Ferdinand Hrdlička, odborný garant přípravy koncepce a výzev Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání pro oblast regionálního školství na MŠMT, dříve působil v Agentuře pro sociální začleňování Úřadu vlády. Původní profesí je učitel na základní škole.
O jakou změnu usiluje Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání v oblasti regionálního školství?
V oblasti regionálního školství jsou priority operačního programu shodné s prioritami Strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Cílem je podpořit zejména pedagogické pracovníky. Věříme v to, že klíčovým předpokladem kvality škol a zvyšování míry dosahování dobrých vzdělávacích výsledků dětí a žáků jsou motivovaní a plně kompetentní učitelé.
Druhým cílem je snižovat nerovnosti ve vzdělávání - Česká republika jimi trpí v poměrně velké míře. Mnohé školy pochopily kurikulární reformu jako pobídku ke specializaci, a vytvořilo se tak podhoubí pro konkurenční prostředí místo toho, aby spolu školy spolupracovaly a sdílely odpovědnost za vzdělávací výsledky dětí a žáků, což je jedním z nezamýšlených důsledků kurikulární reformy.
Třetí prioritou je nastartovat odpovědné a efektivní řízení vzdělávacího systému. Školy mají v České republice vysokou míru autonomie a stejně tak i spektrum zřizovatelů škol - od velkých měst po malé obce. Pro tento operační program, který byl vytvořen v širokém konsenzu stakeholderů, byla pro prioritní osu 3 zvolena implementační strategie skrytá pod akronymem KLIMA. Ten v sobě shrnuje podstatné složky kvality škol: kulturu učení, pedagogický leadership, inkluzi neboli společné vzdělávání, mentoring a metodickou podporu učitelů a aktivizující metody výuky nebo učení. Cílem je rozvíjet ve školách motivující kulturu, která umožní dosahovat maxim jednotlivých dětí a žáků i pedagogů. Tak, aby i pedagogové a ředitelé měli možnost zažít úspěch. Konkrétně to znamená, že se zaměřujeme zejména na podporu učitelů a pedagogických pracovníků škol a školských zařízení, a to hlavně prostřednictvím sdílené praxe a výměny zkušeností, metodickou podporou, případně mentoringem. Naší snahou je, aby odpovědnost za vzdělávací výsledky dětí a žáků byla sdílená a nebyla přenášená pouze na rodiče a samotné žáky.
Jaký dopad to má mít na školy, učitele a učení dětí?
V realitě se snažíme o zvýšení kvality výchovy a vzdělávání ve školách a dosahování lepších vzdělávacích výsledků žáků jak ve výběrových šetřeních, tak v mezinárodních srovnávacích šetřeních, a to v kontextu měnící se společnosti. Škola by je v ideálním případě měla vybavit kompetencemi důležitými pro kvalitní občanský i profesní život a současně je motivovat k získávání dalších znalostí a dovedností během celého života. To je důležité pro celkový rozvoj každého jedince. Snažíme se o vytvoření podmínek pro to, aby školy měly možnost zlepšovat výsledky vzdělávání žáků a současně disponovaly jak kvalitním materiálním, tak zejména personálním zázemím, aby dokázaly vzdělávat každé dítě, každého žáka, včetně těch, kteří potřebují podporu ať už z důvodu svého zdravotního, nebo sociálního znevýhodnění.
Jak se to daří a na jaké bariéry v systému opatření narážejí?
Na začátku programového období jsme naráželi na malou motivovanost škol vzájemně spolupracovat a sdílet mezi sebou zkušenosti, a to právě v kontextu toho, že školy si často více konkurovaly, než spolupracovaly. Právě operační program vytvořil podmínky pro to, aby se mohla tato skutečnost měnit, a školy spolu začínají čím dál tím více spolupracovat. To je například jeden z dopadů místních a krajských akčních plánů, kdy jsou skrze operační program vytvářeny podmínky pro to, aby ředitelé a učitelé jednotlivých škol spolu mohli diskutovat o kvalitě vzdělávání a o hodnotě vzdělání pro společnost.
Z hlediska logistického narážíme na nižší absorpční kapacitu škol, tedy že se ne všechny školy do čerpání zapojují. Mnohdy jim to nelze klást za vinu, protože v některých školách není dostatečná nepedagogická kapacita na to, aby škola dokázala finančně a věcně řídit čerpání prostředků z operačního programu. Jsme ale rádi, že podporu těmto školám poskytují právě místní akční plány nebo systémové projekty realizované na celostátní úrovni. Všechny školy tedy mají možnost se do čerpání zapojit.
Proč se operační program hlásí k myšlence úspěchu pro každého žáka? Jak se to v praxi projevuje?
MŠMT je vlastně jedním ze spoluzakladatelů iniciativy Úspěch pro každého žáka a jednotlivé myšlenky této iniciativy jsou propsány i v operačním programu, a to zejména základní vize umožnit každému dítěti, každému žákovi zažít ve své škole úspěch a maximálně rozvinout jeho potenciál v dosahování vzdělávacích výsledků. Nám to umožňuje pozorovat a účastnit se diskuse o kvalitě vzdělávání a napomáhá efektivně směřovat jednotlivé intervence a podporu z operačního programu, a to právě skrze sdílení zkušeností v rámci iniciativy Úspěch pro každého žáka.
Co je potřeba v systému změnit, aby se vize iniciativy naplňovala?
Ke změně potřebujeme zejména ochotu přijmout její myšlenku a jednotně ji prosazovat, mít společnou vizi a cíl a dostatečně je sdílet. Operační program může být jen prostředkem k podnícení jejího zavedení, ale nemůže být nositelem změny samotné. Já si myslím, že to, co by velmi napomohlo celkové změně ve vzdělávání, je sdílená odpovědnost jednotlivých aktérů za vzdělávací výsledky a zejména dostatečná podpora pedagogických pracovníků ve školách tak, aby měli možnost vzdělávat každé dítě, každého žáka a současně aby mohli vidět jeho úspěch a vzdělávací výsledky. Domnívám se, že učitele nejvíc motivuje, když vidí, že dítě je úspěšné, a přináší mu to radost z práce. K tomu potřebuje dostatečnou podporu a vytvoření podmínek ve svém prostředí tak, aby viděl výsledky své práce.
Zdroj: Pro prosincové vydání časopisu Řízení školy vedla rozhovor Silvie Pýchová, výkonná ředitelka SKAV a koordinátorka iniciativy Úspěch pro každého žáka.; https://www.shutterstock.com/home