Autoevaluace

Autoevaluace nebo vlastní hodnocení? V některých pramenech jsou slova užívána jako synonyma, někde je autoevaluace chápána více systematicky a celostně. V běžné školní praxi není tak důležité akademické rozlišení jako prostý význam tohoto procesu, který přináší cenné informace zejména těm, kteří ji provádějí.

Základní rozdíl v pojetí obou pojmů je v plánování a časovém vymezení. Na rozdíl od hodnocení, které může být nahodilé a týká se pouze uplynulých dějů, je evaluace činnost systematická, plánovaná a spojující budoucnost školy s její reflektovanou minulostí. Právě tímto spojením časových rovin, které nepojmenovává pouze minulost školy, ale pomáhá jejímu dalšímu rozvoji, je autoevaluace pro školu potřebná a autoevaluační aktivity nelze nahradit jinými činnostmi či zdroji informací. Navíc spojením autoevaluace (vnitřní pohled) a evaluace či hodnocení (vnější pohled ČŠI či zřizovatele) získáme velice plastický pohled na činnost konkrétní školy.

Aktéři autoevaluace jsou samotní pracovníci školy od ředitele přes střední management až po ostatní pracovníky školy. Jen na nich totiž záleží, jak bude autevaluace plánovaná, realizovaná i reflektovaná, jak vážně ji budou všichni brát a hlavně – jak s ní a získanými výsledky budou dále pracovat.