Již od roku 2000 se Česká republika pravidelně zapojuje do mezinárodního šetření PISA, které sleduje úroveň čtenářských, matematických a přírodovědných dovedností u patnáctiletých žáků. Poslední cyklus šetření PISA byl realizován v roce 2018 a jeho součástí bylo také sledování konceptu nastavení mysli žáků. Mezinárodní výsledky k této problematice byly publikovány ze strany OECD na jaře 2021 a následně Česká školní inspekce zpracovala sekundární analýzu ve vztahu k českému prostředí. V ní naznačujeme, do jaké míry u českých žáků převažuje tzv. růstové myšlení 1)
a zda žáci s růstovým myšlením dosahují lepších výsledků ve čtenářských dovednostech ve srovnání se svými vrstevníky s tzv. fixním způsobem uvažování
2) . Sekundární analýza je k dispozici na www.csicr.cz; následující text shrnuje několik vybraných zjištění.
Co je růstové a fixní myšlení
Růstové myšlení představuje koncept rozvíjený v posledních několika dekádách na poli psychologických a pedagogických věd. V ucelené podobě byl koncept představen americkou psycholožkou Carol S. Dweckovou, která ve své knize
Nastavení mysli: nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál
3) představuje, jaké dopady může mít právě nastavení mysli na učení žáků. Výchozí otázkou je, proč se některým lidem daří rozvíjet svůj potenciál lépe než jiným. Odpověď nachází autorka ve způsobu, jakým lidé nahlížejí na své základní vlastnosti a na svoji schopnost tyto vlastnosti aktivně rozvíjet a kultivovat. Za tímto účelem Dwecková zavádí pojmy růstové a fixní myšlení. Lidé disponující růstovým myšlením jsou přesvědčeni, že s vynaložením dostatečného úsilí a vytrvalosti může každý jedinec cíleně zlepšovat svoje dovednosti, rozvíjet svůj talent a zvyšovat svůj potenciál. Lidé s fixním myšlením naopak považují základní vlastnosti jedince za vrozené a jednou provždy dané4).Převaha růstového nebo naopak fixního uvažování do značné míry určuje, jak žáci přistupují ke svému vzdělávání a k rozvoji své osobnosti. Pokud žák věří, že disponuje určitou mírou schopností a dovedností, které jsou mu danéa geneticky předurčené, bude obtížněji nalézat motivaci pro vytrvalé učení, zejména ve chvíli, kdy narazí na nějaké překážky. V centru jeho úsilí bude převládat snaha přesvědčit okolí o svých stávajících dovednostech, které se bude snažit demonstrovat na úkolech, v nichž si bude jistý (bude volit spíše snadnější úkoly). Protože jeho další učení bude limitováno strachem chybovat, nebude se pouštět do obtí