Jak k wellbeingu přistupují jinde: Nizozemsko

Nizozemské školství nemá jednotnou strategii podpory wellbeingu, každá obec vychází z potřeb místní komunity. Ze zákona nicméně školy mají povinnost žákům zajistit fyzicky, psychologicky a sociálně bezpečné prostředí. Stav povinně monitorují prostřednictvím dotazníků wellbeingu a v případě špatných výsledků jsou povinny jednat. Data z těchto dotazníků zároveň poskytují školní inspekci, která v této oblasti funguje jako kontrolní i podpůrný orgán.

Nizozemské školství je stejně jako školství české značně decentralizované, s vysokou mírou autonomie škol. I když nizozemské ministerstvo školství nepředepisuje v rámci tohoto decentralizovaného systému jednotnou strategii podpory wellbeingu, neznamená to, že by školy neměly povinnost se wellbeingu systematicky věnovat. Stát se soustřeďuje na vytváření podmínek a poskytování podpory, která školám (a také obcím) pomáhá rozvíjet jejich vlastní strategie korespondující s na místními podmínkami a potřebami. Bez ohledu na zvolený přístup jsou pak školy ze zákona zodpovědné za výsledek, tedy za to, že se žáci cítí ve škole v bezpečí.

Rámec pro strategie na úrovni obcí, ale i škol představuje souhrn zdravotní politiky státu, který vydává nizozemská obdoba českého ministerstva zdravotnictví; v něm jsou vždy popsány hlavní strategie a témata pro další čtyři roky. Téma duševního zdraví a zdravého psychického vývoje dětí a mládeže je v zdravotní politice země akcentováno – v aktuálním dokumentu pro roky 2020–2024 je například věnována pozornost zdraví a tlaku na výkon v souvislosti s vlivem sociálních médií.

Odpovědnost za implementaci ale leží z větší části na obcích, jejichž politika v této oblasti vychází z místních potřeb (a prostředků, které mají k dispozici). Samy školy ze zákona zodpovídají za to, že pro své žáky zajistí fyzicky, psychologicky i sociálně bezpečné prostředí – co to znamená, to musí mít každá z nich popsáno, každá škola má také určeného zaměstnance, který je za dodržování zásad bezpečného prostředí zodpovědný.

Státní správa nabízí podporu při tvorbě těchto lokálních strategií prostřednictvím specializovaných organizací. Jedním z principů, na kterých přitom staví, je důraz na evidence-based přístupy (například v oblasti prevence šikany je to využívání vyzkoušených a prokazatelně účinných programů).

Jak se daří bezpečné prostředí a wellbeing ve školách vytvářet, je sledováno na několika úrovních. Na úrovni školy mezi používané nástroje patří evaluační dotazník – ten je určen nejen pro žáky, ale také pro učitele. Dotazníky každé dva roky distribuuje ministerstvo školství a data z něj školy povinně předávají školní inspekci. Pokud výsledky nejsou dobré, škola má povinnost stav napravit. Inspekce data nejen kontroluje, ale přímo intervenuje ve školách, kterým se v tomto ohledu nedaří.

Wellbeingu žáků věnují průběžně pozornost učitelé, kteří mají v případě potřeby k dispozici řadu specialistů včetně sociálního pracovníka (ten je na částečný úvazek zaměstnán v téměř každé škole). Specifická je pro nizozemský přístup k wellbeingu role tzv. inspektora důvěry (confidential inspector). Jde zaměstnance školní inspekce, na kterého se mohou žáci a rodiče nebo učitelé obracet v případě závažného ohrožení násilím nebo v případech diskriminace. Konkrétního inspektora důvěry má přidělena každá škola, pomoc poskytuje přímo, nebo ji zprostředkovává.

Publikace Kateřiny Novotné je volně k dispozici zde: partnerstvi2030.cz/wellbeing-ve-vzdelavani-analyza-vybranych-zahranicnich-vzdelavacich-systemu/.

je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, , emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život. (definice pracovní skupiny Wellbeing, Partnerství pro vzdělávání 2030+).