182/1993 Sb.
ZÁKON
ze dne 16. června 1993
o Ústavním soudu
Změna: 331/1993 Sb.
Změna: 236/1995 Sb.
Změna: 77/1998 Sb.
Změna: 18/2000 Sb.
Změna: 132/2000 Sb.
Změna: 48/2002 Sb.
Změna: 202/2002 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 114/2003 Sb.
Změna: 120/2004 Sb.
Změna: 83/2004 Sb.
Změna: 234/2006 Sb.
Změna: 342/2006 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 404/2012 Sb.
Změna: 275/2012 Sb.
Změna: 303/2013 Sb.
Změna: 90/2017 Sb.
Změna: 173/2018 Sb.
Změna: 111/2019 Sb.
Změna: 270/2021 Sb.
Změna: 261/2021 Sb.
Změna: 277/2019 Sb., 349/2023 Sb.
Změna: 278/2024 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Organizace ústavního soudu
Předseda a místopředsedové Ústavního soudu
§ 2
Prezident republiky jmenuje ze soudců Ústavního soudu (dále jen "soudce")
předsedu a dva místopředsedy Ústavního soudu.
§ 3
(1) Předseda Ústavního soudu
a) zastupuje Ústavní soud navenek,
b) vykonává
správu Ústavního soudu,
c) svolává zasedání pléna Ústavního soudu (dále jen "plénum"),
určuje pořad jeho jednání a řídí jednání,
d) jmenuje předsedy senátů Ústavního soudu
(dále jen "senát"),
e) plní další úkoly, které mu ukládá zákon.
(2) Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupují místopředsedové Ústavního
soudu v rozsahu a pořadí stanoveném plénem.
(3) Předseda Ústavního soudu může se souhlasem pléna pověřit místopředsedy
trvalým plněním některých svých úkolů.
Soudci
§ 4
(1) Funkce soudce je veřejnou funkcí.
(2) Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou
výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické,
literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu
a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního
soudu.
(3) Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně
nebo v politickém hnutí.
§ 5
Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl
v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské
funkce.
§ 6
(1) Prezident republiky si vyžádá od Senátu souhlas ke jmenování soudce.
(2) Není-li souhlas podle odstavce 1 dán do 60 dnů poté, kdy si jej prezident
republiky vyžádal, jen proto, že Senát v uvedené lhůtě o této věci nehlasoval, platí,
že k jmenování soudce Senát souhlas dal.
§ 7
(1) Soudce se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou
prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením
sepsaným formou notářského zápisu.
(2) Funkce soudce zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil
prohlášení podle odstavce 1 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce 1 prezidentu
republiky doručeno.
(3) Funkce soudce dále zaniká
a) uplynutím doby, na kterou byl soudce
jmenován,
b) dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu,
c) dnem právní moci
rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,
d) vyhlášením
usnesení Ústavního soudu o zániku funkce podle § 144.
(4) Uvolní-li se místo soudce, protože jeho funkce podle odstavce 3 zanikla,
sdělí to předseda Ústavního soudu neprodleně prezidentu republiky.
Asistenti soudců
§ 8
(1) Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen
„asistent“) na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován soudce, o
jehož asistenta se jedná.
(2) Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního soudu na návrh soudce,
o jehož asistenta se jedná.
§ 9
(1) Asistentem může být jmenována bezúhonná osoba, která má vysokoškolské
právnické vzdělání.
(2) Asistent se může své funkce vzdát; pracovní poměr asistenta zaniká
dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno předsedovi
Ústavního soudu, nebyl-li v oznámení o vzdání se funkce uveden den pozdější.
(3) Pracovní poměr asistenta dále zaniká
a) zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,
b) dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný
čin,
c) odvoláním,
d) uplynutím doby, na kterou byl jmenován, byl-li jmenován na dobu
určitou.
(4) Vykonával-li asistent funkci alespoň tři měsíce, náleží asistentu,
jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 3 písm. a), odstupné podle počtu započatých
let výkonu funkce asistenta, nejvýše však ve výši trojnásobku průměrného měsíčního
výdělku.
(5) Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl
v souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po zániku jeho funkce.
Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního soudu.
Plénum
§ 11
(1) Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak,
může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců.
(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých
ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"),
b)
o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl.
87 odst. 1 písm. b) Ústavy,
c) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky
uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
d) o návrhu
prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy
podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
e) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické
strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními
nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
f)
o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení
České republiky k Evropské unii nevyhlásí podle čl. 87 odst. 1 písm. l) Ústavy,
g)
o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské
unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k
Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení podle čl. 87 odst. 1 písm. m)
Ústavy,
h) v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud senát nerozhodl,
protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu hlasů (§ 21 odst. 1),
i) o stanovisku
k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného
v nálezu (§ 23),
j) o návrhu na obnovu řízení a v obnoveném řízení podle § 119 až 119b,
k)
o dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to vyhradí,
l) o úpravě svých
vnitřních poměrů,
m) o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
(3) Ústavní soud dále v plénu rozhoduje o návrzích na posouzení souladu
mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.
§ 12
(1) Každý soudce je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování
návrh na rozhodnutí.
(2) Každý soudce je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí,
který byl předložen před zahájením hlasování.
(3) Nezíská-li žádný z návrhů na rozhodnutí potřebnou většinu (§ 13),
hlasování se opakuje s tím, že před započetím hlasování se soudci, o jejichž návrzích
se hlasovalo, vyjádří, zda na svých návrzích setrvávají; soudci mohou předložit jiné
návrhy na rozhodnutí.
(4) Jestliže postupem podle odstavců 1 až 3 nedojde k přijetí rozhodnutí,
hlasuje se o dvou návrzích, které v předcházejícím hlasování získaly nejvíce hlasů.
(5) O zastavení kárného řízení (§ 139 odst. 1), námitkách proti usnesení
v kárném řízení (§ 142 odst. 1 a 3) a o návrhu na usnesení, že soudci jeho funkce
zaniká (§ 144 odst. 1), se hlasuje tajně.
§ 13
Rozhodnutí pléna je přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných
soudců. Jde-li však o rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a), g) a h) a čl. 87
odst. 2 Ústavy nebo o rozhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje
od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se
pro ně vyslovilo alespoň devět přítomných soudců.
Senáty
§ 15
(1) Pro rozhodování věcí podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, které nepatří do
působnosti pléna, a pro rozhodování podle § 43 odst. 2 vytváří Ústavní soud ze soudců
čtyři tříčlenné senáty.
(2) Předseda a místopředsedové Ústavního soudu nemohou být stálými členy
senátu.
§ 16
Rozdělení agendy mezi senáty určí na dobu kalendářního roku předseda Ústavního
soudu rozvrhem práce podle pravidel stanovených plénem.
§ 17
(1) Předsedu senátu jmenuje předseda Ústavního soudu na dobu jednoho roku.
Soudce nemůže být do této funkce jmenován ve dvou letech následujících za sebou.
(2) Nepřítomného předsedu senátu zastupuje věkem nejstarší stálý člen
senátu.
§ 18
(1) Nepřítomného člena senátu dočasně zastoupí soudce určený pro tento
senát rozvrhem práce.
(2) Zastupujícím členem senátu může být i předseda nebo místopředseda Ústavního
soudu.
§ 19
(1) Zasedání senátu svolává a jeho jednání řídí předseda senátu.
(2) Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho
členové; usnáší se většinou hlasů. Ve věci podle § 43 odst. 2 se vyžaduje k přijetí
usnesení senátu souhlas všech členů senátu.
§ 20
(1) Každý člen senátu je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování
návrh na rozhodnutí.
(2) Každý člen senátu je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí,
který byl předložen před zahájením hlasování.
(3) Při hlasování se postupuje tak, že každý člen senátu ústně sdělí, se
kterým z předložených návrhů na rozhodnutí souhlasí.
§ 21
(1) Nezíská-li postupem podle § 20 většinu hlasů žádný z návrhů na rozhodnutí
ve věci samé, postoupí předseda senátu věc bez zbytečného odkladu k rozhodnutí plénu
[§ 11 odst. 2 písm. h)].
(2) V ostatních věcech rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy.
§ 22
Člen senátu, který s rozhodnutím senátu ve věci nebo s jeho odůvodněním
nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o jednání
a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho jména.
§ 25
Zajištění pořádku
Zakazují se shromáždění1) v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od
míst, kde Ústavní soud jedná.
§ 25a
nadpis vypuštěn
(1) Ústavní soud pro výkon své působnosti podle tohoto zákona využívá
a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,
c) údaje z agendového informačního systému cizinců,
d) údaje z agendového informačního systému evidence občanských průkazů,
e) údaje z agendového informačního systému evidence cestovních dokladů.
(2) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou
a) příjmení, rodné příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) pohlaví,
d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil
v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
e) adresa místa pobytu,
f) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území
České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno
rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako
den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí,
g) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
h) omezení svéprávnosti,
i) rodinný stav nebo registrované partnerství,
j) čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů.
(3) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví,
d) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo
a stát, kde se občan narodil,
e) rodné číslo,
f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého
pobytu,
h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého
pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
i) omezení svéprávnosti,
j) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě,
že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě
jména, příjmení a datum narození,
k) rodinný stav, datum jeho změny a místo uzavření manželství,
l) rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno
rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození,
m) rodné číslo dítěte,
n) osvojení,
o) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden
jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci
rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
p) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České
republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
q) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako
den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní
moci tohoto soudního rozhodnutí.
(4) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví,
d) místo a stát, kde se cizinec narodil,
e) rodné číslo,
f) státní občanství,
g) druh a adresa místa pobytu,
h) číslo a platnost oprávnění k pobytu,
i) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,
j) omezení svéprávnosti,
k) správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup
na území České republiky,
l) rodinný stav, datum a místo jeho změny, jméno, popřípadě jména, příjmení
manžela, rodné číslo nebo datum narození,
m) jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, rodné číslo, pokud je dítě
cizincem; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození,
n) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného
zástupce, jejich rodné číslo, pokud jsou cizinci; v případě, že jeden z rodičů nebo
jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum
narození,
o) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden
jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci
rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
p) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky,
stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,
q) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako
den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.
(5) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou
a) jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b) číslo, popřípadě série občanského průkazu,
c) datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého,
den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který osoba prohlášená
za mrtvou nepřežila,
d) datum skončení platnosti občanského průkazu, datum znehodnocení neplatného
občanského průkazu a údaj o jeho ponechání nebo odevzdání,
e) číslo, popřípadě série a datum skutečného skončení platnosti neplatného
občanského průkazu.
(6) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. e) jsou
a) jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b) číslo cestovního pasu,
c) datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého,
den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený
za mrtvého nepřežil,
d) datum skončení platnosti cestovního pasu,
e) číslo, druh, datum vydání a datum skončení platnosti ztraceného, odcizeného
nebo neplatného cestovního pasu a datum a místo ohlášení jeho ztráty nebo odcizení.
(7) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel,
se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního
systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(8) Z využívaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje,
které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 25b
Zpracovávání osobních údajů
(1) Ústavní soud může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro
plnění jeho úkolů. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který
byly původně shromážděny.
(2) Ústavní soud může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným
k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů,
výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného
pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 25c
Pověřenec pro ochranu osobních údajů nevykonává činnost ve vztahu ke zpracovávání
osobních údajů Ústavním soudem, které souvisí s rozhodovací činností Ústavního soudu
a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými.
§ 25d
(1) Soulad postupu Ústavního soudu s právními předpisy v oblasti ochrany
osobních údajů při zpracování osobních údajů, jsou-li zpracovávány v souvislosti
s rozhodovací činností Ústavního soudu a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými,
sleduje zaměstnanec určený předsedou Ústavního soudu; zjistí-li nedostatky, vyrozumí
o tom správce nebo zpracovatele a uvede, jak je napravit.
(2) Zaměstnanec určený podle odstavce 1 přijímá podněty týkající se zpracování
osobních údajů a informuje o způsobu jejich vyřízení toho, kdo podnět učinil, tak,
aby předcházel ohrožení
a) plnění úkolu v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné
činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování
bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání
po osobách a věcech,
b) řízení o přestupku, kázeňském přestupku nebo jednání, které má znaky
přestupku,
c) ochrany utajovaných informací, nebo
d) oprávněných zájmů třetí osoby.
§ 25e
Omezení některých práv a povinností
(1) Ustanovení čl. 12 až 22 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/6799) se ve vztahu k osobním údajům, které
jsou zpracovávány Ústavním soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností a jinými
činnostmi s tím nezbytně spojenými za účelem výkonu jeho pravomoci, nepoužijí, je-li
to nezbytné pro zajištění
a) předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných
činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky,
veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b) ochrany nezávislosti soudů a soudců,
c) ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých, nebo
d) vymáhání soukromoprávních nároků.
(2) Ústavní soud bez zbytečného odkladu vyrozumí subjekt údajů, který uplatnil
práva stanovená v čl. 12 až 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679,
o uplatnění výjimky podle odstavce 1.
ČÁST DRUHÁ
Řízení před Ústavním soudem
Hlava první
Obecná ustanovení
§ 27
Zahájení řízení
(1) Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem může podat ten, komu
tento zákon takové oprávnění přiznává (dále jen "navrhovatel").
(2) Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu.
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
§ 28
(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento
zákon.
(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento
zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a
povinnosti jako účastníci.
(3) Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem,
rozhodne Ústavní soud usnesením.
(4) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem
soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, rozumí se jím příslušný senát nebo
samosoudce.
§ 29
Účastník nebo vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním soudem
zastupovat pouze advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. V téže věci
může mít jen jednoho zástupce.
§ 30
(1) Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci
řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními
předpisy.
(2) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním
soudem stát, vystupuje za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního
právního předpisu a v řízení jménem státu jedná vedoucí organizační složky státu
nebo jím pověřený zaměstnanec této organizační složky státu; tím není dotčeno právo
státu nechat se zastoupit způsobem uvedeným v § 29. Vystupuje-li podle zvláštního
právního předpisu2a) za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná
v řízení jménem státu jeho zaměstnanec pověřený ředitelem Úřadu pro zastupování státu
ve věcech majetkových; to platí i v případě, kdy za podmínek uvedených ve zvláštním
právním předpise2a) je obec v řízení zastoupena státem, za nějž před Ústavním soudem
vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(3) Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudem osoba
oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních předpisů, nestanoví-li
tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo nechat se zastoupit advokátem v rozsahu
stanoveném zvláštními předpisy.
(4) Za soud jedná předseda senátu.
§ 31
(1) Zástupce účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát
v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátním koncipientem.
(2) V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být výslovně
uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
§ 32
Oprávnění a úkony účastníků
Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni se vyjádřit k návrhu na
zahájení řízení, dávat podání Ústavnímu soudu, nahlížet do spisu s výjimkou protokolu
o hlasování, činit si z něho výpisy a opisy, účastnit se ústního jednání ve věci,
navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování prováděném mimo ústní jednání.
§ 33
Jednací jazyk
(1) V řízení před Ústavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické osoby
mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka.
(2) Jedná-li účastník nebo vedlejší účastník, který je fyzickou osobou,
nebo vypovídá-li svědek nebo znalec před Ústavním soudem v jiném než českém jazyce,
přibere soud tlumočníka; nemusí tak se souhlasem účastníků učinit, má-li být výpověď
učiněna ve slovenském jazyce. Přibrání tlumočníka se uvede v zápise.
(3) Obdobně soud přibere tlumočníka, jde-li o osoby hluché, němé nebo
hluchoněmé, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.
Návrh na zahájení řízení
§ 34
(1) Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu. Musí
z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán
a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení
důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel
domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.
(2) Návrh na zahájení řízení se předkládá v takovém počtu stejnopisů,
aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi,
kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen rovněž jeden stejnopis.
§ 35
(1) Návrh na zahájení řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které
Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem.
(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci
jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném
návrhu jako vedlejší účastník.
Vyloučení soudců
§ 36
(1) Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem
na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze
mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
(2) Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu
jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na
přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
§ 37
(1) Účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání
prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí
musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.
(2) Soudce může prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení
musí odůvodnit.
§ 38
(1) Jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum;
soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Jde-li o rozhodování v
senátu, rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát, určený rozvrhem práce.
(2) Pro vyloučení asistenta soudce, zapisovatele, znalce nebo tlumočníka
platí ustanovení § 36 a 37 přiměřeně, o vyloučení rozhoduje předseda Ústavního soudu,
rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát.
§ 39
Naléhavost věci
Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž
mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá.
Tím nejsou dotčena ustanovení § 71d odst. 1, § 97 odst. 3 a § 113.
§ 40
Přidělení návrhu
(1) Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v plénu, přidělí
se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen "soudce zpravodaj") určenému rozvrhem práce.
(2) Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí
se soudci zpravodaji a senátu určenému rozvrhem práce.
(3) Je-li soudce určený soudcem zpravodajem podle odstavců 1 a 2 usnesením
vyloučen (§ 38 odst. 1), přidělí předseda Ústavního soudu návrh jinému soudci zpravodaji
určenému k tomu rozvrhem práce.
§ 41
Úkony asistenta soudce
(1) Soudce může pověřit svého asistenta, aby
a) podání, které podle obsahu zjevně není návrhem na zahájení řízení,
odložil a vyrozuměl o tom osobu, která je učinila,
b) nemá-li návrh na zahájení řízení náležitosti podle tohoto zákona,
vyrozuměl o tom navrhovatele a určil mu lhůtu k odstranění vad návrhu.
(2) Soudce může svého asistenta pověřit též prováděním procesních úkonů
soudce zpravodaje podle § 42 odst. 3 a 4, s výjimkou provádění výslechu svědka.
(3) Prováděním úkonů podle odstavce 1 písm. a) může předseda Ústavního
soudu v rozvrhu práce pověřit i jiné úřední osoby Ústavního soudu.
Úkony soudce zpravodaje a senátu mimo ústní jednání
§ 42
(1) Neshledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43
odst. 1 a 2, připraví věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
(2) Shledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43 odst.
2, připraví věc k projednání v senátu. Jestliže usnesení senátu o odmítnutí návrhu
z důvodů podle § 43 odst. 2 nebylo přijato, připraví soudce zpravodaj věc k projednání
věci samé v plénu nebo v senátu.
(3) Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje
shromáždění listinných důkazů a provedení výslechu svědků, případně i prostřednictvím
jiného soudu, pokud takové důkazy navrhl některý z účastníků a pokud podle dosavadního
stavu řízení mohou sloužit ke zjištění skutkového stavu věci.
(4) Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním
účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě,
kterou určí nebo kterou stanoví tento zákon.
§ 43
(1) Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků
usnesením návrh odmítne,
a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k
tomu určené, nebo
b) je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem,
nebo
c) jde-li o
návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo
d) jde-li o návrh, k jehož projednání
není Ústavní soud příslušný, nebo
e) je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li
tento zákon jinak.
(2) Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh
odmítne,
a) jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo
b) jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 nebo
podle § 125d, § 71a odst. 1, § 97, 105 nebo § 119 odst. 1 důvody k odmítnutí podle
odstavce 1 nebo podle písmena a).
(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně
vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá,
a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústní jednání
§ 44
Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením
odmítnut, nařídí Ústavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání očekávat další
objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví- li tak tento zákon nebo provádí-li
Ústavní soud dokazování.
§ 45
(1) Ústní jednání před Ústavním soudem je veřejné; účast veřejnosti
může být omezena nebo vyloučena, jen vyžadují-li to důležité zájmy státu nebo účastníků
řízení anebo mravnost.
(2) I pokud byla veřejnost vyloučena, může Ústavní soud povolit z důležitých
důvodů jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny; musí je však poučit o povinnosti
zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při jednání dozvěděly, zejména
o skutečnostech, které jsou předmětem státního, hospodářského, služebního anebo obchodního
tajemství a o trestních následcích porušení této povinnosti.
(3) I když veřejnost nebyla vyloučena, může Ústavní soud odepřít přístup
k jednání nezletilým a osobám, u nichž je obava, že by mohly rušit důstojný průběh
jednání.
Dokazování
§ 48
(1) Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu.
Rozhoduje, které z navrhovaných důkazů je třeba provést, a může provést i jiné důkazy,
než jsou navrhovány. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit jednotlivého
soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný soud.
(2) Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují
Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování.
(3) O každém důkazu provedeném mimo ústní jednání se sepíše zápis, který
podepíše soudce, zapisovatel a ostatní zúčastněné osoby. Koná-li se ústní jednání,
je třeba výsledky takto prováděného dokazování při ústním jednání vždy sdělit.
§ 49
(1) Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový
stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických
osob, listiny, ohledání, jakož i výslech účastníků.
(2) Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé Ústavnímu
soudu z jeho úřední činnosti.
(3) Po zahájení řízení lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později
jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Zajištění důkazů provede
soudce zpravodaj prostřednictvím soudu, v jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek
nachází.
§ 50
(1) Každý občan je povinen se na předvolání dostavit k Ústavnímu soudu
a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít
jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.
(2) Závisí-li rozhodnutí Ústavního soudu na posouzení skutečností, k
nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví po slyšení účastníků jednoho nebo více
znalců, které vyslechne nebo jim uloží vypracovat písemně znalecký posudek.
§ 51
(1) Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti
stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soud svým usnesením pro tento případ
povinné mlčenlivosti zprostil.
(2) Ústavní soud zprostí svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy, jde-li
o povinnost k ochraně státního, hospodářského, obchodního nebo služebního tajemství.
V ostatních případech šetří povinnost mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo znalci
byli osobami, v jejichž prospěch tato povinnost svědčí, této povinnosti zproštěni.
§ 52
Odročení ústního jednání
(1) Ústní jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí
být sděleny. Odročuje-li se jednání, oznámí předsedající zpravidla den, kdy se bude
konat další ústní jednání.
(2) Na začátku nového ústního jednání sdělí předsedající obsah dosavadních
přednesů a provedených důkazů.
§ 53
Porada a hlasování
(1) Při poradě a hlasování pléna mohou být přítomni jen soudci a zapisovatel,
při poradě a hlasování senátu jen členové senátu a zapisovatel.
(2) Rozhoduje-li plénum, porady a hlasování se mohou zúčastnit jen soudci,
kteří byli přítomni celému ústnímu jednání, jež bezprostředně předcházelo poradě
a hlasování pléna.
Nálezy a usnesení Ústavního soudu
§ 54
(1) Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem a v ostatních věcech
usnesením.
(2) Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí
Ústavního soudu se nelze odvolat.
§ 55
Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat
návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce,
kterého určí předsedající.
§ 56
Nález se vyhlašuje vždy veřejně jménem republiky. Jde-li o nález pléna,
vyhlašuje jej předseda Ústavního soudu, a jde-li o nález senátu, vyhlašuje jej předseda
senátu.
§ 57
(1) Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují nálezy,
kterými Ústavní soud rozhodl
a) o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo
jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy,
b) o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst.
2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
c) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
d) o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem
podle čl. 87 odst. 2 Ústavy,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že
referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
f) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České
republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení
České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
(2) Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují výrok nálezu
a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního soudu
a jaké důvody k němu vedly. Ústavní soud může rozhodnout, že ve Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu nebo
jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl ve Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv nebo v předcházejících obdobných sbírkách vyhlášen. Je-li zrušován právní předpis
vyhlašovaný ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo jeho část, správce elektronického
systému tvorby právních předpisů11) zpracuje prostřednictvím tohoto systému text
právního předpisu ve znění výroku nálezu; vyznačí zároveň okamžik, ke kterému jsou
změny vyplývající z výroku nálezu Ústavního soudu vykonatelné. Nelze-li s ohledem
na povahu výroku nálezu v textu právního předpisu přímo vyznačit změnu z výroku vyplývající,
správce elektronického systému tvorby právních předpisů uvede v textu právního předpisu
informaci o této změně spolu s vyznačením okamžiku její vykonatelnosti.
(3) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje
ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, všeobecný význam, může Ústavní soud rozhodnout,
že tento právní názor bude uveřejněn ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
(4) Nálezy Ústavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv, zaznamená do elektronického systému tvorby právních předpisů neprodleně po
jejich písemném vyhotovení předseda Ústavního soudu.
(5) Dojde-li na základě nálezu Ústavního soudu ke změně veřejnoprávních
povinností vyplývajících z právního předpisu, upraví správce elektronického systému
Sbírky zákonů a mezinárodních smluv v tomto systému informativní přehled veřejnoprávních
povinností vyplývajících z právního předpisu12).
§ 58
(1) Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení
ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak.
(2) Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. b), c), e) a f) a nálezy, kterými
Ústavní soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance
nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti
a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm.
f) Ústavy, jsou vykonatelné vyhlášením.
(3) Ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením jejich písemného vyhotovení
účastníkům.
§ 59
Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu
(1) Všechny nálezy přijaté Ústavním soudem v kalendářním roce se uveřejňují
ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), vydávané
Ústavním soudem pro veřejnou potřebu každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka
rozhodnutí může být vydávána po částech během roku.
(2) Nálezy se ve Sbírce rozhodnutí uspořádají v pořadí podle dne jejich
přijetí Ústavním soudem a takto se také v rámci každého kalendářního roku průběžně
číslují.
(3) Z každého nálezu se ve Sbírce rozhodnutí uveřejňují jeho výrok a
taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního soudu
a jaké důvody k němu vedly. Údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků,
jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo
vyžadují-li to důležité zájmy těchto osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o
tom přísluší tomu, kdo řídí vydávání Sbírky rozhodnutí.
(4) Ve Sbírce rozhodnutí mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se
na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně.
(5) Vydávání Sbírky rozhodnutí řídí předseda Ústavního soudu, který tím
může pověřit některého místopředsedu.
(6) Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny
ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku rozhodnutí u
Ústavního soudu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup každý nahlédnout.
§ 60
Doručování
(1) Nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu
jednání a další vyrozumění se účastníkům a jejich zástupcům doručují do vlastních
rukou.
(2) Vedlejším účastníkům se nedoručují písemnosti podle odstavce 1, pokud
se týkají pouze účastníků řízení.
(3) Má-li účastník nebo vedlejší účastník zástupce podle § 29, doručují
se písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(4) Jinak o způsobu doručení rozhodne podle povahy věci soudce zpravodaj.
§ 61
Pořádkové opatření
(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se nedostaví
bez vážného důvodu k Ústavnímu soudu nebo neuposlechne jeho příkazu, nebo kdo ruší
pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li
ve věci plénum, nebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením
pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč.
(2) Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu.
Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.
(3) Uloženou pořádkovou pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně, a
to i po skončení řízení, prominout.
(4) Pořádkové pokuty připadají státu.
§ 62
Náklady řízení
(1) Řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům.
(2) Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před Ústavním soudem a náklady
na tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního soudu.
(3) Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo
vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
(4) Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení
usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo
zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.
(5) Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové
výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků
nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování.
HLAVA DRUHÁ
Zvláštní ustanovení o řízení před Ústavním soudem
Oddíl první
Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
§ 64
Podání návrhu
(1) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat
a) prezident republiky,
b) skupina
nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti
s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) vláda za podmínek uvedených v § 118,
e) ten, kdo
podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo
podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.
(2) Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých
ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat
a) vláda,
b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto
zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119
odst. 4 tohoto zákona,
e) zastupitelstvo kraje,
f) Veřejný ochránce práv,
g) Ministerstvo vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky
obce, kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících
územní samosprávu3a),
h) věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, jde-li
o návrh na zrušení nařízení kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených
v zákonech upravujících územní samosprávu3a),
i) ředitel krajského úřadu, jde-li o návrh na zrušení nařízení obce
za podmínek stanovených v zákonu o obcích3b),
j) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu
kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.
(3) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn
podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
(4) Řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých
ustanovení může též zahájit plénum, jsou-li dány důvody podle § 78 odst. 2.
(5) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm.
b) a odstavce 2 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo senátorů.
(6) Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné
opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5
Ústavy.
§ 66
Nepřípustnost návrhu
(1) Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich
jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu
Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.
(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže před doručením návrhu Ústavnímu
soudu pozbyl platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž jsou podle návrhu přezkoumávané
předpisy v rozporu, nebo dosud nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
§ 67
Zastavení řízení
(1) Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení,
jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním
soudem, řízení se zastaví.
(2) Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní zákon
nebo zákon, s nimiž je podle návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá
ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.
§ 68
Postup řízení
(1) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody
pro zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm
i bez dalších návrhů.
(2) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah zákona nebo jiného právního
předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní
předpis, též se zákony a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené
kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
§ 69
Účastníci řízení
(1) Účastníkem řízení je též ten, kdo zákon nebo jiný právní předpis,
jehož zrušení je navrhováno, vydal; soudce zpravodaj mu neprodleně zašle návrh na
zahájení řízení s tím, aby se k návrhu písemně vyjádřil do 30 dnů ode dne, kdy mu
byl doručen.
(2) Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy také vládě, pokud se nejedná o její návrh, jež může
Ústavnímu soudu do 30 dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení; učiní-li
tak, má postavení vedlejšího účastníka řízení.
(3) Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy také Veřejnému ochránci práv, pokud se nejedná
o jeho návrh, jenž může Ústavnímu soudu do 10 dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje
do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka řízení.
Nález a jeho právní následky
§ 70
(1) Dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon
nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že jiný právní
předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo zákonem,
nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá
ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí.
(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že nejsou
dány důvody ke zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých
ustanovení, návrh zamítne.
(3) Jestliže k zákonu nebo k jeho jednotlivým ustanovením, které Ústavní
soud ruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní soud v nálezu současně vysloví,
které prováděcí předpisy, popřípadě která jejich jednotlivá ustanovení pozbývají
současně se zákonem platnosti.
§ 71
(1) Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem
v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je
zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona
o trestním řízení soudním.
(2) Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu,
který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí
však nelze vykonávat.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny
části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení.
(4) Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením
právního předpisu zůstávají nedotčena.
Oddíl druhý
Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními
zákony
§ 71a
Podání návrhu
(1) Návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem
podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat
a) komora Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní smlouva předložena
k vyslovení souhlasu k ratifikaci, do okamžiku, kdy se na vyslovení souhlasu usnesla,
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od
okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci mezinárodní smlouvy vysloven souhlas,
do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,
c) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od
okamžiku, kdy byl vyhlášen výsledek referenda, kterým byl dán souhlas k ratifikaci
mezinárodní smlouvy, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,
d) prezident republiky od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní smlouva
předložena k ratifikaci.
(2) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm.
b) a c) musí být podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.
(3) Pokud mezinárodní smlouva nebyla sjednána v autentickém českém znění,
musí být k návrhu přiložena mezinárodní smlouva alespoň v jednom autentickém znění
a v českém překladu.
§ 71b
Nepřípustnost návrhu
(1) Návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen v souladu s § 71a
odst. 1 a 2.
(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní zákon, s nímž je podle
návrhu mezinárodní smlouva v rozporu, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu
platnosti.
§ 71c
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též Parlament, prezident
republiky a vláda.
§ 71d
Postup řízení
(1) Jestliže o to účastník řízení požádá, Ústavní soud projedná návrh
mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
(2) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro
zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez
dalších návrhů.
(3) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah mezinárodní smlouvy z
hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem.
§ 71e
Nález a jeho právní následky
(1) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní
smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, vysloví tento nesoulad nálezem; v nálezu
uvede, se kterým ustanovením ústavního pořádku je mezinárodní smlouva v rozporu.
(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní
smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem, rozhodne nálezem, že ratifikace mezinárodní
smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem.
(3) Nález Ústavního soudu podle odstavce 1 brání ratifikaci mezinárodní
smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Oddíl třetí
Řízení o ústavních stížnostech
Ústavní stížnost
§ 72
(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat
a) fyzická nebo právnická
osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím
v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci
(dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda
zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"),
b)
zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále jen "územní samosprávný
celek") podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem
státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu.
(2) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost
obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a pro toho, kdo ústavní stížnost podává
(dále jen "stěžovatel"), obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí
o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje;
takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek,
vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož
uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
(4) Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje,
odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní
stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které
bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového
rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
(5) Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli
neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel
o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod
dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
(6) K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním
procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí
mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v odstavci 4. Domáhá-li se stěžovatel
ochrany svého práva také jinak než procesním prostředkem podle odstavce 3, je povinen
o tom Ústavní soud bez odkladu vyrozumět.
§ 73
(1) Politická strana je oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí
týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
(2) Návrh podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná
dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon
politické straně k ochraně jejího práva poskytuje; jestliže zákon takový prostředek
neposkytuje, počíná lhůta dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci
1.
(3) Jinak pro návrh podle odstavce 1 a pro řízení o něm platí ustanovení
tohoto oddílu.
§ 74
Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo
jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním
nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení
stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se
o jiný právní předpis.
§ 75
Nepřípustnost ústavní stížnosti
(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal
všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72
odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje,
může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst.
4).
(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není
splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže
a) stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke
skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo
b) v řízení o podaném
opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli
vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
§ 76
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
(1) Účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou stěžovatel a státní orgán
nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje.
(2) Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení,
z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení, jsou vedlejšími
účastníky strany tohoto řízení.
(3) Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným
osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.
§ 77
Zastavení řízení
Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do okamžiku, než se
Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví.
§ 78
Přerušení řízení
(1) Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního
předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí
plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání
ústavní stížnosti plénu, projedná plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu
podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.
(2) Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž
uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu
s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení
přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst.
1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním
o ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b)
Ústavy.
§ 79
Vyloučení odkladného účinku
(1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Návrh podle § 73 odst.
1 proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její činnosti má
odkladný účinek.
(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného
rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by
výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě,
znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti
může vzniknout jiným osobám.
§ 80
Předběžné opatření
(1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné
moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy,
k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit
orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).
(2) O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního
jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno
vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků.
(3) Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu
Ústavního soudu ve věci, pokud je Ústavní soud již dříve nezrušil, protože pominuly
důvody, pro které bylo nařízeno.
§ 81
Vztah k předchozím řízením
Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích
řízeních.
§ 82
Nález a jeho právní následky
(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví
nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne.
(2) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu
a)
jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, které ústavně zaručené
právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem
orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,
b) jde-li o ústavní stížnost
podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva
na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu
k tomuto porušení došlo, anebo
c) jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
v čem je rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí dotýkající
se její činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými zákony.
(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby
podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud
a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo
b) jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody
spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu,
aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné,
obnovil stav před porušením.
(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního samosprávného
celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soud
a) zruší napadené rozhodnutí
státního orgánu, nebo
b) jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu spočívalo
v jiném zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby
v porušování práva na samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné,
obnovil stav před porušením.
(5) Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, Ústavní soud napadené rozhodnutí zruší.
§ 83
Náhrada nákladů zastoupení
(1) Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména
nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a
§ 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na
návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení
zcela nebo zčásti zaplatí stát.
(2) O návrhu rozhodne soudce zpravodaj usnesením, které se doručuje
stěžovateli a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí být usnesení odůvodněno.
(3) Náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu.
(4) Až do skončení řízení může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce
2 zrušit nebo změnit, a to popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno, že
poměry stěžovatele postup podle odstavce 1 neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
§ 84
Placení nákladů zastoupení
(1) Náklady podle § 83 uhradí Ústavní soud k rukám zástupce po skončení
řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na jeho žádost přiměřená záloha.
(2) Přizná-li Ústavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí
stát (§ 83), náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů,
povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém bylo stěžovateli přiznáno
právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom Ústavní soud rozhodne v usnesení o náhradě
nákladů řízení.
(3) Náhrada nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu.
Oddíl čtvrtý
Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance
nebo senátora
Opravný prostředek
§ 85
(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance
nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen "opravný prostředek")
je oprávněn podat
a) poslanec, senátor, případně volební strana, za níž poslanec
nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen,
b) ten, jehož volební
stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory
Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora.
(2) Opravný prostředek lze podat do deseti dnů ode dne, kdy bylo osobě
oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí podle odstavce 1.
§ 87
Pro opravný prostředek jinak platí obecná ustanovení tohoto zákona
o návrhu na zahájení řízení a pro toho, kdo opravný prostředek podává, obecná ustanovení
tohoto zákona o navrhovateli.
§ 88
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
(1) Účastníkem řízení o opravném prostředku je též orgán, který přijal
rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně zvolen.
(2) Podal-li opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec
nebo senátor, je vedlejším účastníkem řízení volební strana, za kterou tento poslanec
nebo senátor kandidoval. Podala-li takovýto opravný prostředek volební strana, je
vedlejším účastníkem řízení poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek podle
§ 85 odst. 1 písm. a) týká.
(3) Vedlejšími účastníky řízení o opravném prostředku podle § 85 odst.
1 písm. b) jsou poslanec nebo senátor, proti ověření jejichž volby opravný prostředek
směřuje.
§ 89
Vyloučení odkladného účinku
Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance
nebo senátora nemá odkladný účinek.
§ 90
Zastavení řízení
(1) V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a) Ústavní
soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět.
(2) V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní
soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět nebo
jestliže se poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, vzdal mandátu.
(3) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo
senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení
manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
§ 91
Nález a jeho právní následky
(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým opravnému prostředku vyhoví
anebo jej zamítne.
(2) Vyhoví-li Ústavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu,
a) že poslanec nebo senátor byl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku
podle § 85 odst. 1 písm. a), nebo
b) že poslanec nebo senátor nebyl platně zvolen,
rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b).
(3) Vyhlášením nálezu podle § 56, kterým Ústavní soud vyhověl opravnému
prostředku, pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují.
(4) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným
účastníkům a vedlejším účastníkům.
Oddíl pátý
Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu
funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy
§ 92
Podání návrhu
(1) V pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů
uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh Ústavnímu
soudu, aby zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl,
a) poslanec nebo senátor,
o jehož mandát jde,
b) předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda
Senátu, jde-li o senátora,
c) skupina nejméně 20 poslanců, jde-li o poslance, nebo
skupina nejméně deseti senátorů, jde-li o senátora.
(2) Ustanovení § 64 odst. 4 platí obdobně.
§ 93
Účastníci řízení
Účastníkem řízení o tom, zda zanikl mandát poslance nebo senátora, je
vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, a předseda Poslanecké sněmovny, jde-li
o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora, i když nejsou navrhovateli.
§ 94
Řízení
(1) O návrhu podle § 92 odst. 1 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.
(2) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh
zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, zánik mandátu uznal.
(3) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor,
jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel
nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
§ 95
Nález
(1) Ústavní soud nálezem rozhodne, že mandát poslance nebo senátora zanikl
z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, anebo vysloví, že tvrzené skutečnosti,
které by byly důvodem zániku mandátu podle čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, nebyly
dány.
(2) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným
účastníkům.
Oddíl šestý
Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
§ 97
Ústavní žaloba
(1) Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby
Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení
Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Řízení je zahájeno doručením žaloby
Ústavnímu soudu.
(2) Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy
(dále jen "ústavní žaloba") musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl
prezident republiky dopustit velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti
ústavního pořádku, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.
(3) Ústavní žalobu projedná Ústavní soud přednostně před ostatními návrhy.
(4) Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona pro řízení o ústavní
žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59 a § 61.
§ 98
Zastavení řízení
(1) Jestliže bylo Ústavnímu soudu, dříve než se odebral k závěrečné poradě,
doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu odvolává, Ústavní soud řízení zastaví.
(2) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže prezident republiky
po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě
přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
(3) Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého
úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen, není důvodem
k zastavení řízení.
§ 99
Zastupování v řízení
Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem jedná jeho předseda
nebo osoba, kterou tím Senát pověří.
§ 100
Obhájci
Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo
zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátem.
Ústní jednání
§ 101
(1) Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené Senátem,
případně vyzve Senát k doplnění šetření a žaloby, a připraví ústní jednání.
(2) O ústavní žalobě koná Ústavní soud vždy ústní jednání.
§ 102
Ústavní soud doručí prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně
vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání,
a to nejméně deset dnů předem. Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude jednáno
v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného
důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí.
§ 103
(1) Ústní jednání zahájí předsedající sdělením věci, která bude projednávána,
poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu jednání předvolány nebo
o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.
(2) Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen
"strany") opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může žádat, aby rozhodlo
plénum.
(3) Pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní
soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit.
(4) Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení přednese na výzvu
předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení žaloby dá předsedající
prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní vyjádřit; poté se provede důkazní
řízení.
(5) Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo
vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy
na doplnění dokazování.
(6) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další
důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá zástupci Senátu
a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost pronést závěrečnou řeč. Poté
se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě.
(7) Shledá-li Ústavní soud vzhledem k závěrečným řečem anebo při závěrečné
poradě, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude
doplněno, a v řízení dále pokračuje.
(8) Po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu
a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.
§ 104
Nález a jeho právní následky
(1) Po ukončení ústního jednání Ústavní soud buď ústavní žalobě vyhoví
a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy
nebo jiné součásti ústavního pořádku, anebo ho ústavní žaloby zprostí.
(2) Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen
podle § 56, ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost jej znovu
nabýt. Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce podle
zvláštního zákona mu nenáleží.
(3) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným
stranám.
Obnova řízení
§ 105
(1) Ten, kdo se podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady
nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, může požádat Ústavní
soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,
a) jestliže takový nález Ústavního soudu byl ovlivněn trestným
činem jiné osoby,
b) uvede-li nové skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl
uplatnit v původním řízení a které samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a
důkazy známými již dříve by mohly vést k tomu, že by byl ústavní žaloby zproštěn.
(2) Po smrti osoby uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní
žalobě požádat její manžel nebo příbuzný v řadě přímé.
§ 106
O žádosti o obnovu řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soud bez ústního
jednání. Obnovené řízení se koná na základě původní ústavní žaloby.
Oddíl sedmý
Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny
a Senátu podle čl. 66 Ústavy
§ 109
Podání návrhu
(1) Usnesou-li se Poslanecká sněmovna a Senát podle čl. 66 Ústavy, že
prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je prezident
republiky oprávněn navrhnout Ústavnímu soudu, aby toto usnesení zrušil.
(2) Návrh podle odstavce 1 je prezident republiky oprávněn podat ode
dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy do deseti dnů
poté, co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu již může svůj úřad vykonávat.
§ 110
Zastavení řízení
Prezident republiky může do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k
závěrečné poradě, vzít návrh podle § 109 zpět. V takovém případě Ústavní soud řízení
zastaví. Ústavní soud řízení též zastaví, jestliže prezident republiky zemřel.
§ 112
Vyžádání dokladů
Poslanecká sněmovna a Senát předloží Ústavnímu soudu neprodleně na jeho
výzvu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a navrhnou případně další důkazy
o tom, že prezident republiky v době přijetí usnesení a jeho trvání nemohl, popřípadě
nemůže ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat.
§ 113
Ústní jednání
Ústní jednání o návrhu prezidenta republiky podle § 109 zahájí Ústavní
soud nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy mu byl doručen.
§ 114
Předběžné opatření
Ústavní soud může na návrh prezidenta republiky jako předběžné opatření
pozastavit výkon pravomocí podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení podle čl. 52
Ústavy dosud nevyhlášených zákonů, ke kterým prezident republiky nemohl užít své
právo podle čl. 50 odst. 1 Ústavy.
Nález a jeho právní následky
§ 115
(1) Ústavní soud rozhodne o návrhu podle § 109 do 15 dnů od jeho doručení.
(2) Ústavní soud rozhodne, zda v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny
a Senátu podle čl.66 Ústavy prezident republiky nemohl svůj úřad ze závažných důvodů
vykonávat, popřípadě do kdy taková překážka výkonu úřadu trvala.
(3) Rozhodne-li Ústavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy nebyly závažné důvody, pro které by prezident
republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nebo že v době trvání takového usnesení pominuly,
zruší svým nálezem takové usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zcela nebo pro odpovídající
dobu.
(4) Rozhodne-li Ústavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu byly závažné důvody, pro které prezident republiky nemohl vykonávat
svůj úřad, a že do dne přijetí nálezu Ústavního soudu nepominuly, návrh prezidenta
republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zamítne.
Oddíl osmý
Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
§ 117
Mezinárodní soud
Mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní orgán,
jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná podle mezinárodních smluv, které
jsou součástí právního řádu (dále jen "mezinárodní smlouva").
nadpis vypuštěn
§ 118
Návrh na zrušení právního předpisu
(1) Shledal-li mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci byl
porušen závazek, který pro Českou republiku vyplývá z mezinárodní smlouvy, zejména,
že tímto zásahem bylo porušeno lidské právo nebo základní svoboda fyzické nebo právnické
osoby, a jestliže takové porušení spočívá v platném právním předpisu, podá vláda
Ústavnímu soudu návrh na zrušení takového právního předpisu nebo jeho jednotlivých
ustanovení, pokud zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem. Ustanovení §
35 odst. 1 o nepřípustnosti návrhu na zahájení řízení ve věci, o níž již Ústavní
soud rozhodl, se v tomto případě nepoužije.
(2) Ústavní soud postupuje v řízení podle odstavce 1 podle oddílu prvního
této hlavy.
Návrh na obnovu řízení
§ 119
(1) Rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal,
že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské
právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat
návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem je oprávněn podat ten,
kdo byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním soudem, a v
jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl.
(3) Návrh na obnovu řízení je možno podat do šesti měsíců ode dne,
kdy se vyhlášené rozhodnutí mezinárodního soudu podle příslušné mezinárodní smlouvy
stane konečným.3c) Návrh musí obsahovat vedle obecných náležitostí (§ 34) označení
rozhodnutí Ústavního soudu, proti němuž směřuje, označení rozhodnutí mezinárodního
soudu, o které se opírá, a vylíčení, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí Ústavního
soudu s rozhodnutím mezinárodního soudu.
(4) Spolu s návrhem na obnovu řízení může být podán návrh na zrušení
zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž
uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem návrhu na obnovu řízení, jestliže
podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem,
jedná-li se o jiný právní předpis.
(5) Účastníky řízení o návrhu na obnovu řízení jsou též účastníci řízení
před Ústavním soudem, jehož obnova je navrhována, kteří nejsou navrhovateli; ti,
kteří byli v tomto řízení vedlejšími účastníky, jsou jimi rovněž v řízení o návrhu
na obnovu řízení.
(6) Pro náhradu a placení nákladů zastoupení v řízení o návrhu na obnovu
řízení se použijí ustanovení § 83 a 84.
§ 119a
(1) Návrh na obnovu řízení je nepřípustný, jestliže následky porušení
lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím
spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy
dosaženo jinak.
(2) Ústavní soud neodmítne přijetí návrhu na obnovu řízení z důvodů
podle odstavce 1, jestliže veřejný zájem na obnově řízení podstatně převyšuje vlastní
zájem navrhovatele.
§ 119b
(1) O návrhu na obnovu řízení rozhoduje Ústavní soud bez ústního jednání.
Pokud nález Ústavního soudu je v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu, Ústavní
soud nález zruší; jinak návrh zamítne.
(2) Zrušil-li Ústavní soud na základě návrhu na obnovu řízení svůj
předchozí nález, znovu projedná původní návrh na zahájení řízení podle příslušných
ustanovení tohoto zákona.
(3) V novém nálezu Ústavní soud vychází z právního názoru mezinárodního
soudu.
(4) Pokud novým nálezem Ústavního soudu dojde ke zrušení předchozích
rozhodnutí, platí pro postup orgánů příslušných rozhodnout ve věci obdobně § 235i
odst. 3 občanského soudního řádu.
(5) Rozhodoval-li Ústavní soud usnesením a tímto usnesením bylo řízení
skončeno, použijí se ustanovení odstavců 1 až 4 přiměřeně.
Oddíl devátý
Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy
§ 120
Podání návrhu
(1) V řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů
územní samosprávy podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy Ústavní soud rozhoduje spory
mezi státními orgány a orgány územních samosprávných celků o příslušnost vydat rozhodnutí
nebo činit opatření nebo jiné zásahy (dále jen "rozhodnutí") ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení (dále jen "kompetenční spory").
(2) Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu je oprávněn podat
a) státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo
v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem,
b) zastupitelstvo územního samosprávného
celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním
sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem.
§ 121
Účastníci
Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též státní orgány
a územní samosprávné celky, které jsou uvedeny v návrhu na zahájení řízení, nebo
které tvrdí, že jsou příslušné vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu, anebo které
takovou kompetenci popírají.
§ 122
Nepřípustnost návrhu
(1) Návrh je nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu
jinému orgánu podle zvláštního zákona.
(2) Návrh je dále nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním
sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž kompetenční spor vznikl.
§ 123
Zastavení řízení
Nebyl-li návrh podle § 120 odst. 2 odmítnut, může jej navrhovatel vzít
zpět jen se souhlasem Ústavního soudu; v takovém případě soud řízení zastaví.
Nález a jeho právní následky
§ 124
(1) Ústavní soud nálezem rozhodne, který orgán je příslušný vydat
rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
(2) Jde-li o kompetenční spor mezi státním orgánem a územním samosprávným
celkem, Ústavní soud rozhodne, zda věc spadá do kompetence státu nebo územní samosprávy.
§ 125
(1) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu,
vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle Ústavního soudu
je k vydání takového rozhodnutí příslušný jiný orgán, Ústavní soud svým nálezem takové
rozhodnutí zruší.
(2) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu,
vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění Ústavního soudu
je k vydání rozhodnutí ve věci příslušný, Ústavní soud takové rozhodnutí svým nálezem
zruší.
Oddíl desátý
Řízení ve věcech referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii
Řízení o nevyhlášení referenda
§ 125a
Podání návrhu
(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta republiky, že opakované
referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí, může podat vláda
či společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo společně dvě pětiny senátorů ve lhůtě
20 dnů ode dne rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum nevyhlásí, nebo ode
dne uplynutí třicetidenní lhůty podle čl. 4 ústavního zákona o referendu o přistoupení
České republiky k Evropské unii, aniž by prezident republiky referendum vyhlásil
nebo rozhodl, že referendum nevyhlásí.
(2) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 musí
být vlastnoručně podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.
(3) O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu soudu uvědomí Ústavní
soud neprodleně prezidenta republiky.
(4) Ústavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém
jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
§ 125b
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též prezident republiky
a vláda.
§ 125c
Nález a jeho právní následky
Vyhoví-li Ústavní soud návrhu podanému podle § 125a, nálezem vysloví,
že prezident republiky je povinen referendum vyhlásit do 10 dnů ode dne vyhlášení
rozhodnutí Ústavního soudu tak, aby se referendum konalo ve lhůtě počínající třicátým
dnem a končící šedesátým dnem od vyhlášení referenda. Potvrdí-li Ústavní soud rozhodnutí
prezidenta republiky, návrh zamítne.
Řízení o nezákonnosti postupu při referendu
§ 125d
Podání návrhu
(1) Návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda
o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu
o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení,
může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů
ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu.
(2) O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu soudu, jakož i o odmítnutí
návrhu, uvědomí Ústavní soud neprodleně prezidenta republiky.
(3) Ústavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém
jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
§ 125f
Nález a jeho právní následky
(1) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup
při provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení
České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a mohl-li
být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek referenda, Ústavní soud nálezem vysloví,
že
a) postup při provádění referenda nebyl v souladu s uvedenými právními předpisy,
a uvede, která ustanovení ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky
k Evropské unii nebo která ustanovení zákona vydaného k jeho provedení byla porušena,
b)
výsledek referenda se nevyhlásí,
c) prezident republiky vyhlásí referendum znovu.
(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup
při provádění referenda byl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení
České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, nálezem rozhodne,
že referendum proběhlo v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České
republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, a návrh zamítne.
Stejně rozhodne, dojde-li po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění
referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky
k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, avšak výsledek referenda
nemohl být zjištěným nesouladem ovlivněn.
ČÁST ČTVRTÁ
Kárné provinění a kárné řízení
Kárné provinění
§ 133
(1) Kárným proviněním je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost
své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu,
jakož i jiné zaviněné porušení povinností soudce.
(2) Kárné řízení se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku
a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení.
Kárné řízení se zahájí postupem podle § 134 odst. 1 a 2 na základě předání věci příslušným
orgánem podle zvláštního právního předpisu9).
Kárné řízení
§ 134
(1) O zahájení kárného řízení rozhoduje předseda Ústavního soudu usnesením.
Usnesení musí být odůvodněno a doručuje se soudci, proti němuž se kárné řízení zahajuje.
(2) O zahájení kárného řízení s předsedou Ústavního soudu se může usnést
plénum na společný návrh nejméně tří soudců.
(3) Kárné řízení lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy k jednání, které
je důvodem k zahájení kárného řízení, došlo.
§ 135
Po dobu kárného řízení pro kárné provinění podle § 133 odst. 1 nemůže
soudce činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce. Je-li soudce předsedou
senátu nebo členem senátu, určí předseda Ústavního soudu, který z ostatních soudců
bude zastupujícím členem senátu. Je-li soudce předsedou Ústavního soudu, vykonává
jeho funkci místopředseda.
§ 137
(1) Usnesení předsedy Ústavního soudu o zahájení kárného řízení se předloží
plénu.
(2) Soudci, proti kterému bylo kárné řízení zahájeno, musí být umožněno
vyjádřit se k důvodům usnesení o zahájení kárného řízení a zúčastnit se jednání pléna
v této věci s výjimkou porady a hlasování.
§ 138
Pro dokazování v kárném řízení se použijí přiměřeně příslušná ustanovení
zákona o trestním řízení soudním.
§ 139
(1) Plénum kárné řízení zastaví, neshledá-li je důvodným. V téže věci kárné
řízení již nelze zahájit.
(2) Pokud kárné řízení nebylo zastaveno, zvolí plénum ze svého středu pětičlenný
kárný senát, který věc projedná a rozhodne.
§ 140
(1) Kárný senát si na svém prvním jednání zvolí ze svých členů předsedu,
který řídí jeho jednání. Kárný senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni
všichni jeho členové; usnáší se většinou hlasů. Ustanovení § 20 platí obdobně.
(2) Při rozhodování je kárný senát vázán důvody kárného řízení uvedenými
v usnesení o jeho zahájení.
(3) Soudce, se kterým je kárné řízení vedeno, má právo zúčastnit se jednání
kárného senátu s výjimkou porady a hlasování, vyjádřit se k důvodům kárného řízení
a k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění
dokazování.
§ 141
(1) Kárný senát o kárném provinění podle § 133 odst. 1 rozhodne tak, že
jednání uvedené v usnesení o zahájení kárného řízení soudci vytkne, anebo kárné řízení
zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno.
(2) Za přestupek podle § 133 odst. 2 lze soudci uložit sankci, kterou za
přestupek stanoví zvláštní právní předpis10).
§ 142
(1) Proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení mohou podat
do 15 dnů ode dne jeho doručení námitky předseda Ústavního soudu, popřípadě soudci,
kteří podali návrh na zahájení kárného řízení podle § 134 odst. 2. O námitce rozhodne
plénum tak, že usnesení kárného senátu buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí mu věc
k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.
(2) Jestliže proti usnesení kárného senátu uvedenému v odstavci 1 námitky
podány nebyly anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, hledí se na soudce,
jako by s ním kárné řízení nebylo zahájeno. V téže věci kárné řízení již nelze zahájit.
(3) Proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto,
může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat tento soudce námitky. O námitkách rozhodne
plénum tak, že buď usnesení kárného senátu potvrdí, nebo je zruší, popřípadě vrátí
mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.
Jiná rozhodování
§ 143
Podle této části se postupuje přiměřeně též při rozhodování o tom, zda
a) soudce vykonává funkci nebo jinou výdělečnou činnost, která není s funkcí soudce
slučitelná,
b) je soudce členem politické strany nebo politického hnutí,
c) se soudce
nezúčastňuje jednání Ústavního soudu po dobu delší jednoho roku.
§ 144
(1) Pokud se v kárném řízení o kárném provinění podle § 133 odst. 1 prokázalo,
že se soudce dopustil takového jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo
v rozporu s posláním Ústavního soudu a s postavením jeho soudců, a jestliže proti
usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, nebyly podány
námitky, anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, plénum rozhodne, zda soudci
jeho funkce zaniká. Návrh na takové usnesení může podat předseda kárného senátu.
(2) K usnesení podle odstavce 1 je třeba souhlasu nejméně devíti soudců.
O návrhu může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň 12 soudců.
ČÁST PÁTÁ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 145
(1) Jestliže k zásahu orgánu veřejné moci5)
a) České republiky nebo
b) České
a Slovenské Federativní Republiky v oboru působnosti, kterou podle ústavních a jiných
zákonů od 1. ledna 1993 převzaly orgány České republiky,6)
došlo před 1. lednem 1993
a jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu České a Slovenské
Federativní Republiky stanovená v § 55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. započala po
2. listopadu 1992, lze proti takovému zásahu podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu
do 60 dnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. (2) Zjistí-li Ústavní soud, že ústavní stížnost nesměřuje proti zásahu orgánu
veřejné moci uvedenému v odstavci 1, řízení zastaví.
§ 146
(1) Ústavní stížnost nebo návrh podle § 72 odst. 1 lze za podmínek stanovených
tímto zákonem podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nimž došlo od 1. ledna
1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2) Pro lhůtu k podání ústavní stížnosti nebo návrhu podle odstavce 1 platí
obdobně ustanovení § 72 odst. 2 nebo § 73 odst. 2 s tím, že lhůta k jejich podání,
která by jinak započala přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, začíná teprve
tímto dnem.
§ 147
Ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a Slovenské
Federativní Republiky k němu podány před 1. lednem 1993 a o nichž tento ústavní soud
nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy orgánů veřejné
moci uvedené v § 145 odst. 1.
§ 148
(1) Ústavní stížnost podle § 145 až 147 Ústavní soud projedná a rozhodne
o ní podle tohoto zákona.
(2) Při zjišťování, zda byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody
stěžovatele,7) vychází Ústavní soud z Listiny základních práv a svobod8) a z mezinárodních
smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
§ 149
Ústavní soud se ujímá činnosti složením slibu dvanáctého soudce. Předseda
Ústavního soudu svolá soudce k zasedání ve lhůtě do 15 dnů od složení slibu dvanáctého
soudce. Do doby jmenování předsedy a místopředsedů Ústavního soudu plní funkci předsedy
Ústavního soudu a místopředsedů Ústavního soudu věkem nejstarší soudci.
Uhde v.r.
Havel v.r.
Klaus v.r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. IV zákona č. 404/2012 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva,
jež mohlo být napadeno mimořádným opravným prostředkem podle § 72 odst. 4 zákona
č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je přípustná,
pokud lhůta pro jeho uplatnění podle dosavadních právních předpisů začala stěžovateli
plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pokud stěžovatel tento mimořádný
opravný prostředek ve lhůtě podle dosavadních právních předpisů neuplatnil.
2. Začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem nabytí
tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.XXIV zákona č. 349/2023 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pořádkových pokut podle § 61 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly
uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
2. Při správě placení pořádkových pokut podle § 61 odst. 1 zákona č. 182/1993
Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních
předpisů.
1) Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990
Sb.
1a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
1b) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
2a) Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
3a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
3b) Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3c) Čl. 44 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších
protokolů, zveřejněné sdělením č. 209/1992 Sb., ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a
sdělení č. 243/1998 Sb.
4) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových
a v některých dalších organizacích a orgánech.
5) Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské
Federativní Republiky.
6) Zejména čl. 3 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících
se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.
7) Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb.Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České
republiky.
8) Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV
A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.
9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016
o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu
těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
10) Například zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
11) § 16 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o
tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon
o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).
12) § 6 odst. 4 zákona č. 222/2016 Sb..