Postup v odměňování učitelů od 1. ledna 2009

Uvedená problematika má dvě roviny – mzdově účetní a pracovněprávní. V tomto příspěvku se budu soustředit jen na pracovněprávní stránku věci, z čehož ale jednoznačně vyplývá i správný postup mzdové účtárny.

Pro vznik nároků z pracovněprávního vztahu je třeba jednoznačně odvozovat od evidence pracovní doby. Samotná evidence pracovní doby vedená podle § 96 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pak je pouze výsledkem (konkrétním naplněním) rozvržení pracovní doby pedagogického pracovníka. Proto je třeba uvést některé zásady a souvislosti, jež vznikají právě při rozvržení pracovní doby pedagogů, a to právě v případě, že je sjednána kratší týdenní pracovní doba. Ke správnému postupu v takovém případě je třeba vzít v úvahu nejen obecná ustanovení zákoníku práce o pracovní době, ale také ustanovení § 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí.

Z ustanovení výše uvedených právních předpisů mj. vyplývá:

1. Členění pracovní doby

V ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 263/2007 Sb. je provedeno výslovně rozlišení dvou vzájemně souvisejících a neoddělitelných částí pracovní doby pedagogických pracovníků, a to na výkon přímé pedagogické činnosti a výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností.

Z tohoto členění vyplývá celá řada souvislostí:

a) Od výkonu přímé pedagogické činnosti nelze oddělit výkon prací souvisejících. To je důležité mj. právě v případech, kdy je s pedagogickým pracovníkem sjednána kratší týdenní pracovní doba, ale také např. když pedagogický pracovník vykonává práce na základě dohody o pracovní činnosti podle § 76 zákoníku práce. Často ředitelé škol podléhají iluzi, že v těchto případech stačí sjednat a rozvrhnout pouze pracovní dobu odpovídající přímé pedagogické činnosti v požadovaném rozsahu. Tedy např. sjednaná pracovní smlouva uzavřená s učitelem základní školy zní pouze na požadovaných 11 vyučovacích hodin týdně. Jenže v tomto případě je nutné zahrnout do celkové týdenní pracovní doby i práce související s přímou pedagogickou činností, takže celkový rozsah týdenní pracovní doby není 11, ale 20 pracovních hodin týdně. Je zřejmé, že ředitel školy a školského zařízení vychází z potřeby určitého počtu hodin přímé pedagogické činnosti, kterým řeší neobsazený kratší pracovní úvazek. Pak je ale ve vztahu k výše uvedenému správný jedině takový postup, kdy vzájemný poměr požadovaného (nižšího) počtu hodin přímé pedagogické činnosti a celkového týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti dané právním předpisem pro konkrétní pedagogickou profesi promítne stejným způsobem i do odpovídajícího počtu hodin prací souvisejících s přímou pedagogickou činností a tím i do celkové sjednané týdenní pracovní doby.

Příklad:

Jestliže potřebuje ředitel základní školy obsadit úvazek právě 5 vyučovacích hodin, je vzájemný poměr 5/22 vyjádřen číslem 0,23. Pak je celková sjednaná týdenní pracovní doba vyjádřena poměrem: 0,23 x 40 = 9 hodin.

b) Výše uvedené neoddělitelné spojení dvou částí pracovní doby pedagogického pracovníka je důležitým argumentem pro řešení souvislostí s rozvržením pracovní doby (viz dále), kdy je nade vší pochybnost, že pracovní doba pedagogického pracovníka není tvořena pouze výkonem přímé pedagogické činnosti, ale tvoří ji ze značné části i práce další. Uvnitř pedagogické obce jistě není třeba zdůrazňovat, že právě tato okolnost je zásadním argumentem proti neoprávněným kritikám, že pedagogičtí pracovníci mají kratší pracovní dobu, než ostatní zaměstnanci.

2. Rozvržení pracovní doby

Ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb. ukládá řediteli povinnost v rámci rozvržení pracovní doby rozvrhnout také přímou pedagogickou činnost. To má svoji důležitost zejména ve vztahu k řešení nároků zaměstnance spojených s výkonem přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah (tzv. nadúvazkové hodiny). Připomínám ale znovu, že nedílnou součástí rozvrhu pracovní doby pedagoga do směn musí být vedle rozvrhu přímé pedagogické činnosti také rozvržení prací souvisejících s touto přímou pedagogickou činností. Jak jsem již poukázal, obě části pracovní doby jsou od sebe neoddělitelné a tvoří její součást. Proto právo zaměstnance, definované ustanovením § 13 odst. 3 zákoníku práce (jde o právo na rozvržení pracovní doby před zahájením páce), musí být realizováno i vůči této druhé části jeho pracovní doby. Je zřejmé, že v případě pracovní doby rovnoměrně rozvržené do pěti pracovních směn trvajících vždy po osmi hodinách celkem, není třeba provádět nějaké speciální rozvržení doby pro výkon prací souvisejících. Prostě jen doplňují každou pracovní směnu do požadovaných osmi hodin.

Úplně jiná je ale situace jednak u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby (např. u pedagogů pracujících v takových školských zařízeních, jako jsou domovy mládeže, dětské domovy apod.) a dále v situacích, kdy je se zaměstnancem sjednána kratší týdenní pracovní doba. Zejména v tomto případě přece vůbec není zřejmé, jaký rozvrh souvisejících prací vyplývá ze samotného rozvrhu přímé pedagogické činnosti. Na dále uvedených příkladech lze snadno dovodit, že pokud by ředitel školy a školského zařízení zůstal jen u rozvrhu přímé pedagogické činnosti, zůstane pedagogický pracovník v nejistotě a hlavně nebude naplněno jeho právo garantované ustanovením § 13 odst. 3 zákoníku práce.

S učitelem základní školy je sjednána kratší týdenní pracovní doba, a to právě na jednu polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Povinností ředitele školy tedy je rozvrhnout mu takto sjednanou týdenní pracovní dobu v rámci pracovního týdne. Ředitel školy pochopitelně začne rozvrhem jeho přímé pedagogické činnosti. Protože byla sjednána poloviční týdenní pracovní doba, je třeba rozvrhnout celkem 11 hodin přímé pedagogické činnosti. Dejme tomu, že bylo nutné (vzhledem k organizaci školy) soustředit těchto 11 hodin do dvou pracovních dnů. Pak bude jeho rozvrh hodin vypadat takto:

+----+---+
| Po | 6 |
| Út | 5 |
| St | 0 |
| Čt | 0 |
| Pá | 0 |
+----+---+

Jenže tím rozvržení pracovní doby skončit nemůže. Není zřejmé, ve kterých dnech a v jakém rozsahu je po učiteli požadován výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. Zde se pochopitelně nabízí celá řada variant (mj. s ohledem na rozvrh dohledů nad žáky, potřebu konzultací, porad atd.). Pro ilustraci uveďme dvě, do jisté míry krajní varianty řešení:

+----------+----------------+----------+----------------+
| Př. čin. | Souvisej. čin. | Př. čin. | Souvisej. čin. |
+----------+----------------+----------+----------------+
| Po       | 6 + 2          | Po       | 6 + 0          |
| Út       | 5 + 3          | Út       | 5 + 0          |
| St       | 0 + 4          | St       | 0 + 3          |
| Čt       | 0 + 0          | Čt       | 0 + 3          |
| Pá       | 0 + 0          | Pá       | 0 + 3          |
+----------+----------------+----------+----------------+

V prvním případě tedy rozvržením obou částí přímé pedagogické činnosti došlo k tomu, že pedagogický pracovník má pracovat pro svého zaměstnavatele jen tři pracovní dny v týdnu a v ostatní dny nemá žádnou pracovní povinnost, což se pochopitelně promítá do některých dalších pracovněprávních nároků – např. tyto dny nelze považovat za odpracované z hlediska nároku na dovolenou (§ 212 a násl. zákoníku práce), podobně je tomu i s nárokem na úhradu nákladů na závodní stravování v tyto dny (§ 3 odst. 4 vyhlášky č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodním stravování a jejich úhradě v PO zřízených ÚSC).

Ve druhém případě naopak zaměstnavatel rozhodl, že pro něj zaměstnanec pracuje všech pět pracovních dnů, z čehož lze mj. dovodit některé jeho pracovněprávní nároky (mj. právě nárok na úhradu nákladů na závodní stravování ve všech pěti dnech, a to opět podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 84/2005 Sb.) – samozřejmě pouze v případě, že v tyto dny bude zaměstnanec skutečně pracovat podle uvedeného rozvržení pracovní doby. Jiná situace by nastala např. při překážkách v práci na straně zaměstnance v tyto dny apod. Z uvedeného je tedy zřejmé, že rozvržení obou částí pracovní doby pedagoga může mít mnoho variant a nejméně v případech sjednané kratší týdenní pracovní doby je nutno toto rozvržení provést důsledně v obou částech pracovní doby.

Vyjdeme-li tedy z výše uvedeného příkladu, je zřejmé, že při evidenci skutečně odpracované pracovní doby nestačí vycházet pouze z rozvrhu přímé pedagogické činnosti (rozvrhu hodin). V evidenci pracovní doby se musí projevit, zda zaměstnanec skutečně ve stanovených dnech odpracoval celou jemu rozvrženou pracovní dobu (tedy 20 hodin za týden v rámci sjednané poloviční týdenní pracovní doby). Takže z evidence pracovní doby (té skutečně odpracované) pak vyplyne, zda tomuto zaměstnanci vzniknou v konkrétních dnech nějaké nároky. A právě tuto skutečnost bude moci zaměstnanec i zaměstnavatel ověřovat z evidence pracovní doby.

Provázání evidence pracovní doby se systémem výpočtu nároku na mzdu (plat) pak je poměrně snadné a logické, pokud respektuje vedení školy výše uvedené principy pro vedení evidence pracovní doby. Jestliže z evidence pracovní doby konkrétního zaměstnance vyplyne, že v určitém měsíci odpracoval celkový počet hodin, který odpovídá dohodnuté kratší pracovní době v jednotlivých pracovních týdnech, je nárok zaměstnance na plat za odpracovaný měsíc zcela v souladu jak s podmínkami dohodnutými v pracovní smlouvě, tak i se skutečností evidovanou výše uvedeným způsobem.

Z uvedeného je zřejmé, že existuje zásadní rozdíl mezi rozvržením pracovní doby a evidencí skutečně odpracované pracovní doby. Nelze tedy např. odbýt povinnou evidenci odpracované pracovní doby podle § 96 zákoníku práce poukazem na rozvržení pracovní doby provedené podle ustanovení § 82 zákoníku práce a § 3 odst. 3 pracovního řádu. Evidence odpracované pracovní doby podle § 96 zákoníku práce má povahu kontrolního dokumentu, zda původně rozvržená pracovní doba byla opravdu odpracována a v jakém rozsahu. Proto musí oba dokumenty existovat odděleně.

* § 13, 82, 96, 212 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

* § 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí.