Syndrom vyhoření a jeho prevence
Vydáno:
Syndrom vyhoření (také „burnout“, vyhasnutí, totální ztráta energie, ztráta profesionálního nebo osobního zájmu atd.) poprvé popsal H. Freudenberger v roce 1975. Stav vyhoření můžeme jednoduše definovat jako extrémní nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie (fyzické, psychické, emocionální). Při opakovaném, dlouhodobém nebo extrémním výdeji bez doplnění vydané energie (investice) dochází k maximálnímu vyčerpání organismu, které je doprovázeno silným poklesem výkonnosti, psychické odolnosti a zájmu o vše kolem a různými dalšími psychickými a psychosomatickými obtížemi.