škole. Ředitel školy by měl nastavit jasný systém v předávání a toku informací ke všem zaměstnancům, naslouchat, komunikovat různými formami, vyhledávat příležitosti ke společným formálním i neformálním setkáním, poznat silné stránky kolegů, věnovat pozornost jejich zájmům. Důležitá změna se v naší škole odehrála po společném absolvování vzdělávání v typologii MBTI, kde měl každý možnost zjistit svůj typ a uvědomit si odlišná nastavení u kolegů.
Otevřená komunikace může začít u velmi jednoduchých věcí. Před lety jsem si při koučování pro sebe „objevil“, že bych měl být blíž kolegům, a tak téměř každé ráno před vyučováním najdu čas, chodím po škole a zdravím a usmívám se a neformálně komunikuji. V tuto dobu jsem si zakázal rozdávat kolegům úkoly.
Motivační rozhovory
V rámci otevřené komunikace mezi vedením školy a sborem využíváme motivační rozhovory na začátku školního roku. Jedná se o zpravidla 45minutové setkání vedení školy (ředitel, zástupce) s učitelem. Cílem setkání je vzájemně se informovat o očekáváních ve školním roce, vedení školy se ptá, jak a čím může učiteli pomoci, učitel formuluje cíle na školní rok. Možné je použít otázky, které směřují k osobní vizi, hodnotám a postojům: Co se musí změnit, abyste se do práce těšil (těšil ještě víc)? Jaké jsou hodnoty, na kterých stavíte svou práci? Co vás při práci baví a naplňuje? Kdy a jak jste konkrétně pomohl svým kolegům? Rozhovor je zpravidla veden koučovacím přístupem. V tzv. kouč pozici ředitel školy není ten, který dává rady, řeší za učitele, posuzuje, co se mu líbí a nelíbí, argumentuje nebo předpokládá. Naopak pokládá otázky, vede učitele k hledání řešení, naslouchá, ujasňuje si a využívá backtrakink. Otevřenost podporují samozřejmě i různá neformální setkávání, rituály a tradice ve škole.
Nastavení důvěry mezi vedením školy a zaměstnanci

Bohužel stejnou důvěru mnohdy nezažívá ředitel školy ze strany zřizovatele ani ze strany ministerstva. Naopak se „šrouby utahují“, ředitel se zpovídá kdekomu a ze všeho. A to je jistě demotivující. Možná právě proto je třeba ukazovat, že to jde jinak, že se vyplatí posilování důvěru na úkor kontroly.
Koučovací styl vedení lidí
V Koučink akademii se v kurzu Ředitel koučem věnuje pozornost mj. obsahu stylů vedení lidí. Nastavení důvěry mezi nadřízeným a podřízeným v organizaci může vést od přikazování (co?) a instruování (jak?) ke koučovacímu přístupu a následnému delegování. Koučovat lze pouze to, na co má ředitel vliv, a je třeba si uvědomit, že lze koučovat jen toho, kdo je s technikou seznámen a chce být koučován. Koučovací styl vedení napomáhá podpoře sebeuvědomění a rozvoji samostatnosti, motivaci i samostatnému myšlení a rozhodování, vede k tomu, aby se podřízení ve svém postoji a přístupu posouvali od „musím“ ke „chci“. Ve chvíli, kdy tento posun nastane, jsou ochotní přijímat odpovědnost a je možné přejít od instruování ke koučování a připravit je na plné delegování. Posun ke „chci“ je svobodné rozhodnutí podřízeného, které se nedá vynutit. Na řediteli je vymezit hranice a prostor (přikazovat a instruovat), a pokud vnímá, že nastal posun ke „chci“, koučováním podřízeného podporovat a rozvíjet.
Vymezení kompetencí začíná ujasněním si vlastních hranic. K tomu slouží otázky: Co si chci nechat? Co si musím nechat? Co chci pustit? Co potřebuji (musím) pustit? Je třeba se rozhodnout, kterou úroveň budu delegovat, o úroveň níž lze koučovat. Pokud ředitel vytvořil vizi, deleguje strategii, pokud vytvořil strategii, deleguje projekt. Vytvořil-li ředitel projekt, deleguje úroveň úkolů. Pokud sám stanovil úkoly, nelze delegovat. Umění ředitele spočívá v naslouchání podřízeným, jejich potřebám a ve sladění potřeb, které řídí jako leader.
Před zahájením procesu koučování podřízeného je třeba vyjasnit si, zda mám důvěru v podřízeného, jehož deleguje. Ředitel si může položit otázky: V čem konkrétně mohu dát učiteli důvěru? Jaké jsou oblasti, ve kterých potřebuji k podřízenému důvěru získat? Kolik bodů na škále bych dal v této oblasti podřízenému? Co mohu udělat pro to, abych v oblasti s nízkou bodovou hodnotou svou důvěru zvýšil? Následně může ředitel školy uplatnit 8bodový postup procesu při koučovacím stylu vedení.
Podpora vzájemné spolupráce, profesního rozvoje a společného vzdělávání

Ve škole se dlouhodobě osvědčuje podpora formou interního i externího mentoringu. Interní mentoring zajišťují zkušení kolegové (zpravidla s mentorským výcvikem), kteří vedou začínající nebo nové kolegy. I k této spolupráci máme stanovena interní pravidla, která standardizují postup uvádějícího učitele - mentora i menteeho. Externí mentorská podpora se u nás týká zejména výuky čtenářské a matematické gramotnosti, na kterou se intenzivně zaměřujeme, příp. také efektivních metod a forem výuky.
Pokud ve škole vládne důvěra a bezpečné klima, je to krůček k vzájemné podpoře mezi učiteli. Využíváme k vzájemné spolupráci mezi učiteli tzv. formu vzájemného učení 3 S, a to zejména v tzv. triádách (kolegové v ročníku, učitelé stejného oboru).
Káva u ředitele
Jinou formou, která může přispívat k rozvoji kultury školy, je setkání učitelů s vedením školy nazvané „káva u ředitele“. Jedná se o diskusní dobrovolné setkání, kde se diskutují pedagogická témata, utvářejí a ladí vnitřní dokumenty školy, ředitel si může vyslechnout názory kolegů.
Ředitel školy také nastavuje pravidla komunikace s rodiči žáků a s veřejností. Rodiče vnímají pozitivní klima ve škole, pokud učitelé jednají vstřícně, jsou kvalifikovaní a kompetentní. Rodiče oceňují spravedlivé hodnocení a zacházení s dětmi, pokud vnímají, že je dávána podpora každému dítěti.
Ve školách existuje mnoho vstřícných komunikačních prvků, které kvalitnímu klimatu napomáhají. V naší škole to jsou například tzv. tria, setkání třídního učitele, rodiče a žáka. Konají se v průběhu tří týdnů v listopadu na I. i II. stupni. Učitelé na II. stupni si ve sdíleném prostředí předávají informace o žácích v jednotlivých předmětech a následné setkání vede třídní učitel. Opět jsme se společně shodli na pravidlech těchto setkání, která učitelé respektují. Osvědčili se nám i newslettery zasílané na mail rodičům žáků, vydávání školních novin, ale i Facebook a Twitter. Podstatné je pro nás ukazovat, co a proč ve škole děláme ve výuce. Proto pořádáme Den otevřené výuky, zveme rodiče do výuky, ukazujeme formy a metody práce, které rodiče neznají.
Je asi zbytečné zdůrazňovat, že je důležité a vyplatí se rodičům naslouchat a ptát se různými formami na jejich názor. K tomu u nás slouží mj. poradní sbor ředitele, složený ze zástupců rodičů každé třídy. Ze zkušenosti lze také doporučit pravidelná neformální setkávání s rodiči, na kterých diskutujeme různá pedagogické témata.
Kdo podpoří ředitele?

Ať se snažíte sebevíc, stejně jste někdy opravdu, ale opravdu sami, a tak by se někdy hodila podpora, dobře položená otázka nebo vzájemné sdílení s někým, s kým se nepřetahujete o žáky. Kouč, mentor? Jak kdy, můžete si vybrat...
Autor článku: Mgr. Pavel Škamrlík, ředitel SSZŠ Litvínov, spolupracovník Koučink akademie Libchavy