Uživatelským podmínkám sociálních sítí lidé nerozumějí

Alespoň podle GDPR (viz čl. 12) by již téměř dva roky měly tyto podmínky stručným, transparentním, srozumitelným a snadno přístupným způsobem za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků podávat veškeré informace o zpracování osobních údajů, zejména pokud se jedná o informace určené konkrétně dítěti.

Jak to však vypadá v praxi a zda podmínkám skutečně rozumíte, si můžete vyzkoušet na mém oblíbeném příkladu. Většina uživatelských podmínek obsahuje ustanovení o tom, od kolika let je můžete používat. Ti, kteří vládnou angličtinou, si mohou porozumění vyzkoušet na podmínkách WhatsAppu, pro ty, kterým je bližší čeština, pak na podmínkách Instagramu.

A nyní si zkusme odpověď na jednoduchou otázku. Od kolika let můžeme v České republice používat Instagram? Pokud hádáte 13 let, je to bohužel špatně. Správná odpověď je 15 let. Podle GDPR si totiž každá země může minimální věk upravit po svém (to je ono „Platné právní předpisy vám nesmí zakazovat…“) a v České republice máme (v souladu s čl. 8 GDPR) zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, jehož § 7 říká:

Jedna ze základních právních zásad sice říká: ignorantia juris non excusat (neznalost zákona neomlouvá), ale když se i mezi odborníky a na konferencích nezřídka setkávám s názorem, že správná odpověď je 13 let, dovolím si důvodně pochybovat o tom, že se jedná o transparentní a srozumitelné vyjádření. Ostatně samotné podmínky použití Instagramu¹⁾ mají 14 972 znaků, tj. více než osm normostran. Zásady ohledně používání dat²⁾ pak vydají na dalších téměř 17 stran.

Při příležitosti nedávného Dne bezpečnějšího internetu proběhlo v sídle Evropské komise setkání s globálními technologickými firmami, na kterém mladí lidé představili svůj pohled na uživatelské podmínky.

Podle šesti zástupců mladých lidí, mezi kterými byl i Matěj Bednář z Gymnázia Ústí nad Orlicí, by uživatelské podmínky měly být nejen jasné a srozumitelné, ale např. obsahovat i infografiky či být zpracovány ve formě mezi mladými populárních videí. Ostatně něco podobného předvídá i recitál č. 58 GDPR:

K seznámení s uživatelskými podmínkami či zásadami soukromí jistě nepřispívá ani to, že jsou (zejména při použití z mobilu) často skryty a souhlas s jejich zněním udělujeme již stažením, resp. instalací dané aplikace.

Další zajímavou věcí, na kterou jsme s Matějem narazili, je lokalizace. Podle loňského průzkumu „České děti v kybersvětě“ např. 32 % uživatelů ve věku 7–17 let používá Snapchat. Přestože tato aplikace má v Čechách několik stovek uživatelů, je dostupná (včetně uživatelských podmínek) pouze v angličtině.

Přestože obecně nejsem příznivcem regulace, myslím si, že pokud existuje zákonná povinnost (viz zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) poskytovat spotřebiteli informace o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, stejně jako návod v českém jazyce, nebylo by od věci podobnou podmínku uplatňovat i v případě sociálních sítí.

Na závěr vám přinášíme rozhovor s Matějem Bednářem, který funguje jako tzv. BIK Youth Ambassador a např. v loňském roce jako jeden ze členů poradního výboru prezentoval názory na zlepšení bezpečnosti dětí na internetu Evropské komisi. Letos se pak 11. února na Den bezpečnějšího internetu zúčastnil setkání s technologickými firmami a vybranými zástupci národních center bezpečnějšího internetu.

Největší problém uživatelských podmínek tkví v jejich složitosti. Většina uživatelů je nečte, protože je to pro ně příliš zdlouhavé a komplikované. Jazyk, kterým jsou psané, se od toho běžného v mnoha věcech liší. Samozřejmě si uvědomuji, že tyto dokumenty samotné příliš měnit nelze, protože jsou potřeba pro právníky daných společností.

Podmínky samotné téměř nejsme schopni přepsat. Můžeme ale změnit způsob, jakým je uživatelům vysvětlujeme. Použitím jednoduššího jazyka, animací, videí, infografiky a dalších prvků lze uživateli tyto poměrně komplikované texty vyložit daleko jednodušeji.

Je důležité si uvědomit, že už zhruba 25 let to funguje velice podobně, ačkoliv s postupným vydáváním zákonů se tyto podmínky postupně prodlužovaly. Iniciativa musí vzejít od samotných provozovatelů online služeb. Mluvíme tu o změně celkového myšlení uživatelů ohledně těchto textů. Toho nelze dosáhnout krátkodobě, bavíme se tu o procesu na několik let. Zmíněné prvky, jako např. infografiky, jsou podle mě skvělým začátkem a jejich implementací se nic nezkazí. Pokud je ukážeme uživatelům hned při registraci, věřím, že by se situace mohla zlepšit.

Ačkoliv jsme prezentovali před více než 10 firmami, lépe se mi pak situace posuzovala na základě pozdějšího rozhovoru „z očí do očí“ s jednotlivými zástupci. Snažil jsem se především vyhledat zaměstnance firem, u kterých jsem měl šanci něco navrhnout, ocenit, připomenout a podobně. Je jasné, že zástupci těchto firem nikdy nepůjdou ostře proti, protože by tím mohli poškodit jméno své firmy. Nebudu tedy jmenovat konkrétně, ale celkově si myslím, že jelikož před setkáním příliš nevěděli, co je čeká, hodně se snažili hájit zájmy svých společností. To do jisté míry chápu, někteří ale zašli až zbytečně daleko. Na druhou stranu nám řada firem navrhla další spolupráci, ať už v podobě osobního setkání, e-mailové komunikace, nebo hovorů. Za to jsem moc rád a doufám, že se do budoucna podaří posunout řešení této problematiky zase o kousek dál.

Situace v Evropě bohužel příliš přehledná není, každý stát má pro přístup k sociálním sítím stanovený jiný minimální věk, což může celkem mást. Na druhou stranu jsme na tom, alespoň dle mého názoru, ve spolupráci lépe než jiné světadíly. GDPR v EU přineslo řadu pozitivních změn, spoustu věcí, řekl bych, sjednotilo. Na druhou stranu jsme v situaci, kdy v některých zemích lze pít alkohol nebo volit od stejného věku jako si založit profil na sociální síti. To mi přijde dost nevyrovnané, nehledě na to, že spousta mladých lidí nebude čekat do 16 let a profil si prostě založí s falešným datem narození.

Aktuálně jsou v Evropě čtyři hranice – 13, 14, 15 (ta je i u nás v ČR) a 16 let. Buďme upřímní, ačkoliv je tato hranice nastavená zákonem, je téměř nemožné její dodržování nějak kontrolovat. Patnáctiletá osoba si tedy úplně v klidu založí účet na Instagramu nebo Snapchatu, ačkoliv by měla ještě třeba rok počkat. Myslím si, že ideální je 13 let, které aktuálně článek 8 GDPR považuje za nejnižší možnou hranici. Alespoň podle různých lidí kolem mě mi přijde, že ve 13 už jsou pochopitelné důvody, proč sociální síť mít, i když to třeba může být jen chat s kamarády. Ale je samozřejmě důležité, aby dítě, které vstupuje do online světa, vědělo, co ho tam může potkat a jak se s různými nebezpečími vypořádat. Ale to už jsme zase u úplně jiného tématu…