191/2020 Sb.
ZÁKON
ze dne 17. dubna 2020
o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na
osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby
a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu
Změna: 460/2020 Sb.
Změna: 601/2020 Sb.
Změna: 94/2021 Sb.
Změna: 155/2021 Sb.
Změna: 286/2021 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ZMÍRNĚNÍ DOPADŮ EPIDEMIE KORONAVIRU
HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Vymezení pojmů
(1) Nouzovým stavem se pro účely tohoto zákona rozumí nouzový stav vyhlášený
v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky vládou České
republiky v roce 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu
nového koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky.
(2) Mimořádným opatřením při epidemii se pro účely tohoto zákona rozumí
a) krizové opatření podle § 2 písm. c) krizového zákona přijaté vládou
České republiky v době nouzového stavu,
b) mimořádné opatření vydané v roce 2020 Ministerstvem zdravotnictví
na základě § 69 odst. 1 písm. b) nebo § 69 odst. 1 písm. i), § 69 odst. 2 a § 80
odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví a podle § 2 zákona
č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně
některých souvisejících zákonů, k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku
a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2,
c) mimořádné opatření vydané v roce 2020 krajskou hygienickou stanicí
na základě § 69 odst. 1 písm. b), § 69 odst. 2, § 82 odst. 1 a § 82 odst. 2 písm.
m) zákona o ochraně veřejného zdraví k zamezení dalšího šíření onemocnění COVID-19
způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2.
HLAVA II
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O MOŽNOSTI PROMINUTÍ ZMEŠKÁNÍ LHŮT
§ 2
Prominutí zmeškání lhůty v občanském soudním řízení
(1) Zmeškal-li účastník nebo jeho zástupce v občanském soudním řízení lhůtu
k provedení úkonu z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při
epidemii, které účastníkovi nebo jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo
úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle § 58 občanského soudního řádu
i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje.
(2) O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání
zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm, s výjimkou opravných prostředků, kde o prominutí
zmeškání lhůty rozhoduje soud prvního stupně.
(3) Návrh na prominutí zmeškání lhůty v občanském soudním řízení z důvodu
podle odstavce 1 je třeba podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření,
z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je
třeba s ním spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání návrhu podle věty první však
neskončí dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
(4) Zmeškal-li žalovaný lhůtu k vyjádření podle § 114b odst. 1 občanského
soudního řádu z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii,
které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo vyjádření učinit, rozhodne soud na
návrh žalovaného o prominutí zmeškání této lhůty a o zrušení rozsudku pro uznání
podle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu. Pokud žalovaný proti rozsudku pro
uznání podal i odvolání a návrhu podle věty první bylo pravomocně vyhověno, k odvolání
se nepřihlíží.
§ 3
Prominutí zmeškání lhůty ve správním soudnictví
(1) Zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve
správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího
v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně
ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle § 40 odst. 5 soudního
řádu správního i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání
lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí
o něm.
(2) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení před soudem jednajícím a
rozhodujícím ve správním soudnictví z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do dvou
týdnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo
omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit
i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí dříve než
dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
§ 4
Prominutí zmeškání lhůty v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení
(1) Na žádost osoby, která v době trvání mimořádných opatření při epidemii
zmeškala lhůtu stanovenou k provedení úkonů v řízení o výkonu rozhodnutí, rozhodne
soud o prominutí zmeškání této lhůty, pokud k němu došlo v důsledku omezení plynoucích
z mimořádných opatření při epidemii, která této osobě znemožňovala nebo podstatně
ztěžovala úkon učinit.
(2) Týká-li se žádost prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti
usnesení o příklepu ve výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a postižením obchodního
závodu, v němž dochází k prodeji závodu, případně ve výkonu rozhodnutí postižením
jiných majetkových práv, odstavec 1 se nepoužije, přešlo-li na vydražitele vlastnické
právo; k žádosti o prominutí zmeškání lhůty se v takovém případě nepřihlíží.
(3) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení o výkonu rozhodnutí je třeba
podat do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož
plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s
ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí
dříve než 7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
(4) O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud příslušný k nařízení a provedení
výkonu rozhodnutí. Proti rozhodnutí soudu není odvolání přípustné.
(5) Rozhodnutí, kterým soud žádosti o prominutí zmeškání lhůty vyhoví,
se doručuje osobě podle odstavce 1 a účastníkům řízení. Rozhodnutí, kterým soud žádost
o prominutí zmeškání lhůty zamítne, se doručuje pouze osobě podle odstavce 1.
(6) V řízení o výkonu rozhodnutí lze podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí
z důvodů podle § 268 odst. 1 písm. a), b) a h) občanského soudního řádu, i pokud
výkon rozhodnutí byl skončen provedením během účinnosti mimořádného opatření. Návrh
na zastavení výkonu rozhodnutí může účastník nebo jeho zástupce podat tehdy, pokud
ho nemohl podat během účinnosti mimořádného opatření dříve, než byl výkon rozhodnutí
proveden, z omluvitelného důvodu, který spočívá v omezení plynoucím z mimořádného
opatření proti epidemii, které účastníkovi nebo jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně
ztěžovalo návrh podat.
(7) V exekučním řízení se odstavce 1 až 6 použijí obdobně. Úkony soudu
podle odstavců 1 až 5 provádí soudní exekutor; o žádosti o prominutí zmeškání lhůty
k podání opravného prostředku rozhoduje exekuční soud, týká-li se žádost o prominutí
lhůty k podání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu, nebo v ostatních případech
soudní exekutor. V případech zvláštního zřetele hodných se § 57 exekučního řádu nepoužije.
(8) Zmeškal-li povinný v exekučním řízení lhůtu ke splnění vymáhaného nároku
podle § 46 odst. 6 exekučního řádu z omluvitelného důvodu, který spočívá v omezení
plynoucím z mimořádného opatření při epidemii, které účastníkovi nebo jeho zástupci
znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, a splní-li ve lhůtě 15 dnů od
ukončení nebo zrušení mimořádného opatření, z něhož plynulo omezení znemožňující
nebo podstatně ztěžující splnění vymáhaného nároku podle § 46 odst. 6 exekučního
řádu, vymáhaný nárok a uhradí zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného,
vydá soudní exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž zohlední
i případné náklady exekuce a náklady oprávněného, které vznikly při provádění exekuce
nad rámec nákladů exekuce podle § 46 odst. 6 exekučního řádu. Uhrazením případných
nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které vznikly při provádění exekuce nad rámec
nákladů exekuce podle § 46 odst. 6 exekučního řádu, v přiměřené lhůtě určené v příkazu
k úhradě nákladů exekuce soudním exekutorem, bude exekuce provedena; nebylo-li uloženo
uhrazení takových nákladů exekuce nebo nákladů oprávněného, bude provedena právní
mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce. Jinak exekutor pokračuje v provádění exekuce.
§ 5
Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení
(1) Na žádost osoby, která v době trvání mimořádných opatření při epidemii
zmeškala lhůtu stanovenou k provedení úkonů v insolvenčním řízení, rozhodne insolvenční
soud o prominutí zmeškání této lhůty, pokud k němu došlo v důsledku omezení plynoucích
z mimořádných opatření při epidemii, která této osobě znemožňovala nebo podstatně
ztěžovala úkon učinit. To neplatí, bylo-li o věci, které se zmeškaný úkon týká, již
rozhodnuto, nebo jsou-li zmeškaným úkonem odvolání či námitky, nabylo-li již rozhodnutí,
proti kterému směřují, právní moci; k takové žádosti o prominutí zmeškání lhůty se
nepřihlíží.
(2) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení je třeba podat
do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo
omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit
i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí dříve než
7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
(3) O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání
zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm, s výjimkou opravných prostředků, kde o prominutí
zmeškání lhůty rozhoduje soud prvního stupně. Jde-li však o odvolání podle § 93 insolvenčního
zákona, rozhoduje o prominutí zmeškání lhůty k jeho podání odvolací soud.
(4) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o žádosti o prominutí zmeškání
lhůty není odvolání přípustné. Rozhodnutí, kterým insolvenční soud žádosti vyhoví,
se doručuje pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutí, kterým soud žádost
zamítne, se doručuje zveřejněním v insolvenčním rejstříku a zvlášť pouze osobě podle
odstavce 1.
§ 6
Prominutí zmeškání lhůty v řízení podle zákona o Ústavním soudu
(1) V řízení podle zákona o Ústavním soudu nelze odmítnout návrh jen proto,
že byl podán po uplynutí lhůty stanovené k jeho podání uvedeným zákonem, jestliže
jej navrhovatel podal opožděně v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření
při epidemii, která mu znemožňovala nebo podstatně ztěžovala návrh podat.
(2) Návrh je třeba podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného
opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující
podání návrhu, a je třeba s ním spojit i odůvodněnou žádost o prominutí zmeškání
lhůty. Lhůta podle věty první však neskončí dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení
nouzového stavu.
§ 7
Navrácení lhůty v trestním řízení
(1) Nejde-li o orgán činný v trestním řízení, může ten, kdo v době trvání
mimořádných opatření při epidemii zmeškal lhůtu k provedení úkonu stanovenou zákony
upravujícími trestní řízení nebo na jejich základě, požádat o její navrácení. Navrácení
povolí orgán činný v trestním řízení, vůči kterému měl být úkon učiněn nebo který
je příslušný rozhodovat o opravném prostředku, pokud byla lhůta zmeškána v důsledku
omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která znemožňovala nebo podstatně
ztěžovala této osobě úkon provést. Za podmínek uvedených ve větě druhé lze navrátit
i lhůtu k podání dovolání. Ustanovení § 61 trestního řádu tím není dotčeno.
(2) O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od ukončení nebo zrušení
mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně
ztěžující provedení úkonu. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí
dříve než tři dny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
(3) Nebyl-li dosud úkon učiněn, je třeba jej učinit spolu s žádostí podle
odstavce 1.
§ 8
Prominutí zmeškání lhůty v řízení o uspokojení majetkového nároku podle
zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v
trestním řízení
(1) Ministerstvo spravedlnosti usnesením promine lhůtu stanovenou v § 8
odst. 1 a 4 zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních
sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č.
178/2018 Sb., byla-li lhůta zmeškána v době trvání mimořádných opatření při epidemii
v důsledku omezení z těchto opatření plynoucích, která oprávněné osobě znemožňovala
nebo podstatně ztěžovala učinění podání podle § 8 odst. 1 nebo 4 zákona o použití
peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení (dále
jen "podání podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí").
(2) O prominutí zmeškání lhůty je třeba požádat do 15 dnů od ukončení nebo
zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo
podstatně ztěžující učinění podání podle zákona o použití peněžních prostředků z
majetkových trestních sankcí. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí
dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
(3) Nebylo-li dosud podání podle zákona o použití peněžních prostředků
z majetkových trestních sankcí učiněno, je třeba jej učinit spolu s žádostí o prominutí
zmeškání lhůty, jinak se jí Ministerstvo spravedlnosti nezabývá.
(4) Bylo-li zmeškání lhůty prominuto, právo na uspokojení majetkového nároku
ze zvláštního účtu uplynutím lhůty podle § 8 odst. 1 a 4 zákona o použití peněžních
prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení nezaniklo.
§ 9
Prominutí zmeškání lhůty v řízení o žádosti o peněžitou pomoc podle zákona
o obětech
(1) Ministerstvo spravedlnosti usnesením promine lhůtu stanovenou v § 30
odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů,
byla-li lhůta zmeškána v době trvání mimořádných opatření při epidemii v důsledku
omezení z těchto opatření plynoucích, která oběti znemožňovala nebo podstatně ztěžovala
podání žádosti o peněžitou pomoc podle zákona o obětech trestných činů.
(2) O prominutí zmeškání lhůty je třeba požádat do 15 dnů od ukončení nebo
zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo
podstatně ztěžující podání žádosti o peněžitou pomoc podle zákona o obětech trestných
činů. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí dříve než 15 dnů po
ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
(3) Nebyla-li dosud žádost o peněžitou pomoc podle zákona o obětech trestných
činů podána, je třeba ji podat spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty, jinak
se Ministerstvo spravedlnosti žádostí o prominutí zmeškání lhůty nezabývá.
(4) Bylo-li zmeškání lhůty prominuto, právo na peněžitou pomoc uplynutím
lhůty podle § 30 odst. 2 zákona o obětech trestných činů nezaniklo.
HLAVA III
ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ VE VZTAHU K INSOLVENČNÍMU PRÁVU
§ 11
Zvláštní opatření ve vztahu ke zvláštnímu způsobu doručení v insolvenčním
řízení
Neurčí-li insolvenční soud nebo nestanoví-li insolvenční zákon odchylně
od § 75 odst. 2 insolvenčního zákona jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním
řízení zvlášť pouze dlužníku, osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje,
a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat; § 75 odst. 2 insolvenčního
zákona se nepoužije. Věta první se použije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona do uplynutí 12 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii.
§ 12
Zvláštní opatření ve vztahu k povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh
(1) Ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona se nepoužije
v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo
zrušení mimořádného opatření při epidemii. To neplatí, pokud úpadek nastal již před
přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben
v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku
znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.
(2) Bez ohledu na dobu trvání mimořádného opatření při epidemii zanikne
opatření podle odstavce 1 nejpozději 30. června 2021.
§ 13
Zvláštní opatření ve vztahu k insolvenčním návrhům podávaným věřiteli
(1) K insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží.
(2) Věřitele, který v době uvedené v odstavci 1 insolvenční návrh podal,
insolvenční soud vyrozumí o tom, že se k jeho návrhu nepřihlíží, usnesením, proti
němuž nejsou přípustné opravné prostředky.
(3) Toto ustanovení nebrání věřiteli v tom, aby po 31. srpnu 2020 podal
nový insolvenční návrh.
§ 14
Zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře
(1) V oddlužení plněním splátkového kalendáře v insolvenčním řízení, které
bylo zahájeno a v němž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka do 31. května 2019,
se v případě rozhodnutí podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, bylo-li toto rozhodnutí
vydáno v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 12 měsíců od ukončení
nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nepoužije § 398 odst. 4 insolvenčního
zákona. Dlužníkovým návrhem není insolvenční soud vázán. Rozhodnutí podle věty první
se doručuje zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné.
(2) V oddlužení plněním splátkového kalendáře v insolvenčním řízení zahájeném
do 30. června 2017 lze rozhodnutí podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona vydat
i bez svolání schůze věřitelů a doporučení věřitelů k žádosti dlužníka o stanovení
jiné výše měsíčních splátek.
(3) V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno
rozhodnutí o úpadku dlužníka do 31. května 2019, insolvenční soud nezruší schválené
oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, pokud by nesplnění podstatné
části splátkového kalendáře bylo převážně způsobeno v důsledku okolnosti související
s mimořádným opatřením při epidemii, případně jiným opatřením přijatým Českou republikou
do 30. června 2021 v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem
SARS CoV-2.
§ 15
Zvláštní opatření ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení
pohledávek
(1) V oddlužení plněním splátkového kalendáře může v době ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona na návrh dlužníka insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození
od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny,
i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé,
nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nižší než 50 % jejich pohledávek v případě,
že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 nebo podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona,
nebo nižší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.
(2) Odstavec 1 platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty
plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Má se za to, že dlužník
nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného
opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci
na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které
znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu
oddlužení.
(3) Ustanovení § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona ve znění účinném
do 31. května 2019 se nepoužije.
§ 16
Zvláštní opatření ve vztahu k plnění reorganizačního plánu
(1) V insolvenčním řízení, ve kterém byl ke 12. březnu 2020 pravomocně
schválen reorganizační plán, který nebyl ještě zcela splněn, je dlužník oprávněn
v době, po kterou trvají účinky opatření podle § 12, navrhnout insolvenčnímu soudu,
aby rozhodl, že dlužník je oprávněn dočasně přerušit plnění reorganizačního plánu,
a to nejdéle do konce doby, po kterou trvají účinky opatření podle § 12. O tomto
návrhu insolvenční soud rozhodne po vyjádření insolvenčního správce a věřitelského
výboru. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
(2) Po dobu, na kterou se vztahuje rozhodnutí podle odstavce 1, nelze rozhodnout
o přeměně reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona.
Dlužníkova povinnost plnit jiné závazky než závazky vyplývající ze schváleného reorganizačního
plánu není rozhodnutím podle odstavce 1 dotčena.
(3) V rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud přijmout opatření
k ochraně oprávněných zájmů věřitelů, je-li to nutné.
(4) Rozhodnutí o dočasném přerušení plnění reorganizačního plánu nebo o
opatření k ochraně věřitelů insolvenční soud změní nebo zruší i bez návrhu, jsou-li
pro to závažné důvody.
§ 17
Zvláštní opatření ve vztahu k běhu dob rozhodných pro účely neúčinnosti
právních úkonů
Doba, po kterou trvají účinky opatření podle § 12, se nezapočítává do doby,
která je podle § 240 odst. 3, § 241 odst. 4 a § 242 odst. 3 insolvenčního zákona
rozhodná pro to, zda dlužníkovým právním úkonům lze odporovat postupem podle § 235
a násl. insolvenčního zákona.
HLAVA IV
ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ VE VZTAHU K PRÁVNICKÝM OSOBÁM
§ 18
(1) Práva a povinnosti podle § 20 až 22 vznikají jen v době trvání mimořádného
opatření při epidemii, v jehož důsledku je znemožněno nebo podstatně znesnadněno
konání zasedání orgánu právnické osoby, nejdéle však do 31. prosince 2020, není-li
dále stanoveno jinak.
(2) Ustanovení § 19 se použije do 30. června 2021 bez ohledu na trvání
mimořádného opatření při epidemii.
§ 19
Zvláštní opatření ve vztahu k rozhodování orgánů právnických osob
(1) Orgán právnické osoby může rozhodovat mimo zasedání v písemné formě
nebo s využitím technických prostředků i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní
jednání. Další podmínky rozhodování mimo zasedání orgánu v písemné formě nebo rozhodování
orgánu s využitím technických prostředků stanovené zákonem, popřípadě zakladatelským
právním jednáním, nejsou dotčeny.
(2) Nestanoví-li zákon nebo zakladatelské právní jednání podmínky rozhodování
podle odstavce 1, určí je v případě nejvyššího orgánu statutární orgán, v případě
jiného orgánu tento orgán. Tyto podmínky musí být členům orgánu oznámeny v dostatečném
předstihu před rozhodováním.
(3) Ustanovení § 652 odst. 2 zákona o obchodních korporacích se nepoužije.
Na rozhodování delegátů per rollam se použijí § 652 odst. 1 a § 653 až 655 obdobně.
§ 20
Zvláštní opatření ve vztahu ke členům voleného orgánu právnických osob
(1) Pokud uplyne funkční období člena voleného orgánu právnické osoby,
prodlužuje se jeho funkční období do uplynutí 3 měsíců ode dne následujícího po dni
skončení mimořádného opatření při epidemii; to platí i tehdy, uplyne-li funkční období
v době 1 měsíce ode dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření při epidemii.
(2) Nesouhlasí-li člen voleného orgánu s prodloužením funkčního období
podle odstavce 1, doručí nesouhlas před uplynutím funkčního období právnické osobě.
V takovém případě se funkční období člena voleného orgánu neprodlužuje.
(3) Pokud neklesne počet členů voleného orgánu právnické osoby pod polovinu,
může orgán jmenovat náhradní členy do příštího zasedání orgánu, který je oprávněný
členy zvolit nebo jmenovat, i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní jednání.
K přijetí rozhodnutí je třeba souhlasu všech stávajících členů orgánu, neurčuje-li
zakladatelské právní jednání jinak.
(4) Členem voleného orgánu se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která
je členem orgánu právnické osoby a která je do funkce volena, jmenována či jinak
povolána.
§ 21
Zvláštní opatření ve vztahu k projednání řádné účetní závěrky obchodní
korporace
Pokud by zákonná lhůta k projednání řádné účetní závěrky společnosti s
ručením omezeným, akciové společnosti nebo družstva měla uplynout dříve než 3 měsíce
po skončení mimořádného opatření při epidemii, uplyne 3 měsíce po skončení tohoto
opatření, nejpozději však 31. prosince 2020; ustanovení § 181 odst. 2, § 403 odst.
1 a § 638 odst. 2 zákona o obchodních korporacích se nepoužijí.
§ 22
Přechodná ustanovení
(1) Pokud uplynulo funkční období člena voleného orgánu v době mezi dnem
přijetí mimořádného opatření při epidemii a dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
jeho funkce se obnoví, souhlasí-li s tím a nebyl-li v době mezi dnem přijetí mimořádného
opatření při epidemii a dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za něj zvolen, jmenován
nebo jinak povolán jiný člen voleného orgánu. Funkce člena voleného orgánu se obnoví
dnem doručení souhlasu s obnovením funkce právnické osobě a zaniká uplynutím 3 měsíců
ode dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření.
(2) Bylo-li rozhodování orgánu právnické osoby s využitím technických prostředků
svoláno nebo rozhodování mimo zasedání v písemné formě zahájeno přede dnem skončení
mimořádného opatření při epidemii, dokončí se za podmínek stanovených v tomto zákoně.
HLAVA V
ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ VE VZTAHU K VÝKONU ROZHODNUTÍ A EXEKUCÍM
§ 23
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí
(1) Není-li dále stanoveno jinak, do 30. června 2021 soud neprovede výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí. Soud může provést jiný soupis podle § 327a občanského
soudního řádu, soupis na místě samém provede tehdy, pokud je to pro vedení řízení
nezbytné. Sepsané věci soud zajistí jenom v případě zvláštního zřetele hodném.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud
a) povinný písemně oznámí soudu, že má ve výkonu rozhodnutí prodejem
movitých věcí pokračovat; ode dne, kdy mu bylo doručeno písemné oznámení povinného,
soud ve výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí pokračuje, nebo
b) výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí jsou vymáhány pohledávky
výživného, pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví nebo
pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy.
§ 24
Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí
(1) Do 31. ledna 2021 soud neprovede výkon rozhodnutí prodejem nemovité
věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu.
(2) Ustanovení § 23 odst. 2 se použije obdobně.
§ 24a
(1) Odměna nebo jiné obdobné plnění poskytnuté zaměstnanci nebo příslušníku
složky integrovaného záchranného systému nebo kritické infrastruktury za úspěšné
splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního nebo služebního úkolu, který
souvisel s plněním úkolů stanovených krizovými opatřeními a mimořádnými opatřeními
Ministerstva zdravotnictví v době epidemie COVID-19, podléhá výkonu rozhodnutí nebo
exekuci pouze z jedné poloviny.
(2) Ten, kdo vyplatil plnění podle odstavce 1, je povinen sdělit exekutorovi
na jeho písemnou žádost, zda plnění je poskytnuté za splnění úkolu uvedeného v odstavci
1.
§ 25
(1) Není-li v této hlavě stanoveno jinak, použijí se ustanovení občanského
soudního řádu na postup podle § 23, 24 a 24a obdobně.
(2) Na exekuční řízení se použijí ustanovení § 23, 24 a 24a a odstavec
1 obdobně.
§ 26
Přechodná ustanovení
(1) Není-li dále stanoveno jinak, použije se tento zákon i pro řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
(2) V řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních zahájených přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se § 23 a 24 nepoužijí, byl-li udělen příklep
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
HLAVA VI
ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ VE VZTAHU K VÝKONU ROZHODNUTÍ PŘIKÁZÁNÍM POHLEDÁVKY Z ÚČTU
U PENĚŽNÍHO ÚSTAVU
§ 27
Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z
účtu u peněžního ústavu
(1) V době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 30. června 2021 se
zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu nevztahují na peněžní
prostředky do výše čtyřnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního
předpisu1).
(2) Výše životního minima jednotlivce se určí podle zvláštního právního
předpisu účinného k okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu
ústavu.
(3) Nestanoví-li se v odstavcích 1 a 2 jinak, § 304b občanského soudního
řádu se použije obdobně.
§ 28
Přechodná ustanovení
(1) Není-li dále stanoveno jinak, použije se § 27 i pro řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
(2) Bylo-li usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky
z účtu u peněžního ústavu doručeno peněžnímu ústavu přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, určí se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona výše životního minima jednotlivce
podle zvláštního právního předpisu účinného ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
HLAVA VII
ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ VE VZTAHU K PRODLENÍ
§ 29
Zvláštní ustanovení o prodlení
Prokáže-li dlužník, že mu omezení plynoucí z mimořádného opatření při epidemii
znemožnilo nebo podstatně ztížilo včasné splnění peněžitého dluhu, lze po dlužníkovi
po dobu jeho trvání požadovat sankce pro případ prodlení pouze do výše stanovené
právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Tyto účinky pominou nejpozději 30.
června 2020.
ČÁST DRUHÁ
Změna insolvenčního zákona
§ 32
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 108/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb.,
zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 458/2008 Sb., zákona č.
7/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2009 Sb., zákona č. 217/2009
Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného
pod č. 241/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 260/2010 Sb., zákona
č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 139/2011
Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona
č. 334/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 45/2013
Sb., zákona č. 185/2013 Sb., zákona č. 294/2013 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona
č. 377/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 64/2017 Sb., zákona č. 183/2017
Sb., zákona č. 291/2017 Sb., zákona č. 182/2018 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona
č. 80/2019 Sb., zákona č. 31/2019 Sb. a zákona č. 230/2019 Sb., se mění takto:
1. Za § 127 se vkládá nový § 127a, který včetně nadpisu zní:
"§ 127a
Mimořádné moratorium
(1) V době do 31. srpna 2020 může dlužník, který je podnikatelem a který
nebyl ke 12. březnu 2020 v úpadku, podat u insolvenčního soudu před zahájením insolvenčního
řízení, případně po jeho zahájení k návrhu jiné osoby, návrh na mimořádné moratorium.
Jde-li o návrh na mimořádné moratorium podaný po zahájení insolvenčního řízení na
návrh jiné osoby, musí být podán do 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku
insolvenčním soudem. Není-li dále stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu
a pro účinky mimořádného moratoria § 117 až 124, § 126 odst. 1, 3 a 4 a § 127. Ustanovení
§ 118 odst. 1, § 119 odst. 2, § 120 odst. 2 a § 122 odst. 1 a 3 se nepoužijí.
(2) Návrh na mimořádné moratorium musí kromě obecných náležitostí
podání obsahovat:
a) okolnosti, na nichž se zakládá místní příslušnost insolvenčního
soudu ve smyslu § 7b,
b) prohlášení o tom, že dlužníkovo středisko hlavních zájmů je v
České republice, případně jiné okolnosti, na nichž se zakládá mezinárodní příslušnost
insolvenčního soudu,
c) počet dlužníkových zaměstnanců v pracovním poměru k datu podání
návrhu,
d) výši dlužníkova obratu za poslední účetní období,
e) čestné prohlášení dlužníka, že
i. mimořádné moratorium je navrhováno
v důsledku mimořádných opatření při epidemii ve smyslu § 1 zákona o některých opatřeních
ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního
řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby, případně dalších opatření
přijatých Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného
novým koronavirem SARS CoV-2,
ii. ke 12. březnu 2020 nebyl v úpadku a že všechny v
návrhu obsažené údaje jsou pravdivé a
iii. v průběhu dvou měsíců před 12. březnem
2020 ani poté nevyplatil členům, společníkům nebo akcionářům nebo osobám jimi ovládaným
nebo je ovládajícím nebo členům orgánu mimořádné podíly na zisku, ani mezi ně jinak
nerozdělil vlastní zdroje a ani jim neposkytl jiné mimořádné plnění včetně předčasného
splácení úvěrů či zápůjček, nebo že bylo veškeré takto poskytnuté plnění vráceno.
(3) Insolvenční soud vyhlásí mimořádné moratorium, jestliže návrh na
mimořádné moratorium obsahuje předepsané náležitosti a nebylo-li dosud rozhodnuto
o insolvenčním návrhu; jinak návrh na mimořádné moratorium odmítne. V rozhodnutí,
kterým se mimořádné moratorium vyhlašuje, insolvenční soud vždy uvede, že se jedná
o mimořádné moratorium.
(4) Se zveřejněním rozhodnutí o vyhlášení mimořádného moratoria v insolvenčním
rejstříku se spojují účinky podle § 109 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 a 6 a § 111.
Ustanovení § 112 a 113 se použijí obdobně. V době po podání návrhu na mimořádné moratorium
je dlužník povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat,
aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, a společnému zájmu věřitelů je povinen
dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.
(5) Po dobu trvání mimořádného moratoria nebrání dlužníkovi ustanovení
§ 111 v tom, aby využil veřejné podpory poskytované podnikatelům ke zmírnění dopadů
onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2.
(6) Závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku vzniklé
po vyhlášení mimořádného moratoria je dlužník po dobu jeho trvání oprávněn hradit
přednostně před dříve splatnými závazky. Osoby, které nejsou podle § 122 odst. 2
oprávněny ukončit smlouvy s dlužníkem výpovědí nebo odstoupením, nejsou po dobu trvání
mimořádného moratoria oprávněny odepřít plnění nebo pokračování takových smluv ani
na základě jiného důvodu, ledaže jde o odepření nového čerpání úvěru či jiného peněžního
plnění v důsledku případu porušení podmínky pro jeho poskytnutí, který nastal již
před vyhlášením mimořádného moratoria.
(7) Lhůty k uplatnění práv vůči dlužníku po dobu trvání mimořádného moratoria
nezačínají nebo dále neběží.
(8) Insolvenční soud může na návrh dlužníka prodloužit mimořádné moratorium
nejdéle o 3 měsíce, jestliže dlužník k takovému návrhu připojí seznam svých závazků,
o kterém čestně prohlásí, že je k datu podání návrhu úplný a správný, a písemné prohlášení
většiny jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením mimořádného
moratoria souhlasí. Není-li prohlášení věřitele doručeno insolvenčnímu soudu v elektronické
podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem věřitele nebo odesláno z datové
schránky věřitele, musí být podpis věřitele na tomto prohlášení úředně ověřen. Ustanovení
§ 53 se nepoužije.
(9) Před zánikem mimořádného moratoria podle § 126 odst. 4 insolvenční
soud zruší mimořádné moratorium i postupem podle § 124 odst. 2 písm. b), odst. 3
a 4. Ustanovení § 124 odst. 5 se nepoužije. Ustanovení § 124 odst. 2 písm. a) se
použije pouze v případě, že mimořádné moratorium bylo prodlouženo podle odstavce
8.
(10) Mimořádné moratorium skončí i tím, že insolvenční soud na dlužníkův
návrh rozhodne o jeho skončení nebo vyhlásí moratorium podle § 115. Skončí-li mimořádné
moratorium uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno, nebo rozhodnutím insolvenčního
soudu na dlužníkův návrh, vyškrtne insolvenční soud dlužníka neprodleně ze seznamu
dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.
(11) Odpovědnost a ručení podle § 127 se vztahuje i na škodu nebo jinou
újmu vzniklou nepravdivým prohlášením ohledně skutečností uvedených v odstavci 2
písm. e) a ohledně seznamu závazků předloženého podle odstavce 8.
(12) Není-li v tomto paragrafu stanoveno jinak, všude tam, kde tento
zákon používá označení moratorium, rozumí se tím i mimořádné moratorium.
(13) Ministerstvo spravedlnosti uveřejní elektronický formulář návrhu
na mimořádné moratorium způsobem umožňujícím dálkový přístup.".
2. V § 389 odst. 1 písm. b) se slova " , která nemá dluhy z podnikání"
zrušují.
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského soudního řádu
§ 34
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb.,
zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982
Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona
č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994
Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona
č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995
Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb.,
nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb.,
zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998
Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného
pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000
Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona
č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000
Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona
č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod
č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001
Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona
č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního
soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004
Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004
Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona
č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004
Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona
č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005
Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona
č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006
Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona
č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006
Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona
č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008
Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona
č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009
Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona
č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009
Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb.,
zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného
pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011
Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona
č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního
soudu, vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 202/2012
Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 369/2012
Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona
č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 293/2013
Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 139/2015 Sb., zákona
č. 164/2015 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015
Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 258/2017 Sb., zákona
č. 291/2017 Sb., zákona č. 296/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 287/2018
Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb. a zákona č. 227/2019 Sb., se
mění takto:
1. V § 299 odst. 1 se na konci textu písmene g) doplňují slova " , služebního
poměru nebo výkonu veřejné funkce (dále jen "odstupné")106)".
Poznámka pod čarou č. 106 zní:
"106) Například § 67 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů,
§ 72 nebo 115 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění zákona č. 144/2017
Sb., § 7 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem
funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců
Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 138 a násl. zákona č. 221/1999
Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, § 155 a násl. zákona č.
361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů, § 77 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, § 52 a násl. zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení),
ve znění pozdějších předpisů, § 58 a násl. zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě
Praze, ve znění pozdějších předpisů.".
2. V § 299 se doplňuje odstavec 4, který zní:
"(4) Z odstupného se srážky vypočítávají zvlášť z každého násobku průměrného
výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých
byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy106).
Nastoupí-li povinný do práce nebo vznikne-li povinnému právo na některý z příjmů
uvedených v odstavcích 1 až 3 v době, která se určí podle počtu násobků průměrného
výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých
byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy
(dále jen "doba poskytování odstupného"), považují se jednotlivé násobky průměrného
výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny po dobu
poskytování odstupného za měsíční příjem, na který se vztahují ustanovení o výkonu
rozhodnutí srážkami ze mzdy.".
3. V § 317 odst. 2 se za slovo "nouzi," vkládají slova "daňový bonus,".
4. V § 336i odst. 2 se částka "30 000 Kč" nahrazuje částkou "100 000 Kč".
§ 35
Přechodná ustanovení
(1) Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
(2) Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z daňového
bonusu podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soud zamítne. Výkon rozhodnutí
přikázáním pohledávky z daňového bonusu se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona
neprovádí. Soud výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z daňového bonusu i bez návrhu
zastaví.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 460/2020 Sb.
Přechodné ustanovení
V řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních zahájených přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se § 23 a 24 zákona č. 191/2020 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužijí, byl-li udělen příklep přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III zákona č. 155/2021 Sb.
Přechodné ustanovení
V řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních zahájených přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se § 23 zákona č. 191/2020 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije, byl-li udělen příklep přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
1) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších
předpisů.