Základní škola Zruč nad Sázavou se nachází nedaleko areálu zručského zámku. Město leží na konci Středočeského kraje zhruba 70 kilometrů od Prahy. Přesto ředitelka ZŠ Ivana Stará popisuje, že zažívají stejný efekt jako většina základních škol Středočeského kraje v prstenci kolem Prahy. Se silnými populačními ročníky se navíc může počet dětí ve třídě navýšit až na 34. V ZŠ Zruč nad Sázavou by ale spíše přikročili k rozdělení dětí do více tříd. Tam, kde je ve třídě kolem 30 dětí, se vždy snaží mít kromě asistenta pedagoga i tandemové učitele na předměty, jako jsou matematika a český jazyk. Aktuálně školu navštěvuje bezmála 500 dětí. Provoz školy zajišťuje 80 zaměstnanců, z nich přes 50 jsou pedagogičtí pracovníci.
Wellbeing by se měl prolínat vším, co se ve škole děje
Bc.
Klára
Červinková
mediální
aktivity Wellbeing ve škole a podpora pracovní skupiny Wellbeing v Partnerství pro vzdělávání 2030+„Někdo by mi mohl říct, že jsem už takový dinosaurus. Ve školství budu příští rok 30 let. Ale také jsem za tu dobu nabrala řadu zkušeností, vydala se mnohými slepými uličkami a poučila se z nich,“ říká Ivana Stará, která v ZŠ Zruč nad Sázavou také učí angličtinu, A dodává:
„Pedagogové by se měli celý život vzdělávat a reflektovat změny ve společnosti a skutečně připravovat děti na život v 21. století. Je tak jisté, že se povolání učitele musí proměňovat.“ Na konci loňského školního roku dokončila spolu se zástupkyní dvouletý program Ředitel Naživo.
Říkám si, že zaměření se na wellbeing a duševní zdraví u vás ve škole vychází nejen z potřeb dětí, ale i z povahy vaší osobnosti. Nebo se pletu?
Kdybych si měla vybrat mezi vedením školy, která je zaměřena primárně na výkon, a školou, která cílí na vztahy a klima, určitě bych si vybrala vedení té druhé. Vize ZŠ Zruč nad Sázavou zní: Učíme se pro život, s individuálním přístupem a důrazem na pozitivní vztahy. Ale cílení na duševní zdraví a wellbeing neznamená, že o něco děti nebo pedagogický tým přicházejí. Právě naopak! Sama na sobě si totiž jako ředitelka školy můžu ověřit, že když jsem pozitivně naladěná, tak dělám věci s chutí a zvládnu během dne odbavit mnohem více úkolů. Také se lépe vypořádávám s překážkami.
Chápu, že moji přirozeně optimistickou a veselou povahu nesdílí všichni. Proto mi přijde důležité dozvídat se od odbornic a odborníků z terénu o tom, jak se cítí děti s problémy v oblasti duševního zdraví.
Duševnímu zdraví žákyň a žáků u vás ve škole věnujete opravdu velkou péči. V červnu 2023 v ZŠ Zruč nad Sázavou dokonce finalizoval dvouletý pilotní projekt Duševní zdraví pro dětlink. Partnery projektu jsou Society for All, norské psychiatrické centrum pro děti a mládež Ostbytunet a Pedagogicko-psychologická poradna v Kutné Hoře. Úzce spolupracují s Eduzměnou Kutnohorsko, která v regionu intenzivně působí. Pilot byl úspěšný a pokračovat má dál. Zkušenosti z pilotního projektu mají být využity ve školách po celé České republice. Jeden ze dvou týmu sídlí u vás ve škole.
Interdisciplinární tým je složený ze sociálních pracovníků, psycholožek, speciálních pedagožek a zdravotní sestry, které supervizně doplňují dětský psychiatr (pedopsychiatr) a klinická psycholožka. Jde o podporu škol při vzdělávání dětí, které provází čím dál více problémů, nejen s ohledem na duševní zdraví. Týmy na Kutnohorsku fungují dva, jeden z nich sídlí u nás a druhý v partnerské ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře.
Řadu let u nás provozujeme školní poradenské pracoviště, kde máme speciálního pedagoga, psychologa, výchovného poradce, metodika prevence. Tedy na poměry českých škol poměrně nadstandard, ale přesto nastávaly situace, kdy děti potřebovaly podporu i mimo školu, rychlou diagnostiku a péči. Jenže chyběly nástroje, jak péči zrealizovat a zafinancovat. Týmy duševního zdraví toto umožnily a pro klienty zdarma. V regionu se týmům podařilo navázat funkční spolupráci nejen s většinou místních škol a Pedagogicko-psychologickou poradnou v Kutné Hoře, ale také s místními sociálními službami, Centrem krizové intervence, Centrem na podporu integrace cizinců a několika dalšími organizacemi, které podporují děti a jejich rodiny.
Na konci května 2023 jsme měli ke konci dvouletého pilotu projektu tiskovou konferenci v Kutné Hoře. I díky dotazům, které tam zazněly, jsme si uvědomili, jak bezbranné školy a jejich týmy občas v péči o duševní zdraví dětí jsou. V multidisciplinárním týmu duševního zdraví vzniká metodika, která školy navede, jak opečovat dítě s akutní úzkostí. Běžně se totiž k takovým dětem volá záchranka a ony pak často zbytečně končí hospitalizované v psychiatrických léčebnách. U nás ve škole je samozřejmostí, že takové děti zvládáme opečovat díky spolupráci Týmu duševního zdraví a školního poradenského pracoviště.
Můžete popsat, jak takové opečování probíhá?
Děti s akutními problémy způsobenými úzkostnou poruchou mohou pobýt samy (za dohledu dospělé osoby) v klidné, tiché místnosti a silné emoce zpracovat, mají podporu našeho týmu. A po odeznění akutní fáze se vrací zpět do výuky. Ve škole proto máme místnost, které říkáme Konzultovna. (Pozn. autorky textu: Je vybavená útulně, spíše jako multifunkční obytný prostor v bytě, včetně křesel, plyšáků a relaxačních pomůcek. Velmi příjemná je také tapeta v zelené barvě s přírodními vzory.)
Skvělé je také to, že díky tandemové výuce, kterou u nás na škole máme, a často i přítomnosti asistenta pedagoga ve třídě může být taková situace vyřešena bez dopadu na zbytek třídy. Někdy jsou ve výuce přítomní 3 nebo i 4 dospělí, to nám umožňuje, abychom ve třídě s 30 dětmi mohli výuku individualizovat a případné těžkosti konkrétního dítěte opečovat tak, aniž by byla zastavena výuka ve třídě. V tom vidím velký přínos pro všechny děti. Samozřejmě tím snímáme i velké břemeno ze samotných pedagogů, tak, aby se mohli naplno věnovat výuce.
Co vy osobně si z této spolupráce odnášíte?
Velmi na mě zapůsobilo, když mi odborníci z praxe popsali, jak se děti s duševními problémy mohou cítit. Například že dítě, které má úzkost, se cítí před vstupem do školy stejně, jako kdyby mě někdo nutil vstoupit do hořící budovy. Jsem přirozeně optimisticky naladěný člověk, který si pocity a prožívání dětí s duševními obtížemi špatně představuje. Já takové prožitky v životě nemám.
Stejně tak jsou pro mě důležité informace od OSPOD a terénních pracovníků o tom, v jakých podmínkách děti doma žijí. Například když jejich rodiče jsou v neustálém existenčním strachu, počítají každou korunu, na děti se tento tlak samozřejmě přenáší. Je proto naprosto pochopitelné, že dítě, které má starostí plnou hlavu, není v osm ráno hned připravené se učit a vstřebávat novou látku.
Častým argumentem „kritiků“ wellbeingu ve školách je, že děti příliš hýčkáme a místo odolnosti posilujeme jejich křehkost. A také třeba že předmět wellbeing už se do rozvrhu nevejde. Jak byste na takové výroky reagovala?
Wellbeing není něco samostatně stojícího. Je to všeprostupující věc, postoj, měl by se prolínat vším, co se ve škole děje. Wellbeing se týká těla, emocí, vztahů, duše i schopnosti se učit. Deprese bude dle WHO do roku 2030 nejrozšířenější nemocí s největším dopadem na zdraví a finance. Takže ještě máme pár let se na tuto situaci připravit.
To, že se děti i vyučující cítí dobře, není přece nic ochuzujícího. Jednotlivci tím o nic nepřicházejí. Naopak mají ty nejlepší podmínky pro to, aby se mohli vzdělávat. Budování dobrých vztahů a schopnost umět spolupracovat vnímám prostě jako základ spokojeného života.