Petr Sucháček je vyučujícím na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a také autorem podcastu – Nenásilného podcastu. Pro nás, pro učitele, hraje Petr Sucháček důležitou roli, podílí se totiž na brněnské univerzitě na přípravě budoucích učitelů, kteří nastoupí třeba i do našeho kabinetu.
Pomáhá jim třeba v rámci vysokoškolského kurzu zvaného Komunikační trénink. „Spolu se studenty se učíme, jak co nejlépe vystihnout pointu našeho sdělení. A to se hodí nejen ve výuce, tedy v profesní sféře, ale i ve sféře osobní, třeba při svatební řeči nebo jiném proslovu. Se studenty řešíme, jak nejlépe doručit publiku zprávu, kterou chceme předat. Na fakultě máme ale například i předmět komunikace v konfliktních situacích, ze kterého pak budoucí učitelé mohou vycházet při problémových situacích s rodiči nebo s žáky,“ popisuje přípravu budoucích učitelů Petr Sucháček.
Jak si poradit s problémovými situacemi nebo jim dokonce přejít, je téma, kterému se Petr věnuje i ve svém podcastu, který se zaměřuje na nenásilnou komunikaci. Tvoří ho spolu s kolegou Petrem Holíkem a skrze jednotlivé epizody posluchačům dokazuje, že mezi sebou dokážeme komunikovato něco lépe – více empaticky a s větším vzájemným porozuměním.
Principy nenásilné komunikace od Marshalla Rosenberga se hodí skoro do všech povolání, učitelství se ale mezi nimi obzvláště vyjímá. Určitě jste se i vy během své praxe ocitli v situaci, ve které by se vám nějaká rada nebo nový pohled na konfliktní situaci hodil. Co by Petr Sucháček, jakožto vyučující, učitelům poradil? „Věnujte pozornost lidskému prožívání, vnímejte, co se ve vás děje, jaké pocity máte v daných situacích aktivní a taky tomu, jak to mají lidé kolem vás.“ Protožei rodič nebo žák, se kterými se snažíte jednat a možná se vám to nedaří nejlépe, je osoba s vlastním, ne vždy lehkým příběhem. „Nenásilná komunikace zvyšuje pravděpodobnost, že se domluvíme. A i když bychom se nakonec přeci jen nedomluvili, zanecháme za sebou méně emocionálního odpadu,“ doplňuje svou myšlenku Petr Sucháček. Umět komunikovat, pracovat s vlastními emocemi a reagovat na pocity ostatních je must-have, bez kterého učitel ve školním prostředí jen těžko obstojí. Daří se nám však práci s emocemi úspěšně zařazovat i do výuky na našich školách?„Přijde mi, že děti na střední škole, se kterými jsem se v poslední době dostával do kontaktu, často řeší odlišné věci, než které jim nabízí jejich škola. Je vidět, jak je pro ně třeba emocionální prožívání velmi důležité. Oni se v tomto věku ve světě hledají, škola jim ale bohužel často nenabízí příležitosti, během kterých by si mohly zjišťovat, jaké je jejich postavení ve světě nebo jak by měli nacházet hranice toho, co dokážou a co už ne,“ odpovídá na otázku Petr. „Budoucí učitele ale na fakultě učím již osmým rokem a jsem optimistou. Mám dojem, že dnešní mladí učitele jsou připraveni na takové výzvy poměrně dobře.“
To, že naše odborná znalost angličtiny nebo zeměpisu bohužel ještě nezajistí, že si děti z hodiny něco užitečného odnesou, že budou v angličtině vzděláni, dokládá následující Petrova myšlenka: „Vzdělávání přechází přes vztah. A když nefunguje základní nastavení pravidel ve třídě, když se neshodneme, o co nám tam vlastně jde, učení nemůže a nebude fungovat. Proto na vztahu tolik záleží. Je to premisa toho, aby výchovně-vzdělávací proces vůbec mohl probíhat,“ dodává. „Přál bych si, aby vzdělávání bylo prostředím, ve kterém se setkávají lidské bytosti, a ne prostředím, v němž máme tendenci před sebou schovávat to, co reálně žijeme. Protože to druhé je nesmysl. To by jen moje fyzická schránka trávila 45 minut na nějakém místě a modlila se, ať už to celé skončí.“
Petr Sucháček na úspěšné vzdělávání myslí i ve své druhé práci. Působí totiž jako vedoucí programu Otevřená výzva, který má za cíl podpořit inovace na pedagogických fakultách. „Jde nám o to, aby se děti na základních a středních školách učily s radostí a naplno. A k tomu nutně potřebujeme kvalitní učitele. Abychom měli dostatek takových učitelů, potřebujeme jim během studia věnovat velkou pozornosta zaměřit se i na to, jak vypadá výuka, kterou na fakultě zažívají. Proto v Otevřenu a konkrétně i v Otevřené výzvě intervenujeme do výuky na pedagogických fakultách, pomáháme vyučujícím s její inovací. Finančně nám v tom pomáhá Nadační fond Abakus,“ popisuje Petr Sucháček nadějný projekt. „Vlastně mi nyní dochází, že jedním z vedlejších, ale velmi dobrých efektů Otevřené výzvy bylo to, že jsme s vedením fakult jako organizace Otevřeno navázali dialog. Dialogo tom, v jakých oblastech můžeme spolupracovat, kde si můžeme pomoci a někdy možná i o tom, kde se rozcházíme.I v těchto oblastech se ale do budoucna plánujeme slaďovat.“
Otevřená výzva letos nastartovala již druhý ročník. Deset vybraných projektů z prvního ročníku výzvy se již postupně začíná na fakultách realizovat, na vlastní kůži je mohou od tohoto září a října zažívat první studenti učitelství. Všechny inovované předměty Otevřené výzvy se zaměřují na pedagogicko-psychologické kompetence budoucích pedagogů. Cíl mají jediný – aby budoucí učitelé, kteří budou v následujících letech nastupovat na školy, byli co nejkompetentnějšími učiteli, kteří umí vytvořit ty nejlepší podmínky pro učení svých žáků.
Episodu podcastuHovory z kabinetu,na základě které tento text vznikl, si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts nebo prostřednictvím dalších podcastových aplikací. Autorem podcastu je Daniel Pražák.
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Markéta Popelářová; vedoucí mediálně-politického programu a PR, Otevřeno, z. s.