Chyba

Chyby jsou s námi stále a je jen na nás, jak se k nim postavíme. My ve Škole rodu ženského jsme si vybraly poučení a sdílení. Poučení ideálně znamená chyby již neopakovat. A sdílíme je, aby se z nich poučili i ostatní. Dnes představujeme naši další chybu a tou je nezacílené vzdělávání.

Ve známé písničce se zpívá „… ješte včera vraveli sme na rovnako, až na malé odchylky, dnes pripadám si ako pako, keďže všetky slova cudzie zdajú sa mi, čo je to s nami…“. Mluvíme na sebe, ale přitom řečené myslí každý jinak. Chyby v komunikaci dokáží pořádně zahýbat vztahy ve sboru, i když zaznívá jenom čeština.

Chyby jsou s námi stále a je jen na nás, jak se k nim postavíme. My ve Škole rodu ženského jsme si vybraly poučení a sdílení. Poučení ideálně znamená chyby již neopakovat. A sdílíme je, aby se z nich poučili i ostatní. V dnešní sedmé části se podíváme na klasickou chybu, kterou představuje přetěžování pilířů.

Chyby jsou s námi stále a je jen na nás, jak se k nim postavíme. My ve Škole rodu ženského jsme si vybraly poučení a sdílení. Poučení ideálně znamená chyby již neopakovat. A sdílíme je, aby se z nich poučili i ostatní. Už jsme se přiznaly k pěti chybám a dnes představíme chybu další, typicky začátečnickou, a tou je pochvala veřejná (pamětníky a znalci historických filmů označovaná jako pochvala před nastoupenou jednotkou). Částečně navazujeme na předchozí část o upřímné kritice, nyní ale uvažujeme velmi pozitivně, byť často s negativním dopadem.

Většinou se určitě snažíme jednat se zaměstnanci přátelsky, hledat spíše jejich úspěchy, omezovat zbytečnou kritiku, chápat jejich pohled na věc, vidět na nich to pozitivní, oceňovat, co se daří. Ale někdy se do pozitivní zpětné vazby tak zamotáme, že když chceme konstruktivně kritizovat, jsme tak konstruktivní, až zaměstnanec vůbec nepochopí, že takto tedy ne.

Chyba je příležitost! Příležitost poučit se, zlepšit se a následně se jí vyhnout… Takto začínal první díl našeho seriálu o chybách, v němž dnes budeme pokračovat už třetí částí. A tentokrát se zaměříme na hospitace a poukážeme na chyby, kterých se v rámci hospitací můžeme velmi snadno dopustit.

Chyba je příležitost! Příležitost poučit se, zlepšit se a následně se jí vyhnout… Takto začínal první díl našeho seriálu o chybách, v němž dnes budeme pokračovat. A tentokrát se zaměříme na porady a poukážeme na chyby, kterých se v rámci porad můžeme velmi snadno dopustit.

Všichni (i my dospělí, dokonce i my učitelé a vzdělavatelé) děláme chyby a všichni se z nich můžeme učit. Teoreticky to víme a jistě o tom dokážeme zaníceně vyprávět. Problém ovšem nastane, když se opravdu nějaká chyba stane. A ještě větší problém se vynoří, když je někdo svědkem našeho omylu. V hlavě se nám téměř okamžitě rozsvítí červená kontrolka. Proč?

V mnoha dnešních třídách, zejména u mladších žáků, je možné slyšet heslo „Chyba je kamarád“. Přiznám se, že ve mně právě tato slova vyvolávají rozporuplné pocity. Koho považuji za kamaráda? Toho, s kým se třeba ráda zasměji, baví mě trávit s ním čas a je ochoten mi pomoci, když to potřebuji. Nevím, zda to pro mě splňuje chyba. Klidně bych se bez chyb ve svém životě, na rozdíl od kamarádů, obešla, byť je jasné, že to není reálné. Na druhou stranu jsem ráda, že se ve školách pomalu učíme nedělat z chyby malou tragédii.

Všichni jsme si někdy v životě vyčítali, že jsme v posloupnosti dílčích kroků zapomněli udělat nějaký drobný, leč podstatný úkon. Až příliš často to bylo něco úplně jednoduchého, co mělo být rutinní, co jsme už dělali stokrát předtím. Tentokrát jsme to z nějakého důvodu prostě opomněli, a teď se nám to vrátilo. Atul Gawande nabízí pro tyto situace jednoduché řešení – kontrolní seznam. Tedy alespoň to vypadá jako jednoduché řešení, ale ve své knize The Checklist Manifesto1) uvádí spoustu příkladů, proč je něco tak triviálního, jako zaškrtávací seznam, tolik obtížné zavést do praxe. Pokud se však chcete důsledně vyvarovat chyb a cítit se méně zahlceni v komplexních situacích, pak je právě toto přístup, který potřebujete.