Tento příspěvek byl dílem přednesen na konferenci k problematice elektronické bezpečnosti, pořádané Krajem Vysočina a nazvané „Prevence rizikového chování dětí a mládeže při užívání informačních a komunikačních technologií na základních a středních školách Kraje Vysočina“, která se konala dne 12. října 2011 v Jihlavě, a dílem byl přednesen na konferenci pořádané Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Jihlavě, pod názvem „Dětská kybernetická kriminalita a sociální sítě“, která se konala na témže místě ve dnech 13. a 14. října 2011. V posledních několika desetiletích došlo (a vlastně neustále dochází) k obrovskému pokroku a rozvoji v užívání informačních a komunikačních technologií (dále jen „ICT“). Tyto technologie pronikly do reality každodenního fungování společnosti. Zvláště pak internet1) či mobilní telefony2)jsou (podle některých mnohdy) nepostradatelnými nástroji, které nám zjednodušují, zrychlují a zefektivňují řadu lidských činností.
Odvrácenou stránkou výhod ICT je tzv. kybernetická kriminalita
(někdy zvaná kybernalita3), dále jen „KK“). Její
nebezpečnost spočívá především v tom, že se děje prostřednictvím tzv. kyberprostoru
4)
či v něm. Při pátrání v kyberprostoru selhávají klasické standardizované metody policejních (kriminalistických) činností.
KYBERNETICKÁ KRIMINALITA
Např. T. Gřivna5) uvádí taxonomii trestných činů KK ve smyslu Úmluvy Rady Evropy, o počítačové kriminalitě z 8. listopadu 2001. Tyto aktivity dělí do čtyř skupin:
trestné činy proti důvěrnosti, integritě dostupnosti počítačových dat a systémů, spočívající v(e):
neoprávněném přístupu,
neoprávněném zachycení informací,
zásazích do dat,
zásazích do systému,
zneužití zařízení;
trestné činy související s počítači
a spočívající v(e):
falšování údajů souvisejících s počítači,
podvodech souvisejících s počítači;
trestné činy související s obsahem, tj. s dětskou pornografií;
trestné činy související s porušením autorského práva a práv příbuzných autorskému právu.
Pro účely tohoto článku jsem zvolil jinou (podle mého názoru přehlednější) stratifikaci KK, a to obecné formy KK a specifické formy KK (útoky na lidskou důstojnost).
Obecné formy KK
porušování autorských práv,
šíření závadového obsahu,
cybersquating (nelegální obsazení domu – protiprávní registrace či užívání doménového jména – v současné době je tato oblast regulována),
DoS útoky („denial of service“ – útok s cílem odepření/potlačení služby > zahlcení PC > jeho zpomalení),
hacking (neoprávněný průnik do systémů),
cracking (obcházení ochranných prvků),
phreaking (snaha o co nejlevnější uskutečňování telefonických hovorů),
spam (nevyžádaná zpráva),
phishing (proces zachytávání důvěrných dat za účelem svévolného odčerpávání finančních prostředků z bankovních účtů),
malware (složenina slov z latiny: malicious – zákeřný, software – funkční),
adware („advertising supported software“ – software podporující obtěžující reklamu; dále sem řadíme programy monitorující údery uživatele na klávesnici, programy, jež připojí uživatele internetu bez jeho vědomí a důvodem jsou draze placené služby),
spyware (složenina slov z latiny: spy – špion, software; získávání statistických dat – např. počet navštívených webových stránek podle IP adres),
viry (i tzv. počítačové červy – worm),
trojské koně,
Nigerijský typ (tzv. nigerijské dopisy)6).
Specifické formy KK – útoky na lidskou důstojnost
kyberšikana
(Podle čl. 1 odst. 1 metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy
K prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, sp. zn. 24 246/2008-6, je šikanováním jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, příp. skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, krátkých textových zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti.),
sexting
(„sex“ a „textování“) – rozesílání zpráv, fotografií či videí se sexuálním podtextem,kybergrooming
(„kyberkrášlení“) – manipulace oběti s cílem ji donutit k osobní schůzce za účelem sexuálního styku či fyzického napadení,kyberstalking
(„stopování“, „lovení“).K některým důsledkům dětské kyber(krimi)nality
V níže smyšleném příběhu se pokusím (tak trochu zjednodušeně) demonstrovat průběh řízení a použití trestních a civilních sankcí při spáchání tzv. sextingu. V dané kauze však záleží na celé řadě proměnných, kterými mohou být např. věk pachatele a oběti.
Tyto proměnné mají vliv na kvalifikaci jednání a na věcnou příslušnost (tedy na to, který orgán, zda na úrovni okresu či kraje, bude věc dokumentovat, zpracovávat a meritorně rozhodovat).
Popis skutkových událostí
Teprve čtrnáctiletý hoch blíže nezjištěné dny v měsíci dubnu 2010 v P. nejprve nafotil v choulostivých situacích poškozenou L. V., a to s jejím předchozím souhlasem, zejména svlečenou ve sprše. Následně s úmyslem se poškozené L. V. pomstít, s vědomím toho, že L. V. má psychické problémy, s nimiž se léčila u specialisty a v důsledku kterých se v nejméně dvou případech pokoušela předávkovat léky, tyto fotografie vyvěsil na sociální síti internet, kde k němu měli volný přístup spolužáci poškozené, přičemž nevyhověl naléhání poškozené, aby se svého jednání zdržel, jinak že skočí z mostu, což učinila dne 5. 5. 2010 kolem 14.00 hod., neboť nejen že fotografie na internetu ponechal, navíc k nim přidal nelichotivé komentáře, poškozená si skokem z mostu způsobila zranění neslučitelná se životem, kterým posledně uvedený den kolem 14.15 hod. podlehla.
Orgán činný v trestním řízení, kterému byla událost nahlášena, musí nejprve jednání pachatele posoudit podle trestněprávních předpisů. V úvahu připadá subsumce (podřazení) pod ustanovení § 144 trestního zákoníku7)(účast na sebevraždě), které zní následovně:
(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 na dítěti nebo na těhotné ženě.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě stižené duševní poruchou.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 na dítěti nebo na těhotné ženě.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě stižené duševní poruchou.
Místní příslušnost orgánů činných v trestním řízení
K dozoru je místně příslušný státní zástupce státního zastupitelství8), v jehož obvodu osoba mladší 15 let, proti které je řízení vedeno, (popř. mladistvý).
bydlí, a nemá-li stálé bydliště, státní zástupce státního zastupitelství, v jehož obvodu
se zdržuje
nebopracuje; nelze-li žádné takové místo zjistit, je příslušný státní zástupce státního zastupitelství, v jehož obvodu byl čin jinak trestný
spáchán.
Byl-li čin spáchán mimo území České republiky (anebo v tzv. kyberprostoru), koná řízení státní zástupce státního zastupitelství, v jehož obvodu
čin vyšel najevo, tedy ten, kterému byl oznámen.
Dojde-li v průběhu přípravného řízení ke změně stálého bydliště pachatele nebo místa, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje, příslušnost státního zástupce k dozoru se nemění, nejde-li o odnětí a přikázání věci. Státní zástupce před podáním návrhu příslušnému soudu posoudí svou místní příslušnost a případně věc postoupí státnímu zástupci příslušnému.
Příslušnost platí i pro řízení před soudem, nezmění-li se věcná příslušnost státního zástupce, popř. nebyla-li věc postoupena nebo přikázána jinému soudu.
Pro úplnost (či proto, že pachateli shora popsaných útoků na lidskou důstojnost mohou být i dospělí a děti školou povinné pak oběťmi) si dovolím učinit ještě poznámku k místní příslušnosti v trestních věcech osob starších 18 let. U nich je situace poněkud odlišná, ač zdánlivě podobná. Rozdíl je v tom, že u osob mladších 18 let je primárním hlediskem pro určení místní příslušnosti orgánů činných v trestním řízení místo jejich pobytu.
Podle § 18 odst. 1 trestního řádu9), řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Citovaný § 18 trestního řádu tedy uvádí tři aspekty, podle nichž se určuje místní příslušnost. Tyto tři aspekty jsou vzájemně v tzv. poměru subsidiarity.
Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Zde lze totiž nejlépe a nejrychleji objasnit trestnou činnost a zpravidla tu bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Místem, kde byl trestný čin spáchán (forum delicti comissi), je místo, kde byl vykonán trestný čin, tj. především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Zdržoval-li se pachatel při pokračujícím trestném činu nebo při činu, jehož objektivní stránka vyžaduje ze strany pachatele vykonání více aktů, postupně na více místech, je místem spáchání trestného činu každé takové místo, kde se zdržoval a páchal trestnou činnost.
Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li trestný čin spáchán v cizině, je příslušnost určena podle
místa, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje (forum loci). Tato hlediska jsou navzájem rovnocenná.
Ze slov
„...koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje...“
plyne, že
rozhodující pro určení příslušnosti podle těchto hledisek je moment vedení trestního řízení, popř. postup před zahájením trestního řízení
(nikoli např. místo pobytu pachatele k okamžiku spáchání trestného činu).Policejní orgán
(event. jiný orgán činný v trestním řízení10)),
v jehož obvodě trestný čin vyšel najevo (forum scientiae), je příslušný teprve v tom případě, když není možné uplatnit žádné z předchozích hledisek.
Za místo, kde trestný čin vyšel najevo, se považuje podle praxe místo, kde se některý z orgánů činných v trestním řízení dozvěděl, že byl spáchán trestný čin. Pojem vyšel najevo není vázán na okamžik zahájení trestního stíhání, ale mělo by to být místo, kde se poprvé některý z orgánů činných v trestním řízení dozvěděl o spáchání trestného činu.
Státní zástupce v prověřování
Státní zástupce11):
postupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné okolnosti případu
a byly opatřeny dostatečné podklady pro podání návrhu státního zástupce na zahájení občanského soudního řízení v těchto věcech (za tímto účelem lze využívat součinnosti s orgánem sociálněprávní ochrany a s Probační a mediační službou);zjišťuje podmínky pro podání návrhu na zahájení řízení o uložení opatření dítěti;
dbá, aby v průběhu prověřování byly zjištěny i podklady potřebné pro uplatnění některého opatření podle § 93 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
Druhy opatření podle § 93 zákona o soudnictví ve věcech mládeže
Mezi druhy opatření, která lze uložit dítěti mladšímu 15 let, jež se dopustí činu jinak trestného, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření, patří:
výchovná povinnost,
výchovné omezení,
napomenutí s výstrahou,
zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče,
dohled probačního úředníka,
ochranná výchova,
ochranné léčení.
Civilně-právní následky
Podle § 422 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky;
společně a nerozdílně
s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.Podle odstavce druhého citovaného ustanovení se ten, kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že náležitý dohled nezanedbal. A konečně podle odstavce třetího, vykonává-li dohled organizace (v tomto případě např. škola či školské zařízení, správně má být: právnická osoba), její pracovníci(správně má být: zaměstnanci) dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovně-právních předpisů není tím dotčena.
Jestliže se škůdce uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli (§ 423 občanského zákoníku).
Odpovědnost nezletilých je odvislá od jejich volní a rozpoznávací schopnosti v době způsobení škody.
Chybí-li jedna ze složek, není dotyčná osoba odpovědná a namísto ní odpovídá za škodu ten, kdo měl v té době povinnost vykonávat nad ní dohled (srov. však § 422 odst. 2 občanského zákoníku).Mezi povinné osoby, které vykonávající dohled, se standardně řadí:
rodiče,
osvojitelé,
jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy,
poručníci,
pěstouni,
ústav, do jehož výchovy bylo dítě svěřeno.
Jde-li o náhradu škody, tak podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Ministerstvo zdravotnictví stanovilo v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění č. 50/2003 Sb., výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.
Za škodu usmrcením
náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a tomanželovi nebo manželce 240 000 Kč,
každému dítěti 240 000 Kč,
každému rodiči 240 000 Kč,
každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.
Na tomto místě lze upozornit na změnu trestního řádu, provedenou zákonem č. 181/2011 Sb., ve znění účinném od 1. července 2011. Podle důvodové zprávy je cílem novely umožnit, aby o
náhradě nemajetkové újmy
12) – shodně jako o náhradě majetkové škody – mohlo být rozhodnuto již v průběhu trestního řízení a aby předmětem adhezního řízení mohly být rovněž nároky poškozeného vyplývající z toho, že se trestným činem na jeho úkor pachatel bezdůvodně obohatil. Pokud by se přiznání těchto nároků stalo součástí trestního řízení, mělo by to výchovný efekt na pachatele, ale současně, a to především, by to mělo pozitivní vliv na poškozeného.Adhezní řízení v podstatě nahrazuje občansko-právní řízení, v němž by jinak byl nárok na náhradu škody či jiné újmy nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatňován. Při rozhodování v adhezním řízení je tak nutno respektovat hmotně-právní ustanovení zvláštních předpisů, na kterých je uplatněný nárok založen a jimiž se také řídí.
Výše nároku na náhradu nemajetkové újmy, pokud o ní bude soud rozhodovat v adhezním řízení, bude určena soudem na základě výsledku dokazování v řízení před soudem, přičemž poškozený bude mít povinnost uvést, z jakých důvodů a v jaké výši nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatňuje.
Při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy se navrhuje postupovat shodně jako při rozhodování o náhradě majetkové škody. Pokud tedy bude pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní stíhání, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občansko-právních. Na řízení ve věcech občansko-právních odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti. Obdobně to platí i pro případy, kdy předmětem adhezního řízení bude nárok poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení.
Popsanou novelou dochází k posílení práv poškozených, kteří budou moci dosáhnout již v rámci trestního řízení úplné satisfakce a vyrovnat se tak s nepříznivými následky trestného činu, čímž bude odstraněn určitý dlouhodobě pociťovaný deficit právní úpravy.
Z téhož důvodu se přiznávají poškozeným, kteří trestným činem utrpěli nemajetkovou újmu nebo na jejichž úkor došlo k bezdůvodnému obohacení, i další práva, kterými disponují v současné době poškození, kterým byla způsobena „pouze“ majetková škoda.
Též zákon o rodině13) traktuje adekvátní opatření, která mohou být reakcí na negativní chování dětí.
Tak podle § 43 odst. 1 zákona o rodině, vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může
soud, neučinil-li tak
orgán sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření:
napomene
vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu;stanoví
nad nezletilým
dohled
a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti;uloží
nezletilému
omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.
Ve vážnějších případech, tj. tehdy, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit,
může soud nařídit ústavní výchovu
nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Je-li to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela (§ 46 zákona o rodině).MÍSTO ZÁVĚRU
Dětská kyber(krimi)nalita a kriminalita páchaná dospělými má některé společné i odlišné rysy. Právě pro specifikum odlišnosti je problematika dětí upravena ve zvláštních zákonech (viz zákon o soudnictví ve věcech mládeže, občanský soudní řád atd.). Tyto zvláštní právní předpisy poněkud důsledněji zvýrazňují význam vyvíjející se osobnosti s akcentem na dosažený intelektuální, etický a sociální vývoj dítěte, které se činu dopustilo. U dětí mladších 15 let je pak důležité vážit i povahu deliktu.
Na první pohled neškodné „legrácky“ páchané telekomunikačními (elektronickými) prostředky mnohdy vyjadřující spíše nezájem dospělých, sice to nelze schvalovat a opomíjet, není však vhodné je řešit prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. Totéž by snad mohlo být řečeno např. o šikaně. Ovšem její důsledky, a to ať způsobované osobně či prostřednictvím elektronických prostředků, jsou postupem času nedozírné, nemá-li její páchání tzv. epizodický charakter.
Ne každému dítěti je dáno, aby vyrůstalo v podnětném sociálním a kulturním prostředí, jež by mu mělo předávat vhodné mravní hodnoty. Pro zmírnění či eliminaci protiprávního jednání u takového asociálního a delikventního dítěte (trestně neodpovědného nezletilého), tedy u takového, u něhož (ať z objektivního či subjektivního důvodu) selže orientační rodina14), je nezbytná odborná spolupráce, kterou představují především učitelé, psychologové, úředníci Probační a mediační služby, policisté, státní zástupci a soudci. Snahou všech uvedených subjektů by mělo být co nejrychlejší projednání věci a uložení adekvátního opatření, je-li v tu chvíli jeho aplikace nezbytná.
POUŽITÉ A DOPORUČENÉ ZDROJE
DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASÍKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol.
Občanský soudní řád.
Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1108 s. ISBN 978-80-7357-460-4FENYK, J.
Veřejná žaloba. Díl první: Historie, současnost a možný vývoj veřejné žaloby.
Příručka Ministerstva spravedlnosti České republiky - svazek 62. Ed.: Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001.JIROVSKÝ, V. Kybernetická kriminalita. Nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. 284 s. ISBN 978-80-247-1561-2
GŘIVNA, T., POLČÁK, R. et al.
Kyberkriminalita a právo.
Vydání první. Praha: Auditorium, s. r. o., 2008. 220 s. ISBN 978-80-903786-7-4KINDL, M.; ŠÍMA, A.; DAVID, O. Občanské právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7380-098-7
KOLOUCH, J. Kyberkriminalita (trestně právní a kriminalistické aspekty). (Disertační práce) Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2010. 236 s.
MATIAŠKO, M. Nad povahou přípravného řízení ve věcech dětí mladších patnácti let a k absenci právní pomoci v tomto řízení. In Trestní právo, roč. XII.,č. 3/2008. Praha: LexisNexis CZ, s. r. o., 2008. s. 24-30.
NAUMANN, F. Dějiny informatiky: od abaku k internetu. Praha: Nakladatelství Academia, 2009. 422 s. ISBN 978-80-200-1730-7
PAVLÍČEK, V.; HŘEBEJK, J. Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. 1. díl. Ústavní systém. 2. doplněné a podstatně rozšířené vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 1998, 772 s. ISBN 80-7201-110-3
PAVLÍČEK, V. a kol. Ústava a ústavní řád České republiky.Komentář. 2. díl. Práva a svobody. 2. doplněné a podstatně rozšířené vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 1999, 975 s. ISBN 80-7201-170-7
PETRÁK, M.
Dětská kriminalita ve světle právních následků.
In Dětská kybernetická kriminalita a sociální sítě. Sborník příspěvků z konference. Jihlava: Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Jihlavě. s. 38-56. ISBN 978-80-260-0723-4ŠÁMAL, P.; RŮŽIČKA, M.; NOVOTNÝ, F.; DOUCHA, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 1997, 991 s. ISBN 80-7179-087-7 http://www.beck-online.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Mobiln%C3%AD_telefon
1 Na podzim roku 1985 čítal internet pouhých 2 000 počítačů, za sedm let jich bylo přes milion. Přehled připojení jednotlivých zemí k internetu je uveden na s. 357 v publikaci NAUMANN, F.
Dějiny informatiky: od abaku k internetu.
Praha : Nakladatelství Academia, 2009.2 Mobilní telefony mají dlouhou historii, vynález bezdrátové telefonie spadá již do konce 19. století. Počátek jejich hospodářského využití a masového prodeje potom nastal v 50. letech 20. století v USA, v průběhu 70. let nastal prodej mobilních telefonů jako zcela samostatných a skutečně přenosných přístrojů. Díky nižším zaváděcím nákladům a rychlejšímu rozmístění případných nutných pozemních technologií se mobilní sítě dokázaly rychleji rozšířit po světě a předstihly růst a následně i rozšíření pevné telefonie. (Více na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mobiln%C3%AD_telefon)
3 Srov. JIROVSKÝ, V.
Kybernetická kriminalita. Nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství
. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007, s. 16.4 V. Jirovský hovoří též o páté dimenzi života společnosti. Ibidem.
5 GŘIVNA, T., POLČÁK, R. et al.
Kyberkriminalita a právo
. Vydání první. Praha: Auditorium, 2008, s. 111.6 Pro zvídavější čtenáře se zájmem o detailnější informace o jednotlivých útocích obecných forem kybernetické kriminality odkazuji na disertační práci JUDr. Jana Koloucha, PhD., s. 44-49.
7 Viz zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
8 Soustava státního zastupitelství (dále jen „SZ“) je v České republice čtyřstupňová. Tvoří ji Nejvyšší SZ se sídlem v Brně, vrchní SZ v Praze a Olomouci. Do obvodu
Vrchního SZ se sídlem v Praze
patří Městské SZ v Praze a Krajská SZ v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem a v Hradci Králové. Do obvodu
Vrchního SZ se sídlem v Olomouci
patří obvody Krajských SZ v Brně a v Ostravě.
Městske SZ v Praze
vykonává v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního zastupitelství. Nejnižším článkem jsou okresní SZ. Jejich působnost v hlavním městě vykonává deset obvodních státních zastupitelství. V obvodu města Brna pak tuto působnost vykonává Městské SZ v Brně. Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů. Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.9 Viz zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
10 Mezi orgány činné v trestním řízení dále řadíme státního zástupce a soud.
11 Státním zástupcem může být jmenován: a) státní občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, b) je bezúhonný, c) ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, d) získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, e) úspěšně složil závěrečnou zkoušku, f) jeho morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, g) a souhlasí se svým jmenováním do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství. Státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou.
12 Nemajetkovou újmu definuje § 13 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení se fyzická osoba má právo zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle předchozí věty zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výši náhrady podle naposledy citované věty určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
13 Viz zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
14 Tj. rodina, v níž vyrůstá. Naproti tomu rodina prokreační je ta, kterou jedinec zakládá.