Terapie

Úkolem školy bylo, je a bude vzdělávat žáky. I podle školského zákona je hlavním cílem učitelů a všech ostatních pedagogických pracovníků při práci s žáky „rozvoj osobnosti člověka“ a jejich „získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání“.1) Zároveň ale platí, že žádná škola není ostrovem odděleným od okolního světa, naopak, okolní svět vždy ovlivňuje práci škol a práce škol má zase vliv na okolní svět. Ve společnosti, jejíž jsou školy součástí, a v životě dětí, které do škol chodí, existuje celá řada problémů, na něž školy musí reagovat – například posílením sociální role školy prostřednictvím sociálních pedagogů nebo podporou duševního zdraví žáků s pomocí kvalifikovaných terapeutů.

Slyšeli jste o terapii pohádkou? Mohlo by se zdát, že jde o záhadný pojem, a jeden rodič se mě dokonce zeptal, jestli to znamená „majznout dítě knížkou po hlavě“ – ale to rozhodně ne! V tomto článku si vysvětlíme, co přesně terapie pohádkou obnáší a jak s ní pracovat ve třídě plné předškoláků. Ukážeme si, jak mohou příběhy nejen bavit, ale i pomáhat dětem překonávat jejich každodenní překážky a zvládat emocionální zatížení.

Pokud se o přírodu nebudeme starat, nebude v příštích desetiletích z čeho čerpat. Právě proto se Ondřej Mráz rozhodl realizovat edukativní semináře a přednášky pro děti základních a středních škol zaměřené na pochopení a ochranu přírody. Mimo to školí i pedagogy v rámci akreditovaného doplňkového studia, organizuje letní příměstské tábory na témata spojená s ochranou přírody a realizuje programy pro otce se syny ve volné přírodě. Proč se rozhodl jít touto cestou a co ho inspirovalo? Nejen na to jsme se Ondřeje zeptali.

Příběh Sociální kliniky se začal psát v roce 2014, a to jako projektu Českého institutu biosyntézy. Dámy Barbora Janečková a Yvonna Lucká založením Sociální kliniky reagovaly na složité podmínky v českém prostředí, kdy terapie placená ze zdravotního pojištění nebyla a stále není dostupná v takové míře, v jaké je nezbytná. Počet potřebných stále převyšuje časové možnosti terapeutů, kteří jsou hrazeni ze zdravotního pojištění.

Už od dětství jsem milovala zvířata a zejména psy. Když jsem v období středoškolských studií zjistila, že existuje zooterapie, mnoho mých referátů cílilo právě k tomuto tématu. Snila jsem o tom mít vlastního canisterapeutického psa.