„Účast na společném zkoumání toho, jak zlepšit výuku a učení, je nejúčinnější z aktivit, po kterých může školní lídr sáhnout, když chce zlepšit výsledky učení žáků.“
Co nám tímto citátem výzkumnice a pedagožka Vivian Robinsonová říká? Nabádá vedení škol, aby nepodporovalo pouze tzv. další vzdělávání pedagogických pracovníků. Mají se snažit o to, aby se členové jejich sborů učili tím, že budou zkoumat vlastní praxi. 
Zkoumání – to zní možná trochu vědecky, jako by to nepatřilo k práci běžného učitele. Jak to může probíhat? Podívejme se do kabinetu ve škole v jedné pražské čtvrti.
Mariana, Lenka a Katka se sešly, aby si naplánovaly, jak vyzkoušejí jednu z forem profesního učení, a to tzv. lesson study – český překlad by mohl znít „zkoumání hodiny“, „zkoumání výuky“. Dozvěděly se o ní na setkání sítě spolupracujících škol, do které je zapojena i jejich škola. Kolegyně z partnerské školy přinesly na společné setkání zkušenosti, které s lesson study mají, a nabídly je ostatním jako inspiraci k vlastní práci.
Všechny tři paní učitelky vyučují češtinu na druhém stupni. Za velmi důležité považují, aby u dětí rozvíjely čtenářskou gramotnost a pisatelství. Právě na tom pracují v lokální síti deseti škol z Prahy a okolí v projektu „Pomáháme školám k úspěchu“. Uvítaly lesson study jako formát, který jim může pomoct společně se zaměřit na nějaký hodně konkrétní detail výuky a ověřit si, jaká varianta postupu dětem nejvíc pomůže.
Aby lesson study vůbec mohla proběhnout, musely si kolegyně domluvit s vedením školy, že jim v jednom dni umožní, aby společně strávily čas od první do šesté vyučovací hodiny. V první a druhé hodině vyučovala Katka ve své sedmičce. Lenka s Marianou dvouhodinu sledovaly – každá pozorovala dva vybrané žáky a epizodicky zapisovala, co dělají a říkají. Ve třetí a čtvrté hodině díky tomu, že byly všechny vysuplovány, mohly společně reflektovat a analyzovat proběhlou výuku. Zkoumaly výstupy žáků a epizodické záznamy z učení. Na základě toho se pohotově domluvily na úpravách v plánu hodiny tak, aby výuka byla pro děti užitečnější. Pátoua šestou hodinu odučila Mariana takto upravenou přípravu ve své sedmičce. Lenka s Katkou při tom pozorovaly opět každá dva domluvené žáky a dělaly si poznámky.
Malá odbočka: epizodické (nebo také anekdotické) záznamy z učení spočívají v tom, že pozorovatel se dívá jakoby okem kamery a zapíše přesně jen to, co vidí, že žák dělá, nebo co slyší, že žák říká. Později po výuce se k záznamům může učitel vrátit a – nejlépe s kolegy – diskutovat, o čem záznam asi svědčí z hlediska žákova učení. Záznamy nashromážděné za určité období mohou sloužit i jako podklad pro diskusi se žákem o jeho posunu v učení.
Děti ve třídách, kde probíhala lesson study, se předem dozvěděly o tom, že paní učitelky si něco zkoušejí, a proto jsou v hodině tři. Nebyly ale seznámené s tím, že čtyři z nich jsou speciálně pozorované. Paní učitelky vedly diskusi o tom, zda je to fér, ale nakonec se rozhodly, že by to sledovaným dětem přineslo neklid a že by se mohly chovat nepřirozeně.
Kolegyně se nakonec sešly po obědě, aby reflektovaly a analyzovaly druhé provedení výuky, aby udělaly závěr a zapsaly pro sebe i pro další kolegy, na co přišly ohledně toho, jak vyučovat, aby žáci porozuměli vypravěčské perspektivě a uměli toto porozumění aplikovat při vlastní četbě.
To byl totiž cíl učení, na kterém se všechny tři češtinářky shodly, když plánovaly, co a jak prozkoumají. Vyšly z toho, co je podle jejich dosavadní zkušenosti pro sedmáky ve čtenářství náročné a současně je to náročné i pro ně jako pro učitelky. Shodly se, že se cítí bezradné ohledně toho, jak vyučovat o vypravěči a jeho roli ve výstavbě příběhu. Z minulých let věděly, že žáci dokážou po hodině odříkat druhy vypravěčů. Nyní ale usilují o to, aby děti uměly při vlastní četbě např. v dílně čtení přemýšlet o tom, z jaké perspektivy je vyprávěný příběh, který čtou, aby to uměly vyjádřit; a především jim šlo o to, aby děti uměly vysvětlit, proč autor zvolil právě takového vypravěče a jak volba vypravěče ovlivnila samotné vyprávění.
Kolegyně věnovaly celkem dost času tomu, aby si ujasnily právě to, čemu chtějí, aby se děti naučily. Cíl učení si několikrát přeformulovaly. Velmi pečlivě si pak naplánovaly všechny další kroky lekce – každé zadání měly písemně připravené.
Zformulovaly si také, z čeho poznají v této dvouhodině, jak moc se děti cíli přiblížily: „Děti svými slovy popíšou, co všechno se v příběhu změnilo, když se změnil vypravěč; a proč si myslí, že se autor rozhodl pro toho svého vypravěče.“ Pak společně hledaly text, který chtěly využít pro společnou práci a na kterém chtěly ukázat, co se s vyprávěním stane, když se vypravěč změní. Vyhledaly také několik textů, s nimiž si děti samy zkoušely lépe pochopit význam vypravěče tím, že nechaly příběh nebo jeho část vyprávět někoho, koho si autor jako vypravěče nezvolil. Děti pak shrnuly, co se v příběhu vyprávěném jiným vypravěčem změnilo, a zhodnotily, proč se jim více líbí příběh podaný původním vypravěčem, nebo ten pozměněný.
Proč povzbuzovat ve škole učitele k lesson study?
Lesson study dobře odpovídá tomu, jak se učitel učí, má-li se jeho učení promítnout až do výuky. Jako lídři můžete posílat své učitele na různá školení a kurzy, ale vzpomeňte si, jak málo se z nich obvykle dostane až do každodenní praxe učitele, natož aby to přispělo k lepšímu učení dětí. Přenos toho, co se učitelé dozvědí v kurzu, do vlastní praxe vyžaduje další učení. A je-li na to učitel sám, až příliš často zůstane jen u okrajových a krátkodobých změn praxe.
V otevřených hodinách, kdy se mohou kolegové učit z praxe druhých, zase nastává situace, kdy jeden kolega „jde s kůží na trh“, a nemusí být pak snadné hodinu dobře rozebrat s ohledem na respekt k jeho dobré vůli.
V lesson study plánují výuku všichni zúčastnění, je to jejich společná práce. Je proto snazší postup otevřeně a kriticky zkoumat a případně ho měnit. Lesson study také předpokládá, že se učitelé domluví na zkoumání něčeho, co je pro ně pro všechny v danou chvíli opravdu oříšek, s čím si sami nevědí tak docela rady. Nicméně lesson study neřeší jen aktuální situaci, kolegové si odnášejí poučení i pro příští práci se žáky, a navíc mohou svou zkušenost zprostředkovati kolegům, pokud ze své lesson study udělají zápis. Ten může sloužit jak samotné škole, tak ale může být nabídnut třeba i kolegům z blízkých škol.
O lesson study existuje velké množství studií, které dokládají účinnost tohoto badatelského způsobu profesního učení. Není to ale organizačně ani obsahově snadný formát. Pokud se pro jeho využití rozhodnete, musíte počítat s tím, že se učitelé musejí prvně tomuto formátu naučit, než začne v úplnosti nést plody.
Zdroj: Pro časopis Řízení školy 5/2022 Hana Košťálová, Pavlína Rosická