Rok 2020 znamenal kvůli epidemii na jednu stranu odsun umění, kultury a tzv. výchov na vedlejší kolej a na stranu druhou ukázal potřebu kreativně reagovat na úplně nové problémy a výzvy. Centrum současného umění DOX a Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) se spolu s dalšími organizacemi rozhodly seznámit veřejnost s širokou paletou využití uměleckých a kreativních přístupů ve vzdělávání. O prvním ročníku festivalu, který probíhá od 20. ledna do 6. února 2021, hovořili ředitelka SPKV Katarína Kalivodová (dále KK) a vedoucí vzdělávacích programů v Centru současného umění DOX Jiří Raiterman (dále JR).
FUK pořádáte uprostřed covidové pandemie. Co a komu může festival přinést?
KK:JR:
Ten nejmenší z cílů festivalu je ukázat, že něco jako kreativní učení existuje. V další rovině chceme otevřít širší potenciál umění ve vzdělávání. Rozvíjí nejen kreativitu, ale i schopnost spolupracovat, adaptovat se, řešit problémy, podporuje wellbeing dětí a jejich pocit bezpečí i pocit smysluplného učení se. Pedagogům i rodičům může festival nabídnout alternativy a nápady, jak učit s přesahem nebo jinak. A v neposlední řadě lze takto zprostředkovat umění v době, kdy je dostupné jen online.Co si můžeme představit pod pojmem kreativní učení?
JR:
Pokud bych měl kreativní učení představit konkrétními příklady, dobrými materiály pro výuku historie mohou být třeba historický film, propagandistický plakát, provokativní socha. Haptický a vlastně i estetický zážitek z různých sochařských materiálů lze využít k lepšímu porozumění stavby jazyka a jeho různorodého tvarosloví. Rozbor a pochopení současného popkulturního obrazu (třeba z reklamy) může v konfrontaci s barokním dílem vysvětlit leccos o konfliktu protestantismu a katolicismu 400 let zpátky atd.KK:
Kreativní vzdělávání podle definice, která vyplývá z britského kontextu a s níž pracujeme i my, zahrnuje vzdělávání uměním s využitím možností a technik uměleckých oborůa kreativních průmyslů, dále rozvoj kreativního myšlení dětía mladých lidí a rozvoj inovativních přístupů k učení. A v neposlední řadě sem patří také vzdělávání k umění, vedoucí ke zvládnutí daného uměleckého oboru.Co konkrétně mohou přinášet uměnía kreativita do vzdělávání?
JR:
Velkou výhodou umění je to, že je to prostor se specifickým jazykem, v němž se dají věci popisovat jiným způsobem než v běžné komunikaci. Umožňuje „hru na něco“, „bytí jako“. Díky tomu si lze mnohé zažít, vyzkoušet, experimentovat, a přitom být v bezpečném prostředí, ať už prostřednictvím tance, dramatizace, nebo hudby. Forma hry pomáhá rozvíjet empatii, citlivost vůči jazyku, ale i mediálnígramotnost, odolnost vůči manipulaci i aktivní vztah k životnímu prostředí. Umění je také médiem, které pomáhá prožít těžká témata jako smrt, marnost, odtržení.
KK:
Pro některé děti, ať už ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí, nebo s handicapem, mohou být právě umění a kreativita lepším prostředkem, jak se vyjádřit, než jaké poskytuje běžná komunikace. Dalším důležitým prvkem je prostor pro práci s chybou. V tradičním školství se chyby trestají. Děti jsou naučené, že za chyby se platí horší známkou.JR:
Ano, chyby patří k umění a učení se. A nemyslím chyby fatální nebo lajdácké. Ten, kdo se nebojí svých chyb, máv hustém lese reality velkou výhodu – minimálně sám sobě neháže klacky pod nohy a může je využít k dalšímu (po)učení se. Právě v umění daly chyby vzniknout spoustě geniálních děl – bez jejich přijetí bychom nemohli experimentovat, hledat jiné cesty, opouštět ty slepé, nemohli bychom jít do větší hloubky.Daří se přenést umělecké formy do online prostoru?
JR:
Je to podobné jako porovnávat setkání s živým člověkem a telefonát – obě formy mají své pro a proti, ale pokud blízkého člověka dlouho neuvidíme, můžeme mít i z pouhého telefonátu radost. A tak jsme za DOX z naší nabídky vybrali do festivalového programu především ty formáty, kde se překlopením do online prostoru neztrácí nic zásadního (např. výrazně fyzický zážitek, monumentalita instalace, hledánív prostoru) a kde se naopak více pracuje s reflexí, myšlením a třeba s hrou, u níž se dá pracovat online.KK:
Některé organizace, které máme v programu, ukázaly, že i v online prostoru můžeme získat intenzivní zážitek a energii i prostřednictvím obrazovky. Např. představení Volní jako ptáci, připravované dětským muzeem UUUL spolu s Národním divadlem, takový silný zážitek nabízí. Toto představení přesně ukázalo na nedostatky téhle doby – chybějící lidský kontakt i společné prožívání něčeho.Jak může kreativní učení pomáhat učitelům a dětem při online výuce?
KK:JR:
V rámci online výuky některým učitelům pomohlo zakomponování uměleckých přístupů v momentech, kdy část studentů upadala do určité letargie, nedařilo se ji zapojit, kdy ztrácela chuť do učení.KK:
Ale je třeba říct, že i pro kreativní učitele je za této situace těžké děti motivovat, i když se snaží o formu hybridní výuky. Problém také byl a je, že učitelé jsou velmi vytížení administrativou a komunikací s žáky. Pro všechny je tato situace náročná.V čem by mohlo být pro náš vzdělávací systém přínosné, kdybychom dali větší rozhodovací prostor dětem? Měly by mít více možností, jak ovlivnit, jak a co se budou učit?
KK:
Kreativní učení je založené na participaci dětí. Dává jim silnější hlas, ptá se jich na názor a ten pak zohledňuje ve výuce. Podle našich zkušeností jsou názory a postřehy dětí často hodně inovativní. Na festivalu máme několik programových formátů, na nichž se budou přímo podílet děti, a spolu s nimi budeme hledat cesty, jak např. zlepšovat (nejen) online výuku – ať už v rámci dětského think tanku, nebo dětské hudební platformy.JR:
Je to asi klišé, ale k rozhodování o tom, co by se měly děti učit a jak, je třeba je vést a vychovávat, a to postupně od menších věcí až po zásadní rozhodování. Právo nebo možná spíš povinnost podílet se na chodu společnosti je přirozená a v demokracii nutná věc.Jak by měla vypadat škola pro 21. století?Co by se děti měly učit, aby byly připravené na život v této době?
JR:
Nevím teď, co budou moje děti potřebovat, ale chtěl bych je naučit, aby byly schopné a připravené poradit si se situací, kterou já si momentálně představit nedokážu. Chtěl bych, aby chápaly, že žijí na místě, které existuje jenjednou – planetu nemůžeme restartovat. Měly by být otevřené a odpovědné samy za sebe, za svůj i společný prostor, v němž žijí.Taky je pro mě důležité, aby uměly milovat život, najít si nějaký smysl života, což je hrozně důležitá věc v době, kdy má člověk spoustu důvodů k depresi. Kdo má rád umění a tvorbu, jeden z takových smyslů života má.
KK:
Právě teď všichni procházíme něčím, na co jsme absolutně nebyli připravení, ale nějak jsme tu situaci museli začít řešit. Bylo by dobré, kdyby si děti s takovými situacemi uměly v budoucnu poradit lépe, a ještě lepší by bylo, kdyby jim uměly předcházet.Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Marie Pánková