Michael Fullan: Leadership vedoucí ke zlepšování učení pro všechny žáky

Je pro mě ctí představit kolegům v České republice svůj .V Torontu v Kanadě máme asi 10členný tým a spolupracujeme s mnoha různými zeměmi na totožných tématech. Začal bych tím, že popíšu, jak pracujeme. Náš modus operandi . Většinou spolupracujeme s nějakým vzdělávacím systémem. Může to být školský obvod, region nebo celá provincie či stát, někdy i celá země. Společně se snažíme dosáhnout změn, které zlepší učení žáků. Jakmile máme v tomto ohledu hotovo, shromáždíme všechny nápady a začneme je zaznamenávat. Většinou napíšeme knihu. Co tím chci říct? Že se vždy jedná o kolektivní práci. Spolupracujeme s lidmi z praxe na všech úrovních: na místní úrovni, krajské i na státní či zákonodárné úrovni. A řekl bych, že 80 % nejlepších nápadů přichází od předních praktiků. Díky nim jsou řešení ušitá přesně na míru danému kontextu a neustále se rozvíjejí, protožei my sami se stále učíme. Od roku 2003 jsme takto spolupracovali s mnoha různými zeměmi. Rád se tedy teď zaměřím na vaši situaci a na to, jak daleko jste se svou reformou. Vím, žev roce 2007 jste začali zavedením nových kompetencí. Teď tu máme rok 2021 a zdá se mi, že nastal čas na systematickou změnu. Asi i proto jste mě pozvali, abyste své nápady zrealizovali napříč celým Českem. Vyjdu tedy z naší zkušenostia zaměřím se na váš vzdělávací systém.

Vaši kulturu, pravda, tolik neznám, ale znám problémy, které řešíte. Třeba jak dostat celostátní strategie a iniciativy na místní úroveň. Jak skloubit kompetence s tradičním pojetím akademických znalostí. Začněme v našich úvahách nejdříve kontextem. Posledních více než 13 měsíců se potýkámes pandemií. A sami víte, že najednou nic není jako dřív. Nezůstal kámen na kameni a všechno je najednou jinak. My se ale ve své práci snažíme vnímat pandemii i jako příležitost zavést velké změny. Díky pandemii jsme zjistili, co nefunguje, ale také . Zkuste se v myšlenkách vrátit do prosince 2019. Dalo by se říci, že všude na světě přešlapovaly vzdělávací systémy na místě. Moc dobře nefungovaly – ani ty nejlepší. Dostatečně nemotivovaly ani studenty, ani učitele. Byly v tom stavu zakonzervované. A pak přišla pandemie. Už více než rok zažíváme zemětřesení. Samozřejmě to má spoustu negativních důsledků, především v oblasti zdraví. Ve školství to ale otevírá spoustu nových témat. Vynořují se tzv. upozaděné nápady. Nápady, které se měly realizovat už dávno, a nedošlo na to.A teď je lidé konečně chtějí zavést a řeší, jak na to.

Všichni doufáme, že to období zemětřesení v následujících šesti měsících skončí a posuneme se do fáze, které říkám bitva desetiletí. Tato , 20. léta 21. století, bude , které jsme měli zavést už dávno, ale dosud se nám to nepodařilo. Co mě vede k úvahám o tak zásadních změnách? Proč o tom uvažuji tak radikálně? Mám pro to dvě skupiny důvodů. Do té první patří čtyři důvody. Lze o nich uvažovat jednotlivě, ale ve skutečnosti spolu úzce souvisejí. Například čím menší důvěra ve společnosti, tím více je psychických problémů. Dále je tam nerovnost v rozdělování prostředků atd. Říkám tomu sestupná spirála, protože se všechny ty problémy nabalují. A děje se to všude na světě. To je tedy první skupina důvodů. Druhá skupina důvodů už víc souvisí se systémem vzdělávání. Problém podle mě je, že naše školství je hrozně zastaralé. Platí to podle mě snad pro všechny vzdělávací systémy. A přesně to teď řešítei u vás. Pokud vím, tak posledních 13 nebo 14 let se snažíte do výuky začlenit nové kompetence a hlavně řešíte, jak změnit kulturu ve školách a jak se učit ve školách i napříč školami.