Zahraniční výjezdy škol

Ředitelé škol často kladou dotazy, které zní takto: Má škola zajistit BOZ při zahraničním výjezdu, když jsou žáci ubytovaní v hostitelských rodinách? Pokud by se žákovi v době pobytu u hostitelské rodiny něco stalo, kdo je odpovědný za škodu?

Připomeňme, že dle § 29 odst. 2 školského zákona školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

Představme si zahraniční výjezd žáků školy, o kterém můžeme tvrdit následující:

Můžeme se však setkat i s takovou situací, kdy žáci školy vyjedou do zahraničí, avšak škola je pouze zprostředkovatelem mezi cestovní agenturou a jejími klienty. Podmínky výjezdu stanovuje cestovní agentura, přihlášku podává žák (resp. jeho zákonný zástupce) cestovní agentuře a nepřítomnost žáka ve škole je omluvena.

Je zřejmé, že první situace představuje zahraniční výjezd žáků, který je určitou formou vzdělávání poskytovaného školou. Proto škola v případě uvedeného výjezdu:

Naopak druhá situace nastiňuje aktivitu, která není zahraničním výjezdem školy. Proto BOZ v daném případě nezajišťuje škola, ale ten subjekt, který výjezd organizuje (např. cestovní agentura). Pokud by měl uvedený zahraniční výjezd současně znaky zahraničního školního pobytu (předmětem zájezdu je pobyt žáka u hostitelské rodiny v jiném státě; pobyt žáka v hostitelské rodině je spojen s pravidelnou návštěvou školy; pobyt v hostitelské rodině je ujednaný alespoň na dobu tří měsíců), je organizátor povinen zajistit i dohled nad žákem tak, jak to stanoví § 2545 občanského zákoníku.

Obecně lze konstatovat, že při zahraničním výjezdu školy je nutné zajistit BOZ žáků podle stejných principů jako při obdobném výjezdu v rámci ČR. To znamená, že škola zajišťuje BOZ po celou dobu trvání zahraničního výjezdu (24 hodin denně).

Dále to znamená, že škola zajistí BOZ žáků zejména:

Je zřejmé, že princip zajištění BOZ žáků při zahraničním výjezdu je stejný. Podmínky, za kterých zahraniční výjezd probíhá, jsou však objektivně složitější a náročnější. Proto je nutné uvedené „formy“ zajištění BOZ naplnit tomu odpovídajícím obsahem.

V rámci zajištění ochranných prostředků je nutné vzít v potaz zejména:

Pokyny určené pro žáky a poučení žáků musí (stejně jako v případě jakéhokoli výjezdu školy) odpovídat věku, intelektové a volní vyspělosti žáků a navazovat na celkovou organizaci zahraničního výjezdu. Je však nutné se zvýšenou pozorností přistoupit zejména k podmínkám organizace, obsahu pokynů, následnému poučení a případně i praktické průpravě:

Zjevně nejproblematičtější je však zajištění dohledu nad nezletilými žáky, jestliže jsou žáci ubytovaní v hostitelských rodinách, a případně se i sami dopravují do školy. Také v daném případě platí, že škola musí zajistit náležitý dohled nad nezletilými. Ze všech podmínek, za kterých má zahraniční výjezd probíhat (např. věk, povahové vlastnosti, celkové chování žáků, znalost jazyka, způsob dopravy od hostitelské rodiny do školy, velikost města, podmínky využití hromadné dopravy), škola musí vyvodit, zda se jí podaří zajistit náležitý dohled, i když jej nebude vykonávat pedagogický pracovník školy stále, nepřetržitě a bezprostředně nad každým jednotlivým žákem (tj. „na každém kroku“).

Již v roce 1968 Nejvyšší soud konstatoval, že náležitým dohledem není možno rozumět takový dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně („na každém kroku“). Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako např. na věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého dítěte.³⁾

Z uvedeného judikátu plyne, že lze zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků („náležitý dohled“), aniž by byl dohled vykonáván „na každém kroku“, avšak pouze v případě, kdy to umožňuje intelektová a volní vyspělost žáka a BOZ je zajištěna jinými formami než přímým a bezprostředním dohledem pedagogického pracovníka. Jinými slovy, při zahraničním výjezdu školy, kdy jsou žáci ubytovaní v hostitelských rodinách a kdy nad žáky nemůže neustále vykonávat dohled pedagogický pracovník školy, vzrůstá důležitost celkové organizace zahraničního výjezdu, zajištění ochranných prostředků a náležitých poučení a pokynů adresovaných žákům.

Proto připomeňme rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4507/2010, který mimo jiné uvádí:

O odpovědnosti za zajištění BOZ a některých podmínkách organizace zahraničních výjezdů pojednává Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 22. 12. 2005, čj. 37014/2005-25. Uvedený pokyn je závazný pouze pro školy zřizované MŠMT. Ostatní školy jej také mohou použít při organizaci zahraničních výjezdů.

Čl. 20 Zahraniční výjezdy

Školy odpovídají za bezpečnost a ochranu zdraví žáků při zahraničních výjezdech, které organizují v rámci vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech. O konkrétních opatřeních a poučení žáků, případně jejich zákonných zástupců, se pořizuje před uskutečněním výjezdu záznam o poučení podepsaný jeho účastníky. Přiměřeně se použijí ustanovení čl. 15 a 16. Mezi účastníky výjezdu do zahraničí zařadí škola pouze ty žáky, kteří předloží písemný souhlas zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka a mají uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu platné na území příslušného státu a pojištění léčebných výloh v zahraničí nebo v případě výjezdu do členského státu Evropské unie mají Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo potvrzení tento průkaz nahrazující.

Odpovědnost za škodu je slovy práva mimosmluvní závazkový vztah a jako jakýkoliv jiný právní vztah pochopitelně podléhá právní regulaci. V případě, že se v jakémkoliv právním vztahu vyskytne zahraniční prvek (ať už je tím prvkem zahraniční účastník vztahu, nebo místo právní události v zahraničí), je vždy nutné předně posoudit, jakým právním řádem se bude předmětný právní vztah - odpovědnost za škodu - řídit. K určení aplikovatelného práva (tzv. rozhodné právo) v případě vícero právních řádů slouží právní předpisy, které obsahují tzv. kolizní normy. Tyto právní předpisy si však vydává každý stát vlastní, a proto se může obdobná škodní událost posuzovat v různých státech odlišně -- zatímco v jednom státě se bude odpovědnost za škodu posuzovat dle práva státu, na jehož území došlo ke škodní události, v jiném to může být například dle práva státu, jehož je občanem škůdce. S cílem eliminace takto odlišných přístupů k určení rozhodného práva došlo v Evropské unii ke sjednocení kolizních norem. V celé EU se tak rozhodné právo určuje jednotně, a to na základě přímo aplikovatelného nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (tzv. nařízení Řím II).

Pravidla pro určení rozhodného práva aplikovatelného na odpovědnost za škodu jsou stanovena v čl. 4 nařízení Řím II, a jsou následující:

Ze shora citovaného článku 4 vyplývá, že nařízení konstruuje obecné pravidlo (odstavec 1) a k němu dvě speciální pravidla (odstavec 2 a 3).

Stejně jako na území ČR, tak i při zahraničním výjezdu může žák způsobit škodu jiné osobě, a to buď:

I na škodu způsobenou žákem je třeba při výskytu zahraničního prvku (ke škodě dojde v zahraničí) aplikovat čl. 4 nařízení Řím II.

Ze shora uvedeného výčtu subjektů, kterým může žák způsobit škodu, opět vyplývá, že na škodu způsobenou jinému žákovi nebo škole se v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení Řím II uplatní české právo, jelikož škůdce i poškozený mají bydliště/sídlo ve stejné zemi. V tomto směru tedy můžeme plně odkázat na předchozí články věnující se tomuto tématu.⁶⁾

Aplikace jiného právního řádu tedy opět nastává pouze v případě, že škoda je způsobena žákem třetí osobě, a to navíc za situace, že žák za škodu odpovídá (tedy by k odpovědnosti za škodu byl dle českého práva deliktně způsobilý). Nicméně vzhledem k tomu, že by se celý deliktní vztah (včetně posouzení deliktní způsobilosti) posuzoval dle práva státu, kde ke škodě došlo, nelze než na tomto místě konstatovat, že by se v každém takovém případě jednalo o právně složitou kauzu, jejíž obecný rozbor nelze na tomto místě učinit (pochopitelně za podmínky, že spor nebude vyřešen smírnou mimosoudní cestou).

V této souvislosti je vhodné zmínit, že Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 22. 12. 2005 (čj. 37014/2005-25) stanoví, že mezi účastníky výjezdu do zahraničí zařadí škola pouze ty žáky, kteří mají uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu platné na území příslušného státu. Byť je tento metodický pokyn určen pouze pro školy zřizované MŠMT, lze doporučit, aby byla stejná podmínka pro účast na zahraničním výjezdu stanovena i v ostatních školách. Sjednané pojištění by pak pokrylo případnou škodu způsobenou žákem a v případě, že součástí pojištění jsou i asistenční služby, tak by pojišťovna měla být schopna poskytnout i základní právní poradenství v těchto právně složitých záležitostech.

V souvislosti se zahraničním výjezdem školy lze vyčlenit několik pracovněprávních souvislostí:

Z výše uvedeného komentáře povinností zajistit BOZ žáků vyplývá, že škola zajišťuje BOZ po celou dobu vzdělávacích akcí (tj. i zahraničních výjezdů). Pokud to organizace vzdělávací akce umožňuje, pak škola BOZ zajišťuje formou dohledu po celou dobu vzdělávací akce (tj. 24 hodin denně). V případě, že organizace akce neumožňuje zajištění BOZ formou dohledu neustále, škola zajišťuje BOZ ve formě bezprostředního dohledu tehdy, pokud je to možné a současně důvodné. Uvedené zajištění dohledu škola typicky personálně zajišťuje tak, že s určitou osobou uzavře DPP na činnosti, kterými se BOZ žáků (dohled) zabezpečuje.

Jak je známo, uzavřením DPP vzniká tzv. základní pracovněprávní vztah (viz § 3 zákoníku práce). Dále připomeňme, že dle § 34b odst. 2 zákoníku práce platí: Zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnavatele, jímž je stát, platí věta první jen tehdy, jedná-li se o výkon práce v téže organizační složce státu.

To znamená, že na zahraničním výjezdu školy nelze např. s učitelem základní školy uzavřít DPP na činnosti druhově odpovídající práci učitele základní školy. Lze však s učitelem základní školy uzavřít DPP např. na činnosti odpovídající práci vychovatele. Práci vychovatele však musí učitel základní školy vykonávat v době, která je odlišná od pracovní doby učitele základní školy (viz dále).

Zcela specifická situace vzniká v případě ředitele školy, který je současně statutárním orgánem zaměstnavatele.

Pokud by ředitel školy, který je současně statutárním orgánem zaměstnavatele, uvažoval o tom, že pojede se školou na zahraniční výjezd a uzavře „sám se sebou“ DPP, musí brát v potaz judikaturu Nejvyššího soudu. Důvod spočívá v tom, že ředitel školy je současně jak statutárním orgánem zaměstnavatele, tak zaměstnancem zaměstnavatele (právnické osoby vykonávající činnost školy). Jak se k uvedenému vztahu vyjadřuje Nejvyšší soud?

Na základě výše uvedených rozsudků Nejvyššího soudu a rozsudků soudů nižších stupňů lze proto dovodit, že ustálená spočívá v následujícím názoru: Ředitel školy, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, sám se sebou nemůže uzavřít DPP, neboť v uvedené situaci nemůže současně zastupovat protichůdné zájmy zaměstnavatele a zaměstnance.

Autoři článku jsou toho názoru, že uvedenou „patovou“ situaci nelze vyřešit tím, že

Bylo by proto možné chápat uzavírání DPP takovým způsobem, kdy s ředitelem školy (jako se zaměstnancem) DPP uzavře „statutární zástupce“ ředitele školy, za obcházení práva.

Podle názoru autorů článku může ředitele školy, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, za mimořádnou pracovní aktivitu v rámci např. zahraničního výjezdu nebo činnosti v rámci projektu odměnit zřizovatel v rámci odměny (dle § 134 zákoníku práce). Jiná legální cesta, kterou lze odměnit uvedeného ředitele školy, dle názoru autorů článku není možná. Je však zároveň nutné uvést, že se objevují i odlišné právní názory, které tvrdí, že v případě, kdy je nezbytné učinit právní jednání s ředitelem školy jako zaměstnancem, uzavře takové právní jednání za zaměstnavatele zřizovatel.⁷⁾

Od uzavření smlouvy (dohody) směřující ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k jejich změně nebo zániku je nutné odlišovat vlastní vyslání na zahraniční pracovní cestu. Vyslání na zahraniční pracovní cestu není smlouvou (dohodou) směřující ke vzniku, změně nebo zániku pracovněprávního vztahu. Jedná se o jednostranné právní jednání zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Proto může ředitel školy, který je statutárním orgánem školy, vyslat na zahraniční pracovní cestu „sám sebe“. Stejně tak ředitel školy jako statutární orgán zaměstnavatele vyšle na zahraniční pracovní cestu i ostatní zaměstnance školy.

Dále připomeňme, že dle § 155 zákoníku práce je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě DPP, poskytnout cestovní náhrady pouze v případě, že bylo v DPP poskytování cestovních náhrad sjednáno.

Se zajištěním dohledu nad žáky při zahraničním výjezdu školy bezprostředně souvisí to, jak v rámci zahraničního výjezdu školy zaměstnavatel stanoví pracovní dobu zaměstnanců školy. Připomeňme některé souvislosti.