Koncem minulého roku vyvolal zajímavou diskusi článek Susan Dynarski Žádné laptopy v přednáškových sálech, publikovaný v New York Times, kde čtenáře seznamuje s tím, že svým studentům zakazuje používání notebooků na přednáškách. Argumentovala tím, že počítače jsou fajn, ale na přednáškách nikoli. Pokud si studenti dělají poznámky do svých počítačů, nepřemýšlejí o tématu, nesledují pozorně výklad, ale jen mechanicky zapisují, navíc mohou být rozptylováni notifikacemi ze sociálních sítí, e-mailů atd. Susan Dynarski jednoznačně doporučuje rukou psané poznámky, které si pak studenti mohou skenovat a ukládat ve svých počítačích. Článek vyvolal souhlasný ohlas a v diskusi opět jednou zaznívaly nostalgické vzpomínky typu „za našich časů žádné počítače nebyly, a vystudovali jsme“. Podobné diskuse bohužel často sklouznou do jiné roviny: nepotřebujeme to, zakažme to, dělejme to postaru.
Na článek i na diskusi zajímavě zareagoval Seth Godin (jinak věhlasný autor mnoha publikací o organizačním chování apod.), následující parafrází: „Žádné laptopy v přednáškových sálech? Co tak spíše: žádné přednáškové sály.“ Godin tedy postavil otázku jinak: Skutečně potřebujeme v dnešní době přednášky? Nepostačoval by kvalitní videozáznam přednášky, se kterým by mohli studenti pracovat, zastavovat si jej, přehrávat ho v různých rychlostech a navíc se na přednášku kdykoliv podívat znovu? Ušetřený čas by učitel místo přednášky mohl věnovat diskusím se studenty, konzultacím nebo workshopu na dané téma. Godin si ale klade také otázku, zda někdo vůbec chce se studenty diskutovat, zda někdo chce zvídavé a kritické studenty, nebo zda se spokojíme s přednáškovou „nalejvárnou“.
Obdobně se dá dívat i na problematiku používání mobilů ve školách. Z hlediska tradiční didaktiky jsou mobily skutečně rušícím elementem. Při tradičně koncipovaném školském vzdělávání je totiž vyžadována soustředěná pozornost žáků a studentů na učitele a jeho výklad a jiné aktivity prostě nejsou vítané. Dává to smysl a mnozí zastánci zákazů mobilů ve školách argumentují tímto způsobem. Je však potřeba připomenout, že takto koncipované vzdělávání bylo navrženo a používáno v 19. a 20. století, a i největší zastánce tradiční pedagogiky musí uznat, že se mnohé změnilo.
Díky technologiím se poznání lidstva neuvěřitelně znásobuje, a není tedy problém informace a znalosti získávat, ale je třeba se naučit, jak se v nich orientovat, jak je používat a jak je kriticky posuzovat. Domnívám se, že mimo jiné by prioritou školského vzdělávání měla být příprava na život a budoucnost, která bude zcela jistě formována interakcí člověka a umělé inteligence, nezbytná bude schopnost orientovat se v informační společnosti. Neměly by tedy současné školy spíše připravovat na život ve 21. století? Není právě zákaz mobilů na školách známkou toho, že si učitelé, školy a také rodiče neumějí s novou situací poradit? Nebude problémem taky to, že děti v oblasti komunikačních a informačních technologií kolikrát předbíhají své učitele a většina dnešních učitelů si již na svůj způsob učení zvykla a nemá touhu ani sílu měnit role?
Jsme-li schopní podívat se na mobily a zejména smartphony jako na užitečný nástroj, který může být díky aplikacím počítačem, kamerou, mikroskopem, mapou či kompasem atd., vidíme zkrátka mimořádně kreativní vzdělávací nástroj. Navíc máme již ověřenou metodiku tzv. flipped classroom, která využívá technologie a zároveň podporuje samostatnost a kreativitu žáků. Flipped classroom nebo flipped learning je metodika vytvořená k přizpůsobení pedagogiky dnešnímu světu a rychle se měnícím podmínkám a jde přesně o to, co navrhuje Seth Godin výše. Máme k dispozici i skvělý praktický příklad v podobě kalifornské AltSchool, kde žáci ve škole využívají tablety, mobily a počítače zcela běžně, dosahují pozoruhodných výsledků a také se jim díky technologiím daří personalizovat vzdělávání. Technologie zde nejsou vnímány jako něco rušivého, naopak jsou to užitečné nástroje a žáci je chápou jako samozřejmou součást vzdělávání; zákaz používání technologií by nejspíš ani nebrali vážně.
Pokud jde o využití technologií a například mobilů, domnívám se, že školství nemusíme měnit vysloveně radikálně. Zkuste ve své třídě například použít aplikaci Classcraft a zcela jednoduše tak proměníte stresující hodnocení na jistou formu hry, která navíc podporuje individuální rozvoj a skupinovou spolupráci ve třídě. Celou situaci mohou navíc sledovat také rodiče. Jinou jednoduchou aplikací je Mentimeter, díky němuž se mohou žáci zapojovat do aktivit ve třídě: hlasovat, zodpovídat otázky, klást otázky a podobně. Podobných aplikací najdeme velké množství, je skutečně z čeho vybírat – od specializovaných aplikací pro jednotlivé předměty až po téměř vědecké aplikace –, a z mobilu se tak stane místo rušícího elementu univerzální edukační nástroj. Neobstojí ani argument, že ne každý žák má smartphone, lze totiž používat jak vlastní, tak školní zařízení. Studenti sami se jistě rádi zapojí do prozkoumávání a výběru aplikací a pomohou učiteli také s technickými záležitostmi. Není to mnohem konstruktivnější přístup než zákaz?
Pokud byste se mobily a technologie pokusili využít ve vzdělávání, zajisté vám mohou být nápomocné univerzitní edtechová pracoviště, jako je třeba brněnský KISK, kde se publikuje a pořádají se webináře a workshopy právě na témata spojená s využíváním technologií ve výuce.
Zdroje
- AltSchool [online]. Dostupné z: https://www.altschool.com
- Classcraft [online]. Dostupné z: https://www.classcraft.com
- DYNARSKI, S. Laptops Are Great. But Not During a Lecture or a Meeting. The New York Times [online]. Dostupné z: http://nyti.ms/2n2YDSI
- GODIN, S. No laptops in the lecture hall. Medium [online]. Dostupné z: http://bit.ly/2Bq9vjQ
- KISK [online]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/cs
- Mentimeter [online]. Dostupné z: https://www.mentimeter.com
Zdroj: Pro časopis Řízení školy (listopad, 2018) PhDr. Branislav Frk, Ph.D., Learning Designer ve společnosti Õppus