Z okna našeho kabinetu vidím, že začaly padat první vločky. I přesto, že se už setmělo a dopolední výuku mám dávno za sebou, budu ještě chvíli pracovat. Blíží se totiž konec ledna a to je pro mě první velký milník ve školním roce – pololetí. Pololetí!? Vždyť ještě před nedávnem jsem jen v šatech a úsměvem na rtech vítala novopečené čtvrťáky v naší kmenové třídě. A oni zase vítali mě, svou novou třídní paní učitelku, na které bylo vidět, že je trochu nervózní. Kdo z mých žáků to nepoznal, ten to slyšel. Já jsem jim to totiž hned na začátku přiznala. Chci, aby ke mně byli mí žáci upřímní, tak proč bych měla předstírat, že už jsem takových začátků školního roku zažila vícero?
Deník začínající učitelky – pololetí je tu
Mgr.
Markéta
Sochovská
učitelka v Základní škole nám.
Ani jsem se nestihla zorientovat, kdy a kde mám být na dozoru, a najednou je tu pedagogická rada, na kterou máme odevzdávat podklady k pololetnímu hodnocení. Někde mezi ukládáním čísel rodičů, vyplňováním elektronické třídní knihy a řešením třídních vztahů jsme se ocitli v půlce učebnic a pracovních sešitů, které jsme ještě před nedávnem podepisovali a obalovali.