292/2013 Sb.
ZÁKON
ze dne 12. září 2013
o zvláštních řízeních soudních
Změna: 87/2015 Sb.
Změna: 161/2016 Sb.
Změna: 189/2016 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 334/2016 Sb.
Změna: 460/2016 Sb.
Změna: 296/2017 Sb.
Změna: 460/2016 Sb. (část), 303/2017 Sb.
Změna: 343/2020 Sb.
Změna: 527/2020 Sb.
Změna: 527/2020 Sb. (část)
Změna: 588/2020 Sb., 192/2021 Sb.
Změna: 363/2021 Sb.
Změna: 285/2023 Sb.
Změna: 349/2023 Sb., 414/2023 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené
v tomto zákoně.
(2) Obecná část tohoto zákona se použije také na řízení podle části první
hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, řízení podle zákona upravujícího
evidenci skutečných majitelů, řízení podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci,
řízení podle zákona upravujícího mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů
v Evropské unii a řízení podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických
a fyzických osob, nestanoví-li tyto zákony jinak.
(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
(4) Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se
ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.
§ 2
Řízení upravená tímto zákonem
Tento zákon upravuje řízení
a) o podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti,
b) ve věcech nezvěstnosti a smrti,
c) o přivolení k zásahu do integrity,
d) ve věcech přípustnosti převzetí nebo držení v ústavech,
e) o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského
fondu,
f) o pozůstalosti,
g) o úschovách,
h) o umoření listin,
i) ve věcech kapitálového trhu,
j) o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské
soutěže,
k) o nahrazení souhlasu zástupce samosprávné komory k seznámení se s
obsahem listin,
l) o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská
práva,
m) ve věcech voleb zaměstnanců,
n) o soudním prodeji zástavy,
o) o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry,
p) ve věcech manželských a partnerských,
q) ve věci ochrany proti domácímu násilí,
r) o určení a popření rodičovství,
s) ve věcech osvojení,
t) ve věcech péče soudu o nezletilé,
u) v některých věcech výkonu rozhodnutí.
§ 3
Věcná příslušnost
(1) Pro řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy, nestanoví-li
zákon jinak.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace,
jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn,
b) o vyloučení z výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích,
c) o jmenování znalce v řízení o některých otázkách týkajících se právnických
osob pro
1. přezkum zprávy o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a
mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou,
2. určení přiměřené
ceny podílu při povinném odkupu podílu společníka ovládané osoby ovládající osobou,
3.
účely přeměn podle zákona upravujícího přeměny obchodních společností a družstev
a pro účely ocenění jmění rozdělovaného spolku,
d) ve věcech opatrovnictví právnických osob,
e) o úschovách za účelem splnění dluhu poskytnout dorovnání protiplnění
nebo náhradu škody více osobám na základě rozhodnutí soudu podle zákona o obchodních
korporacích nebo zákona o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „povinná
úschova“),
f) ve věcech kapitálového trhu,
g) o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské
soutěže,
h) o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory, Notářské komory
České republiky, Komory auditorů České republiky, Exekutorské komory České republiky
nebo Komory daňových poradců k seznámení se s obsahem listin.
§ 4
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení koná,
nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný (dále
jen „nezletilý“), je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo
rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště.
§ 5
Přenesení příslušnosti
Změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických
a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný
soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance
nebo osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost
přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení
příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím
tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
§ 6
Účastníci řízení
(1) V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení
(dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být
v řízení jednáno.
(2) Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje.
§ 7
Přibrání účastníka a ukončení účasti na řízení
(1) Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení
jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej
přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné.
(2) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se
v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.
§ 8
Oprávnění státního zastupitelství
(1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení
a) ve věcech osvojení, a to do části, ve které je rozhodováno o tom,
zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení,
b) ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o uložení zvláštního opatření
při výchově dítěte, o ústavní výchovu, o určení data narození nebo jde-li o pozastavení,
omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu,
c) ve věci ochrany proti domácímu násilí,
d) o svéprávnosti,
e) o prohlášení za mrtvého,
f) o určení data smrti,
g) ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické
péče (dále jen „zdravotní ústav“) nebo vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení
sociálních služeb,
h) o umoření listin,
i) o některých otázkách týkajících se právnických osob.
(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až e) a g) může státní zastupitelství
podat návrh na zahájení řízení.
(3) Pro účely zjištění podmínek k podání návrhu soudu na vyslovení nepřípustnosti
držení v zařízení sociálních služeb je státní zastupitelství oprávněno
a) vstupovat v kteroukoliv dobu do zařízení sociálních služeb,
b) nahlížet do dokumentace vedené zařízením sociálních služeb,
c) hovořit s osobami, kterým jsou v zařízení sociálních služeb poskytovány
pobytové sociální služby, bez přítomnosti jiných osob,
d) požadovat od zaměstnanců poskytovatele sociálních služeb a dalších
osob podílejících se na péči o osoby, kterým jsou v zařízení sociálních služeb poskytovány
pobytové sociální služby, potřebná vysvětlení.
§ 9
Smírné řešení
Soud vede účastníky k nalezení smírného řešení. Za tím účelem je informuje
o možnostech mimosoudního smírčího nebo mediačního jednání.
§ 10
Dohoda o předmětu řízení
(1) Pokud je mezi účastníky uzavřena dohoda o předmětu řízení, sepíše soud
o takovém úkonu protokol. Dokud není protokol podepsán všemi účastníky, soud k dohodě
nepřihlíží.
(2) Jestliže se dohoda podle odstavce 1 schvaluje formou usnesení a účastníci
se vzdali práva na odvolání, nemusí usnesení obsahovat odůvodnění.
§ 11
Doručení
Jestliže je podle obsahu spisu zřejmé, že účastník nebo jeho zástupce se
z omluvitelného důvodu neseznámil s písemností, soud rozhodne o neúčinnosti doručení
této písemnosti i bez návrhu.
§ 12
Předběžná opatření
(1) Lze-li zahájit řízení i bez návrhu, lze nařídit bez návrhu i předběžné
opatření; to neplatí v řízení o pozůstalosti.
(2) V usnesení o nařízení předběžného opatření uloží soud navrhovateli, aby
ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li
být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu.
(3) Složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla
předběžným opatřením, se nevyžaduje, jde-li o předběžné opatření, které může soud
nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného.
§ 13
Zahájení řízení
(1) Řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení
zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech
rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.
(2) O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům
do vlastních rukou, nestanoví- li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové
usnesení bylo vydáno.
(3) Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.
§ 14
Zahájení řízení ústně do protokolu
Ústně do protokolu je možné učinit návrh na zahájení řízení a návrh na nařízení
výkonu rozhodnutí, jen jde-li o řízení, které lze zahájit i bez návrhu nebo jde-li
o řízení o povolení uzavřít manželství, řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí,
řízení o určení a popření rodičovství a řízení ve věcech osvojení.
§ 15
Neúčinnost zpětvzetí návrhu
Vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může rozhodnout
o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez
návrhu.
§ 18
Jiný soudní rok
(1) Považuje-li to soud za vhodné, svolá k přípravě a projednání věci jiný
soudní rok a přizve k němu účastníky. Při jiném soudním roku dá soud účastníkům prostor,
aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování
lze při jiném soudním roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha
věci.
(2) Způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu opatřením.
Jiný soudní rok se může konat mimo soudní budovu nebo mimo obvyklou úřední dobu soudu.
Z jiného soudního roku může předseda senátu vyloučit veřejnost.
§ 19
Jednání
K projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví, že
jednání není třeba nařizovat.
§ 20
Průběh řízení
(1) Soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí.
Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.
(2) Účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání
nebo vyhlášení rozhodnutí. Tím není dotčeno právo účastníka uvádět nové skutečnosti
a důkazy v odvolacím řízení.
(3) Nelze mít za to, že nedostavením se účastníka k jednání či nepodání písemného
vyjádření k výzvě soudu se určité skutečnosti pokládají za prokázané či že účastník
nárok uznal; to nebrání soudu, aby účastníka vyzval k vyjádření se o určitém procesním
návrhu s připojením doložky, že nevyjádří-li se do určité lhůty, bude se mít za to,
že s návrhem souhlasí.
(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilý, který je schopen pochopit situaci,
soud postupuje tak, aby nezletilý dostal potřebné informace o soudním řízení a byl
informován o možných důsledcích vyhovění svému názoru i důsledcích soudního rozhodnutí.
Obdobnou povinnost vůči nezletilému má i jeho zákonný zástupce nebo opatrovník.
§ 21
Dokazování
Soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly
účastníky navrhovány.
§ 22
Výslech účastníka
Výslech účastníků je možné nařídit vždy, je-li toho ke zjištění skutkového
stavu třeba. Souhlas účastníka se nevyžaduje.
§ 22a
Opis z evidence Rejstříku trestů
Pro potřeby řízení ve věcech opatrovnictví člověka, ve věcech osvojení a
ve věcech péče soudu o nezletilé se soudu na jeho žádost vydá opis z evidence Rejstříku
trestů. Žádost o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence Rejstříku
trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 23
Náhrada nákladů řízení
Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech
manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti
případu.
§ 24
Sankční opatření
Soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal
návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
§ 25
Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak.
(2) V řízení nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, rozsudkem pro zmeškání
ani platebním rozkazem.
§ 26
Překročení návrhu
Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než
čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.
§ 27
Závaznost výroku rozhodnutí
Výrok pravomocného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci fyzické
nebo právnické osoby, je závazný pro každého.
§ 27a
Soud může vyslovit předběžnou vykonatelnost rozsudku, a to ve výroku rozsudku,
jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy
a jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.
§ 28
Odvolací řízení
(1) V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které
nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. K novým skutečnostem nebo důkazům odvolací
soud přihlédne, i když nebyly uplatněny.
(2) Bylo-li řízení možné zahájit i bez návrhu, odvolací soud není vázán mezemi,
ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.
(3) Rozhodnutí lze přezkoumat i tehdy, pokud nebyl v odvolání ani přes výzvu
odvolací důvod uplatněn.
§ 29
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
Při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na základě
žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání
rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu.
§ 30
Dovolání
(1) Dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé
tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti,
pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o
nezrušitelné osvojení.
(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů ve věcech, v nichž
lze zahájit řízení bez návrhu.
ČÁST DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
HLAVA I
ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE FYZICKÝCH OSOB
Díl 1
Řízení o podpůrných opatřeních a řízení ve věcech svéprávnosti
Oddíl 1
Řízení o některých podpůrných opatřeních
§ 31
Předmět řízení
V řízení soud rozhoduje zejména o
a) splnění podmínky v předběžném prohlášení,
b) změně nebo zrušení předběžného prohlášení,
c) schválení smlouvy o nápomoci,
d) odvolání podpůrce,
e) schválení zastoupení členem domácnosti.
Oddíl 2
Řízení o svéprávnosti
§ 34
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud toho, o jehož svéprávnosti se rozhoduje.
Je-li tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním ústavu nebo je-li umístěna
v zařízení uvedeném v § 84, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav.
§ 35
Zahájení řízení
(1) Návrh na zahájení řízení o omezení nebo vrácení svéprávnosti může
podat též zdravotní ústav.
(2) Z návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
navrhovatel návrh za důvodný a že užití mírnějších a méně omezujících opatření není
možné. Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotní ústav, může
soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním
stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná (dále jen „posuzovaný“); není-li v této
lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení.
(3) Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto
o omezení svéprávnosti, může podat i ten, komu byla omezena svéprávnost. Jestliže
však soud jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat zlepšení jeho stavu, může
soud rozhodnout, že mu toto právo po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu 6 měsíců
ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nepřísluší.
§ 36
Informování o zahájení řízení
Stejnopis návrhu na zahájení řízení nebo usnesení o zahájení řízení
o omezení nebo vrácení svéprávnosti toho, kdo je advokátem, notářem, soudním exekutorem,
soudcem, státním zástupcem, insolvenčním správcem, zapsaným mediátorem, znalcem nebo
tlumočníkem, doručí soud bez odkladu též ministru spravedlnosti a příslušné komoře.
§ 37
Zastoupení
(1) Soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si
posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o svých dalších
procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný poučen.
(2) Jsou-li úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, posoudí
soud, který z úkonů je v zájmu posuzovaného.
§ 38
Průběh řízení
(1) Soud vyslechne posuzovaného, znalce, podle okolností ošetřujícího
lékaře posuzovaného, jeho opatrovníka a provede popřípadě další vhodné důkazy.
(2) Od výslechu posuzovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech
provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného; soud však posuzovaného
vždy zhlédne. Pokud posuzovaný sám požádá, aby byl vyslechnut, soud ho vyslechne.
(3) Na návrh znalce může soud nařídit, aby posuzovaný byl po dobu nejvýše
4 týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření
zdravotního stavu a nelze-li toho dosáhnout jinak.
(4) Rozhoduje-li soud o prodloužení doby omezení svéprávnosti a je-li
zjevné, že stav posuzovaného se oproti rozhodnutí o omezení svéprávnosti či poslednímu
rozhodnutí o prodloužení nezměnil, může upustit od provedení důkazu novým znaleckým
posudkem a výslechem znalce a nahradit jej jiným důkazem, zejména písemnou zprávou
ošetřujícího lékaře ve spojení s naposledy vypracovaným znaleckým posudkem; výslech
znalce, který jej vypracoval, se v takovém případě nevyžaduje.
§ 39
Posouzení mírnějších opatření
Má-li soud za to, že vzhledem k zájmům posuzo- vaného postačuje mírnější
a méně omezující opatření, může v průběhu řízení rozhodnout zejména o schválení smlouvy
o nápomoci, schválení zastoupení členem domácnosti nebo jmenování opatrovníka.
§ 40
Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje rozsudkem.
(2) V rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost, vymezí soud rozsah, v
jakém způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezil, a popřípadě dobu,
po kterou účinky omezení trvají.
§ 41
Sdělení rozhodnutí posuzovanému
Soud učiní i jiná vhodná opatření, aby se posuzovaný mohl vhodnou formou
s obsahem rozhodnutí seznámit a měl je k dispozici.
Oddíl 3
Řízení ve věcech opatrovnictví člověka
§ 44
Místní příslušnost
(1) S výjimkou řízení podle § 46 je pro řízení příslušný soud, v jehož
obvodu má opatrovanec bydliště.
(2) Je-li opatrovanec neznámého pobytu nebo nepřítomný, je příslušný
soud, v jehož obvodu má opatrovanec majetek.
§ 45
Zahájení řízení
(1) O jmenování a odvolání opatrovníka osobě, jejíž zdravotní stav
jí při správě jmění nebo při hájení jejích práv působí obtíže, je možné rozhodnout
jen na návrh této osoby.
(2) O zjištění vůle opatrovance, kterému byl jmenován opatrovník podle
odstavce 1, je možné rozhodnout jen na návrh opatrovníka.
§ 46
Spojení řízení
(1) Nebylo-li řízení o svéprávnosti zastaveno podle § 35 odst. 2, soud
zahájí řízení ve věcech opatrovnictví člověka a řízení spojí.
(2) Pro řízení je příslušný soud, který vede řízení o svéprávnosti.
§ 47
Zjištění existence prohlášení o určení opatrovníka
Soud zjistí, zda v seznamu prohlášení o určení opatrovníka vedeného
podle jiného právního předpisu je evidováno prohlášení o určení opatrovníka, případně
o odvolání takového určení, učiněné tím, jehož svéprávnost má být omezena; je-li
evidováno, zjistí také údaje o určeném opatrovníku a údaj, u kterého notáře je taková
listina uložena.
§ 48
Dohled
(1) Soud dohlíží, zda opatrovník plní řádně své povinnosti. K tomu
může činit vhodná opatření.
(2) Rozhodl-li soud podle § 84a, je povinen nejpozději do 3 měsíců
přezkoumat, zda opatrovník učinil kroky k nápravě, a to i opakovaně, pokud k nápravě
nedošlo. Za tím účelem si zejména opatří vyjádření názoru člověka, o jehož nepřípustném
držení v zařízení sociálních služeb bylo rozhodnuto.
§ 49
Rozhodnutí ve věcech opatrovnické rady
(1) O tom, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat osoba, která
je osobou blízkou nebo známým přítelem opatrovance, je možné rozhodnout jen na návrh
této osoby. O odnětí práv právnické osoby, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o
osoby se zdravotním postižením a ochraně jejích zájmů, která podle jiného právního
předpisu má právo být členem opatrovnické rady nebo účastnit se jejího zasedání,
schůze k ustanovení opatrovnické rady a činit ve věcech opatrovnické rady soudu návrhy,
lze rozhodnout jen na návrh opatrovance, opatrovníka nebo členů opatrovnické rady.
(2) O svolání schůze k ustanovení opatrovnické rady nebo o svolání
opatrovnické rady rozhodne soud do 30 dnů od podání návrhu nebo od vydání usnesení,
kterým bylo řízení zahájeno bez návrhu. Jednání není třeba nařizovat.
(3) O zrušení rozhodnutí opatrovnické rady a jeho nahrazení soudním
rozhodnutím je možné rozhodnout jen na návrh člena opatrovnické rady, který pro rozhodnutí
nehlasoval, opatrovníka nebo opatrovance podaný do 15 dnů od přijetí rozhodnutí opatrovnické
rady. Později podaný návrh soud odmítne.
Díl 2
Řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti
Oddíl 1
Řízení o prohlášení člověka za nezvěstného
§ 50
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho,
jenž má být prohlášen za nezvěstného (dále jen „pohřešovaný“).
§ 51
Účastníci
Účastníkem je pohřešovaný a ten, kdo je podle jiného právního předpisu
oprávněn k podání návrhu na zahájení řízení.
§ 53
Průběh řízení
(1) Soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve pohřešovaného,
aby se do 3 měsíců přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal v téže lhůtě
zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě zástupci, uvedenému ve vyhlášce. Zároveň
soud provede všechna potřebná šetření o pohřešovaném.
(2) Ve vyhlášce uvede soud podstatné okolnosti případu a oznámí, že
po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne o prohlášení za nezvěstného, jestliže
se pohřešovaný nepřihlásí nebo nedojde-li zpráva o tom, kde se zdržuje. Lhůtu určí
soud na 3 měsíce od uveřejnění vyhlášky. Ve vyhlášce je nutno uvést den, kdy lhůta
končí.
Oddíl 2
Řízení o prohlášení člověka za mrtvého
§ 54
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho,
jenž má být prohlášen za mrtvého.
§ 55
Zahájení řízení
Má-li být člověk prohlášen za mrtvého na základě domněnky smrti, lze
řízení zahájit jen na návrh.
§ 56
Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje rozsudkem.
(2) V rozsudku soud určí den, který platí za den smrti člověka, popřípadě
den, který nezvěstný zřejmě nepřežil.
Oddíl 3
Řízení o určení data smrti
§ 59
Místní příslušnost
Pro řízení o určení data smrti je příslušný soud, v jehož obvodu je
sídlo matričního úřadu, který oznámil soudu, že nelze zjistit datum smrti člověka.
§ 60
Zahájení řízení
Soud řízení zahájí na základě podnětu matričního úřadu podle jiného
právního předpisu.
§ 62
Průběh řízení
(1) Soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve každého, kdo zná
okolnosti, z nichž lze zjistit datum smrti člověka nebo které by k takovému zjištění
mohly vést, aby o nich podal ve lhůtě 1 měsíce od uveřejnění vyhlášky zprávu soudu.
Soud zároveň provede všechna šetření potřebná k určení data smrti člověka.
(2) Soud ve vyhlášce uvede podstatné okolnosti případu a oznámí, že
po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce určí den smrti člověka. Ve vyhlášce je nutno
uvést den, kdy lhůta končí.
Díl 3
Řízení o přivolení k zásahu do integrity
Díl 4
Řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním
ústavu
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 66
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je zdravotní ústav, ve
kterém je umístěn člověk, o němž je zdravotní ústav povinen učinit oznámení podle
§ 75.
§ 67
Účastníci
(1) Účastníkem je také zdravotní ústav.
(2) Účastníkem je také zákonný zástupce, podal-li za člověka návrh
na zahájení řízení.
§ 68
Postavení důvěrníka a podpůrce v řízení
(1) Důvěrník nebo podpůrce může svým jménem uplatnit ve prospěch umístěného
člověka všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s převzetím a dalším držením ve
zdravotním ústavu.
(2) Jestliže úkony důvěrníka nebo podpůrce odporují zájmům umístěného
člověka, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
§ 69
Zastoupení
(1) Umístěný člověk je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v řízení
zmocněncem, jehož si zvolí. O tomto a o svých dalších procesních právech a povinnostech
musí být poučen, ledaže to jeho zdravotní stav zcela vylučuje.
(2) Nezvolí-li si umístěný člověk zmocněnce nebo je-li to třeba k ochraně
zájmů umístěného, jmenuje mu soud opatrovníka pro řízení z řad advokátů.
§ 70
Průběh řízení
(1) Ke zjištění zdravotního stavu a zjištění, zda další držení ve zdravotním
ústavu je či není nutné, soud jmenuje znalce. Znalcem nemůže být jmenován lékař,
který pracuje ve zdravotním ústavu, v němž je člověk držen. Byl-li proveden přezkum
zdravotního stavu, soud důkaz výsledkem takového přezkoumání provede vždy. Soud také
vždy provede důkaz zdravotnickou dokumentací nebo záznamem z ní nebo vyjádřením ošetřujícího
lékaře o neschopnosti úsudku a projevení přání umístěného člověka podle jiného právního
předpisu.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud nařídí jednání, k němuž přizve
umístěného člověka, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého
posudku může přítomnost při jednání vážně poškodit jeho zdravotní stav, jeho zástupce,
opatrovníka pro řízení a zdravotní ústav. Při jednání vyslechne umístěného člověka,
znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře umístěného člověka, jeho opatrovníka
a provede popřípadě další vhodné důkazy.
§ 71
Propuštění zdravotním ústavem a jiná opatření
Žádné rozhodnutí soudu vydané podle tohoto dílu nebrání tomu, aby zdravotní
ústav člověka propustil, ani tomu, aby soud v řízení ve věcech opatrovnictví člověka
učinil jiné vhodné opatření.
§ 72
Pokračování v řízení
V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním
ústavu nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že člověk byl ze zdravotního
ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním, se pokračuje,
pokud do 2 týdnů od doručení usnesení o zastavení řízení prohlásí, že na projednání
věci trvá. O tom je třeba ho poučit.
§ 73
Odvolání
Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Soud prvního stupně
je povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo
odvolání doručeno. O podaném odvolání rozhodne odvolací soud nejdéle do 1 měsíce
od předložení spisu; tato lhůta neplatí, jestliže se v řízení pokračuje podle § 72.
Oddíl 2
Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním
ústavu
§ 75
Oznamovací povinnost
(1) Zdravotní ústav, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených
v jiném právním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu zdravotní
ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu.
(2) Je-li člověk, který byl přijat do zdravotnické péče se svým písemným
souhlasem, omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení,
anebo svůj písemný souhlas odvolá, je zdravotní ústav povinen učinit oznámení podle
odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení nebo odvolání souhlasu došlo.
§ 76
Zahájení řízení
(1) Soud zahájí řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle § 75
odst. 1 nebo omezení podle § 75 odst. 2 (dále jen „převzetí“) a dalším držení ve
zdravotním ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.
(2) Jestliže zdravotní ústav neučiní oznámení podle § 75, jsou umístěný
člověk nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení řízení. Návrh
na zahájení řízení je oprávněn podat rovněž člověk, jestliže souhlas s jeho převzetím
dal opatrovník.
§ 77
Průběh řízení
(1) Soud rozhodne bez jednání do 7 dnů od převzetí. K projednání věci
svolá jiný soudní rok. Jiný soudní rok se koná zpravidla ve zdravotním ústavu.
(2) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo
ze zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka, ošetřujícího lékaře
a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný člověk požádá. Ustanovení § 70 se nepoužije.
§ 78
Rozhodnutí o přípustnosti převzetí
(1) Soud v rozhodnutí určí, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů,
a pokud ano, zda tyto důvody trvají.
(2) Dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů,
nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze zdravotního ústavu.
Nařídil-li soud propuštění, je zdravotní ústav po doručení rozhodnutí povinen člověka
neprodleně propustit.
§ 79
Doručování
Rozhodnutí podle § 78 se do 24 hodin od jeho vydání doručí umístěnému
člověku, dále jeho zástupci, opatrovníkovi pro řízení a zdravotnímu ústavu. Soud
zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk mohl vhodnou formou s obsahem rozhodnutí
seznámit a měl jej k dispozici.
§ 80
Pokračování v řízení
Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody
a že trvají důvody, aby byl člověk nadále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje
soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotním ústavu.
§ 81
Rozhodnutí o dalším držení
(1) Soud rozhoduje rozsudkem.
(2) V rozsudku, který musí být vyhlášen do 3 měsíců od výroku o přípustnosti
převzetí do zdravotního ústavu a o trvání jeho důvodů, rozhodne soud, zda další držení
je přípustné a na jakou dobu.
(3) Účinnost rozsudku podle odstavce 1 zanikne uplynutím doby 1 roku
ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Má-li být držení ve zdravotním
ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení
dalšího držení znovu rozhodnout.
§ 82
Návrh na propuštění
(1) Umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké
mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření
a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení ve zdravotním
ústavu není důvodné.
(2) Soud rozhoduje rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od
podání návrhu. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li očekávat
zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování
před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve zdravotním ústavu povoleno.
§ 83
Převzetí ve zvláštních případech
(1) Je-li do zdravotního ústavu převzat člověk, jehož zdravotní stav
vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, není-li vzhledem ke svému zdravotnímu stavu
schopen právně jednat a není-li tento stav způsoben duševní poruchou, soud bez jednání
rozhodne do 7 dnů ode dne, kdy došlo k převzetí, zda s převzetím souhlasí.
(2) Soud jmenuje umístěnému člověku opatrovníka pro řízení.
(3) Soud při rozhodování vychází zejména z vyjádření ošetřujícího lékaře
o zdravotním stavu umístěného člověka. Rozhodnutí se doručí zdravotnímu ústavu a
opatrovníkovi pro řízení. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
(4) Zdravotní ústav má povinnost soudu oznámit do 24 hodin takovou
změnu zdravotního stavu umístěného člověka, která odůvodňuje zahájení řízení podle
§ 76.
(5) Ustanovení § 69, 70, 77 až 81 se nepoužijí.
Oddíl 3
Řízení o vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb
§ 84
Účastníkem je také opatrovník člověka, o jehož držení v zařízení sociálních
služeb má být v řízení jednáno, a poskytovatel sociálních služeb.
§ 84a
(1) V případě, že poskytovatel pobytové sociální služby neučiní oznámení
podle zákona upravujícího sociální služby, jsou umístěný člověk nebo jeho zákonný
zástupce oprávněni podat návrh na zahájení řízení.
(2) Soud je povinen věc projednat a rozhodnout nejpozději do 45 dnů
ode dne zahájení řízení.
(3) Dospěje-li soud k závěru, že nejsou splněny podmínky poskytování
pobytové sociální služby bez souhlasu podle jiného právního předpisu7), rozhodne
o nepřípustnosti dalšího držení člověka v zařízení pobytové sociální služby.
(4) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení přípustnosti dalšího
držení člověka v zařízení sociálních služeb; k tomu zejména vyslechne umístěného
člověka, ošetřujícího lékaře, zaměstnance v zařízení sociálních služeb, kteří poskytují
sociální služby umístěnému člověku, a další osoby, o jejichž vyslechnutí člověk,
o jehož držení v zařízení sociálních služeb má být rozhodnuto, požádá, a vyzve osoby
vykonávající odbornou činnost v sociálních službách podle jiného právního předpisu8)
k podání písemné zprávy, jejímž obsahem jsou zejména informace o podmínkách a okolnostech
držení v zařízení sociálních služeb, včetně hodnocení, zda nezbytnou péči o člověka
lze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením. Je-li to nezbytné, soud přizve
i další odborníky.
(5) Vyslovil-li soud nepřípustnost dalšího držení člověka v zařízení
sociálních služeb, doručí toto rozhodnutí do 24 hodin od jeho vydání umístěnému člověku,
dále jeho zástupci, opatrovníkovi pro řízení, poskytovateli sociálních služeb, Ministerstvu
práce a sociálních věcí, soudu příslušnému pro řízení ve věcech opatrovnictví člověka
a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má tento člověk místo
trvalého nebo hlášeného pobytu. Soud zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk
mohl vhodnou formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl je k dispozici. Soudu příslušnému
pro řízení ve věcech opatrovnictví člověka bude rozhodnutí doručeno i v případě,
že bude vyslovena přípustnost držení člověka v zařízení sociálních služeb.
(6) Ustanovení § 66, 68, 69, 71 až 74 se použijí obdobně.
§ 84b
Vyslovil-li soud, že držení člověka v zařízení sociálních služeb je
přípustné, nebo zastavil-li řízení, může být řízení ze stejných důvodů zahájeno až
po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla vyslovena přípustnost držení
člověka v zařízení sociálních služeb nebo kterým bylo řízení zastaveno.
HLAVA II
ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE PRÁVNICKÝCH OSOB A VE VĚCECH SVĚŘENSKÉHO
FONDU
Díl 1
Řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob
§ 85
Druhy řízení
Řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou
a) řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení
a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn,
b) řízení o vyloučení z výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích,.
c) řízení o jmenování znalce,
d) řízení ve věcech právnických osob, nejde-li o řízení podle písmene
a), vyplývá-li ze zákona, že je lze zahájit i bez návrhu,
e) řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob.
§ 86
Místní příslušnost
(1) Pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a), b) a e) a pro řízení
uvedená v § 85 písm. c), jde-li o věci podle § 3 odst. 2 písm. c), je příslušný soud,
u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Jde-li o právnickou osobu,
která se do veřejného rejstříku nezapisuje, je příslušný soud, v jehož obvodu má
tato právnická osoba svůj obecný soud.
(2) Pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. c) a d) je příslušný
obecný soud právnické osoby, o kterou se jedná.
(3) Ve věcech zakládané právnické osoby je pro určení místní příslušnosti
rozhodné její budoucí sídlo, má-li být na území České republiky.
§ 88
Překážka a spojení řízení
(1) Zahájení řízení ve věci přeměny právnické osoby brání tomu, aby u
soudu probíhalo proti témuž odpůrci další řízení o návrzích jiných navrhovatelů požadujících
ve věci téže přeměny právnické osoby totéž, stanoví-li tak jiný právní předpis.
(2) S řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby
je spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí.
(3) S řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v soukromé korporaci
k újmě celku je spojeno každé další řízení o zneužití hlasovacího práva týkající
se téhož případu.
(4) S řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v soukromé korporaci
k újmě celku je spojeno řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu soukromé
korporace, je-li tvrzeným důvodem neplatnosti stejný případ zneužití hlasovacího
práva.
§ 90
Rozhodování
(1) V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby
rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na
něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.
(2) V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby
rozhodne soud až po uplynutí lhůty 3 měsíců od podání návrhu.
§ 91
Zvláštní postup pro zastavení řízení v některých případech
Jestliže má být řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu
právnické osoby zastaveno proto, že navrhovatel vzal návrh zpět, nebo pro jinou překážku,
kterou lze vstupem dalšího navrhovatele do řízení a jeho jednáním odstranit, a je-li
zvláštní zájem členů právnické osoby, kteří návrh nepodali, hodný právní ochrany,
soud řízení nezastaví. V takovém případě soud vydá a vyvěsí na úřední desce soudu
rozhodnutí, v němž uvede
a) jaké věci se řízení o neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby
týká,
b) z jakého důvodu má být řízení zastaveno a jak lze překážku odstranit,
a
c) poučení, že řízení bude zastaveno, pokud k podanému návrhu do
3 měsíců od vyvěšení rozhodnutí nepřistoupí další navrhovatel a neodstraní v této
lhůtě překážku odůvodňující zastavení řízení.
Díl 2
Řízení ve věcech svěřenského fondu
§ 94
Místní příslušnost
Pro řízení ve věcech svěřenského fondu je příslušný obecný soud svěřenského
správce; nemá-li svěřenský fond svěřenského správce, je příslušný poslední obecný
soud zakladatele svěřenského fondu.
HLAVA III
ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI
Díl 1
Společná ustanovení
Oddíl 1
Místní příslušnost
§ 98
Podmínky příslušnosti
(1) Pro řízení o pozůstalosti je příslušný soud, v jehož obvodu
a) měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu
v informačním systému evidence obyvatel podle jiného právního předpisu, popřípadě
místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů,
b) měl zůstavitel naposledy bydliště, popřípadě, neměl-li bydliště
nebo nelze-li bydliště zjistit, místo, kde se naposledy zdržoval, není-li dána příslušnost
podle písmene a),
c) je zůstavitelův nemovitý majetek, není-li dána příslušnost podle
písmene a) nebo b),
d) zůstavitel zemřel, není-li dána příslušnost podle písmene a),
b) nebo c).
(2) Závěru pozůstalosti může nařídit a správce pozůstalosti může jmenovat
kterýkoliv soud věcně příslušný pro řízení o pozůstalosti, je-li tu nebezpečí z prodlení.
§ 99
Přikázání věci z důvodu vhodnosti
Právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána z důvodu
vhodnosti, a k důvodu vhodnosti, pro který by věc měla být přikázána jinému soudu,
mají účastníci uvedení v § 110, jejichž účast na řízení vyšla najevo již v době,
kdy byl podán návrh na přikázání věci jinému soudu.
Oddíl 2
Soudní komisariát
§ 100
Úkony v řízení
(1) Úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti provádí jako
soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Pověření podle odstavce 1 se nevztahuje na
a) žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině,
b) rozhodování o vyloučení notáře, notářských kandidátů, notářských
koncipientů a jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního komisaře (§ 105),
c) zrušení rozhodnutí o pozůstalosti podle § 191,
d) udělení předchozího souhlasu ke zpeněžování majetku patřícího
do likvidační podstaty, které uskutečňuje notář (§ 231),
e) rozhodnutí o připadnutí majetku patřícího do likvidační podstaty
státu (§ 237),
f) zastavení likvidace pozůstalosti (§ 280).
(3) V případech uvedených v odstavci 2 notář připraví všechny podklady
pro usnesení a jiné úkony soudu a učiní návrhy na jejich znění, je-li to třeba.
(4) Nebyl-li jmenován likvidační správce, vykonává notář v řízení o
likvidaci pozůstalosti kromě úkonů soudu prvního stupně podle odstavce 1 také práva
a povinnosti likvidačního správce; to však neplatí, kdyby měl vystupovat na místě
zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly pozůstalost, jako účastník občanského
soudního řízení nebo jiného řízení, jehož předmětem jsou majetek nebo pasiva likvidační
podstaty.
§ 101
Pověření
(1) Rozvrh vydaný na návrh příslušné notářské komory předsedou krajského
soudu na období kalendářního roku stanoví, který notář bude pověřen provedením úkonů
jako soudní komisař.
(2) O pověření notáře soud rozhodne po zahájení řízení usnesením, které
není třeba doručovat.
§ 102
Převzetí věci
(1) Byl-li notáři, který byl pověřen provedením úkonů jako soudní komisař,
ustanoven podle jiných právních předpisů zástupce nebo náhradník, nebo byl-li do
jeho notářského úřadu jmenován nový notář, pokládá se zástupce, náhradník nebo nový
notář za notáře pověřeného podle § 101; usnesení o tom se nevydává.
(2) Odstavec 1 se použije i tehdy, byl-li zástupcem notáře ustanoven
notářský kandidát.
§ 103
Výkon soudního komisariátu
(1) Úkony soudního komisaře provádí v řízení o pozůstalosti notář,
není-li dále stanoveno jinak.
(2) Notář může pověřit
a) notářského kandidáta nebo notářského koncipienta anebo svého
zaměstnance, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, prováděním
úkonů soudního komisaře,
b) jiného svého zaměstnance prováděním přípravných a dílčích úkonů
v řízení o pozůstalosti.
(3) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a další zaměstnanci
notáře provádí v řízení o pozůstalosti úkony jménem soudu prvního stupně, u něhož
probíhá řízení o pozůstalosti.
(4) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a zaměstnanec notáře,
který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, mají v řízení o
pozůstalosti při provádění úkonů soudního komisaře všechna oprávnění, která přísluší
soudu jako orgánu veřejné moci při výkonu soudnictví.
(5) Úkony soudního komisaře se zaznamenávají ve formě protokolu nebo
zvukového či zvukově obrazového záznamu, není-li zákonem stanovena forma protokolu.
§ 104
Zrušení pověření
(1) Soud i bez návrhu usnesením zruší pověření notáři, je-li tu nebezpečí,
že věc nebude rozhodnuta v přiměřené době, a byl-li notář na možnost zrušení pověření
soudem písemně upozorněn.
(2) Rozhodne-li o zrušení pověření, soud současně pověří provedením
úkonů soudního komisaře jiného notáře; postupuje přitom podle § 101.
§ 105
Vyloučení notáře a jeho zaměstnanců
(1) O vyloučení notáře, jakož i notářských kandidátů, notářských koncipientů
nebo jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního komisaře, rozhodne soud
usnesením.
(2) Rozhodne-li soud, že notář je z provedení úkonů soudního komisaře
vyloučen, pověří současně provedením úkonů soudního komisaře jiného notáře; postupuje
přitom podle § 101.
§ 106
Mlčenlivost
(1) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a další zaměstnanci
notáře jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděli v souvislosti
s prováděním úkonů v řízení o pozůstalosti.
(2) Osoby uvedené v odstavci 1 může zprostit povinnosti mlčenlivosti
z vážných důvodů předseda soudu, u něhož probíhá nebo již proběhlo řízení o pozůstalosti
v prvním stupni.
Oddíl 3
Odměna a náhrady za činnost soudního komisaře
§ 107
Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty
(1) Notář má právo na odměnu za úkony, které v řízení provedl jako
soudní komisař osobně nebo které z jeho pověření provedl notářský kandidát, notářský
koncipient nebo jeho jiný zaměstnanec, na náhradu hotových výdajů přitom vzniklých
a na náhradu za daň z přidané hodnoty, je-li plátcem daně z přidané hodnoty. To platí
obdobně i pro notáře, který v řízení provedl úkon na dožádání.
(2) Převzal-li věc zástupce nebo náhradník notáře anebo nově ustanovený
notář, má právo na poměrnou část odměny, na náhradu svých hotových výdajů a na náhradu
za daň z přidané hodnoty, je-li plátcem daně z přidané hodnoty.
(3) Odstavec 1 se nepoužije, byl-li zástupcem notáře ustanoven notářský
kandidát; jeho podíl na odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za daň z přidané
hodnoty notáře se řídí jinými právními předpisy.
(4) Právo na odměnu a na náhradu za daň z přidané hodnoty z této odměny
podle odstavce 1 má jen notář, kterému nebylo zrušeno pověření podle § 104.
§ 108
Placení odměny a náhrad
(1) Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané
hodnoty jsou v řízení o pozůstalosti povinni notáři zaplatit
a) jediný dědic, který nabývá dědictví, jež není předlužené,
b) více dědiců, kteří nabývají dědictví, jež není předlužené, a
to podle poměru svých dědických podílů nebo podle poměru majetku nabytého při rozdělení
pozůstalosti,
c) pozůstalý manžel, který nabývá majetek na základě dohody schválené
soudem podle § 162 odst. 1 nebo na základě vypořádání usnesením soudu podle § 162
odst. 2, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno podle § 153 nebo 154,
d) stát, nejde-li o případy podle písmene a) až c).
(2) O tom, kdo a v jaké výši platí odměnu notáře a jeho hotové výdaje,
popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, rozhodne soud i bez návrhu v usnesení,
kterým se řízení v prvním stupni končí. Při rozhodování soud určí náhradu za daň
z přidané hodnoty podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené jiným právním předpisem.
§ 109
Odměna ve zvláštních případech
(1) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, hradí se odměna a náhrady
hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty z majetku likvidační podstaty podle rozhodnutí,
kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni končí. Stát ručí za uspokojení
práva notáře na odměnu a náhrady.
(2) Vydává-li soud evropské dědické osvědčení notářem jako soudním
komisařem, odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty, je
notáři povinen zaplatit žadatel.
Oddíl 4
Účastníci
Pododdíl 1
Účastníci při projednání pozůstalosti
§ 110
Dědic, vypravitel pohřbu a stát
(1) Účastníky jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými
dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické
smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát,
jako by byl zákonný dědic, je účastníkem pouze stát.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno,
protože zůstavitel nezanechal majetek (§ 153) nebo protože zanechal majetek bez hodnoty
nebo majetek nepatrné hodnoty (§ 154); v tomto případě je účastníkem ten, kdo se
postaral o pohřeb zůstavitele.
§ 111
Manžel zůstavitele
Zůstavitelův manžel je účastníkem, jde-li v něm o rozhodnutí o právech
a povinnostech ze společného jmění při zániku manželství smrtí zůstavitele.
§ 112
Věřitel zůstavitele
Zůstavitelův věřitel je účastníkem, jde-li v něm o odloučení pozůstalosti,
které navrhl, nebo o soupis pozůstalosti, který navrhl.
§ 113
Nepominutelný dědic
Nepominutelný dědic je účastníkem, jde-li v něm o soupis pozůstalosti,
určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu.
§ 114
Vykonavatel závěti
Účastníkem je vykonavatel závěti; to neplatí, má-li být řízení o
pozůstalosti zastaveno (§ 153 a 154) nebo má-li pozůstalost připadnout státu proto,
že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické
posloupnosti, a že se hledí na stát, jako by byl zákonný dědic.
Pododdíl 2
Účastníci při likvidaci pozůstalosti
§ 117
(1) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé,
kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji
nepřihlásili, a likvidační správce.
(2) Těm, kdo jsou účastníky podle § 110 až 116, zaniká účast na řízení
o likvidaci pozůstalosti dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti;
jejich účast na řízení o opravných prostředcích podaných proti usnesením soudu vydaným
do té doby tím není dotčena.
(3) Věřitelé přestanou být již v průběhu likvidace pozůstalosti účastníky
dnem, v němž se vzdali zcela práva na uspokojení své pohledávky nebo v němž toto
právo jinak úplně pozbyli; jejich účast na řízení o opravných prostředcích podaných
proti usnesením soudu vydaným do té doby tím není dotčena.
Pododdíl 3
Opatrovnictví
§ 118
Opatrovník dědice
Zjistí-li soud, že dědic, který nemůže samostatně jednat před soudem,
nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, jmenuje mu pro řízení o pozůstalosti usnesením
opatrovníka, nebylo-li dosud přijato v příslušném řízení ve věcech opatrovnictví
člověka nebo opatrovnictví právnické osoby odpovídající opatření.
Pododdíl 4
Procesní nástupnictví
Oddíl 5
Rozhodnutí
§ 123
Oprávnění vydat rozhodnutí
(1) Rozhodnutí, kterými se rozhoduje ve věci samé, vydává v řízení
o pozůstalosti pouze notář.
(2) Notářský kandidát nebo notářský koncipient anebo zaměstnanec notáře,
který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, pověřený prováděním
úkonů soudního komisaře, vydává při nich usnesení, jimiž se nerozhoduje ve věci samé.
§ 124
Vyhotovení usnesení
(1) Ve vyhotovení usnesení, které vydal notář, notářský kandidát, notářský
koncipient nebo zaměstnanec notáře, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného
právního předpisu, se uvede označení soudu, jehož jménem bylo usnesení vydáno, jméno
a příjmení notáře, notářského kandidáta, notářského koncipienta nebo zaměstnance
notáře, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, označení
zůstavitele a věci, výrok, odůvodnění, poučení o odvolání a o lhůtě a místu k jeho
podání, a den a místo vydání usnesení.
(2) Vyhotovení usnesení, proti němuž není přípustné odvolání, nemusí
obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí o odměně a náhradách za činnost soudního komisaře
však musí být vždy zdůvodněno.
§ 125
Podpis rozhodnutí
(1) Bylo-li usnesení vyhotoveno písemně v listinné podobě, podepíše
je ten, kdo usnesení vydal, a opatří se úředním razítkem notáře. Otisk úředního razítka
notáře se nevyžaduje, bylo-li usnesení vyhotoveno v elektronické podobě.
(2) Nemůže-li být vyhotovení usnesení podepsáno notářským kandidátem,
notářským koncipientem nebo zaměstnancem notáře, který je vydal, podepíše je notář.
(3) Nemůže-li být vyhotovení usnesení podepsáno notářem, který je vydal,
podepíše je ten, kdo věc převzal (§ 102).
§ 126
Doručování
(1) Do vlastních rukou se doručují
a) předvolání k soudu podle § 176 odst. 2,
b) usnesení vydaná podle § 162 odst. 1 až 3, § 170 odst. 1, § 180
odst. 1 a 2, § 185, 191, 222 a 260,
c) usnesení vydané podle § 164 v případě uvedeném v § 165 odst.
1,
d) usnesení vydané podle § 175 v případě uvedeném v § 176 odst.
1,
e) oznámení soupisu podle § 222,
f) usnesení a listiny, u nichž to nařídil soud.
(2) Náhradní doručení je vyloučeno při doručení usnesení vydaného podle
§ 164 v případě uvedeném v § 165 odst. 1 a při doručení dalších usnesení nebo jiných
úkonů, u nichž to nařídil soud.
(3) Usnesení vydané v řízení o pozůstalosti není třeba doručovat, jestliže
to stanoví zákon.
Oddíl 6
Náklady řízení
§ 127
Odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje
a náhrada za daň z přidané hodnoty i odměna správce dědictví jsou náklady řízení.
Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, provádí-li v řízení o pozůstalosti
úkony soudního komisaře notář, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle jiného
právního předpisu.
§ 128
Náhrada nákladů
V řízení o pozůstalosti soud přizná účastníku náhradu nákladů řízení
potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva zcela nebo zčásti proti ostatním
účastníkům nebo některým z nich, odůvodňují-li to okolnosti případu nebo jsou-li
tu důvody hodné zvláštního zřetele; to neplatí, byla-li nařízena likvidace pozůstalosti.
Oddíl 7
Opravné prostředky
Pododdíl 1
Odvolání
§ 129
Nepřípustnost odvolání
V řízení o pozůstalosti není odvolání přípustné také proti usnesení,
jímž
a) byl notář pověřen provedením úkonů jako soudní komisař,
b) bylo notáři zrušeno pověření provést úkony jako soudní komisař,
c) bylo rozhodnuto ve věci vyloučení notáře, notářských kandidátů,
notářských koncipientů a jiných zaměstnanců notáře,
d) bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel nezanechal žádnou
pozůstalost,
e) bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel zanechal majetek
bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty a že majetek byl vydán tomu, kdo se
postaral o pohřeb, jestliže s nabytím zůstavitelova majetku vyslovil souhlas,
f) bylo provedeno vyrozumění o dědickém právu,
g) bylo provedeno svolání věřitelů,
h) bylo provedeno vyrozumění o právu výhrady soupisu,
i) bylo rozhodnuto o placení nákladů potřebných ke správě majetku
patřícího do likvidační podstaty a k jeho zpeněžování státem,
j) bylo rozhodnuto o jmenování znalce k podání posudku o ceně
majetku patřícího do likvidační podstaty, k) byl věřitel vyzván, aby neúplnou, neurčitou
nebo nesrozumitelnou přihlášku doplnil nebo opravil,
l) bylo vzato na vědomí vzdání se práva věřitele na uspokojení
pohledávky,
m) byl věřitel vyzván, aby se žalobou domáhal určení, že mu požadovaná
pohledávka náleží a v jaké výši, popřípadě že má právo na uspokojení své pohledávky
ze zajištění.
§ 130
Projednání odvolání
K projednání odvolání není třeba nařizovat u odvolacího soudu jednání
také tehdy, týká-li se jen odměny a náhrad za činnost soudního komisaře nebo likvidačního
správce.
§ 131
Nařízení výměny notáře jako soudního komisaře
(1) Zruší-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně proto, že
nebyl dodržen závazný právní názor soudu, který dřívější usnesení zrušil, nebo že
v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal
jiný notář jako soudní komisař, nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního
stupně, jemuž je nadřízen.
(2) Zruší-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně a dospěje-li
k závěru, že jsou dány podmínky k zrušení pověření (§ 104), nařídí, aby věc v dalším
řízení projednal jiný notář jako soudní komisař.
(3) Nařídil-li odvolací soud podle odstavce 1 nebo 2, aby věc v dalším
řízení projednal jiný notář jako soudní komisař, postupuje soud prvního stupně podle
§ 101.
Pododdíl 2
Žaloba pro zmatečnost
Pododdíl 4
Společné ustanovení pro opravné prostředky
§ 136
(1) Opravné prostředky jsou podány včas také tehdy, byly-li ve lhůtě
podány u notáře, který byl pověřen provedením úkonů v řízení o pozůstalosti jako
soudní komisař.
(2) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou opravné prostředky
podány včas také tehdy, byly-li ve lhůtě podány u likvidačního správce.
Díl 2
Projednání dědictví
Oddíl 1
Zahájení řízení
§ 137
Oznamovací povinnost
Matriční úřad oznámí smrt fyzické osoby soudu příslušnému pro řízení
o pozůstalosti (§ 98 odst. 1).
§ 138
Zahájení řízení
(1) Na návrh je řízení zahájeno, jen jestliže je z něho patrno, že
si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.
(2) Soud usnesením zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozví, že fyzická
osoba zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, ledaže by bylo již zahájeno na návrh.
Usnesení o zahájení řízení není třeba doručovat.
Oddíl 2
Předběžná šetření
§ 139
Účel předběžného šetření
V předběžném šetření soud provede všechny úkony potřebné pro zjištění
stavu zůstavitelova jmění a pro zjištění dědiců, odkazovníků, vykonavatele závěti,
správce pozůstalosti a dalších osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení jde.
§ 140
Zjištění skutečností významných pro řízení
(1) Soud zjistí ze seznamu nebo systému vedeného podle jiného právního
předpisu, zda jsou evidována právní jednání nebo jiné právní skutečnosti, které mají
význam pro řízení a pro rozhodnutí o pozůstalosti.
(2) Každý, kdo vede seznam nebo systém, v němž jsou obsaženy údaje
o právních jednáních nebo jiných právních skutečnostech uvedených v odstavci 1, umožní
soudu zjištění potřebných informací, a to, je-li provozován, i prostřednictvím dálkového
přístupu.
§ 141
Povinnosti a práva třetích osob
(1) Každý, kdo zná skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti,
je na výzvu sdělí soudu; odmítnout je sdělit může jen ten, kdo by tak mohl podle
občanského soudního řádu učinit jako svědek.
(2) Každý, kdo má u sebe pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo
jinou listinu, významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, ji na výzvu vydá
soudu; to neplatí, jde-li o listinu sepsanou do notářského zápisu nebo přijatou do
notářské úschovy, jejíž stav a obsah zjišťuje notář, který ji má v úschově. Listina
bude vrácena, jakmile nebude pro řízení potřebná.
(3) Ten, kdo sdělil soudu skutečnosti podle odstavce 1 nebo vydal soudu
listinu podle odstavce 2 a kdo není dědicem, má právo na náhradu hotových výdajů.
Toto právo zaniká, nebylo-li uplatněno do 3 dnů ode dne, kdy sdělení nebo vydaná
listina došly soudu; o tom je soud povinen poskytnout poučení.
(4) Úkony podle odstavců 1 a 2 soud neprovede, jde-li o nezletilého
zůstavitele a je-li jinak nepochybné, že nezanechal žádnou pozůstalost a že proto
bude řízení zastaveno podle § 153.
§ 142
Zjištění stavu a obsahu listin
(1) Zanechal-li zůstavitel listinu o pořízení pro případ smrti, o prohlášení
o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních
jednání, o povolání vykonavatele závěti, o povolání správce pozůstalosti, o smlouvě
o manželském majetkovém režimu nebo o příkazech, podmínkách nebo o jiných právních
jednáních, které mohou mít význam pro nabytí pozůstalosti, zjistí jejich stav a obsah
notář, který je má v úschově, a v ostatních případech soud.
(2) O zjištění stavu a obsahu listin uvedených v odstavci 1 se vyhotoví
protokol; k němu se pevně připojí ověřená kopie této listiny.
(3) Zjišťoval-li stav a obsah listin uvedených v odstavci 1 notář,
který v řízení o pozůstalosti nebyl pověřen jako soudní komisař, postoupí protokol
o zjištění jejich stavu a obsahu bezodkladně soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti.
(4) Listina o pořízení pro případ smrti, o prohlášení o vydědění, o
smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání, se
uloží u soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, do Sbírky prohlášených pořízení
pro případ smrti; to neplatí, jde-li o notářský zápis.
§ 143
Veřejnost zjištění
(1) Zjištění stavu a obsahu listin o pořízení pro případ smrti, o prohlášení
o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních
jednání, které nebyly sepsány ve formě notářského zápisu a které notář přijal do
notářské úschovy, se provede veřejně.
(2) O úkonu, při němž bude provedeno veřejné zjištění stavu a obsahu
listin uvedených v odstavci 1 notářem, soud vyrozumí osoby, kterým podle dosavadního
stavu řízení svědčí zákonná dědická posloupnost nebo které již uplatnily svá práva
na pozůstalost. Vyrozumění se jim zašle nejméně 15 dnů předem na adresu, kterou tyto
osoby sdělily soudu, popřípadě, není-li soudu jiná jejich adresa známa, na adresu,
která je evidována jako místo trvalého pobytu této osoby v informačním systému evidence
obyvatel podle jiného právního předpisu, popřípadě jako místo jiného pobytu evidované
podle jiných právních předpisů, a vyvěsí na úřední desce soudu; v odůvodněných případech
může být vyrozumění zveřejněno prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
(3) Ve vyrozumění soud uvede, u kterého notáře, kdy a kde bude proveden
úkon o zjištění stavu a obsahu listin uvedených v odstavci 1, jakož i upozornění,
že úkon může být proveden i v nepřítomnosti všech osob, které o něm byly vyrozuměny.
§ 144
Provedení zjištění
(1) Při zjištění stavu a obsahu listiny uvedené v § 143 odst. 1 notář
vždy doloží, že listina se nachází v obalu, kterým byla opatřena při jejím převzetí
do úschovy, a přečte její text.
(2) Notář provede úkon o zjištění stavu a obsahu listiny podle odstavce
1, i když se k němu nedostaví žádná z osob, která o něm byla vyrozuměna.
(3) V protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny uvedené v § 143 odst.
1 notář uvede stanoviska, která o stavu a obsahu listiny uvedly přítomné osoby, jestliže
o to požádají.
§ 145
Zjištění stavu a obsahu ústního pořízení pro případ smrti
(1) Ke zjištění toho, zda zůstavitel pro případ své smrti pořídil ústně
a jaký byl obsah tohoto pořízení, soud vždy nařídí jednání.
(2) Při jednání podle odstavce 1 soud provede důkaz písemným záznamem
o zůstavitelově poslední vůli pořízeným svědky, byl-li vyhotoven, a vyslechne všechny
svědky, před nimiž zůstavitel projevil svoji poslední vůli, ledaže by provedení výslechu
některého z nich bránily závažné okolnosti; možnost provést další dokazování tím
není dotčena.
§ 146
Výslech svědků a dalších osob
(1) Zjistí-li se, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ
smrti nebo o prohlášení o vydědění učiněném před svědky, soud je vždy vyslechne;
to neplatí, prohlásí-li všichni dědici, že na výslechu svědků netrvají, nebo brání-li
provedení výslechu svědka závažné okolnosti.
(2) Soud může vyslechnout každého, kdo je informován o dědicích zůstavitele
nebo o jiných osobách, které mohou mít právo na majetek z pozůstalosti.
§ 147
Provádění výslechu
Svědky uvedené v § 145 odst. 2 a v § 146 odst. 1 a osoby uvedené v
§ 146 odst. 2 soud vyslechne postupem, který občanský soudní řád stanoví pro důkaz
výpovědí svědka.
§ 148
Vyrozumění vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti
Zjistí-li se, že zůstavitel povolal vykonavatele závěti nebo správce
pozůstalosti, soud je o tom vyrozumí a vyzve je, aby se ujali své funkce; to neplatí,
jestliže mu vykonavatel závěti nebo správce pozůstalosti již dříve oznámili, že začali
svou funkci vykonávat.
§ 149
Závěra pozůstalosti
Nařídí-li soud usnesením závěru pozůstalosti, zajistí majetek, o němž
lze mít za to, že patřil zůstaviteli, uložením do úschovy u soudu, soudního komisaře
nebo u vhodného schovatele, popřípadě zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném
vhodném místě.
§ 150
Zákaz výplaty
(1) Byl-li zůstavitel majitelem účtu nebo vkladní knížky, může soud
usnesením zakázat výplaty z účtu nebo z vkladní knížky.
(2) Zakázal-li soud podle odstavce 1 výplaty z účtu, oprávnění zmocněnce
zůstavitele nakládat s peněžními prostředky na účtu tím nejsou dotčena.
Oddíl 3
Zastavení řízení
§ 153
Pozůstalost bez majetku
Nezanechal-li zůstavitel žádný majetek patřící do pozůstalosti, soud
řízení o pozůstalosti zastaví. Rozhodnutí není třeba doručovat.
§ 154
Pozůstalost s majetkem bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty
(1) Zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné
hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb,
jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to
neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické
právo jiné osoby.
(2) Je-li sporné, kdo se postaral o pohřeb, použijí se přiměřeně ustanovení
upravující spor o dědické právo.
Oddíl 4
Správa pozůstalosti
§ 156
Oprávnění ke správě pozůstalosti
Vznikne-li pochybnost o tom, zda má pozůstalost spravovat správce pozůstalosti
povolaný zůstavitelem, nebo vykonavatel závěti, nebo dědic, nebo některý z více dědiců
anebo všichni dědicové, soud i bez návrhu usnesením rozhodne, kdo z nich je oprávněn
ke správě pozůstalosti.
§ 157
Jmenování správce
(1) Nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, soud může i bez
návrhu usnesením jmenovat správce pozůstalosti, jestliže
a) vykonavatel závěti nebyl jmenován nebo odmítl spravovat pozůstalost
nebo je zřejmě nezpůsobilý spravovat pozůstalost, a jestliže dědici nejsou schopni
řádně spravovat pozůstalost,
b) je třeba vyhotovit seznam majetku patřícího do pozůstalosti,
nebo
c) je k tomu jiný vážný důvod.
(2) V případě, že zůstavitel povolal správce jen části pozůstalosti,
postupuje se podle odstavce 1, stanoví-li zákon nebo je-li jinak třeba, aby správce
pozůstalosti spravoval některý další nebo všechen ostatní zůstavitelův majetek.
(3) Soud jmenuje i bez návrhu usnesením správce pozůstalosti též tehdy,
jestliže zůstavitelem povolaný nebo soudem jmenovaný správce pozůstalosti zemřel,
byl prohlášen za mrtvého nebo nezvěstného, byl omezen ve svéprávnosti, odstoupil
ze své funkce nebo byl pravomocným usnesením soudu odvolán, a ukazuje-li se potřebné,
aby pozůstalost nebo její část spravoval nový správce.
(4) Na návrh dědice soud jmenuje správce pozůstalosti ke splnění poslední
vůle zůstavitele, stanoví-li to občanský zákoník.
(5) Nestanoví-li zákon jinak, má soudem jmenovaný správce pozůstalosti
stejné právní postavení jako správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem. Soudem jmenovaný
správce pozůstalosti podle odstavce 4, jakož i správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem,
jemuž bylo uloženo soudem splnění poslední vůle zůstavitele, má stejné právní postavení
jako vykonavatel závěti.
§ 158
Správce pozůstalosti
(1) Správcem pozůstalosti může být soudem jmenován jen ten, kdo s tím
souhlasí. Má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle
dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se
na stát, jako by byl zákonný dědic, může být jmenován správcem pozůstalosti též stát.
(2) V usnesení o jmenování správce pozůstalosti soud vždy vymezí rozsah
spravovaného majetku zůstavitele nebo uvede účel, pro který byl správce pozůstalosti
jmenován.
(3) Správce pozůstalosti je povinen ujmout se výkonu své funkce dnem
následujícím po dni doručení usnesení, není-li v něm uveden den pozdější.
§ 160
Některé povinnosti při správě pozůstalosti
Ten, kdo spravuje pozůstalost,
a) prodá se souhlasem soudu majetek, který nelze uchovat bez nebezpečí
škody nebo nepoměrných nákladů; souhlas však nepotřebuje, hrozí-li majetku rychlá
zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na hodnotě,
b) vyrozumí o smrti zůstavitele banku, pobočku zahraniční banky
nebo spořitelní a úvěrní družstvo, u nichž měl zůstavitel účet,
c) vyrozumí o smrti zůstavitele známé věřitele a dlužníky zůstavitele.
§ 161
Rozhodování soudu v některých věcech správy pozůstalosti
O tom, zda schválí vyrovnání dospělých odkazů, které má provést osoba
spravující pozůstalost, o udělení souhlasu správci pozůstalosti nebo vykonavateli
závěti s úkonem přesahujícím rozsah prosté správy a o povolení dědici k volnému nakládání
s určitými pozůstalostními předměty ještě před skončením řízení o projednání pozůstalosti,
rozhodne soud usnesením.
Oddíl 5
Majetek ve společném jmění zůstavitele a jeho manžela
§ 162
Vypořádání majetku
(1) Zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví
obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela
ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání
majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které
zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě
se zákonem.
(2) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad
uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního
jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku,
potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění. Neshodnou- li se dědici s pozůstalým
manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů,
ke spornému majetku se nepřihlíží.
(3) Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno,
že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění ještě další majetek, vypořádá
se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2; soud přitom vychází z původního usnesení.
Oddíl 6
Zjišťování dědického práva
§ 164
Vyrozumění o dědickém právu
(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 153 nebo 154, soud usnesením
vyrozumí každého, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to, že je zůstavitelovým
dědicem, o jeho dědickém právu a poučí ho o tom, že může dědictví odmítnout, a jaké
jsou náležitosti a následky odmítnutí dědictví. K odmítnutí dědictví soud v usnesení
stanoví lhůtu 1 měsíce nebo, má-li vyrozumívaný jediné bydliště v zahraničí, 3 měsíce
od doručení usnesení; z důležitých důvodů může být lhůta k odmítnutí dědictví přiměřeně
prodloužena.
(2) Procesního nástupce soud vyrozumí podle odstavce 1 jen tehdy, jestliže
ten, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to, že je zůstavitelovým
dědicem, ztratil způsobilost být účastníkem ještě dříve, než mu uplynula lhůta stanovená
pro odmítnutí dědictví.
(3) Zjistí-li se podle dosavadních výsledků řízení, že pořízením pro
případ smrti byl zřízen svěřenský fond, soud vyrozumí usnesením svěřenského správce,
je-li znám; odstavec 1 věta první se použije přiměřeně. Opis tohoto usnesení zašle
soud bez zbytečného odkladu tomu, kdo vede evidenci svěřenských fondů. Usnesení podle
věty první obsahuje dosud známé údaje, které se podle jiného zákona zapisují o svěřenském
fondu do evidence svěřenských fondů.
§ 165
Vyhlášení a doručení vyrozumění
(1) Soud vyhlásí usnesení podle § 164 přítomným osobám; usnesení jim
není třeba doručovat. Ostatním vyrozumívaným osobám soud usnesení podle § 164 doručí.
(2) Dědic, jemuž se nepodařilo doručit na adresu jeho bydliště nebo
místa pobytu, se považuje za dědice neznámého pobytu.
§ 166
Vyrozumění vyhláškou
(1) Není-li znám ten, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení
za to, že je zůstavitelovým dědicem, nebo není-li známo místo jeho pobytu, soud ho
vyrozumí o jeho dědickém právu vyhláškou. Ve vyhlášce ho vyzve, aby se přihlásil
soudu nebo opatrovníkovi, jenž byl účastníku jmenován (§ 120), určí mu k tomu lhůtu,
která nesmí být kratší než 6 měsíců od vyvěšení vyhlášky na úřední desce soudu, a
poučí ho o následcích toho, nedá-li o sobě včas vědět.
(2) Vyhláška se doručí ostatním účastníkům, opatrovníku, který mu byl
jmenován, a vyvěsí se na úřední desce soudu; v odůvodněných případech může být vyhláška
zveřejněna prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
§ 167
Osoby nevyrozuměné
Má-li za to, že je zůstavitelovým dědicem, někdo, kdo dosud nebyl soudem
o svém dědickém právu vyrozuměn, může do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti
uplatnit své právo u soudu písemně nebo ústně do protokolu. Soud ho poté usnesením
poučí o možnosti dědictví odmítnout způsobem uvedeným v § 164 a 165.
§ 168
Spor o dědické právo
Soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém
právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo
zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo
jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle
sebe obstát, je tu spor o dědické právo.
§ 169
Postup v případě nesporných skutečností
(1) Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze
takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s
kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje.
(2) Dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla podle odstavce
1 ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále nepřihlíží.
§ 170
Postup v případě sporných skutečností
(1) V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat
skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků,
jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby
své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než
2 měsíce.
(2) Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno
nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch
toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.
(3) Vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že dědické
právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení
ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně.
Oddíl 7
Aktiva a pasiva pozůstalosti
§ 171
Zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti
(1) Aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v
den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po
jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života,
a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného
jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a
dosud nebylo vypořádáno.
(2) Pasiva pozůstalosti tvoří
a) dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které
mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v
tom nezabránila jeho smrt,
b) náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další
dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí dědici
zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou pasivem pozůstalosti.
§ 172
Zjištění aktiv
(1) Aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti
nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním
majetku.
(2) Nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní
z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech
o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při
projednání pozůstalosti nepřihlíží.
§ 173
Zjištění pasiv
Pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu
pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do
pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.
§ 174
Svolání věřitelů
(1) Na návrh dědice, který si vyhradil soupis pozůstalosti, nebo toho,
kdo spravuje pozůstalost, soud usnesením vyzve věřitele zůstavitele, aby u něho přihlásili
a listinami doložili své pohledávky, a poučí je, jak mohou pohledávky přihlásit a
jaké jsou následky toho, když pohledávky nepřihlásí. K přihlášení a doložení pohledávky
soud v usnesení stanoví lhůtu, která nesmí být kratší než 3 měsíce od vyvěšení usnesení
na úřední desce soudu.
(2) Usnesení podle odstavce 1 se vyvěsí na úřední desce soudu; v odůvodněných
případech může být zveřejněno též prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
§ 175
Poučení o právu výhrady soupisu
(1) Každého, kdo byl vyrozuměn o dědickém právu nebo kdo uplatnil u
soudu své dědické právo a jehož účast v řízení o pozůstalosti nebyla ukončena, soud
usnesením poučí, že si může vyhradit soupis pozůstalosti, jak může výhradu soupisu
pozůstalosti uplatnit a jaké jsou následky, když výhradu soupisu pozůstalosti neuplatní.
(2) K uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti soud v usnesení stanoví
lhůtu 1 měsíce ode dne, kdy byl o tomto právu vyrozuměn; z důležitých důvodů může
být lhůta k uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti prodloužena.
§ 176
Vyrozumění o právu výhrady soupisu
(1) Svéprávného, známého a přítomného dědice, který není manželem,
potomkem nebo předkem zůstavitele, soud vyrozumí o právu výhrady soupisu buď tím,
že jim usnesení podle § 175 doručí, nebo tím, že jim usnesení podle § 175 vyhlásí.
(2) Jiné dědice, než kteří jsou uvedeni v odstavci 1, si soud předvolá
a vyrozumí o právu výhrady soupisu tím, že jim usnesení podle § 175 vyhlásí a že
si od nich vyžádá výslovné vyjádření o tom, zda uplatňují výhradu soupisu; to neplatí,
nemohou-li již výhradu soupisu účinně uplatnit. Vyjádření dědice se uvede v protokolu.
Jestliže se dědic v protokolu nevyjádří nebo se nedostaví k jednání, aniž se řádně
omluvil, platí, že výhradu soupisu neuplatňuje; o tom musí být poučen.
(3) Tomu, komu bylo vyhlášeno, není třeba usnesení podle § 175 doručovat.
§ 177
Soupis pozůstalosti
(1) Soud usnesením rozhodne o nařízení soupisu pozůstalosti nebo, odůvodňují-li
to okolnosti případu, o jeho nahrazení seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví
správce pozůstalosti a který potvrdí všichni dědici.
(2) Předloží-li dědicové soudu společné prohlášení o pozůstalostním
majetku, může soud usnesením rozhodnout, že jím bude nahrazen soupis pozůstalosti;
v případě, že soupis pozůstalosti již byl nařízen, soud usnesení o tom zruší.
§ 178
Vyrozumění o soupisu pozůstalosti
(1) Nařídí-li soud soupis pozůstalosti, vyrozumí o době a místu jeho
provedení všechny osoby, které mají právo být přítomny soupisu a vznášet dotazy a
připomínky, nejméně 15 dnů předem.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, kdyby vyrozumění o době a místu soupisu
mohlo vážně ohrozit včasné provedení soupisu. V takovém případě je třeba k soupisu
přizvat dva svědky; svědky soupisu nemohou být osoby, které nejsou plně svéprávné,
osoby, které nemohou číst a psát, osoby, které jinak mají právo být přítomny soupisu
a vznášet dotazy a připomínky a osoby jim blízké, jakož i zaměstnanci notáře, který
byl v řízení o pozůstalosti pověřen provedením úkonů jako soudní komisař.
§ 179
Protokol o soupisu pozůstalosti
(1) Soupis pozůstalosti se uvede v protokolu.
(2) V protokolu o soupisu pozůstalosti se kromě obecných náležitostí
zejména uvede, z jakého důvodu se soupis provádí, kdo byl soupisu přítomen a jaké
měl k soupisu dotazy a připomínky, popis majetku zůstavitele a kde se nachází a zda
byl majetek zajištěn a jak. Věci a jiný majetek se popíší takovým způsobem, aby bylo
možno zjistit jeho totožnost a aby byla vyloučena jeho záměna.
(3) Byl-li soupis pozůstalosti proveden bez účasti osob, které jinak
mají právo být přítomny soupisu a vznášet dotazy a připomínky (§ 178 odst. 2), uvede
se v protokolu o soupisu rovněž prohlášení svědků soupisu o tom, že byli přítomni
po celou dobu soupisu a že soupis byl proveden řádně a úplně.
Oddíl 8
Obvyklá cena pozůstalosti
§ 180
Určení obvyklé ceny
(1) Na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku,
společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných údajů dědiců
o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců o pasivech pozůstalosti
soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů
a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení.
(2) Zjistí-li soud dříve, než bude řízení o projednání pozůstalosti
pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které odůvodňují změnu usnesení vydaného podle
odstavce 1, provede potřebnou opravu samostatným usnesením.
§ 181
Ocenění pozůstalostního majetku
(1) Při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů soud
vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje
pozůstalost. V odůvodněných případech lze cenu zjistit znaleckým posudkem.
(2) Pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele; vznikla-li
oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je rozhodný stav
v době jejich vzniku.
Oddíl 9
Projednání dědictví
§ 182
Jednání
(1) Soud k projednání věci nařídí jednání, není-li dále stanoveno jinak.
Jednání je neveřejné.
(2) K jednání soud předvolá dědice zůstavitele, vykonavatele závěti
a další účastníky, o jejichž práva nebo povinnosti při jednání půjde, jakož i jejich
zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.
(3) Dostaví-li se k jednání účastník nebo jeho zástupce, soud mu umožní
účast při jednání, i když k němu nebyl předvolán.
§ 183
Rozhodnutí bez nařízení jednání
Jednání není třeba nařizovat,
a) má-li být rozhodnuto o zastavení řízení podle § 153 nebo 154,
b) nabývá-li pozůstalost jediný dědic, který nemá námitky proti
soupisu pozůstalosti nebo seznamu pozůstalostního majetku vyhotovenému správcem pozůstalosti
nebo který předložil soudu své prohlášení o pozůstalostním majetku,
c) má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic
ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a
na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic.
Oddíl 10
Rozhodnutí o dědictví
§ 184
Předpoklady
(1) Soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo
a pozůstalostní jmění, byla-li spl- něna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení
likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům,
stanovené zákonem jako předpoklad pro potvrzení dědictví.
(2) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle
§ 162 a 180.
§ 185
Rozhodnutí o dědictví
(1) V rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického
práva
a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici,
b) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle nařízení zůstavitele
a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,
c) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle určení třetí osoby,
kterou tím zůstavitel pověřil, ledaže by k takovému určení nepřihlédl, a potvrdí
podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,
d) schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, která není v
rozporu se zákonem, a potvrdí podle ní nabytí dědictví více dědici,
e) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců na jejich žádost, jsou-li
pro to splněny zákonem stanovené předpoklady, a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví
více dědici,
f) potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů,
jejichž výše byla stanovena v souladu se zákonem dohodou dědiců, nedošlo-li k rozdělení
pozůstalosti,
g) potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů
ze zákona, nedošlo-li k rozdělení pozůstalosti a ani k dohodě dědiců o výši dědických
podílů, nebo
h) potvrdí, že dědictví připadlo státu, jestliže nedědí žádný dědic
ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a
že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic.
(2) Podle odstavce 1 písm. a) a d) až g) soud postupuje také tehdy,
jestliže se odkazovníci stali dědici zůstavitele proto, že nedošlo k posloupnosti
podle dědické smlouvy nebo závěti nebo k zákonné dědické posloupnosti, popřípadě
že dědictví nenabyl žádný zákonný dědic.
(3) V rozhodnutí o dědictví soud dále
a) rozhodne o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na
vypořádání podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku,
b) rozhodne nebo schválí dohodu o vypořádání povinného dílu pro
nepominutelného dědice, bylo-li na něj uplatněno právo.
(4) V rozhodnutí o dědictví soud rovněž uvede důvod dědictví, důvod,
z jakého došlo k rozdělení dědictví a údaje o tom, zda a který dědic uplatnil výhradu
soupisu, zda byla nařízena dědická posloupnost zřízením svěřenského nástupnictví,
doložením času nebo jiným způsobem, kdo byl povolán jako následný dědic a za jakého
předpokladu a zda může přední dědic s dědictvím volně nakládat.
§ 186
Rozdělení pozůstalosti
Při rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců soud vychází z výkazu,
který pro tento účel sestavil.
§ 187
Neschválení dohody
Neschválí-li soud dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti nebo dohodu
dědiců o výši dědických podílů, může pokračovat v řízení až po právní moci tohoto
usnesení.
§ 188
Účinky právní moci rozhodnutí o dědictví
Právní mocí rozhodnutí o dědictví
a) zaniká závěra pozůstalosti a všechna opatření, která byla přijata
k zajištění pozůstalosti,
b) zaniká správa pozůstalosti; povinnosti uložené ustanovením §
190 odst. 2 tím nejsou dotčeny,
c) je skončeno řízení o pozůstalosti.
§ 189
Uplatňování práv žalobou
(1) Nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku
nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172
odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.
(2) Tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí
o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého
práva k pozůstalosti domáhal žalobou.
§ 190
Úkony po skončení řízení
(1) Soud po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti vyrozumí orgán, který
vede veřejný seznam nebo rejstřík, v němž jsou zapsány věci a práva z pozůstalostního
jmění, o tom, kdo se stal jejich vlastníkem.
(2) Ten, kdo spravoval pozůstalost, oznámí po právní moci rozhodnutí
o pozůstalosti známým věřitelům a dlužníkům zůstavitele, kdo podle rozhodnutí o pozůstalosti
nabyl pohledávku nebo dluh zůstavitele, a bance, pobočce zahraniční banky nebo spořitelnímu
a úvěrnímu družstvu, kdo se stal majitelem zůstavitelova účtu.
Oddíl 11
Dodatečně najevo vyšlý majetek
§ 192
Dodatečné projednání při zastavení řízení
Objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti
zastaveno (§ 153 a 154), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též
pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Dědictví však nebude projednáno, objeví-li
se pouze pasivum pozůstalosti.
§ 193
Dodatečné projednání po rozhodnutí o pozůstalosti
(1) Objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek,
který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní
v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti;
to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162
odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.
(2) Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud projednal
pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí
o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž
k nabytí aktiv pozůstalosti uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla
rozdělena mezi více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům
podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1 v podílech,
vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to potřebné, soud o tom vydá
usnesení.
(3) Lhůtu k podání žádosti o projednání pozůstalosti o aktivech pozůstalosti,
které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti podle odstavce 2, soud
určí ve vyhlášce, kterou uveřejní na úřední desce soudu. Tato lhůta nesmí být kratší
než 2 měsíce.
Díl 3
Nabytí dědictví následným dědicem
§ 194
(1) Nastal-li případ, pro nějž bylo zřízeno svěřenské nástupnictví, bylo-li
dědictví omezeno doložením času nebo jinak podmíněno nebo má-li z jiného důvodu dědictví
nabýt následný dědic, postupuje se přiměřeně podle ustanovení dílů 1 a 2. Rozhodné
skutečnosti se však posuzují ke dni, kterým pominulo odsunutí dědického práva následného
dědice, a k tomuto dni se také vztahují účinky rozhodnutí o pozůstalosti.
(2) V rozhodnutí o pozůstalosti soud rovněž rozhodne o povinnosti následného
dědice přispět poměrně přednímu dědici na to, co splnil na úhradu zůstavitelových
dluhů nebo nepominutelnému dědici na povinný díl.
Díl 4
Likvidace pozůstalosti
Oddíl 1
Nařízení likvidace pozůstalosti
§ 195
Předpoklady
(1) Soud nařídí na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu,
nebo na návrh státu, jemuž má připadnout pozůstalost proto, že nedědí žádný dědic
ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a
na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na návrh věřitele, který prokázal
svou pohledávku, jíž odpovídá dluh patřící do pasiv likvidační podstaty, likvidaci
pozůstalosti, jestliže
a) nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti
podle § 153 nebo 154,
b) bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění
zůstavitele a jeho manžela, zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí (§ 162),
c) bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele (§ 180),
d) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví (§ 184 až 187).
(2) Soud může nařídit likvidaci pozůstalosti i bez návrhu, jsou-li
splněny předpoklady uvedené v odstavci 1 a vyžaduje-li to veřejný zájem.
§ 196
Rozhodnutí o nařízení likvidace
(1) O nařízení likvidace pozůstalosti soud rozhodne usnesením.
(2) Soud v usnesení podle odstavce 1 vždy a) vyzve věřitele zůstavitele,
aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě, kterou stanoví a která nesmí být kratší
než 3 měsíce od právní moci usnesení, b) poučí věřitele, jaké jsou následky toho,
jestliže své pohledávky řádně a včas nepřihlásí.
(3) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle
§ 162 a 180.
(4) Usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se vyvěsí v den, kdy
bylo vydáno, na úřední desce soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti; v odůvodněných
případech může být usnesení zveřejněno též prostřednictvím hromadných sdělovacích
prostředků.
§ 197
Jmenování likvidačního správce
Soud jmenuje likvidačního správce, jakmile se v řízení o likvidaci
pozůstalosti ukáže, že to vyžaduje potřeba správy nebo zpeněžování majetku patřícího
do likvidační podstaty anebo spory o pasiva likvidační podstaty. V případě, že nebyl
jmenován v usnesení o nařízení likvidace, soud jmenuje likvidačního správce samostatným
usnesením.
§ 198
Účinky nařízení likvidace na jiná řízení
(1) Po vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední
desce soudu nelze nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala
majetek náležející do likvidační podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuce, která by
postihovala majetek náležející do likvidační podstaty, se dnem právní moci usnesení
o nařízení likvidace pozůstalosti zastavuje; účastníky řízení o výkon rozhodnutí
nebo exekuce o tom bezodkladně vyrozumí soud, u něhož je toto řízení vedeno. Pokud
se řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce týkalo nemovitosti evidované v katastru
nemovitostí, oznámí soud tuto skutečnost také katastrálnímu úřadu.
(2) Jiné řízení, které se týká majetku patřícího do likvidační
podstaty nebo pasiv likvidační podstaty a jehož účastníkem byl zůstavitel nebo ten,
kdo spravoval pozůstalost, bude po právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti
zastaveno; to neplatí, jde-li o
a) přiznání nebo vymáhání zůstavitelových pohledávek nebo jiných
práv, které náležejí do majetku likvidační podstaty,
b) spor nebo jinou právní věc projednávanou před soudem v občanském
soudním řízení, jejímž předmětem je pasivum likvidační podstaty, jestliže se věřitel
řádně a včas přihlásil,
c) spor nebo jinou právní věc, jejíž rozhodnutí může vést k vyjasnění
rozsahu majetku likvidační podstaty.
§ 199
Přechod správy
Dnem vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední
desce soudu přechází správa pozůstalosti na likvidačního správce nebo, nebyl-li likvidační
správce dosud jmenován, na notáře, který byl v řízení o pozůstalosti pověřen provedením
úkonů jako soudní komisař (dále jen „likvidační správce nebo notář“); do právní moci
usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti smí provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu.
§ 200
Další účinky nařízení likvidace
Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zanikají
a) dědická práva zůstavitelových dědiců nebo právo státu na připadnutí
dědictví z důvodu, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani
podle zákonné dědické posloupnosti a že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic;
tím není dotčeno právo na vydání likvidačního přebytku,
b) odkazy zřízené zůstavitelem,
c) práva na povinný díl,
d) práva některých osob na zaopatření a další práva, která vznikla
po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je uspokojují dědici zůstavitele
nebo že se uspokojují z pozůstalosti,
e) odloučení pozůstalosti,
f) zůstavitelovy příkazy, pověření, plné moci včetně prokury a
další jeho jednostranná právní jednání, která by jinak měla trvat i po jeho smrti,
g) funkce vykonavatele závěti a správce pozůstalosti,
h) pasiva pozůstalosti, o nichž to stanoví tento zákon.
§ 201
Účinky na dluhy a pohledávky
Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se
pohledávky
a) odpovídající dluhu, jenž patří do pasiv likvidační podstaty,
stávají splatnými, jestliže se věřitel řádně a včas přihlásil,
b) proti třetím osobám, které jsou zajištěny majetkem likvidační
podstaty, stávají pro účely likvidace pozůstalosti splatnými, jestliže se jejich
věřitel řádně a včas přihlásil a jestliže ve lhůtě určené k podání přihlášek rovněž
požádal o uspokojení ze zajištění.
§ 202
Závěra a zajištění majetku
(1) Byla-li nařízena závěra pozůstalosti a nebylo-li usnesením rozhodnuto
jinak, platí dosud přijatá opatření i po právní moci usnesení o nařízení likvidace
pozůstalosti.
(2) Po vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední
desce soudu může soud na návrh likvidačního správce nebo i bez návrhu zajistit majetek
náležející do likvidační podstaty; ustanovení § 149 až 151 se použijí obdobně.
Oddíl 2
Likvidační správce
Pododdíl 1
Vznik a zánik funkce
§ 203
Jmenování likvidačního správce
(1) Soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která je zapsána v seznamu
insolvenčních správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti podle jiného právního
předpisu. Tato osoba může své jmenování likvidačním správcem odmítnout jen z vážných
důvodů.
(2) Není-li možné likvidačního správce vybrat ze seznamu insolvenčních
správců, soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která splňuje předpoklady pro zápis
do seznamu insolvenčních správců podle jiného právního předpisu a která se svým jmenováním
souhlasí.
(3) Likvidačním správcem může být jmenován jen ten, kdo má na celou
dobu výkonu funkce pojištěnou odpovědnost za škodu, která by mohla vzniknout při
výkonu funkce likvidačního správce nebo v souvislosti s ním.
§ 204
Odvolání likvidačního správce
(1) Soud usnesením odvolá likvidačního správce, jestliže
a) o to požádá z důležitých důvodů,
b) tu je vzhledem k jeho poměru k věci nebo k účastníkům důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti,
c) nevykonává řádně svoji funkci.
(2) Rozhodne-li soud o odvolání likvidačního správce, jmenuje současně
nového likvidačního správce; postupuje přitom podle § 203.
(3) Nově jmenovaný likvidační správce začne svou funkci vykonávat
dnem právní moci usnesení o jeho jmenování. Z důležitých důvodů může soud rozhodnout,
že svou funkci začne vykonávat již dnem, v němž mu bylo doručeno usnesení podle odstavce
1.
(4) Odvolaný likvidační správce je povinen řádně a bez zbytečného
odkladu informovat nového likvidačního správce a předat mu všechny doklady, týkající
se výkonu jeho funkce.
§ 205
Zánik funkce likvidačního správce
(1) Funkce likvidačního správce zanikne, nastane-li právní skutečnost,
s níž jiný právní předpis spojuje zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce.
(2) Zanikne-li funkce likvidačního správce podle odstavce 1, soud
bezodkladně jmenuje nového likvidačního správce; postupuje přitom podle § 203.
Pododdíl 2
Práva a povinnosti
§ 206
Jednání likvidačního správce
(1) Likvidační správce
a) vykonává správu majetku patřícího do likvidační podstaty v
rozsahu stanoveném zákonem,
b) pořizuje a vede seznam majetku patřícího do likvidační podstaty,
c) vystupuje na místě zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly
pozůstalost, jako účastník občanského soudního nebo jiného řízení, jehož předmětem
jsou majetek nebo pasiva likvidační podstaty,
d) vykonává ohledně majetku likvidační podstaty další úkoly,
které stanoví zákon nebo které mu uložil soud.
(2) Likvidační správce jedná při výkonu funkce svým jménem na účet
pozůstalosti. Označuje se způsobem, z něhož musí být zřejmé, že jedná jako likvidační
správce a kterého zůstavitele se týká jím spravovaná likvidační podstata.
§ 207
Osoby provádějící úkony likvidace při jmenování likvidačního správce
(1) Je-li jmenován, vykonává úkony při likvidaci pozůstalosti likvidační
správce, ledaže je dále stanoveno jinak.
(2) Likvidační správce může pověřit svého zaměstnance, aby jeho jménem
a na jeho odpovědnost prováděl při likvidaci pozůstalosti jednotlivé, přípravné nebo
dílčí úkony.
(3) Jiná osoba než zaměstnanec může jednotlivé úkony při likvidaci
pozůstalosti provést jménem likvidačního správce a na jeho odpovědnost jen na základě
písemné plné moci, která ji k tomu výslovně opravňuje.
§ 208
Náhrada škody
(1) Likvidační správce je povinen při výkonu funkce postupovat s
odbornou péčí.
(2) Likvidační správce odpovídá za škodu nebo za jinou újmu na majetku,
kterou způsobil při výkonu své funkce nebo v souvislosti s ním porušením povinností
uložených zákonem nebo soudem, popřípadě porušením dobrých mravů; této odpovědnosti
se nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo jiné újmě na majetku došlo i jinak.
(3) Podle odstavce 2 odpovídá likvidační správce nejen za škodu nebo
za jinou újmu na majetku, kterou způsobil osobně, ale i za škodu nebo za jinou újmu
způsobenou osobami uvedenými v § 207 odst. 2 a 3.
(4) Právo na náhradu škody podle odstavců 2 a 3 se promlčí uplynutím
3 let ode dne, kdy byla pravomocně skončena likvidace pozůstalosti.
Pododdíl 3
Odměna a náhrady likvidačního správce
§ 209
Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty
(1) Likvidační správce má právo na odměnu za úkony, které učinil
osobně nebo prostřednictvím osob uvedených v § 207 odst. 2 a 3 při výkonu své funkce
nebo v souvislosti s ním, na náhradu hotových výdajů při tom vzniklých a, je-li plátcem
daně z přidané hodnoty, též na náhradu za daň z přidané hodnoty.
(2) Právo na odměnu a na náhradu za daň z přidané hodnoty z této
odměny podle odstavce 1 má jen likvidační správce, který nebyl ze své funkce odvolán
podle § 204 odst. 1 písm. c).
§ 210
Placení odměny a náhrad
(1) O právu na odměnu a na náhrady hotových výdajů a za daň z přidané
hodnoty likvidačního správce soud rozhodne i bez návrhu v rozhodnutí, kterým se řízení
při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni končí.
(2) Odměna a náhrady hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty likvidačního
správce se uhradí z majetku likvidační podstaty podle rozhodnutí, kterým se řízení
při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni končí; stát ručí za uspokojení práva likvidačního
správce na odměnu a náhrady.
§ 211
Záloha
(1) Soud může likvidačnímu správci na jeho žádost poskytnout v průběhu
likvidace pozůstalosti přiměřenou zálohu na jeho odměnu a jeho hotové výdaje.
(2) Poskytl-li soud likvidačnímu správci zálohu podle odstavce 1,
uhradí se odměna a náhrady hotových výdajů likvidačního správce ve výši odpovídající
poskytnuté záloze z majetku likvidační podstaty podle rozvrhového usnesení státu.
Oddíl 3
Likvidační podstata
Pododdíl 1
Obsah a rozsah majetku likvidační podstaty
§ 212
(1) Majetek likvidační podstaty tvoří
a) majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti; to neplatí
o majetku, který při vypořádání majetku patřícího do společného jmění (§ 162) připadl
manželu zůstavitele a o právech vázaných jen na jeho osobu,
b) pohledávky a majetková práva, která vznikla po smrti zůstavitele,
která mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by
zůstaviteli bez dalšího patřila, kdyby nezemřel,
c) právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno,
zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno,
d) majetek třetích osob, z něhož lze uspokojit zůstavitelovu
pohledávku, protože ušel neúčinným právním jednáním z majetku dlužníka zůstavitele,
byla-li neúčinnost právního jednání dlužníka založena rozhodnutím soudu,
e) náhrada za majetek uvedený pod písmenem d), není-li dobře
možné domáhat se uspokojení zůstavitelovy pohledávky z tohoto majetku,
f) majetek, o němž platí, že patří do likvidační podstaty (§
225),
g) další majetek, o němž to stanoví zákon.
(2) Do majetku likvidační podstaty patří také příslušenství, plody
a užitky majetku uvedeného v odstavci 1.
Pododdíl 2
Zjišťování majetku likvidační podstaty
§ 213
Úkony
Není-li stanoveno jinak, úkony potřebné ke zjištění majetku likvidační
podstaty činí likvidační správce nebo notář; řídí se přitom pokyny soudu.
§ 214
Zjišťování skutečností o majetku
(1) Majetek likvidační podstaty zjistí likvidační správce nebo notář
především ze soupisu pozůstalosti, ze seznamu pozůstalostního majetku, ze společného
prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo ze shodných údajů dědiců, popřípadě
ze soupisu pozůstalosti, byl-li proveden.
(2) Likvidační správce nebo notář provede šetření potřebná k objasnění,
zda patří do likvidační podstaty majetek, který zůstal při projednání pozůstalosti
sporný a k němuž se proto dosud nepřihlíželo (§ 162 odst. 2 věta druhá, § 172 odst.
2 věta druhá).
(3) Likvidační správce nebo notář vyšetří, zda tu není další, dosud
neznámý, majetek, který patří do likvidační podstaty. Dbá přitom, aby byl zjištěn
veškerý majetek, který patří do likvidační podstaty (§ 212).
§ 215
Informační povinnost
(1) Každý, kdo zná skutečnosti o majetku patřícím do likvidační podstaty
nebo o tom, kde se nachází nebo kde je umístěn, je na výzvu sdělí likvidačnímu správci
nebo notáři; odmítnout je sdělit může jen ten, kdo by tak mohl podle občanského soudního
řádu učinit jako svědek.
(2) Každý, kdo vede seznamy nebo systémy, v nichž jsou obsaženy údaje
o majetku, který patří nebo může patřit do likvidační podstaty, umožní likvidačnímu
správci nebo notáři bezplatně zjištění potřebných informací, a to, je-li provozován,
i prostřednictvím dálkového přístupu.
(3) Nestanovil-li soud jinak, smí likvidační správce vyzvat ke sdělení
skutečností podle odstavce 1 nebo zjišťovat informace podle odstavce 2 jen s předchozím
souhlasem soudu.
§ 216
Sporný majetek
(1) Má-li likvidační správce za to, že do likvidační podstaty patří
majetek, který by podle informací vyplývajících se seznamů nebo systémů uvedených
v § 215 odst. 2 neměl do likvidační podstaty náležet, oznámí to soudu. Stejně postupuje,
uplatňuje-li u likvidačního správce nebo u soudu někdo právo k majetku, o němž tvrdí,
že nepřipouští, aby patřil do likvidační podstaty.
(2) Soud prověří oznámení likvidačního správce a na základě posouzení
všech známých rozhodných skutečností udělí likvidačnímu správci pokyn, zda má nebo
nemá tento majetek nadále pokládat za majetek, který patří do likvidační podstaty.
§ 217
Náhrada výdajů
Ten, kdo sdělil likvidačnímu správci nebo notáři skutečnosti podle
§ 215 odst. 1, má právo na náhradu hotových výdajů. Toto právo zaniká, nebylo-li
uplatněno u soudu nebo u likvidačního správce do 3 dnů ode dne, kdy sdělení došlo
likvidačnímu správci nebo notáři; o tom je likvidační správce nebo notář povinen
poskytnout poučení.
Pododdíl 3
Seznam majetku likvidační podstaty
§ 218
Pořízení a vedení seznamu
(1) Na základě zjištění učiněných podle § 214 a 215 a pokynů soudu
podle § 216 odst. 2 likvidační správce nebo notář pořídí a nadále vede seznam majetku,
který patří do likvidační podstaty; dbá při tom pokynů soudu.
(2) Vyjde-li v době do pravomocného skončení likvidace pozůstalosti
najevo další majetek, který patří do likvidační podstaty, likvidační správce nebo
notář seznam bezodkladně doplní.
§ 219
Označení majetku v seznamu
(1) Majetek likvidační podstaty se zapisuje do seznamu pod samostatnými
položkami.
(2) Majetek likvidační podstaty se v seznamu označuje způsobem, který
umožňuje jeho náležitou identifikaci. Není-li to dobře možné, označí se alespoň tak,
aby bylo možno zjistit jeho totožnost a aby byla vyloučena jeho záměna.
§ 220
Nahlížení do seznamu
Každý, kdo osvědčí právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,
může nahlédnout do seznamu majetku likvidační podstaty a činit si z něho výpisy a
opisy.
§ 221
Vyrozumění o soupisu
Jakmile likvidační správce nebo notář zapíše do seznamu likvidační
podstaty majetek, který je evidován v seznamech nebo systémech vedených podle jiných
právních předpisů, vyrozumí o tom bezodkladně toho, kdo tyto seznamy a systémy vede.
§ 222
Oznámení soupisu
Pokládá-li se majetek za součást likvidační podstaty na základě pokynu
soudu uděleného podle § 216 odst. 2, likvidační správce bezodkladně oznámí soupis
tohoto majetku tomu, komu podle informací vyplývajících se seznamů nebo systémů uvedených
v § 215 odst. 2 má náležet, nebo tomu, kdo uplatnil právo k majetku, které podle
jeho názoru nepřipouští, aby patřil do majetku likvidační podstaty; současně ho vyzve,
aby své právo uplatnil žalobou, a poučí, v jaké lhůtě a proti komu má žalobu podat.
§ 223
Vynětí ze seznamu
Ukáže-li se, že do seznamu majetku likvidační podstaty byl zapsán
majetek, ačkoliv do ní správně nepatří, likvidační správce nebo notář se souhlasem
soudu nebo na pokyn soudu jej vyjme ze seznamu. Jde-li o majetek, který je evidován
v seznamech nebo systémech vedených podle jiných právních předpisů, vyrozumí o tom
bezodkladně toho, kdo tyto seznamy a systémy vede.
Pododdíl 4
Vyloučení z likvidační podstaty
§ 224
(1) Ten, kdo tvrdí, že určitý majetek nepatří do likvidační podstaty,
neboť to nepřipouští jeho právo k majetku, se může žalobou domáhat vyloučení označeného
majetku z likvidační podstaty.
(2) Žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě 1 měsíce
ode dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle § 222. Lhůta je zachována,
dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty
nelze prominout.
Pododdíl 5
Správa majetku likvidační podstaty
§ 226
Rozsah práv a povinností likvidačního správce nebo notáře
Není-li stanoveno jinak, likvidačnímu správci nebo notáři přísluší
při správě majetku patřícího do likvidační podstaty všechna práva a povinnosti, která
občanský zákoník jinak svěřuje správci majetku při plné správě cizího majetku.
§ 227
Úkony soudu při správě majetku likvidační podstaty
(1) Peněžní prostředky patřící do likvidační podstaty může likvidační
správce nebo notář uložit pouze na takový účet u banky, který mu k tomuto účelu určil
soud. Totéž platí, jde-li o přijetí plnění peněžních prostředků ke splnění pohledávek
patřících do majetku likvidační podstaty.
(2) Ukončit provozování obchodního závodu patřícího do majetku likvidační
podstaty nebo jeho pobočky likvidační správce nebo notář smí jen se souhlasem soudu.
Při výkonu práv akcionáře ohledně akcií patřících do likvidační podstaty, práv a
povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem, který
patří do likvidační podstaty, a práv a povinností člena družstva, patří-li družstevní
podíl do likvidační podstaty, likvidační správce postupuje podle pokynů soudu.
(3) Likvidační správce nebo notář smí uzavřít za obvyklých obchodních
podmínek a jen s předchozím souhlasem soudu
a) smlouvu o úvěru, smlouvu o půjčce nebo obdobnou smlouvu, potřebnou
k získání peněžních prostředků ke správě likvidační podstaty,
b) smlouvy na dodávku energií a surovin, potřebných k provozu
obchodního závodu zůstavitele nebo jeho pobočky.
(4) Soud může v jednotlivých případech z vážných důvodů stanovit,
že likvidační správce smí právně jednat ohledně majetku patřícího do likvidační podstaty
jen s předchozím souhlasem soudu nebo při splnění podmínek stanovených soudem. Dotace
a návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu, jakož i další majetek patřící
do likvidační podstaty, s nímž lze podle jiného právního předpisu nakládat pouze
způsobem, k němuž byl určen, smí být likvidačním správcem nebo notářem použit jen
způsobem určeným jinými právními předpisy; likvidační správce nebo notář k tomu potřebuje
souhlas soudu.
§ 228
Náklady při nedostatku peněžních prostředků
(1) Nepostačují-li ke správě majetku patřícího do likvidační podstaty
a k jeho zpeněžování peněžité prostředky z likvidační podstaty nebo získané na základě
smluv, uzavřených likvidačním správcem, platí tyto náklady stát.
(2) O placení nákladů podle odstavce 1 rozhodne soud usnesením na
návrh likvidačního správce nebo i bez návrhu.
(3) Stát má právo, aby mu náklady, které zaplatil podle odstavce
1, byly uhrazeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty.
§ 229
Účast likvidačního správce na řízení
(1) Jestliže v den, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti
vyvěšeno na úřední desce soudu, probíhá občanské soudní, správní, daňové nebo jiné
řízení, které se týká majetku patřícího do likvidační podstaty nebo pasiv likvidační
podstaty, jehož účastníkem byl dosud zůstavitel nebo ten, kdo spravoval pozůstalost,
nebo řízení o odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící do likvidační
podstaty zůstavitelem nebo tím, kdo spravoval jeho pozůstalost, stává se likvidační
správce tímto dnem účastníkem na místě zůstavitele nebo toho, kdo spravoval pozůstalost,
jestliže byl likvidační správce k tomuto dni jmenován; jinak dnem, ke kterému byl
jmenován.
(2) Po dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti
vyvěšeno na úřední desce soudu, může být řízení před soudem, správním úřadem nebo
jiným orgánem, které se týká majetku patřícího do likvidační podstaty nebo pasiv
likvidační podstaty, nebo řízení o odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící
do likvidační podstaty zahájeno jen na návrh likvidačního správce nebo vedeno proti
likvidačnímu správci; jinak bude řízení zastaveno.
(3) V řízeních podle odstavců 1 a 2 smí být rozhodnuto o pasivech
likvidační podstaty jen určením základu nebo výše práva, které bylo předmětem řízení;
to platí, i když v řízení nedošlo ke změně návrhu.
§ 230
Náklady řízení
(1) V řízeních podle § 229 nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o náklady, které vznikly
zaviněním likvidačního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.
(2) Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních podle § 229
představují jeho hotové výdaje.
(3) Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do
majetku likvidační podstaty.
Pododdíl 6
Zpeněžení majetku likvidační podstaty
§ 231
Uskutečnění zpeněžení
(1) Zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty uskutečňuje
s předchozím souhlasem soudu likvidační správce nebo notář.
(2) Soud ve svém předchozím souhlasu uvede nejen způsob zpeněžení
(§ 232) a rozsah zpeněžované pozůstalosti, ale i cenu nebo jiné podmínky, které musí
být při zpeněžení splněny.
(3) O úkon zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty nejde,
bylo-li uskutečněno bez předchozího souhlasu soudu nebo v rozporu se soudem stanovenými
podmínkami.
§ 232
Zpeněžení prodejem
(1) Majetek patřící do likvidační podstaty lze zpeněžit prodejem
a) v dražbě provedené soudem podle ustanovení jiného právního
předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci,
b) smlouvou, kterou s nabyvatelem uzavře likvidační správce nebo
notář,
c) ve veřejné dražbě provedené dražebníkem podle jiného právního
předpisu,
d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle jiného právního
předpisu.
(2) Způsoby uvedenými v odstavci 1 lze zpeněžit celou pozůstalost,
její určité části nebo jednotlivé hmotné a nehmotné věci.
§ 233
Zpeněžení věřitelem
(1) Vázne-li na majetku patřícím do likvidační podstaty zástavní
nebo zadržovací právo, může soud věřiteli zajištěné pohledávky na jeho návrh usnesením
povolit, aby sám uskutečnil zpeněžení zastavené nebo zadržené věci, jestliže má platně
sjednáno, že ji může zpeněžit dohodnutým způsobem, a jestliže takové zpeněžení věci
není v rozporu se zájmy jiného věřitele. Ke zpeněžení věci soud věřiteli určí přiměřenou
lhůtu, která běží ode dne právní moci usnesení.
(2) Věřitel, kterému soud povolil zpeněžení majetku patřícího
do likvidační podstaty,
a) vykonává ode dne právní moci usnesení podle odstavce 1 správu
zastavené nebo zadržené věci místo likvidačního správce nebo notáře,
b) smí po dni právní moci usnesení podle odstavce 1 zastavenou
nebo zadrženou věc zpeněžit stanoveným způsobem, na němž se písemně dohodl se zástavcem,
zástavním dlužníkem nebo dlužníkem; z důležitých důvodů mu soud může na jeho žádost
lhůtu ke zpeněžení věci prodloužit.
(3) Právo věřitele uskutečnit zpeněžení zastavené nebo zadržené věci
zanikne ještě před uplynutím stanovené lhůty dnem, v němž soudu dojde jeho oznámení,
kterým se tohoto práva vzdává.
§ 234
Odevzdání výtěžku
Věřitel, který zpeněžil majetek patřící do likvidační podstaty, odevzdá
výtěžek zpeněžení vždy soudu a podá soudu zprávu o průběhu zpeněžování.
§ 235
Zjištění ceny
(1) Před zpeněžením majetku patřícího do likvidační podstaty způsobem
uvedeným v § 232 odst. 1 písm. c) nebo d) musí být zjištěna cena majetku posudkem,
jde-li o nemovitost, obchodní závod, pobočku obchodního závodu nebo věc prohlášenou
za kulturní památku.
(2) Posudek podle odstavce 1 může vypracovat pouze znalec, kterého
ustanovil usnesením na žádost likvidačního správce nebo i bez návrhu soud.
§ 236
Nabytí majetku z likvidační podstaty
(1) Ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsoby
uvedenými v § 232, nabyl k němu vlastnické právo
a) dnem, kterým se nabývá vlastnictví při dražbě prováděné soudem
podle ustanovení jiného právního předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci, při veřejné
dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního předpisu, nebo při dražbě prováděné
soudním exekutorem podle jiného právního předpisu, nebo
b) dnem, kterým se nabývá vlastnictví při převodu vlastnického
práva na základě smlouvy.
(2) Ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsobem
uvedeným v § 233, nabyl k němu vlastnické právo dnem, kterým se nabývá vlastnictví
při
a) veřejné dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního
předpisu, nebo
b) převodu vlastnického práva na základě smlouvy.
(3) Ten, kdo nabyl vlastnictví k majetku z likvidační podstaty způsoby
uvedenými v § 232 a 233, nabude současně také práva a povinnosti s věcí spojená a
závady váznoucí na věci s výjimkou zajištění pasiv pozůstalosti a zajištění dluhů
třetích osob.
(4) Je-li zpeněžený majetek zapsán ve veřejném nebo jiném seznamu,
likvidační správce nebo notář bezodkladně oznámí tomu, kdo takový seznam vede, nabytí
vlastnictví k tomuto majetku zpeněžením, způsob provedeného zpeněžení, osobu nabyvatele
a zánik zajištění váznoucího na tomto majetku; to neplatí, jestliže příslušné oznámení
učinil dražebník nebo soudní exekutor, byl-li majetek zpeněžen ve veřejné dražbě
provedené podle jiného právního předpisu nebo v dražbě provedené exekutorem podle
jiného právního předpisu.
(5) Je-li zástavní právo, které vázlo na zpeněženém majetku, zapsáno
v rejstříku zástav, likvidační správce nebo notář vydá nabyvateli potvrzení o jeho
zániku.
§ 237
Připadnutí majetku státu
(1) Majetek zůstavitele patřící do likvidační podstaty, který se
nepodařilo zpeněžit, připadá státu; na návrh likvidačního správce nebo i bez návrhu
o tom usnesením rozhodne soud. Nepodařilo-li se zpeněžit majetek třetích osob, který
patří do likvidační podstaty, soud jej usnesením i bez návrhu vyjme ze seznamu majetku
likvidační podstaty.
(2) Majetek, o němž bylo podle odstavce 1 rozhodnuto, že připadá
státu, připadne státu dnem právní moci usnesení.
(3) Ustanovení § 236 odst. 3 a 4 se použijí obdobně.
Oddíl 4
Přihlašování pohledávek
Pododdíl 1
Pasiva likvidační podstaty
§ 238
Rozsah
(1) Pasiva likvidační podstaty tvoří náklady zůstavitelova pohřbu,
jakož i dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, a dluhy vzniklé po smrti zůstavitele,
které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby
mu v tom nezabránila smrt, s výjimkou
a) úroků a úroků z prodlení, které by přirostly po právní moci
usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti,
b) smluvní pokuty a penále sjednané nebo stanovené pro případ
porušení smluvní povinnosti, na něž vzniklo právo po smrti zůstavitele,
c) pohledávek z darovacích smluv,
d) pokut, penále a dalších sankcí, které byly uloženy zůstaviteli
za porušení mimosmluvní povinnosti, vzniklo-li na ně právo až po smrti zůstavitele.
(2) Do pasiv likvidační podstaty také patří dluhy z pohledávek,
které vznikly ze smluv uzavřených ve prospěch pozůstalosti nebo majetku patřícího
do likvidační podstaty
a) těmi, kdo spravovali pozůstalost v době do nařízení likvidace
pozůstalosti,
b) likvidačním správcem nebo notářem.
(3) Pasiva pozůstalosti (§ 171 odst. 2), která netvoří pasiva likvidační
podstaty podle odstavce 1, a jim odpovídající pohledávky zanikají dnem právní moci
usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti.
§ 239
Uspokojení pohledávek
(1) Uspokojena může být při likvidaci pozůstalosti jen taková pohledávka,
které odpovídá dluh, jenž patří do pasiv likvidační podstaty, a která byla přihlášena
nebo která byla soudu oznámena, považuje-li se takové podání za přihlášku.
(2) I když nebyly přihlášeny, uspokojují se při likvidaci pozůstalosti
také pohledávky, které vznikly ze smluv uzavřených s likvidačním správcem nebo notářem,
a další pohledávky, o nichž to stanoví zákon.
Pododdíl 2
Přihláška
§ 240
Podání přihlášky
(1) Věřitel, jehož pohledávka odpovídá dluhu patřícímu do pasiv likvidační
podstaty, může podat přihlášku ode dne, kdy bylo usnesení o nařízení likvidace vyvěšeno
na úřední desce soudu, až do uplynutí lhůty, která byla stanovena v usnesení o nařízení
likvidace pozůstalosti. Lhůta je zachována, dojde-li přihláška příslušnému soudu
nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.
(2) Soud přihlášku usnesením odmítne,
a) byla-li podána opožděně,
b) byla-li podána někým, kdo není oprávněn k podání přihlášky,
c) byla-li přihlášena pohledávka, které odpovídá dluh, jenž nepatří
do pasiv likvidační podstaty.
§ 241
Obsah přihlášky
(1) Přihláška musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání stanovených
občanským soudním řádem vylíčení skutečností, na nichž se pohledávka věřitele zakládá,
a vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství v korunách českých. Vyčíslení
v korunách českých je třeba provést i tehdy, jde-li o pohledávku nepeněžitou, o pohledávku
neurčité výše nebo o pohledávku v cizí měně.
(2) Jde-li o vykonatelnou pohledávku, musí být v přihlášce dále vylíčeny
skutečnosti, na nichž se vykonatelnost zakládá.
(3) Neobsahuje-li přihláška všechny stanovené náležitosti nebo je-li
přihláška neurčitá nebo nesrozumitelná, soud usnesením vyzve věřitele, aby přihlášku
doplnil nebo opravil ve lhůtě, kterou určí a která nesmí být kratší než 15 dnů od
doručení usnesení; současně věřitele poučí, jak je třeba doplnění nebo opravu přihlášky
provést.
(4) Přihlášku, která nebyla včas nebo řádně opravena, soud usnesením
odmítne, není-li možné pro její nedostatky přezkoumat přihlášenou pohledávku; o tomto
následku musí být věřitel poučen.
§ 242
Zajištěná pohledávka
Je-li přihlašovaná pohledávka zajištěna majetkem patřícím do likvidační
podstaty, musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky
soudu uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá a kdy vzniklo, a požádat o
uspokojení ze zajištění, jinak se k zajištění pohledávky nepřihlíží.
§ 243
Přihláška uspokojení dluhu třetí osoby ze zajištění
(1) Má-li věřitel pohledávku proti třetí osobě, která je zajištěna
majetkem patřícím do likvidační podstaty, věřitel přihlásí právo na uspokojení této
pohledávky ze zajištění.
(2) Ustanovení § 241 a 242 se použijí obdobně.
§ 244
Podmíněná přihláška
(1) Přihláškou pohledávky, které odpovídá dluh, jenž patří do pasiv
likvidační podstaty, není dotčeno ani právo věřitele na uspokojení pohledávky od
třetích osob, odpovídajících věřiteli společně a nerozdílně se zůstavitelem, ani
právo věřitele na uspokojení ze zajištění poskytnutého třetími osobami.
(2) Osoby, po nichž věřitel může požadovat plnění podle odstavce
1, mohou pohledávku, která by jim vznikla uspokojením věřitele a které odpovídá dluh,
jenž tvoří pasivum likvidační podstaty, přihlásit podmíněně pro případ skutečného
uspokojení věřitele.
§ 245
Oznámení pohledávky
Za přihlášku se považuje podání věřitele, kterým oznámil svoji pohledávku
soudu již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do nařízení likvidace pozůstalosti,
avšak jen tehdy, obsahuje-li všechny náležitosti přihlášky uvedené v § 241 odst.
1 a 2 a v § 242.
§ 246
Následky uplatnění pohledávky přihláškou
(1) Podá-li věřitel přihlášku nebo pokládá-li se jeho podání za přihlášku
(§ 245), promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet, a to s účinností
ode dne, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední
desce soudu; to neplatí, byla-li přihláška odmítnuta.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije také tehdy, splnila-li se podmínka
u přihlášky pohledávky podané jen podmíněně (§ 244).
§ 247
Přílohy přihlášky
(1) Věřitel je povinen připojit k přihlášce listiny, kterých se přihláška
dovolává, jakož i listiny, které dokládají vykonatelnost pohledávky, byla-li věřitelem
v přihlášce tvrzena.
(2) Uplatnil-li věřitel včas právo na uspokojení pohledávky ze zajištění,
je povinen současně soudu předložit listiny, které tvrzené právo prokazují.
(3) Věřitel, jehož podání se považuje za přihlášku (§ 245) a který
soudu dosud nepředložil listiny uvedené v odstavci 1 nebo 2, je povinen tak učinit
do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci.
(4) Nesplnil-li věřitel povinnosti podle odstavců 1 až 3, soud mu
uloží, aby listiny předložil dodatečně ve lhůtě, kterou určí a která nesmí být kratší
než 10 dnů. V případě, že listiny ani poté nebudou soudu předloženy, nepřihlíží se
nadále k vylíčení těch skutečností, k jejichž prokázání měly nepředložené listiny
sloužit.
§ 248
Vzdání se práva na uspokojení pohledávky
(1) Věřitel, jenž pohledávku uplatnil přihláškou nebo oznámením,
které se pokládá za přihlášku, jakož i věřitel, který má právo na uspokojení pohledávky,
i když nebyla přihlášena, se mohou kdykoliv v průběhu likvidace pozůstalosti vzdát
zcela nebo jen zčásti práva na uspokojení své pohledávky.
(2) Vzdání se práva na uspokojení pohledávky soud usnesením vezme
na vědomí.
(3) Ten, kdo se vzdal práva na uspokojení pohledávky, nemůže se při
likvidaci pozůstalosti znovu domáhat stejné pohledávky.
§ 249
Zánik pohledávky
Byla-li pohledávka v průběhu likvidace pozůstalosti zcela nebo zčásti
jinak uspokojena nebo zanikla a nevzdal-li se věřitel práva na její uspokojení, soud
usnesením rozhodne, že věřitel úplně nebo v rozsahu zániku pohledávky pozbyl právo
na uspokojení pohledávky z majetku patřícího do likvidační podstaty.
Pododdíl 3
Přezkoumání pohledávky
§ 250
Seznam pohledávek
(1) Pohledávky, jejichž přihláška nebyla soudem pravomocně odmítnuta,
pohledávky, které věřitelé uplatnili oznámením, jež se pokládá za přihlášku, a pohledávky,
které se uspokojují při likvidaci pozůstalosti, i když nebyly přihlášeny, soud uvede
v seznamu pohledávek.
(2) Každá pohledávka se do seznamu zapisuje pod samostatnou položkou;
vyznačí se u ní zejména stručně skutečnosti, na nichž se podle věřitele zakládá,
věřitelem učiněné vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství v korunách
českých, zda jde podle tvrzení věřitele o vykonatelnou pohledávku a zda bylo uplatněno
uspokojení ze zajištění.
(3) Každý, kdo osvědčí právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,
může nahlédnout do seznamu pohledávek a činit si z něho výpisy a opisy.
§ 251
Jednání
(1) K přezkoumání pohledávek soud nařídí jednání tak, aby se konalo
nejdříve 20 dnů po uplynutí lhůty, která byla v usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti
stanovena k přihlášení pohledávek. Jednání je neveřejné.
(2) K jednání soud předvolá věřitele, kteří jsou účastníky, jejich
zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.
(3) Předvolání k jednání se vyvěsí na úřední desce soudu, u něhož
probíhá řízení o pozůstalosti; v odůvodněných případech může být zveřejněno též prostřednictvím
hromadných sdělovacích prostředků.
(4) Dostaví-li se k jednání likvidační správce, soud mu umožní účast
při jednání.
§ 252
Změna doby nebo místa jednání
(1) Z vážných důvodů soud může změnit dobu nebo místo konání jednání,
které nařídil k přezkoumání pohledávek.
(2) Žádost věřitele o odročení jednání je vážným důvodem podle odstavce
1 jen tehdy, zabraňuje-li mu překážka nejen v účasti na jednání, ale i v tom, aby
si zvolil zástupce, který by za něho při jednání vystupoval.
(3) Změní-li dobu nebo místo jednání, soud postupuje podle § 251
odst. 2 a 3.
§ 253
Přezkoumání pohledávek bez nařízení jednání
Jednání k přezkoumání pohledávek není třeba nařizovat,
a) je-li v seznamu pohledávek zapsána jen jediná pohledávka,
nebo
b) jestliže se věřitelé vzdali práva účasti na přezkoumání pohledávek
při jednání, popřípadě souhlasí s přezkoumáním pohledávek bez nařízení jednání.
§ 254
Nepřezkoumávané pohledávky
(1) Pohledávky se při přezkumném jednání přezkoumávají podle seznamu
pohledávek.
(2) Nerozhodl-li soud jinak, nepřezkoumávají se pohledávky, které
vznikly ze smluv uzavřených s likvidačním správcem nebo notářem.
§ 255
Přezkoumání pohledávky při jednání
(1) Soud ohledně každé přezkoumávané pohledávky výslovně uvede, zda
ji lze pokládat na základě posouzení všech známých rozhodných skutečností vyplývajících
z předložených listin a dalších důkazních prostředků za prokázanou a v jaké výši;
nepřihlíží přitom ke skutečnostem, k jejichž prokázání věřitel přes výzvu soudu včas
nepředložil listiny (§ 247 odst. 4).
(2) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím
soudu nebo jiného příslušného orgánu, soud posuzuje podle odstavce 1 nově jen takové
rozhodné skutečnosti, které nebyly nebo nemohly být uplatněny v řízení, v němž bylo
vydáno toto rozhodnutí. Byla-li pohledávka věřiteli přiznána pravomocným rozhodnutím
soudu nebo jiného příslušného orgánu, nelze ji pokládat za neprokázanou jen na základě
jiného právního posouzení těchto skutečností, které byly uplatněny nebo jinak známy
v řízení, v němž bylo vydáno toto rozhodnutí.
(3) K promlčení pohledávky soud přihlédne, jen jestliže je některý
z věřitelů namítl nejpozději do doby jejího přezkoumání při přezkumném jednání.
(4) Uplatnil-li věřitel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění,
které vázne na majetku patřícím do likvidační podstaty, soud postupuje obdobně podle
odstavců 1 až 3.
§ 256
Popření pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky
(1) Uvedl-li soud, že pokládá pohledávku nebo právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění za prokázané, mohou se ostatní věřitelé, kteří se dostavili
k jednání, vyjádřit, zda je popírají zcela nebo v jaké výši.
(2) Ustanovení § 255 odst. 2 a 3 se pro popření pohledávky nebo práva
na uspokojení pohledávky za zajištění jiným věřitelem použijí přiměřeně.
(3) Popřel-li jiný věřitel pohledávku věřitele nebo jeho právo na
uspokojení pohledávky ze zajištění a setrval-li soud na závěru, že je lze pokládat
za prokázané, soud vyzve věřitele, aby se vyjádřil, zda požaduje, aby jím popřená
pohledávka nebo jím popřené právo na uspokojení pohledávky ze zajištění anebo jejich
popřené části byly uplatněny u soudu žalobou.
§ 257
Jistota
(1) Věřiteli, který soudu sdělil, že požaduje, aby jím popřená pohledávka
nebo jím popřené právo na uspokojení pohledávky ze zajištění anebo jejich popřené
části byly uplatněny u soudu žalobou, soud usnesením uloží, aby složil u soudu jistotu
na náhradu nákladů řízení o žalobě a na náhradu škody nebo jiné újmy, která by vznikla
nedůvodným popřením pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění anebo jejich
části; současně určí lhůtu ke složení jistoty a poučí popírajícího věřitele o následcích
toho, jestliže jistota nebude včas složena.
(2) Jistotu soud stanoví ve výši jedné třetiny popřené pohledávky,
popřeného práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nebo jejich popřených částí,
nejméně 10 000 Kč a nejvýše 100 000 Kč.
(3) Od uložení nebo od zaplacení jistoty soud usnesením upustí, požádal-li
o to popírající věřitel a prokázal-li soudu, že jsou u něj splněny předpoklady pro
úplné osvobození od soudních poplatků podle občanského soudního řádu, jakož i tehdy,
vzal-li své popření zpět.
§ 258
Zápis výsledku jednání
Výsledek přezkoumání pohledávek a práv na uspokojení pohledávek ze
zajištění soud uvede po skončení jednání v seznamu pohledávek.
§ 259
Přezkoumání pohledávky bez nařízení jednání
(1) Soud ohledně každé pohledávky a každého uplatněného práva na
uspokojení pohledávky ze zajištění posoudí, zda je lze pokládat na základě posouzení
všech známých rozhodných skutečností vyplývajících z předložených listin a dalších
důkazních prostředků za prokázané a v jaké výši; postupuje přitom způsobem uvedeným
v § 255.
(2) Provádí-li se přezkoumání pohledávek a uplatněných práv na uspokojení
pohledávky ze zajištění bez nařízení jednání, nemohou je ostatní věřitelé popřít.
(3) Své závěry o přezkoumání pohledávek a práv na uspokojení pohledávek
ze zajištění bez nařízení jednání soud uvede v seznamu pohledávek.
§ 260
Vyrozumění věřitelů
(1) Soud usnesením věřitele vyzve, aby se žalobou podle občanského
soudního řádu domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši, popřípadě že
má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jestliže
a) při přezkoumání pohledávek při jednání nebo bez nařízení jednání
uzavřel, že jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze
zajištění nelze mít zcela nebo zčásti za prokázané,
b) jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze
zajištění popřel jiný věřitel, který včas složil u soudu stanovenou jistotu nebo
u něhož soud od složení jistoty pravomocným usnesením upustil, ledaže by dodatečně
vzal své popření zpět.
(2) V usnesení podle odstavce 1 soud věřitele též poučí, v jaké lhůtě
a proti komu má žalobu podat a jaké jsou právní následky toho, jestliže žalobu nepodá
vůbec nebo včas.
§ 261
Vyloučení vyrozumění
Ustanovení § 260 se nepoužije, probíhá-li o pohledávce věřitele již
soudní řízení, jehož účastníkem se stal likvidační správce (§ 229).
§ 262
Žaloba o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze
zajištění
(1) Žaloba o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši,
nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, se podává
ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260. Lhůta
je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty;
zmeškání lhůty nelze prominout.
(2) Žaloba se podává proti likvidačnímu správci; popřel-li pohledávku
věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný věřitel, musí být
žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli.
(3) Více žalovaných má v řízení o žalobě postavení nerozlučných společníků
podle občanského soudního řádu.
(4) Likvidační správce si pro svůj postup v řízení o žalobě vyžádá
pokyny soudu a řídí se jimi.
§ 263
Rozhodné skutečnosti v žalobě
Věřitel může v žalobě uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedl v
řízení o pozůstalosti až do skončení jednání, v němž byla jeho pohledávka nebo jím
uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění přezkoumáno, popřípadě, došlo-li
k přezkoumání bez nařízení jednání, až do doby, kdy soud uvedl v seznamu pohledávek,
že pohledávku nebo právo na uspokojení pohledávky ze zajištění nelze pokládat za
prokázané.
§ 264
Pravomoc a příslušnost k rozhodnutí o žalobě
(1) Žaloby o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši,
a žaloby o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, projednávají
a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
(2) K projednání a rozhodnutí žalob uvedených v odstavci 1 jsou v
prvním stupni příslušné okresní soudy.
§ 265
Průběh řízení a rozhodnutí
(1) Uplatnil-li věřitel žalobou pohledávku nebo právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění, které mu byly přiznány pravomocným rozhodnutím soudu nebo
jiného příslušného orgánu, soud při projednání žaloby provede dokazování jen o takových
rozhodných skutečnostech, které nebyly nebo nemohly být uplatněny v řízení, v němž
bylo vydáno pravomocné rozhodnutí; zjištěním skutečností, které byly uplatněny v
řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, je vázán.
(2) Rozhodnutí soudu o žalobě, jíž věřitel uplatnil pohledávku nebo
právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, které mu byly přiznány pravomocným rozhodnutím
soudu nebo jiného příslušného orgánu, nemůže spočívat na jiném právním posouzení
týchž rozhodných skutečností.
(3) Rozhodnutí soudu o žalobě, jímž věřitel uplatnil pohledávku nebo
právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jsou závazná pro všechny účastníky při
likvidaci pozůstalosti.
§ 266
Náklady řízení
(1) V řízeních o žalobě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o náklady, které vznikly zaviněním
likvidačního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.
(2) Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních o žalobě představují
jeho hotové výdaje.
(3) Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do
majetku likvidační podstaty.
§ 267
Jistota a náhrada škody
(1) Byla-li žaloba zamítnuta nebo odmítnuta, popřípadě bylo-li řízení
o žalobě zastaveno, soud po právní moci rozhodnutí vrátí složenou jistotu.
(2) Bylo-li žalobě pravomocně vyhověno, je popírající věřitel povinen
nahradit škodu nebo jinou újmu, která žalujícímu věřiteli vznikla nedůvodným popřením
jeho pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. Náhradu škody nebo
jiné újmy je třeba uplatnit u soudu nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí
o žalobě, jinak právo zanikne.
(3) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí
ze složené jistoty; povinnost nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla kryta
složenou jistotou, tím není dotčena.
Pododdíl 4
Zjištění pohledávky a práva na uspokojení pohledávky ze zajištění
§ 268
(1) Pohledávka nebo právo na uspokojení pohledávky ze zajištění
jsou zjištěny, jestliže je
a) soud pokládá za prokázané a takový závěr uvedl při přezkumném
jednání nebo v seznamu pohledávek,
b) nepopřel žádný z věřitelů nebo je popření pohledávky neúčinné.
(2) Popření pohledávky věřitelem je neúčinné,
a) vzal-li věřitel později své popření zpět,
b) nesložil-li u soudu pravomocným usnesením stanovenou jistotu
na náhradu nákladů řízení o žalobě a na náhradu škody nebo jiné újmy, která by vznikla
věřiteli nedůvodným popřením pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění anebo
jejich části, vůbec, včas nebo v předepsané výši, ledaže by soud pravomocným usnesením
od složení jistoty upustil.
(3) I když soud nepokládal pohledávku nebo právo na uspokojení pohledávky
ze zajištění za prokázané nebo i když je popřel některý z věřitelů, jsou zjištěny,
bylo-li v řízení o žalobě nebo v jiném občanském soudním řízení pravomocným rozhodnutím
určeno, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši nebo že věřitel má právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění.
Oddíl 5
Rozvrh výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty
§ 269
Uhrazované pohledávky
Z výtěžku zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty se hradí
pohledávky, které byly zjištěny, a pohledávky, které se uspokojují, i když nemusely
být přihlášeny a i když se nepřezkoumávají, jakož i pohledávky věřitelů proti třetím
osobám, které jsou zajištěny majetkem patřícím do likvidační podstaty, bylo-li zjištěno
právo na jejich uspokojení z tohoto majetku.
§ 270
Uspokojení zajištěných pohledávek
(1) K uspokojení pohledávek, které jsou zajištěny majetkem patřícím
do likvidační podstaty, slouží čistý výtěžek zpeněžení tohoto majetku, který se vypočte
tak, že od výtěžku zpeněžení se odečtou poměrná část nákladů vynaložených na správu
majetku patřícího do likvidační podstaty a, byl-li majetek zpeněžen likvidačním správcem
nebo notářem, též náklady vynaložené na jeho zpeněžení.
(2) Slouží-li stejný majetek patřící do likvidační podstaty k zajištění
více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky v pořadí, v jakém vzniklo jejich
zajištění, nedohodnou-li se věřitelé těchto pohledávek písemně jinak.
(3) Nestačí-li výtěžek zpeněžení majetku k plnému uspokojení pohledávek,
v jejichž prospěch na něm vázlo zajištění, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami
podle rozvrhového usnesení; to neplatí, jde-li o pohledávky proti třetím osobám,
které byly zajištěny majetkem patřícím do likvidační podstaty.
§ 271
Uspokojení při zpeněžení věřitelem nebo správcem
(1) Uskutečnil-li zpeněžení majetku se souhlasem soudu věřitel (§ 233),
který výtěžek zpeněžení odevzdal soudu (§ 234) a který soudu podal řádnou zprávu
o průběhu zpeněžování majetku, a shledá-li uskutečnění zpeněžení majetku věřitelem
v souladu se zákonem, soud usnesením rozhodne, že čistý výtěžek zpeněžení bude odevzdán
věřiteli, popřípadě podle pořadí více věřitelům zajištěných pohledávek, do 3 dnů
od právní moci usnesení a že případný zbytek čistého výtěžku bude použit k uspokojení
pohledávek podle rozvrhového usnesení.
(2) Uskutečnil-li zpeněžení majetku likvidační správce nebo notář a
podal-li o tom soudu řádnou zprávu, soud usnesením rozhodne, že čistý výtěžek zpeněžení
bude odevzdán věřiteli, jehož pohledávka byla zpeněženým majetkem zajištěna, popřípadě
více věřitelům takto zajištěných pohledávek podle pořadí, do 3 dnů od právní moci
usnesení a že případný zbytek čistého výtěžku bude použit k uspokojení pohledávek
podle rozvrhového usnesení.
§ 272
Rozvrhové usnesení
(1) Uhrazované pohledávky (§ 269), které nebyly uspokojeny podle §
270 a 271, se uspokojují podle rozvrhového usnesení.
(2) Soud rozhodne o uspokojení pohledávek rozvrhovým usnesením vždy,
podal-li mu likvidační správce řádnou zprávu o zpeněžování majetku likvidační podstaty
nebo jeho části a byly-li zjištěny pohledávky nebo jejich části, které by měly být
podle skupin uspokojeny podle rozvrhového usnesení.
§ 273
Skupiny
(1) Na základě rozvrhového usnesení se uspokojují postupně pohledávky
podle těchto skupin:
a) pohledávky ze smluv, které byly uzavřeny s likvidačním správcem
nebo notářem,
b) pohledávky vzniklé státu na nákladech vynaložených na zpeněžování
majetku likvidační podstaty a jeho správu, popřípadě též na úschovu majetku patřícího
do likvidační podstaty u vhodného schovatele,
c) pohledávka odměny a náhrady nákladů likvidačního správce a,
byla-li likvidačnímu správci poskytnuta záloha, státu,
d) pohledávka odměny a náhrady nákladů notáře za úkony, které v
řízení o pozůstalosti provedl jako soudní komisař,
e) pohledávka nákladů zůstavitelova pohřbu,
f) pohledávky odměny a náhrady nákladů těch, kdo vykonávali správu
pozůstalosti za řízení v době do nařízení likvidace pozůstalosti,
g) pohledávky výživného,
h) pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona,
i) ostatní pohledávky.
(2) Od pohledávek uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) se odečtou náklady
vynaložené na likvidačním správcem nebo notářem provedené zpeněžení majetku, který
sloužil k zajištění pohledávek, a poměrná část nákladů vynaložených na správu majetku
patřícího do likvidační podstaty, která byla započítána věřitelům zajištěných pohledávek
(§ 270 odst. 1).
(3) O úhradě pohledávek uvedených v odstavci 1 písm. c) a d) soud rozhodne
v rozvrhovém usnesení, kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni
končí, nebo v usnesení o vydání likvidačního přebytku.
(4) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí
se poměrně.
§ 274
Obsah rozvrhového usnesení
V rozvrhovém usnesení soud zejména rozhodne,
a) jak vysoké plnění připadá z výtěžku zpeněžení majetku likvidační
podstaty na každou uhrazovanou pohledávku, která se podle něho uspokojuje,
b) která pohledávka a v jaké výši zůstává neuspokojená,
c) v jaké lhůtě bude plnění věřitelům vyplaceno.
§ 275
Vydání likvidačního přebytku
(1) Byly-li z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty uspokojeny
všechny pohledávky, soud usnesením rozhodne o vydání majetkového přebytku těm, kterým
svědčilo dědické právo po zůstaviteli v době nařízení likvidace dědictví, podle jejich
dědických podílů, popřípadě státu, měla-li mu v té době pozůstalost připadnout proto,
že nedědil žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické
posloupnosti, a že se na stát hledělo, jako by byl zákonný dědic.
(2) Na ty, kterým byl vydán likvidační přebytek, nepřecházejí pasiva
pozůstalosti a ani nejsou povinni jinak hradit pasiva pozůstalosti.
§ 276
Skončení řízení při likvidaci
(1) Rozvrhovým usnesením, kterým soud rozhodne o rozdělení celého nebo
zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty, nebo usnesením, kterým
bylo rozhodnuto o vydání likvidačního přebytku, se řízení při likvidaci majetku v
prvním stupni končí.
(2) Právní mocí rozvrhového usnesení, kterým bylo rozhodnuto o rozdělení
celého nebo zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty nebo kterým
bylo rozhodnuto o vydání likvidačního přebytku, je řízení o pozůstalosti skončeno.
§ 277
Zánik neuspokojených pohledávek
Pohledávky, jimž odpovídá pasivum pozůstalosti, zanikají dnem skončení
řízení o pozůstalosti (§ 276 odst. 2) v takovém rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny
z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty; to platí i tehdy, jestliže věřitel
svoji pohledávku nepřihlásil.
Oddíl 6
Další najevo vyšlý majetek likvidační podstaty
§ 278
(1) Objeví-li se po právní moci rozvrhového usnesení, jímž bylo řízení
o pozůstalosti skončeno, další majetek, který patří do likvidační podstaty, a nebyly-li
při likvidaci pozůstalosti plně uspokojeny všechny uhrazované pohledávky, soud usnesením
nařídí, aby o něm bylo pokračováno v likvidaci pozůstalosti.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, při pokračování v likvidaci pozůstalosti
se postupuje přiměřeně podle dílu 1 a oddílů 1 až 5 tohoto dílu.
(3) Z výtěžku zpeněžení majetku, o němž se pokračuje v likvidaci řízení,
mohou být uspokojeni jen věřitelé pohledávek, které se uhrazují z výtěžku zpeněžení
majetku patřícího do likvidační podstaty podle výsledků původního řízení, skončeného
podle § 276; k zániku těchto pohledávek (§ 277) se přitom nepřihlíží.
§ 279
(1) Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o pozůstalosti
skončeno, další majetek, který patří do likvidační podstaty, a byly-li při likvidaci
pozůstalosti plně uspokojeny všechny uhrazované pohledávky, soud usnesením rozhodne,
že tento majetek nabývají dnem právní moci do vlastnictví ti, kterým svědčilo dědické
právo po zůstaviteli v době nařízení likvidace pozůstalosti, podle svých dědických
podílů, popřípadě stát, měla-li mu v té době pozůstalost připadnout proto, že nedědil
žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti,
a že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic.
(2) Na ty, kteří nabyli vlastnictví k majetku patřícímu do likvidační
podstaty podle odstavce 1, nepřecházejí pasiva pozůstalosti a ani nejsou povinni
jinak hradit pasiva pozůstalosti.
(3) Byl-li majetek patřící do likvidační podstaty nabytý do vlastnictví
podle odstavce 1 předmětem odkazu zřízeného zůstavitelem, má odkazovník stejné právo
na odkaz vůči jeho vlastníku, jaké mu poskytuje občanský zákoník při vyčerpání pozůstalosti
proti dědici vyhradivšímu si soupis; k zániku práva na odkaz [§ 200 písm. b)] se
v tomto případě nepřihlíží.
Oddíl 7
Zastavení likvidace pozůstalosti
§ 280
(1) Ukáže-li se po nařízení likvidace pozůstalosti, že zůstavitel žije,
soud usnesením likvidaci pozůstalosti zastaví. Právní účinky úkonů, které byly dosud
při likvidaci pozůstalosti učiněny, zůstávají nedotčeny.
(2) Právní mocí usnesení o zastavení likvidace pozůstalosti je řízení
o pozůstalosti skončeno.
Díl 5
Úschovy v řízení o pozůstalosti
Oddíl 1
Přijetí do úschovy
§ 281
Důvody přijetí do úschovy
(1) Není-li dále stanoveno jinak, soud za řízení o pozůstalosti
přijímá do úschovy peníze, cenné papíry a jiné hmotné movité věci,
a) bylo-li to nařízeno při závěře pozůstalosti (§ 149 a 151) nebo
při zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty (§ 202 odst. 2),
b) bylo-li to nařízeno při odloučení pozůstalosti (§ 152 odst.
2),
c) bylo-li dlužníkům zůstavitele uloženo plnit tímto způsobem jejich
dluhy (§ 151, § 202 odst. 2).
(2) Do úschovy nelze přijmout hmotné movité věci, které
a) nelze uchovávat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů,
b) pro jejich velikost nebo povahu nelze uložit v kovové skříni
soudu nebo soudního komisaře nebo u banky a nepodařilo se pro ně obstarat vhodného
schovatele.
Oddíl 2
Postup při přijímání do úschovy
§ 283
Přijímání peněz
(1) Peníze přijme soud nebo soudní komisař do úschovy tak, že je složitel
vloží nebo převede na k tomu určený účet soudu.
(2) Peníze do částky 20 000 Kč mohou soud nebo soudní komisař přijmout
v hotovosti; uloží je do kovové skříně soudu nebo soudního komisaře a nejpozději
následující pracovní den je vloží na k tomu určený účet soudu.
§ 284
Přijímání jiných hmotných movitých věcí
(1) Jiné hmotné movité věci než peníze přijme soudní komisař a uloží
je do své kovové skříně. Nedovoluje-li to velikost kovové skříně soudního komisaře
nebo nebyl-li v době úschovy žádný notář pověřen, aby jako soudní komisař provedl
úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti, přijme je do úschovy soud a uloží
je do kovové skříně soudu.
(2) V kovové skříni soudního komisaře nebo soudu mohou být až do skončení
úschovy uloženy jen vkladní knížky nebo vkladní listy se zůstatky, které v jedné
pozůstalostní věci nepřesahují v součtu 20 000 Kč, cenné papíry, které v jedné pozůstalostní
věci znějí na částku nepřesahující v součtu 20 000 Kč, a drobné hmotné movité věci
nepatrné ceny. Ostatní přijaté hmotné movité věci se předají nejpozději následující
pracovní den do úschovy u banky.
§ 285
Přijímání jiných hmotných věcí s potřebou vhodného schovatele
(1) Jiné hmotné movité věci než peníze, které pro jejich velikost nebo
povahu nelze umístit do kovové skříně soudního komisaře nebo soudu, přijme do úschovy
soudní komisař nebo, nebyl-li v době úschovy žádný notář pověřen, aby jako soudní
komisař provedl úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti, soud jen a teprve
poté, co bude pro úschovu obstarán vhodný schovatel.
(2) Náklady spojené s úschovou hradí schovateli stát. Soud o tom rozhodne
usnesením na návrh schovatele.
(3) Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo, aby mu nahradili
náklady spojené s úschovou podle odstavce 1, popřípadě právo na jejich náhradu z
výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty.
Oddíl 3
Vydání úschovy
§ 286
Vydání úschovy při zrušení závěry nebo zajištění majetku
Byly-li závěra pozůstalosti nebo zajištění majetku patřícího do likvidační
podstaty zrušeny ještě před skončením řízení o pozůstalosti, soudní komisař vydá
uschované peníze, cenné papíry nebo jiné hmotné movité věci složiteli.
§ 287
Vydání úschovy při skončení řízení o pozůstalosti
(1) Soudní komisař nebo, nebyl-li v době vydání úschovy žádný notář
pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti,
soud vydají po skončení řízení o pozůstalosti úschovu tomu, komu podle pravomocných
rozhodnutí soudu patří.
(2) Není-li známa nebo je-li neznámého pobytu osoba, které mají být
věci vydány podle odstavce 1, uloží se tyto věci vždy u soudu a postupuje se ohledně
nich podle ustanovení o řízení o úschovách; totéž platí, bylo-li převzetí věci odmítnuto.
§ 288
Vydání úschovy při likvidaci pozůstalosti
(1) Byla-li pravomocně nařízena likvidace pozůstalosti a není-li stanoveno
jinak, vydají se uschované peníze do likvidační podstaty a ostatní hmotné movité
věci, které patří do likvidační podstaty, likvidačnímu správci.
(2) V případě, že uschované peníze, cenné papíry a jiné hmotné movité
věci byly po nařízení likvidace pozůstalosti pravomocným rozhodnutím soudu vyloučeny
z likvidační podstaty nebo vyňaty ze seznamu majetku likvidační podstaty (§ 223),
budou vydány tomu, na jehož návrh byly z likvidační podstaty vyloučeny, jinak budou
vydány složiteli.
(3) Vydání podle odstavců 1 a 2 provede soudní komisař nebo, nebyl-li
v době vydání úschovy žádný notář pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony
soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti, soud.
Díl 6
Evropské dědické osvědčení
§ 288a
(1) Evropské dědické osvědčení vydá za podmínek stanovených přímo použitelným
předpisem Evropské unie4) usnesením soud místně příslušný pro řízení o pozůstalosti
na žádost žadatele k prokázání jeho statusu nebo k vykonání práv či pravomocí. Do
skončení řízení o pozůstalosti evropské dědické osvědčení vydá jménem tohoto soudu
notář jako soudní komisař.
(2) Účastníky řízení o vydání evropského dědického osvědčení jsou vedle
žadatele ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici nebo odkazovníky,
správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti, jejichž účast vyšla najevo nejpozději
do doby vydání evropského dědického osvědčení.
(3) Přílohou usnesení, kterým se vydává evropské dědické osvědčení, je
formulář stanovený přímo použitelným předpisem Evropské unie5).
(4) Nejsou-li splněny podmínky pro vydání evropského dědického osvědčení,
soud nebo notář jako soudní komisař rozhodne usnesením, že se osvědčení nevydá.
(5) Po právní moci rozhodnutí o dědictví opraví, změní nebo zruší či
pozastaví účinky evropského dědického osvědčení za podmínek stanovených přímo použitelným
předpisem Evropské unie4) na žádost kterékoliv osoby, která prokáže oprávněný zájem,
nebo z vlastního podnětu soud, jinak tento úkon soudu provede notář jako soudní komisař.
(6) O odvolání proti usnesení o evropském dědickém osvědčení rozhoduje
krajský soud.
HLAVA IV
JINÁ ŘÍZENÍ
Díl 1
Řízení o úschovách
§ 289
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění; jsou-li
místa plnění v obvodu několika soudů, je pro řízení o úschovách příslušný soud, který
nejdříve zahájí řízení.
(2) Pro řízení o povinné úschově je příslušný soud, který rozhodl o povinnosti
poskytnout dorovnání protiplnění nebo náhradu škody.
§ 290
Předmět úschovy
U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci
hodící se k úschově za účelem splnění závazku.
§ 291
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení složitele,
který peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá, že závazek, jehož předmětem
jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo
je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo
že složitel věřitele nezná; to neplatí, jde-li o povinnou úschovu.
§ 292
Účastníci
Účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy
je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny
(dále jen „příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.
§ 294
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 296
Náklady úschovy
(1) Vyžádá-li si úschova náklady, uloží soud složiteli, aby složil přiměřenou
zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, soud návrh na přijetí
úschovy zamítne; soud rovněž návrh na přijetí úschovy zamítne, nehodí-li se věc k
úschově vůbec nebo není-li nalezen vhodný způsob úschovy.
(2) Vyžádá-li si povinná úschova náklady, rozhodne soud o uspokojení
nákladů úschovy ze složených prostředků před vydáním z povinné úschovy. Částka vydávaná
z povinné úschovy jednotlivým příjemcům se poměrně sníží.
§ 297
Náhrada výdajů
Před vydáním předmětu plnění z povinné úschovy za účelem splnění dluhu
rozhodne soud o náhradě účelně vynaložených výdajů z prostředků uložených v povinné
úschově, pokud zákon o obchodních korporacích nebo zákon o přeměnách obchodních společností
a družstev stanoví, že účelně vynaložené výdaje se hradí z prostředků uložených v
povinné úschově.
§ 298
Vydání úschovy
(1) Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení
došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy
nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy
příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby,
pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je
však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
(2) Předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží
kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo
náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění
z povinné úschovy.
(3) Složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost,
a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas,
b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo
c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl
na takové následky upozorněn.
(4) Jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o
vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce.
§ 299
Nahrazení souhlasu s vydáním úschovy
(1) Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit
pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval,
je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.
(2) Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud,
u něhož probíhá řízení o úschově.
§ 300
Zvláštní případy úschovy
Přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními
předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními
§ 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.
§ 301
Nevydané úschovy
(1) Uplynula-li lhůta 3 let od právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy,
popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, rozhodne
soud, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1
roku ode dne vyhlášení tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí soud vyvěsí na úřední desce
soudu.
(2) Dojde-li po vydání rozhodnutí ve lhůtě podle odstavce 1 žádost o
vydání předmětu úschovy, postupuje soud podle § 298.
(3) Uplynutím lhůty uvedené v rozhodnutí podle odstavce 1, nebyla-li
v této lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy podána, připadne předmět úschovy státu.
Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti
pravomocným rozhodnutím vyhověno.
Díl 2
Řízení o umoření listin
§ 303
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má obecný soud navrhovatel;
nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je příslušný ten soud, v jehož
obvodu je platební místo.
(2) Jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou bankou,
je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo.
§ 304
Předmět řízení
(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit
k uplatnění práva.
(2) V řízení před soudem nelze umořit takové listiny, které je podle
zákona oprávněna umořit právnická osoba, jež je vystavila.
(3) Umoření nepodléhají peníze, loterní losy, sázenky, lístky a známky
denního oběhu (například vstupenky a jízdenky), kupóny a talóny cenných papírů nebo
zaknihovaných cenných papírů, listiny, s nimiž je spojeno právo uhrazovat určité
právnické osobě v tuzemsku cenu zboží a služeb, jakož i listiny, na jejichž podkladě
lze uplatnit jen nárok na vedlejší plnění.
§ 305
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh. Návrh na umoření listiny může podat
každý, kdo má na jejím umoření právní zájem.
(2) V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečnosti, z nichž vyplývá,
že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit nějaké právo. K návrhu je třeba předložit
opis listiny nebo označit listinu, jejího výstavce, popřípadě i jiné osoby podle
listiny zavázané, jakož i takové údaje, které listinu odlišují od jiných listin téhož
druhu. Je-li v listině uvedena určitá částka, je třeba uvést i tento údaj.
§ 306
Účastníci
Účastníky jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny povinen plnit,
ten, kdo má listinu v držbě, a ten, kdo podal námitky podle § 307 odst. 1.
§ 307
Výzva k předložení listiny
(1) Soud vydá usnesení obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu,
přihlásil do 1 roku od vydání usnesení u soudu, který usnesení vydal, a podle možností
předložil listinu nebo aby podal proti návrhu námitky. Toto usnesení se vyvěsí na
úřední desce soudu.
(2) Je-li umořována směnka nebo šek, stanoví soud v usnesení podle odstavce
1 lhůtu 2 měsíců a současně zakáže, aby podle umořovaných listin bylo placeno.
(3) Lhůta podle odstavce 2 se počítá, není-li umořovaná listina ještě
splatná, od prvního dne její splatnosti. Jestliže je umořovaná listina již splatná,
počítá se tato lhůta ode dne vyvěšení usnesení.
(4) Jde-li o listinu na doručitele, s výjimkou pojistek na doručitele,
skončí lhůta podle odstavce 1 nebo 2 až za 1 rok po splatnosti pohledávky z listiny.
§ 308
Účinky zahájení řízení
(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti
navrhovateli promlčecí lhůta, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k výplatě peněžité
částky podle umořované listiny.
(2) Ten, komu bylo usnesení doručeno nebo kdo se o něm mohl při náležité
péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z umořované listiny,
konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji nebo provést na ní změny. Ten,
kdo je podle listiny zavázán, je povinen zadržet předloženou listinu a oznámit soudu,
kdo ji předložil.
§ 309
Zaplacení směnky či šeku
Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce či šeku, je navrhovatel, který
se vykáže usnesením, oprávněn žádat zaplacení směnky či šeku, dá-li přiměřenou jistotu,
dokud směnka či šek nejsou prohlášeny za umořené. Nedá-li tuto jistotu, je oprávněn
podat návrh, aby dlužná částka byla složena do úschovy soudu.
§ 310
Přezkoumání přihlášky
Soud přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky.
Zjistí-li, že listina není ztracena nebo zničena, návrh zamítne.
§ 312
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 313
Rozhodnutí
(1) Zjistí-li soud, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena
nebo že není ztracena ani zničena, návrh zamítne.
(2) Uplynula-li lhůta podle § 307 odst. 1 nebo 2 a nedojde-li k zamítnutí
návrhu, prohlásí soud k dalšímu návrhu listinu za umořenou.
(3) Není-li další návrh podle odstavce 2 podán do 1 měsíce od uplynutí
lhůty uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2, soud řízení zastaví. Na tento následek je nutno
navrhovatele upozornit v usnesení podle § 307 odst. 1 nebo 2.
Díl 3
Řízení ve věcech kapitálového trhu
§ 317
Zahájení řízení
Řízení ve věcech kapitálového trhu podle jiného právního předpisu lze
zahájit jen na návrh České národní banky.
§ 318
Účastníci
Účastníky jsou Česká národní banka jako navrhovatel a ti, koho Česká
národní banka v návrhu označí.
§ 319
Průběh řízení
(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších důkazů,
které předloží navrhovatel. Účastníci nemusí být vyslechnuti.
(2) O návrhu musí být soudem prvního stupně rozhodnuto nejpozději do
10 dnů od zahájení řízení. Vyzval-li soud navrhovatele, aby odstranil vady podání,
běží tato lhůta znovu ode dne, kdy došlo k odstranění vad nebo kdy marně uplynula
k tomu stanovená lhůta; totéž platí, uložil-li soud navrhovateli, aby mu předložil
pro rozhodnutí významné listiny nebo jiné důkazy.
Díl 4
Řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské
soutěže
§ 323
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže.
§ 324
Předmět řízení
Řízení se koná, je-li důvodné podezření, že se při šetření narušení hospodářské
soutěže podle jiného právního předpisu nacházejí obchodní knihy nebo jiné záznamy
v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů fyzických osob, které jsou členy
statutárních orgánů nebo zaměstnanci soutěžitele (dále jen „jiné než obchodní prostory“),
a má-li být takové šetření v těchto prostorách provedeno.
§ 325
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
nebo Evropské komise. Návrhem se lze u soudu domáhat, aby soud vyslovil se šetřením
podle § 324 souhlas.
(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení jiných než
obchodních prostor, v nichž má být šetření provedeno, a musí v něm být uveden předmět
a účel šetření, doba, ve které má být šetření provedeno, a skutečnosti, které dokládají
důvodné podezření podle § 324.
§ 326
Účastníci
Účastníkem je navrhovatel a osoba, která užívá jiné než obchodní prostory,
v nichž má být šetření provedeno (dále jen „uživatel“). Je-li navrhovatelem Evropská
komise, je účastníkem i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
§ 327
Odmítnutí návrhu
Návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný
nebo neurčitý, soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení;
ustanovení o opravení nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije. Soud návrh odmítne rovněž
tehdy, byl-li podán někým, kdo k návrhu není oprávněn.
§ 329
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 330
Rozhodnutí
(1) V rozhodnutí musí být označeny jiné než obchodní prostory, v nichž
má být šetření provedeno, uveden předmět a účel šetření a doba, ve které má být šetření
provedeno. Případným slyšením uživatele před rozhodnutím soudu nesmí být zmařen účel
šetření.
(2) Proti rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
§ 331
Doručování
Rozhodnutí se doručuje uživateli při zahájení šetření. Není-li uživatel
přítomen, je třeba k šetření přibrat osobu, která není na věci zúčastněna; uživateli
se v tomto případě doručí rozhodnutí spolu s vyrozuměním, že šetření bylo provedeno,
a s protokolem pořízeným při takovém šetření.
Díl 5
Řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení
se s obsahem listin
§ 332
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo advokát, o jehož
listiny jde.
§ 333
Předmět řízení
V řízení soud rozhoduje o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní
komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat skutečnosti, na něž
se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta podle jiného právního předpisu.
§ 334
Zahájení řízení
(1) Návrh na zahájení řízení ve věcech nahrazení souhlasu zástupce České
advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat skutečnosti,
na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta podle jiného právního předpisu,
může podat jen ten, o němž to stanoví jiný právní předpis.
(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení listin,
ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce České advokátní
komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení skutečností svědčících o tom,
proč nesouhlas zástupce České advokátní komory k seznámení navrhovatele s obsahem
těchto listin má být nahrazen. K návrhu je třeba připojit protokol nebo jiný zápis,
v němž je zachycen nesouhlas zástupce České advokátní komory s tím, aby se navrhovatel
s obsahem listin seznámil.
(3) Listinou se v tomto řízení rozumí jak písemnost, popřípadě její část,
tak i jiný nosič informací.
(4) Návrh je třeba podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy zástupce České
advokátní komory odmítl udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých
se navrhovatel podle odstavce 2 domáhá nahrazení souhlasu. Zmeškání lhůty k podání
návrhu nelze prominout.
§ 335
Účastníci
Účastníky jsou navrhovatel, Česká advokátní komora a dotčený advokát,
o jehož listiny jde.
§ 336
Odmítnutí návrhu
Návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný
nebo neurčitý, soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení;
ustanovení o opravení nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije. Soud návrh odmítne rovněž
tehdy, byl-li podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k návrhu není oprávněn.
§ 337
Průběh řízení
(1) Nepostupoval-li podle § 336, soud bez zbytečného odkladu nařídí k
projednání věci samé jednání a České advokátní komoře uloží, aby mu při jednání předložila
listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu České advokátní
komory k seznámení se s jejich obsahem. Jednání je neveřejné.
(2) Při jednání nařízeném podle odstavce 1 soud vedle jiných úkonů též
prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin předložených Českou advokátní komorou,
a v nepřítomnosti jiných osob se seznámí s jejich obsahem; současně učiní opatření,
aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při jednání nemohl dozvědět.
(3) Dojde-li k odročení jednání, soud listiny zabezpečí tak, aby se s
jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit.
§ 338
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 339
Rozhodnutí
(1) Soud návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje skutečnosti,
o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost podle jiného právního předpisu;
v opačném případě návrh zamítne.
(2) Proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Rozhodnutí
podle odstavce 1 je třeba vyhlásit ihned po skončení jednání; ustanovení o odročení
za účelem vyhlášení rozhodnutí se nepoužije.
(3) Rozhodnutí, kterým soud rozhodl o návrhu podle odstavce 1, je vykonatelné
jeho vyhlášením.
§ 340
Účinky rozhodnutí
(1) Vyhoví-li soud návrhu alespoň zčásti, předá bezprostředně po vyhlášení
rozhodnutí listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas zástupce České advokátní komory
se seznámením se s jejich obsahem, navrhovateli a uloží mu, aby je České advokátní
komoře vrátil ihned poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí. Listiny, ohledně kterých
byl návrh zamítnut, soud vrátí bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí České advokátní
komoře.
(2) V případě, že listiny není možné odevzdat navrhovateli, České advokátní
komoře nebo jejich zástupcům osobně po vyhlášení rozhodnutí, doručí se nejpozději
první pracovní den následující po dni, v němž bylo rozhodnutí vyhlášeno, navrhovateli
nebo České advokátní komoře prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční
stráže.
§ 341
Obdobné použití pro nahrazení souhlasu zástupce jiné samosprávné komory
Ustanovení § 332 až 340 o řízení o nahrazení souhlasu zástupce Notářské
komory České republiky, Komory auditorů České republiky, Exekutorské komory České
republiky nebo České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou
obsahovat skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, se použijí
obdobně i pro nahrazení souhlasu zástupce Komory daňových poradců k seznámení se
s obsahem listin, které mohou obsahovat skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost
mlčenlivosti notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce.
Díl 6
Řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro
lidská práva
§ 343
Podmínky řízení
Ukládá-li předběžné opatření vydané Evropským soudem pro lidská práva
na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod České republice povinnost
něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco strpět, a splnění této povinnosti nemůže
Česká republika zajistit bez součinnosti jiných osob, vydá soud rozhodnutí, kterým
se zajistí splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření Evropského soudu
pro lidská práva.
§ 345
Účastníci
Účastníky jsou Česká republika a ten, vůči němuž návrh směřuje. Za Českou
republiku jedná Ministerstvo spravedlnosti.
§ 346
Průběh řízení
O návrhu rozhodne soud neprodleně, nejpozději do uplynutí 7 dnů poté,
co byl podán. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.
§ 347
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 348
Rozhodnutí
(1) Soud rozhodnutím účastníku uloží, aby poskytl součinnost nezbytnou
k zajištění splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření Evropského soudu
pro lidská práva. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(2) Povinnost součinnosti podle odstavce 1 trvá do doby, než zaniknou
účinky předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva. O zániku účinků předběžného
opatření vydaného Evropským soudem pro lidská práva vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti
povinnou osobu.
Díl 7
Řízení ve věcech voleb do rady zaměstnanců nebo státních zaměstnanců, voleb
zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo při výkonu státní
služby a voleb členů zvláštního vyjednávacího výboru evropské družstevní společnosti
§ 349
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud zaměstnavatele.
(2) Pro řízení ve věcech voleb členů zvláštního vyjednávacího výboru
evropské družstevní společnosti je příslušný obecný soud evropské družstevní společnosti,
popřípadě soud, v jehož obvodu bude mít evropská družstevní společnost sídlo.
§ 351
Účastníci
Účastníkem je člen rady zaměstnanců nebo člen rady státních zaměstnanců
nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo zástupce pro
bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu státní služby anebo člen zvláštního vyjednávacího
výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti, jehož zvolení je návrhem napadeno,
a příslušná volební komise. Účastníkem řízení o neplatnost volby člena zvláštního
vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti je navrhovatel a
člen zvláštního vyjednávacího výboru, jehož zvolení je návrhem napadeno.
§ 352
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 353
Rozhodnutí
(1) O návrhu na vyslovení neplatnosti volby do rady zaměstnanců a neplatnosti
volby do rady státních zaměstnanců nebo neplatnosti volby zástupce pro oblast bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci a neplatnosti volby zástupce pro oblast bezpečnosti a
ochrany zdraví při výkonu státní služby nebo návrhu neplatnosti voleb členů zvláštního
vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti, kteří jsou voleni
jako zástupci zaměstnanců z České republiky, rozhodne soud do 10 dnů ode dne doručení
návrhu.
(2) Jednání není třeba nařizovat.
(3) Proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
Díl 8
Řízení o soudním prodeji zástavy
§ 353a
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud zástavního dlužníka.
(2) Namísto soudu uvedeného v odstavci 1 je k řízení příslušný soud,
v jehož obvodu je nemovitá zástava, týká-li se řízení práva k ní.
§ 354
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá
nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy
soudní prodej zástavy.
§ 356
Průběh řízení
Ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout
jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti
na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí
nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami
vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
§ 357
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 358
Rozhodnutí a jeho účinky
(1) Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou
pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení
prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.
(2) Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého,
proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě.
(3) Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na
návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
Díl 9
Řízení o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry
§ 359
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud akciové společnosti, která vydala
účastnické cenné papíry, které byly předmětem nuceného přechodu na akcionáře (dále
jen „hlavní akcionář“) podle zákona o obchodních korporacích.
§ 360
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) K návrhu je třeba připojit rozhodnutí soudu, jímž bylo hlavnímu akcionáři
uloženo splnit dorovnání vůči všem vlastníkům účastnických cenných papírů do povinné
úschovy, listiny dokládající, že vlastnické právo navrhovatele k účastnickým cenným
papírům vydaným akciovou společností přešlo na hlavního akcionáře, a listiny dokládající
počet účastnických cenných papírů navrhovatele, k nimž na hlavního akcionáře přešlo
vlastnické právo.
§ 362
Průběh řízení
(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších důkazů,
které předloží navrhovatel. Účastníci nemusí být vyslechnuti.
(2) O návrhu soud rozhodne nejpozději do 7 dnů poté, co byl návrh podán.
Vyzval-li soud navrhovatele, aby odstranil vady podání, běží tato lhůta znovu ode
dne, kdy došlo k odstranění vad nebo kdy marně uplynula k tomu stanovená lhůta; totéž
platí, uložil-li soud navrhovateli, aby mu předložil pro rozhodnutí významné listiny
nebo jiné důkazy. Opakovaná výzva se nepřipouští.
§ 364
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li
potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení §
11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
§ 365
Rozhodnutí
V rozhodnutí soud zakáže hlavnímu akcionáři výkon všech práv spojených
s jeho účastnickými cennými papíry vydanými akciovou společností, a to až do doby,
kdy hlavní akcionář v plné výši splní dorovnání vůči všem dosavadním vlastníkům účastnických
cenných papírů do povinné úschovy.
§ 366
Obdobné použití pro další případy
Ustanovení § 359 až 365 se použijí obdobně i pro postup po vydání soudního
rozhodnutí, jímž podle zákona o obchodních korporacích nebo zákona o přeměnách obchodních
společností a družstev byla společníkovi obchodní korporace uložena povinnost splnit
dluh poskytnout dorovnání protiplnění nebo náhradu škody uložením do povinné úschovy,
je-li toto soudní rozhodnutí co do základu přiznaného práva závazné i vůči osobám,
které nebyly účastníky řízení, v němž bylo toto soudní rozhodnutí vydáno.
HLAVA V
ŘÍZENÍ VE VĚCECH RODINNĚPRÁVNÍCH
Díl 1
Průběh řízení
Oddíl 1
Řízení ve věcech manželských a partnerských
Pododdíl 1
Řízení o povolení uzavřít manželství
§ 367
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh nezletilého, který dovršil 16 let
věku a který hodlá uzavřít manželství.
§ 368
Účastníci
(1) Účastníky jsou ten, kdo hodlá uzavřít manželství, jeho zákonní
zástupci a ten, s kým má být manželství uzavřeno.
(2) Nezletilý, který dovršil 16 let věku, má v řízení plnou procesní
způsobilost.
§ 369
Dokazování
(1) Před rozhodnutím ve věci samé soud vyslechne toho, kdo hodlá
uzavřít manželství, a toho, s kým má být manželství uzavřeno.
(2) Účastníka, který nemá svéprávnost v plném rozsahu, soud vyslechne
bez přítomnosti jiných osob; přítomnost důvěrníka, který není jeho zákonným zástupcem
nebo účastníkem a o jehož účast u výslechu vyslýchaný účastník požádá, může soud
vyloučit jen tehdy, je-li jeho přítomností mařen účel výslechu.
Pododdíl 2
Řízení ve statusových věcech manželských
Obecná ustanovení
Řízení o určení, zda tu manželství je či není, a o neplatnost manželství
§ 373
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé
poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň
jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který
nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela,
který podal návrh na zahájení řízení.
§ 374
Zahájení řízení
(1) Řízení, ve kterém má být manželství prohlášeno za neplatné
z důvodu, že byl projev vůle o vstupu do manželství učiněn pod nátlakem spočívajícím
v užití násilí nebo vyhrožováním násilí nebo byl učiněn v důsledku omylu o totožnosti
snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání, je možné zahájit jen na návrh
manžela. Podá-li návrh někdo jiný, soud jej odmítne.
(2) V řízení podle odstavce 1 může soud provést jiné než účastníky
navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li
z obsahu spisu, nebo jen, má-li jimi být prokázán důvod neplatnosti nebo neexistence
manželství, pro nějž by řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu. Totéž platí pro odvolací
řízení. Ustanovení § 20 odst. 1, § 21 a 28 se nepoužijí.
§ 376
Ztráta způsobilosti být účastníkem
(1) Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem,
soud řízení zastaví. To neplatí, lze-li řízení zahájit i bez návrhu; v takovém případě
soud pokračuje v řízení s opatrovníkem, kterého zemřelému účastníku jmenuje.
_________________
Pozn. ASPI: Ustanovení odstavce 1, týká-li se řízení o určení,
zda tu manželství je či není, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu č.
334/2016 Sb. ve Sbírce zákonů (17.10.2016).
(2) Bylo-li zahájeno řízení podle § 374 odst. 1 a manžel, který
nepodal návrh na zahájení řízení, zemře před tím, než je ve věci pravomocně rozhodnuto,
pokračuje soud v řízení s opatrovníkem, kterého zemřelému manželu jmenuje.
(3) Bylo-li zahájeno řízení podle § 374 odst. 1 a navrhovatel zemře,
pokračuje soud v řízení na návrh potomků zemřelého podaný ve lhůtě 1 roku po smrti
zemřelého navrhovatele. Soud jmenuje zemřelému navrhovateli opatrovníka.
§ 377
Neúčinnost doručení
Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nelze podat poté, co již
nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo vysloveno, že zde manželství není, nebo že
je neplatné. Ustanovení § 11 se nepoužije.
§ 378
Postup po vyslovení neexistence manželství
Neprodleně poté, co soud pravomocně vysloví, že manželství tu není,
předá věc soudu příslušnému podle § 417, který rozhodne o otcovství ke společnému
dítěti a o úpravě práv a povinností k tomuto společnému dítěti, které není plně svéprávné.
§ 379
Zmeškání jednání
Nedostaví-li se navrhovatel k jednání bez řádné a včasné omluvy,
soud řízení zastaví, ledaže jsou dány důvody pro zahájení řízení bez návrhu.
§ 380
Lhůta pro odvolání
Neobsahoval-li rozsudek poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání
nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahoval-li nesprávné poučení o tom, že odvolání
není přípustné, lze odvolání podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Prominutí zmeškání
této lhůty není přípustné.
Řízení o rozvod manželství
§ 383
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé
poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň
jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který
nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela,
který podal návrh na zahájení řízení.
§ 384
Zahájení řízení
(1) Řízení je možné zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo
společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování příčin rozvratu
manželství. Podá-li návrh někdo jiný, soud jej odmítne.
(2) Podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z
manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by bylo řízení zahájeno
návrhem společným. Připojení se k návrhu je možné odvolat do vyhlášení rozhodnutí
soudu prvního stupně.
§ 386
Ztráta způsobilosti být účastníkem
Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem,
soud řízení zastaví.
§ 387
Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení
(1) Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, se kterým projeví druhý
z manželů z vážných důvodů nesouhlas, je neúčinné.
(2) Vzal-li zpět návrh na zahájení řízení jen jeden z manželů,
kteří podali návrh společný, postupuje soud v řízení dále obdobně, jako by manžel,
který se k návrhu připojil, své připojení odvolal.
§ 388
Neúčinnost doručení
Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nelze podat poté, co již
nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí. Ustanovení
§ 11 se nepoužije.
§ 389
Průběh řízení
(1) K projednání věci soud nařídí jednání, na kterém vyslechne
účastníky. Od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno
s velkými obtížemi.
(2) Při jednání vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu
a usiluje o jejich smíření.
§ 390
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy,
jen je-li to třeba ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu, nebo
je-li toho třeba ke zjištění zájmů nezletilých dětí účastníků, pro něž nemůže být
manželství rozvedeno, ačkoli je rozvráceno. Ustanovení § 20 odst. 1 a § 21 se nepoužijí.
§ 391
Zmeškání jednání
(1) Nedostaví-li se navrhovatel nebo oba navrhovatelé k jednání
bez řádné a včasné omluvy, soud řízení zastaví.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, pokud druhý z manželů, který
se k jednání dostavil, výslovně prohlásí, že na projednání věci trvá.
§ 392
Klid řízení
Navrhli-li oba účastníci klid řízení nebo nastal-li klid řízení
z důvodu, že jej navrhl navrhovatel a druhý z manželů se k jednání bez předchozí
omluvy nedostavil, může soud v řízení pokračovat na návrh podaný nejdříve po uplynutí
lhůty 3 měsíců od přerušení řízení.
§ 393
Poučení
V rozsudku, kterým soud vysloví rozvod manželství, poučí manžela,
který přijal příjmení druhého manžela, o právu přijmout zpět své dřívější příjmení.
§ 394
Lhůta pro odvolání
Neobsahoval-li rozsudek poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání
nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahoval-li nesprávné poučení o tom, že odvolání
není přípustné, lze odvolání podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Prominutí zmeškání
této lhůty není přípustné.
§ 396
Zpětvzetí odvolání
Zastavil-li odvolací soud řízení o odvolání proti rozsudku, jímž
bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, proto, že odvolání bylo odvolatelem vzato
zpět, nastane právní moc rozsudku dnem právní moci usnesení o zastavení odvolacího
řízení.
§ 397
Odvolací řízení
V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy,
které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek, za kterých mohou
být uváděny podle občanského soudního řádu nebo jen, týkají-li se zájmů nezletilých,
pro které nemůže být manželství rozvedeno, ačkoli je rozvráceno. Ustanovení § 28
se nepoužije.
Pododdíl 3
Řízení ve statusových věcech partnerských
§ 399
Druhy řízení
(1) Řízení ve statusových věcech partnerských jsou řízení
a) o určení, zda tu partnerství je či není,
b) o neplatnost partnerství,
c) o zrušení partnerství.
(2) Pro řízení ve statusových věcech partnerských se přiměřeně použijí
ustanovení o řízení ve statusových věcech manželských.
Oddíl 2
Předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí
Pododdíl 1
Předběžné opatření
§ 400
Místní příslušnost
K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný
obecný soud navrhovatele.
§ 401
Zahájení řízení
Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné
vydat jen na návrh.
§ 402
Náležitosti návrhu
(1) Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení
skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě
nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné
z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné
domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování
nebo obtěžování navrhovatele.
(2) Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není
možné o návrhu rozhodnout, soud vyzve navrhovatele vhodným způsobem k doplnění návrhu
a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě. Nedojde-li soudu doplnění návrhu ve
lhůtě pro rozhodnutí nebo není-li možné navrhovatele vhodným způsobem ve lhůtě pro
rozhodnutí vyzvat k doplnění návrhu, soud návrh odmítne. Ustanovení o opravení nebo
doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné
nebo neurčité, se nepoužije.
§ 403
Účastníci
(1) Účastníky jsou navrhovatel a odpůrce, popřípadě osoba, vůči níž
násilí směřuje.
(2) Je-li navrhovatelem nezletilý, podává jeho jménem návrh zákonný
zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo advokát na základě plné moci, pokud
má nezletilý pro udělení plné moci přiměřenou rozumovou a volní vyspělost. Je-li
navrhovatelem osoba, jejíž svéprávnost byla ve věcech, o něž v řízení jde, omezena,
podává jejím jménem návrh opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Ustanovení jiného právního předpisu, podle nějž je třeba jmenovat opatrovníka, dojde-li
ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke
střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem,
anebo hrozí-li takový střet, se nepoužije.
(3) Nezletilý starší 16 let má pro řízení plnou procesní způsobilost.
§ 405
Rozhodnutí
(1) Vyhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením
zejména, aby
a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí,
nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,
b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo
navrhovatele a nezdržoval se tam,
c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo
d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele
jakýmkoliv způsobem.
(2) V rozhodnutí soud poučí odpůrce o právu odnést si ze společného
obydlí věci uvedené v § 493. Navrhovatele soud poučí o dalších vhodných opatřeních
směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na zahájení řízení ve věci
samé. Soud navrhovatele poučí také o možnosti podat návrh na prodloužení doby trvání
předběžného opatření podle § 410.
(3) Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným
opatřením odpůrci stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům.
§ 406
Opatrovník pro podání návrhu
Byl-li podán návrh na nařízení předběžného opatření podle § 403 odst.
2 a hrozí-li střet zájmů zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného
či může-li dojít ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem
nebo opatrovníkem, jmenuje soud příslušný podle § 400 neprodleně po rozhodnutí o
návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovateli opatrovníka. To neplatí, je-li
navrhovatel zastoupen advokátem. Proti usnesení, kterým byl opatrovník jmenován,
není odvolání přípustné.
§ 408
Trvání předběžného opatření
(1) Předběžné opatření podle § 405 trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti.
(2) Předcházelo-li rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření vykázání
podle jiného právního předpisu, a neuplynula-li před nabytím vykonatelnosti předběžného
opatření lhůta stanovená v jiném právním předpise pro trvání vykázání, prodlužuje
se doba trvání předběžného opatření o tu dobu, jež do vykonatelnosti předběžného
opatření neuplynula.
Pododdíl 2
Prodloužení předběžného opatření
§ 410
Návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření
(1) Navrhovatel může před uplynutím doby uvedené v § 408 podat návrh
na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405.
(2) Podáním návrhu se prodlužuje doba trvání předběžného opatření
podle § 405 do doby, než soud o návrhu na prodloužení rozhodne.
§ 411
Jednání
(1) K rozhodnutí o návrhu podle § 410 soud zpravidla nařídí jednání.
Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem. Je-li jednání
nařízeno, ustanovení o času k přípravě po předvolání účastníka k jednání se nepoužijí.
(2) Při rozhodování o návrhu soud vezme v úvahu zejména trvání stavu
ohrožení navrhovatele, majetkové či jiné poměry účastníků, včetně vlastnických a
jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další
rozhodné okolnosti včetně dalších probíhajících řízení mezi účastníky.
§ 412
Rozhodnutí
(1) O návrhu na prodloužení doby trvání soud rozhodne do 2 měsíců
od jeho podání.
(2) Soud může prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen na
dobu nezbytně nutnou. Pokud navrhovatel neprokáže své majetkové či jiné poměry, včetně
vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, může soud prodloužit dobu trvání
předběžného opatření jen z důvodů zvláštního zřetele hodných.
Oddíl 3
Řízení o určení a popření rodičovství
Pododdíl 1
Určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů
§ 415
Určení otcovství k dítěti neprovdané matky
(1) Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou
svědčící manželu matky, ani souhlasným prohlášením rodičů před matričním úřadem,
vyslechne soud toho, koho matka označuje za otce, zda uznává, že je otcem. Příslušným
je soud podle § 417.
(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství, uvede se
to v protokolu a oznámí matričnímu úřadu, který vede knihu narození, v níž je dítě
zapsáno.
(3) Jestliže takto k určení otcovství nedojde a matka v přiměřené
době nepodá návrh na určení otcovství, může soud jmenovat dítěti opatrovníka k podání
takového návrhu a k tomu, aby dítě v řízení zastupoval.
§ 416
Určení otcovství souhlasným prohlášením matky, manžela a domnělého
otce
(1) Byl-li podán návrh na určení otcovství souhlasným prohlášením,
vyslechne soud matku, manžela i toho, kdo prohlašuje, že je otcem dítěte. Příslušným
je soud podle § 417.
(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení účastníků o tom, kdo je otcem
dítěte, uvede to soud do protokolu a oznámí matričnímu úřadu, který vede knihu narození,
v níž je dítě zapsáno.
Pododdíl 2
Řízení o určení a popření otcovství
§ 417
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je místně příslušný obecný soud dítěte.
(2) Není-li možné určit příslušnost podle odstavce 1, je pro řízení
příslušný obecný soud matky.
§ 418
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) Bylo-li pravomocně určeno, že manželství zde není, zahájí soud
řízení o určení otcovství ke společnému dítěti i bez návrhu.
§ 419
Popření otcovství bez návrhu
Bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, lze řízení
o popření takto určeného otcovství zahájit i bez návrhu, vyžaduje-li to zřejmý zájem
dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva.
§ 420
Účastníci
(1) Účastníky jsou žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o
sobě tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec), nebo jehož
otcovství má být popřeno.
(2) Byl-li podán návrh proti opatrovníku, který byl jmenován domnělému
zemřelému otci, je účastníkem tento opatrovník.
§ 421
Ztráta způsobilosti být účastníkem
(1) Zemře-li po zahájení řízení navrhovatel, a další k návrhu oprávněná
osoba ve lhůtě k tomu soudem stanovené nevyjádří zájem na pokračování v řízení, soud
řízení zastaví.
(2) Zemře-li v průběhu řízení zahájeného na návrh jiné k tomu oprávněné
osoby domnělý otec, pokračuje soud v řízení s opatrovníkem, kterého zemřelému jmenuje.
(3) Zemře-li po zahájení řízení domnělý otec, který byl navrhovatelem,
vyzve soud matku a dítě, zda mají zájem v řízení pokračovat a stanoví jim lhůtu pro
toto vyjádření. Pokud se ve lhůtě k tomu stanovené nevyjádří nebo se oba vyjádří
tak, že s pokračováním řízení nesouhlasí, soud řízení zastaví. Jinak platí ustanovení
odstavce 2 obdobně.
§ 422
Spojení řízení
S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o péči o nezletilé
dítě a o výživě nezletilého dítěte. To neplatí, jde-li o řízení podle § 415 a 416.
§ 424
Zastavení řízení
Bylo-li otcovství k dítěti určeno v řízení podle § 415 nebo 416,
soud řízení o určení otcovství zastaví.
§ 425
Prominutí zmeškání lhůty
(1) Byl-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty,
soud může do 4 měsíců od podání návrhu zmeškání lhůty prominout, vyžaduje-li to zájem
dítěte a veřejný pořádek. K rozhodnutí nařídí soud jednání, je-li to třeba.
(2) Po právní moci rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty
nařídí soud jednání. Rozhoduje-li o zamítnutí návrhu z důvodu podání po uplynutí
popěrné lhůty, není třeba jednání nařizovat.
§ 425a
Obnova řízení
(1) Žalobu na obnovu řízení o určení nebo popření otcovství lze
podat i po 3 letech od právní moci napadeného rozhodnutí, jestliže
a) otcovství bylo určeno soudem přede dnem 31. prosince 1995
a
b) jsou tu nové důkazy, které souvisí s novými vědeckými metodami,
které v původním řízení nebylo možné použít.
(2) Rozhodnutím o určení nebo popření otcovství není dotčena platnost
právních jednání učiněných v souvislosti s výkonem práv a povinností rodiče před
nabytím právní moci rozhodnutí.
Oddíl 4
Řízení ve věcech osvojení
Pododdíl 1
Řízení ve věcech osvojení nezletilého
§ 427
Předmět řízení
Ve věcech osvojení soud zejména
a) přijímá prohlášení o udělení souhlasu k osvojení,
b) rozhoduje o předání dítěte do péče před osvojením,
c) rozhoduje o určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení,
d) rozhoduje o návrhu rodičů, kteří dali souhlas s osvojením,
na vydání dítěte,
e) rozhoduje o osvojení,
f) rozhoduje o utajení osvojení,
g) rozhoduje o nařízení dohledu nad úspěšností osvojení.
§ 428
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud toho, kdo má být osvojen
(osvojenec).
(2) Pro řízení o předání dítěte do péče před osvojením do ciziny
je příslušný soud, v jehož obvodu je Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
§ 429
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) Byly-li osvojení a jeho okolnosti utajeny nebo pokrevní rodič
a jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud i bez návrhu rozhodnout o jejich odtajnění,
odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo na
zdraví.
(3) Odůvodňují-li to okolnosti případu, rozhodne soud i bez návrhu
o nařízení dohledu nad osvojitelem a osvojencem na dobu nezbytně nutnou, jejíž délku
určí.
§ 430
Náležitosti návrhu při osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny
Jde-li o osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny a navrhovatel k
návrhu nepřipojil rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením,
poskytne soud navrhovateli lhůtu k doplnění návrhu. Pokud navrhovatel návrh ve lhůtě
k tomu stanovené nedoplní, soud návrh odmítne.
§ 431
Účastníci
(1) Účastníkem je osvojenec, jeho zákonný zástupce a, nejde-li o
rozhodnutí o tom, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, také ten, kdo má v úmyslu
osvojence osvojit (osvojitel). Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníky také rodiče
osvojence.
(2) Nezletilý rodič starší 16 let má v řízení plnou procesní způsobilost.
(3) Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení
jeho souhlasu.
§ 432
Rodič osvojence
(1) Rodič osvojence není účastníkem, pokud
a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti a současně práva dát souhlas
k osvojení,
b) jeho svéprávnost byla ve věci udělení souhlasu k osvojení
omezena,
c) udělil souhlas k osvojení před podáním návrhu na osvojení.
(2) Rodič osvojence přestává být účastníkem dnem právní moci rozhodnutí
o tom, že není třeba k osvojení jeho souhlasu.
§ 433
Povinnost opětovně jednat s rodičem osvojence
(1) Soud je povinen s rodičem osvojence opětovně jednat jako
s účastníkem,
a) byl-li souhlas k osvojení účinně odvolán,
b) bylo-li změněno rozhodnutí o určení, že není třeba jeho souhlasu
k osvojení,
c) bylo-li změněno nebo zrušeno rozhodnutí o omezení jeho svéprávnosti
ve věci udělení souhlasu k osvojení, nebo
d) byla-li mu znovu přiznána rodičovská odpovědnost nebo alespoň
právo dát souhlas k osvojení.
(2) Byl-li rodičem, který dal souhlas s osvojením, podán návrh na
vydání dítěte, je rodič účastníkem jen v té části řízení, v níž se rozhoduje o tomto
návrhu.
§ 434
Zastoupení
(1) Nezletilý osvojenec, který není plně svéprávný, je v řízení zastoupen
opatrovníkem, kterým soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně- právní ochrany dětí,
který podal návrh na zahájení řízení.
§ 435
Rozhodnutí
O určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, o dohledu a o
osvojení rozhoduje soud rozsudkem.
§ 436
Prohlášení o souhlasu s osvojením
(1) Prohlásí-li rodič poté, co byl poučen o podstatě a důsledcích
prohlášení souhlasu s osvojením, o podstatě osvojení a o podmínkách odvolání souhlasu
s osvojením, vůči soudu, že dává souhlas s osvojením, zapíše soud obsah prohlášení
do protokolu. Protokol rodič, jenž prohlášení učinil, podepíše.
(2) Kterýkoli okresní soud je povinen sepsat prohlášení podle odstavce
1 a neprodleně je postoupit soudu příslušnému, který vede řízení ve věcech osvojení
k osvojenci, k jehož osvojení byl souhlas udělen. Nebylo-li ve vztahu k nezletilému,
k němuž bylo prohlášení podle odstavce 1 učiněno, dosud zahájeno řízení ve věcech
osvojení, založí soud ve věci spis a věc postoupí soudu příslušnému podle § 428.
Ten udělení souhlasu oznámí příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Není-li
možné příslušnost soudu určit, oznámí soud udělení souhlasu orgánu sociálně-právní
ochrany dětí ve svém obvodu.
(3) Odvolal-li rodič souhlas s osvojením, postupuje soud podle odstavců
1 a 2 obdobně.
§ 437
Dokazování
(1) V řízení ve věcech osvojení soud vyslechne alespoň jednou
rodiče osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud
a) rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky
svého jednání nebo je ovládnout,
b) rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodařilo
soudu ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány veřejné
moci zjistit,
c) rodič byl zbaven rodičovské odpovědnosti a současně práva
dát souhlas k osvojení, nebo
d) svéprávnost rodiče byla ve věci udělení souhlasu k osvojení
omezena.
(2) Soud v řízení vyslechne manžela osvojitele.
§ 438
Předání osvojovaného dítěte do péče
Před rozhodnutím o předání osvojovaného dítěte do péče budoucího
osvojitele ihned poté, co dali oba rodiče souhlas k osvojení nebo ihned, jakmile
to zdravotní stav dítěte dovolí, provede soud stejná šetření, která podle jiného
právního předpisu provádí pro rozhodnutí o předání dítěte do péče před osvojením.
§ 439
Určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením
Vysloví-li soud, že není třeba souhlasu obou rodičů k osvojení, jmenuje
soud pro udělení souhlasu s osvojením opatrovníka.
§ 440
Změna poměrů
(1) Soud na návrh zruší rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení
dítěte není třeba souhlasu rodičů, změní-li se poměry. Byl-li návrh na změnu rozsudku
pravomocně zamítnut, lze opětovný návrh podat nejdříve po uplynutí 1 roku od právní
moci zamítavého rozhodnutí.
(2) Rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení dítěte není třeba
souhlasu rodičů, nelze zrušit, bylo-li dítě pravomocně osvojeno.
§ 441
Přerušení řízení
(1) Byl-li podán návrh na určení otcovství k osvojenci, soud řízení
přeruší do doby, než bude o návrhu na určení otcovství rozhodnuto.
(2) Byl-li podán návrh na svěření dítěte do péče jiné osoby, která
tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojence, soud řízení přeruší do doby, než bude o
návrhu na svěření do péče rozhodnuto.
§ 442
Prohlášení blízkého příbuzného osvojence
(1) Prohlásí-li v řízení ve věcech osvojení blízký příbuzný osvojence,
u nějž není třeba k osvojení souhlasu rodičů, že je schopen a ochoten o dítě pečovat,
zahájí soud řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby. Není-li soud soudem příslušným
pro řízení podle § 467, postoupí věc neprodleně soudu příslušnému.
(2) Po zahájení řízení podle odstavce 1 platí ustanovení § 441 odst.
2 obdobně.
§ 444
Utajení osvojení
(1) Vyhověl-li soud návrhu na utajení osvojení podanému osvojitelem
nebo osvojencem, je jednání ve věci samé neveřejné. Soud činí i další vhodná opatření
k utajení osvojení.
(2) Podal-li pokrevní rodič návrh na utajení jeho osoby a souhlasu
s osvojením, platí odstavec 1 obdobně.
Pododdíl 2
Řízení o osvojení zletilého
§ 447
Náležitosti návrhu
Byl-li podán návrh na osvojení zletilého, ze kterého nevyplývá, zda
se zletilý osvojenec k návrhu připojil, vyzve soud navrhovatele, aby ve lhůtě k tomu
soudem stanovené návrh doplnil. Nepřipojí-li se zletilý osvojenec k návrhu ve lhůtě
k tomu soudem stanovené, soud návrh odmítne.
§ 448
Účastníci
(1) Účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence
osvojit (osvojitel).
(2) Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení
jeho souhlasu.
§ 449
Zastoupení
Zletilý osvojenec, jehož svéprávnost byla omezena, je v řízení zastoupen
zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, kterého k tomuto účelu jmenuje soud.
Oddíl 5
Péče soudu o nezletilé
Pododdíl 1
Zvláštní ustanovení o předběžné úpravě poměrů dítěte
§ 452
Předběžné opatření upravující poměry dítěte
(1) Ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez
ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat, nebo je-li
život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li
narušen, soud předběžným opatřením upraví poměry dítěte tak, že nařídí, aby dítě
bylo umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí.
(2) Vhodným prostředím se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo
zařízení způsobilého zajistit nezletilému řádnou péči s ohledem na jeho fyzický a
duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci případných jiných opatření
stanovených předběžným opatřením. Předběžným opatřením podle odstavce 1 lze svěřit
dítě i do pěstounské péče na přechodnou dobu, po kterou rodič nemůže dítě ze závažných
důvodů vychovávat, nebo po jejímž uplynutí lze dítě svěřit do péče před osvojením,
dát souhlas rodiče s osvojením či rozhodnout o tom, že není třeba souhlasu rodiče
k osvojení.
(3) Ustanovení tohoto pododdílu o trvání a prodloužení doby trvání
předběžného opatření se použijí i na předběžné opatření podle občanského soudního
řádu, jímž má být účastníku uloženo, aby odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo
do péče osoby dítěti příbuzné nebo blízké.
§ 453
Místní příslušnost
(1) K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je příslušný obecný
soud navrhovatele.
(2) Je-li předběžné opatření nařízeno, soud předá po provedení jeho
výkonu věc neprodleně soudu příslušnému podle § 467. Má-li soud, kterému byla věc
předána, za to, že není soudem uvedeným podle § 467, předloží věc k rozhodnutí o
příslušnosti svému nadřízenému soudu; tímto rozhodnutím je soud, jehož příslušnost
byla určena, vázán.
§ 454
Zahájení řízení
(1) Předběžné opatření, jímž má být nařízeno umístění dítěte mimo
péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, může soud nařídit jen na
návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Návrh na předběžné opatření musí obsahovat kromě obecných náležitostí
návrhu na zahájení řízení jméno nezletilého, jména, povolání a bydliště ostatních
účastníků, jsou-li navrhovateli známa, vylíčení rozhodujících skutečností odůvodňujících
nařízení předběžného opatření, označení osoby, které má být dítě předáno do péče.
Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o návrhu rozhodnout
ve lhůtě k tomu stanovené, soud návrh odmítne. Ustanovení o opravení nebo doplnění
podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné
nebo neurčité, se nepoužije.
§ 455
Zastoupení nezletilého
(1) Nezletilý nemusí být zastoupen; nemá-li nezletilý zákonného zástupce
nebo nemůže-li jej zákonný zástupce v řízení zastupovat, jmenuje mu soud příslušný
podle § 467 opatrovníka bezodkladně po předání věci. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla
orgán sociálně- právní ochrany dětí.
(2) Opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně- právní ochrany dětí,
který podal návrh na předběžné opatření.
§ 456
Lhůta pro rozhodnutí
O návrhu na předběžné opatření soud rozhodne bezodkladně. Rozhodne-li
soud po uplynutí 24 hodin od zahájení řízení, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti,
pro které nebylo možné rozhodnout dříve.
§ 457
Vykonatelnost
Rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, je vykonatelné vydáním,
není-li určen pozdější okamžik. Jeho výrok je závazný pro každého.
§ 458
Doručování
Rozhodnutí se doručuje účastníkům až při provedení jeho výkonu. Účastníkům,
kteří nebyli při provedení výkonu přítomni, rozhodnutí doručí dodatečně soud příslušný
podle § 467 spolu s vyrozuměním, že byl proveden jeho výkon.
§ 459
Trvání předběžného opatření
Trvání předběžného opatření určí soud na nezbytně nutnou dobu v délce
nepřesahující 3 měsíce od jeho vykonatelnosti.
§ 460
Prodloužení doby trvání předběžného opatření
(1) Bylo-li před uplynutím doby podle ustanovení § 459 zahájeno řízení
ve věci samé, může soud předběžné opatření opakovaně prodloužit tak, aby celková
doba trvání předběžného opatření nepřesáhla 6 měsíců od jeho vykonatelnosti. Poté
lze trvání předběžného opatření výjimečně opakovaně prodloužit na nezbytně nutnou
dobu v délce nepřesahující 3 měsíce jen tehdy, nebylo-li z vážných důvodů a objektivních
příčin možné v této době skončit důkazní řízení ve věci samé. Účinky předběžného
opatření zaniknou nejpozději uplynutím 1 roku od jeho vykonatelnosti.
(2) Postupoval-li soud, kterému byla věc předána podle § 453 odst.
2 věty druhé, a nebylo-li o příslušnosti nadřízeným soudem dosud rozhodnuto, rozhodne
o prodloužení doby trvání soud, který předběžné opatření nařídil.
§ 461
Mezinárodní prvek
Byl-li podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 452 a ve
věci samé není dána pravomoc českých soudů podle jiného právního předpisu, lhůta
podle § 459 se nepoužije. Celková doba trvání předběžného opatření však v takovém
případě nesmí překročit 6 měsíců.
§ 462
Zrušení předběžného opatření
(1) Rodiče nezletilého, orgán sociálně-právní ochrany dětí a opatrovník
podle § 455 mohou kdykoli soudu navrhnout zrušení předběžného opatření. O takovém
návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 dnů. Byl-li návrh zamítnut,
může jej oprávněná osoba, neuvede-li v něm jiné důvody, opakovat až po uplynutí 14
dnů od právní moci rozhodnutí.
(2) O zrušení rozhoduje soud příslušný podle § 467. Ustanovení §
460 odst. 2 se použije přiměřeně.
§ 463
Odvolání
Bylo-li podáno ve lhůtě odvolání proti rozhodnutí o předběžné úpravě
poměrů dítěte soudu příslušnému podle § 467, nemůže být odmítnuto pro opožděnost.
§ 464
Vyhovění odvolání soudem prvního stupně
Usnesení o předběžné úpravě poměrů dítěte může k odvolání změnit
přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.
§ 465
Lhůta pro rozhodnutí o odvolání
(1) Bylo-li rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření
napadeno včasným odvoláním a nepostupoval-li soud prvního stupně podle § 464, předloží
věc odvolacímu soudu do 15 dnů od podání odvolání.
(2) Odvolací soud rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o předběžném
opatření podle § 452 do 7 dnů od předložení věci.
Pododdíl 2
Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé
§ 466
Předmět řízení
V řízení soud rozhoduje zejména ve věcech
a) jména a příjmení nezletilého dítěte,
b) péče o nezletilé dítě,
c) výživy nezletilého dítěte,
d) styku s nezletilým dítětem,
e) rodičovské odpovědnosti,
f) poručenství,
g) opatrovnictví nezletilého dítěte,
h) předání nezletilého dítěte,
i) navrácení nezletilého dítěte,
j) pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou
dohodnout,
k) souhlasu s nakládáním se jměním nezletilého dítěte,
l) zastupování nezletilého dítěte,
m) ústavní výchovy nezletilého dítěte a jiných výchovných opatření,
n) pěstounské péče,
o) určení data narození nezletilého dítěte,
p) přiznání svéprávnosti nezletilému dítěti,
q) přivolení souhlasu a odvolání souhlasu zákonného zástupce
k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti.
§ 467
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte.
(2) Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí
soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je to možné, postoupí věc
soudu příslušnému.
§ 468
Zahájení řízení
(1) Řízení podle § 466 písm. j) a l) lze zahájit jen na návrh zákonného
zástupce.
(2) Řízení podle § 466 písm. p) a q) lze zahájit jen na návrh nezletilého
nebo jeho zákonného zástupce.
(3) Bylo-li nařízeno předběžné opatření podle § 452, zahájí soud
příslušný podle § 467 bezodkladně poté, co mu byla věc předána nebo co bylo rozhodnuto
o jeho příslušnosti, i bez návrhu řízení o péči o nezletilého. Osobě, které bylo
nezletilé dítě na základě předběžného opatření podle § 452 předáno do péče, se doručuje
usnesení o zahájení řízení ve věci samé a rozhodnutí ve věci samé.
§ 468a
Spojení řízení
(1) Nebylo-li zastaveno řízení o svéprávnosti rodiče nezletilého
dítěte podle § 35 odst. 2, soud zahájí řízení ve věcech rodičovské odpovědnosti a
řízení spojí.
(2) Pro řízení je příslušný soud, který vede řízení o svéprávnosti.
(3) V rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost v oblasti rodičovské
odpovědnosti, vymezí soud rozsah, v jakém způsobilost posuzovaného omezil, nepostačují-li
vzhledem k zájmu dítěte mírnější a méně omezující opatření.
§ 468b
Přenesení příslušnosti na soud jiného členského státu Evropské unie
Soud může řízení přerušit, jestliže dospěl k závěru, že jsou splněny
podmínky k přenesení příslušnosti na soud jiného členského státu Evropské unie podle
přímo použitelného předpisu Evropské unie9).
§ 469
Zastoupení
(1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení
jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně- právní ochrany dětí,
který podal návrh na zahájení řízení.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro řízení podle § 468 odst. 2.
V těchto řízeních má nezletilý plnou procesní způsobilost.
§ 470
Postavení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Jde-li o věci se vztahem k cizině, může být zmocněncem účastníka
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
§ 471
Rozhodnutí
(1) Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem ve věcech podle § 466 písm.
a) až f), g), jde-li o jmenování nebo zproštění funkce opatrovníka pro správu jmění
dítěte, podle § 466 písm. i) až k), m), n), jde-li o svěření dítěte do pěstounské
péče, o její zrušení, nebo o změnu práv a povinností pěstouna, a podle § 466 písm.
p) a q).
(2) Ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením.
Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí ve věci samé
zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení; vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této
lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu
dodržet.
§ 472
Náležitosti rozsudku
V rozsudku ve věcech styku s dítětem, péče o dítě nebo navrácení
dítěte soud účastníky poučí podle § 502, 503 a 504 o možnosti výkonu rozhodnutí a
o způsobech jeho provedení.
§ 472a
Úroky z prodlení
(1) Rozhoduje-li soud o výživném pro nezletilé dítě, může v rozhodnutí
uložit i povinnost zaplatit úrok z prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodne jen
na návrh.
(2) Povinnost zaplatit úrok z prodlení lze uložit i pro dávky výživného
splatné v budoucnu, dostane-li se osoba výživou povinná s jejich placením do prodlení.
§ 473
Předběžná vykonatelnost
Předběžně vykonatelné jsou rozsudky
a) odsuzující k plnění výživného,
b) jimiž se prodlužuje trvání výchovného opatření, kterým bylo
dítě dočasně odňato z péče rodičů nebo jiné fyzické osoby1).
§ 473a
Rozsudek odvolacího soudu, kterým se potvrzuje rozsudek soudu prvního
stupně o zrušení ústavní výchovy nebo o zamítnutí návrhu na prodloužení ústavní výchovy,
nebo kterým se mění rozsudek soudu prvního stupně tak, že se ústavní výchova zrušuje
nebo neprodlužuje, je vykonatelný jeho vyhlášením.
§ 474
Úkoly soudu při péči o nezletilé
(1) Za účelem ochrany zájmu dítěte soud vede rodiče k nalezení smírného
řešení. Soud může rodičům uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím
nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo jim nařídit setkání s poskytovatelem
odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie.
(2) Soud vede rodiče, popřípadě poručníky nezletilých k řádnému plnění
povinností při péči o nezletilého a správě jeho majetkových záležitostí. Vyřizuje
podněty a upozornění fyzických a právnických osob stran péče o nezletilého a činí
vhodná opatření.
(3) O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření
soud zpravidla zjistí názor orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí, který
je obeznámen s poměry.
§ 475
Změna poměrů
(1) Změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu
povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném
pro nezletilé dítě.
(2) Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči
a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo pěstoun
navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.
Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení pro řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech
mezinárodních únosů dětí
§ 478
Použití ustanovení
Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro řízení o návrhu na navrácení
nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy,
která je součástí právního řádu2), nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské
unie3).
§ 479
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad pro mezinárodněprávní
ochranu dětí.
§ 481
Účastníci
(1) Účastníky jsou
a) ten, kdo tvrdí, že jeho právo na péči o dítě, vykonávané podle
právního řádu státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt bezprostředně před přemístěním
nebo zadržením, bylo porušeno (navrhovatel),
b) ten, o němž navrhovatel tvrdí, že právo na péči o dítě, vykonávané
podle právního řádu státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt bezprostředně před
přemístěním nebo zadržením, porušuje (odpůrce),
c) dítě.
(2) Je-li účastníkem nezletilý rodič dítěte, který není plně svéprávný
a dosáhl věku 16 let, má v tomto řízení plnou procesní způsobilost.
(3) Nezletilý rodič dítěte, který není plně svéprávný a nedosáhl
věku 16 let, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem, pokud soud dospěje k
závěru, že jeho rozumová a volní vyspělost mu neumožňuje jednat v řízení samostatně.
§ 482
Zastoupení
(1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterým soud zpravidla
jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Proti usnesení o jmenování opatrovníka není odvolání přípustné.
§ 485
Přerušení řízení
(1) Řízení nelze přerušit, ledaže soud rozhodl, že požádá soudní
orgán Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce.
(2) V řízení nelze prominout zmeškání lhůty.
§ 486
Opatření soudu
(1) Soud činí i bez návrhu vhodná opatření k zajištění podmínek
pro navrácení dítěte, přičemž zejména učiní opatření k
a) soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu,
b) zabránění dítěti opustit území státu bez souhlasu soudu,
c) zabránění narušení osobních vazeb mezi dítětem a navrhovatelem.
(2) Soud na návrh navrhovatele rozhodne též o prozatímní úpravě styku
navrhovatele s dítětem, osvědčí-li navrhovatel právo na péči o dítě.
(3) O přijetí vhodných opatření soud rozhoduje bezodkladně, zpravidla
bez slyšení účastníků. Proti usnesení, kterým byla vhodná opatření podle odstavce
1 uložena, není odvolání přípustné.
§ 487
Jednání
(1) Soud nařídí ve věci jednání, které se musí konat do 3 týdnů od
podání návrhu.
(2) Při jednání vyslechne soud navrhovatele a odpůrce. Soud také
zjistí názor dítěte.
(3) Dojde-li v průběhu jednání k dohodě mezi navrhovatelem a odpůrcem,
pokud jde o péči o dítě a styk s ním, uloží soud odpůrci povinnosti pro něj z dohody
vyplývající předběžným opatřením.
§ 488
Nedostavení se odpůrce
Jestliže se odpůrce k nařízenému jednání nedostaví bez včasné a důvodné
omluvy a nevyjádří se k návrhu navrhovatele ani v písemné formě, má se za to, že
nemá proti návrhu na navrácení dítěte námitek. O tomto následku nedostavení se musí
být odpůrce poučen.
§ 489
Rozhodnutí
(1) Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí
ve věci samé zpravidla do 6 týdnů od zahájení řízení; vydá-li soud rozhodnutí po
uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo
možné tuto lhůtu dodržet.
(2) Soud může v rozhodnutí podmínit nebo podmíněně odložit navrácení
dítěte, a to splněním přiměřených záruk navrhovatelem nebo vydáním rozhodnutí anebo
učiněním jiných opatření orgány státu, do něhož má být dítě navráceno.
§ 490
Odvolání
(1) Bylo-li podáno odvolání proti rozsudku o navrácení dítěte, předá
soud prvního stupně věc soudu odvolacímu do 7 dnů od podání odvolání. O odvolání
rozhodne odvolací soud do 30 dnů od předání věci.
(2) Odvolací soud může odložit vykonatelnost usnesení odsuzujícího
k navrácení dítěte, pokud k navrácení dítěte nedošlo. O odložení vykonatelnosti rozhodne
do 3 dnů od předložení věci.
Díl 2
Výkon rozhodnutí
Oddíl 1
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu
násilí
§ 492
Příslušnost soudu
Rozhodl-li soud podle § 405, výkon rozhodnutí zajistí bezodkladně vždy
soud prvního stupně.
§ 493
Provedení výkonu
Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými
orgány veřejné moci vykáže povinného ze společného obydlí, odebere mu všechny klíče
od společného obydlí, které povinný drží, a popřípadě mu zakáže setkávat se s označenou
osobou nebo ji jinak kontaktovat. Soud zároveň poskytne povinnému příležitost, aby
si bezprostředně při výkonu rozhodnutí vyzvedl ze společného obydlí své osobní cennosti
a osobní dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě; během trvání
rozhodnutí podle § 405 pak povinnému umožní vyzvednout i věci nezbytné k výkonu jeho
podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, případně věci nezbytné z jiného vážného
důvodu.
§ 494
Věci povinného
Není-li povinný při výkonu rozhodnutí přítomen, poskytne mu soud na
jeho žádost během doby trvání rozhodnutí podle § 405 příležitost, aby si ze společného
obydlí vyzvedl věci uvedené v § 493.
§ 495
Adresa pro doručování
Při provedení výkonu rozhodnutí soud povinného rovněž vyzve, aby soudu
sdělil adresu, na kterou mu bude možné po dobu trvání rozhodnutí podle § 405 doručovat
písemnosti s tímto rozhodnutím souvisící, nebo aby si zvolil zástupce pro doručování
písemností, a upozorní ho, že písemnosti mu budou doručovány uložením u soudu podle
jiného právního předpisu, pokud výzvě nevyhoví.
Oddíl 2
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé
Pododdíl 1
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí o předběžné úpravě poměrů
§ 497
Výkon předběžného opatření podle § 452
(1) Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo
předáno do vhodného prostředí, zajistí současně jeho bezodkladný výkon.
(2) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými
orgány veřejné moci nezletilé dítě předá do vhodného prostředí; jestliže je dítě
u jiné osoby nebo v zařízení, bude jim za účelem umístění do vhodného prostředí odňato.
Ustanovení § 500 až 504, 507 a 508 se nepoužijí.
(3) Při výkonu rozhodnutí je třeba postupovat citlivě s ohledem na
dítě tak, aby nedošlo k nepřijatelnému zásahu do jeho psychického a citového vývoje
nebo jinému neodůvodněnému zásahu do jeho práv.
(4) S ohledem na věk a rozumové schopnosti je dítě informováno o
důvodech a všech krocích spojených s výkonem rozhodnutí. Zejména se mu s přihlédnutím
k jeho rozumovým schopnostem a citovým vazbám vysvětlí důvody, které vedly k tomuto
výkonu, kam bude převezeno, případně se mu zodpoví otázky, které v této souvislosti
položí.
Pododdíl 2
Výkon rozhodnutí o péči o nezletilé děti
§ 500
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého.
(2) K výkonu rozhodnutí ve věcech mezinárodních únosů nezletilého
dítěte je příslušný soud, který rozhodnutí vydal.
§ 501
Výzva ke splnění povinnosti
(1) Shledá-li soud zvláštní důvody, nebo nebyl-li ten, kdo neplní
soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě
styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, v rozhodnutí nebo dohodě poučen
o následcích neplnění stanovených povinností, vyzve jej, aby soudní rozhodnutí nebo
soudem schválenou dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním
pokut nebo odnětím dítěte.
(2) Soud může požádat též příslušný orgán sociálně- právní ochrany
dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené
dohody o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení
dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.
§ 502
Nařízení výkonu
(1) Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo
neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé
dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte.
(2) Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li
to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu.
(3) Při správě placení pokuty podle odstavce 1 se postupuje podle
daňového řádu. Pokutu vymáhá celní úřad.
§ 503
Další opatření
(1) Je-li to účelné, může soud
a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem
schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí
o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin,
b) nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán
navykacího režimu (dále jen „plán“), je-li to v zájmu dítěte; plán se stanoví tak,
aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou oprávněnou ke styku s ním; soud
zpravidla před stanovením plánu opatří odborné vyjádření o vhodnosti, obsahu, rozsahu
a době trvání; výkonem kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou osobu nebo zařízení,
neprovádí-li soud výkon kontroly přímo,
c) rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být
styk realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
d) nařídit povinnému setkání s poskytovatelem odborné pomoci,
zejména odborníkem v oboru pedopsychologie.
(2) Shledá-li soud porušování plánu některým z účastníků, které má
vliv na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim neplní
svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí podle § 504.
§ 504
Odnětí dítěte
Zůstane-li postup soudu podle § 502 a 503 bezvýsledný nebo je-li
po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke
splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho
podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí
nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda
přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Výkon rozhodnutí odnětím dítěte
a jeho předání tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem
po omezenou dobu, lze podle věty první nařídit jen ve výjimečných případech. Rozhodnutí,
kterým byl výkon rozhodnutí o odnětí dítěte nařízen, se doručuje povinnému až při
provedení výkonu.
§ 505
Náklady řízení
Nákladem výkonu rozhodnutí jsou i
a) ušlý výdělek a hotové výdaje osob zúčastněných na výkonu rozhodnutí
odnětím dítěte,
b) náklady účelně vynaložené s otevřením bytu a jiné místnosti
povinného nebo jiné osoby podle § 509,
c) náklady na nezbytné potřeby nezletilého dítěte při výkonu
rozhodnutí,
d) náklady na dopravu nezletilého dítěte spojené s jeho navrácením
v případě mezinárodního únosu.
§ 506
Náhrada nákladů
Náklady výkonu rozhodnutí hradí povinný. Byly-li náklady účastníkům
nahrazeny postupem podle § 507, hradí povinný náklady řízení státu. Stát má proti
povinnému také právo na náhradu odměny mediátora za první setkání, kterou platil,
pokud u povinného nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
§ 507
Čerpání pokut k náhradě nákladů dítěte
(1) Na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte
lze na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě vynaložených
a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných potřeb dítěte, a to do výše
částky vymožených pokut, které byly uloženy podle § 502 odst. 1.
(2) Soud čerpání peněžních prostředků zástupci nezletilého dítěte
nepřizná v případech, pokud žadatel, kterému bylo uloženo plnit soudní rozhodnutí
nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním anebo
rozhodnutí o navrácení dítěte, toto rozhodnutí nebo dohodu sám dobrovolně neplní.
§ 508
Závaznost rozhodnutí
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí podle § 504 je závazné pro každého.
Soud jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány.
(2) Ustanovení § 497 odst. 3 a 4 se použije obdobně.
§ 509
Oprávnění při výkonu
Vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten,
kdo provádí výkon, oprávněn provést prohlídku bytu a jiných prostor povinného nebo
jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich dítě nachází; za tím účelem
je oprávněn zjednat si přístup do bytu a jiných prostor povinného nebo jiné osoby.
Tyto osoby jsou povinny umožnit přístup.
§ 510
Zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení
Při rozhodování o odvolání podanému proti usnesení ve věcech výkonu
rozhodnutí o péči o nezletilé děti lze rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit jen
z důvodů, které pro zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení vymezuje občanský soudní
řád. Šetření nebo dokazování, která jsou potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení
soudu prvního stupně, provede odvolací soud buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního
stupně anebo dožádaného soudu.
Oddíl 3
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech výživného
§ 511
Místní příslušnost
K nařízení a provedení výkonu rozhodnutí a k činnosti soudu před nařízením
výkonu rozhodnutí, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítěte,
je příslušný obecný soud nezletilého. Ustanovení o přenesení příslušnosti se použijí
obdobně.
Oddíl 4
Zvláštní ustanovení o uznávání ochranných opatření
§ 513a
(1) Výkon ochranného opatření uznaného a vykonatelného v České republice
podle přímo použitelného předpisu Evropské unie6) provede obecný soud navrhovatele,
jinak soud, v jehož obvodu se nachází místo, kde má být poskytnuta ochrana.
(2) K úpravě skutkových prvků ochranného opatření, které nařídil orgán
jiného členského státu Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie6),
je příslušný obecný soud navrhovatele, jinak soud, v jehož obvodu se nachází místo,
kde má být poskytnuta ochrana. O návrhu rozhodne soud do 48 hodin bez jednání.
(3) K vydání, opravě nebo zrušení osvědčení podle přímo použitelného
předpisu Evropské unie6) je příslušný soud, který ochranné opatření dle přímo použitelného
předpisu Evropské unie vydal. Nevydá-li soud osvědčení, rozhodne o tom usnesením.
ČÁST TŘETÍ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Přechodné ustanovení
Zmocňovací ustanovení
§ 515
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád pro okresní, krajské
a vrchní soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování soukromoprávních věcí organizaci
práce a úkoly zaměstnanců při výkonu soudnictví, včetně postupu notáře při provádění
úkonů v řízení o pozůstalosti, a postup soudů při výkonu rozhodnutí. Zejména v něm
stanoví, které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu nebo samosoudci mohou vykonávat
justiční čekatelé nebo administrativní zaměstnanci a kterými úkony v řízení o pozůstalosti
může notář pověřit své zaměstnance.
Zeman v. r.
Rusnok v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. VI zákona č. 87/22015 Sb.
Přechodné ustanovení
Pro určení místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 292/2013 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.IV zákona č. 189/2016 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení o vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb zahájená
a pravomocně neskončená přede dnem 1. srpna 2016 se dokončí podle § 84 zákona č.
292/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. srpna 2016.
Čl.IV zákona č. 296/2017 Sb.
Přechodné ustanovení
Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 292/2013 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl.XC zákona č. 349/2023 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pokut podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
2. Při správě placení pokut podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., ve
znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
Čl.X zákona č. 414/2023 Sb.
Přechodné ustanovení
Byl-li podán návrh na určení otcovství souhlasným prohlášením podle § 416
odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, pokračuje soud v řízení i tehdy, nebylo-li pravomocně skončeno řízení o rozvod
nebo neplatnost manželství.
1) § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona
č. 401/2012 Sb.
2) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášená pod
č. 34/1998 Sb.
3) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a
uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti
a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 650/2012 ze dne 4. července 2012
o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu
veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení.
5) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne 9. prosince 2014, kterým
se stanoví formuláře uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012
o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu
veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení.
6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 606/2013 ze dne 12. června 2013
o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech.
7) § 91a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č.
189/2016 Sb.
8) § 92 a 115 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti
a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti
a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání
a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o
mezinárodních únosech dětí.