Podpora žáků

Každé dítě se vyvíjí svým tempem a čelí různým výzvám. To, co je pro jedno snadné, může být pro druhé obtížné. Rodiče bývají největšími znalci svých dětí a dokážou rozeznat, co je pro ně normální a co je naopak nezvyklé. Pokud cítí, že dítě potřebuje více podpory, měli by dát na svůj instinkt, situaci řešit a co nejdříve vyhledat odborníky.

Na začátku vyučování ke mně ke katedře přichází žákyně s lehce agresivním tónem: „Na třídních schůzkách jste mi napsal za pět a to nemůžete.“ Klidně jí odpovídám: „Podle tónu hlasu, s kterým ke mně hovoříte, jestli tomu rozumím, se vám to nelíbí.“ Dívka odpovídá o něco klidněji: „Ne, to se mi nelíbí.“

Pro dospívající je typické, že se snaží řešit si své věci sami. Psychické obtíže jsou ale i pro dospělého člověka často balvanem na cestě, který nedokáže odvalit sám. Je proto důležité dát dítěti zprávu, že na své těžkosti není samo a že je v pořádku říct si o pomoc.

Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí jsou ty, které vyrůstají v rodinách s omezenými ekonomickými, sociálními a vzdělávacími možnostmi. V průběhu edukačního procesu tak čelí mnoha výzvám a překážkám, které jim znesnadňují vzdělávání. Pokud jsou tyto děti identifikovány již před nástupem do základní školy, je možné jim i jejich rodině poskytnout podporu, která může pozitivně ovlivnit jejich budoucí vzdělávací dráhu.

Na konci loňského školního roku se na nás obrátila pedagožka ze základní školy s následující potíží – přicházejí za ní rodiče žáků, kteří se nechtěli vrátit do školy, trápí se v ní více než jindy, jsou plačtiví, ztrácí zájem o cokoliv, mluví o sebevraždě, přestávají jíst. Pedagožka si za dvacet let své kariéry na takovou „úrodu“ psychických obtíží nepamatuje a domnívá se, že jde zejména o následek koronaviru a s ním spojených opatření.