Nemoci z povolání

Školy jako epidemický problém. Tak by se daly shrnout zprávy z posledních dní. Virus SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19, se ve školách šíří. Dle Úřadu zdravotnických informací a statistiky ČR pochází až 20 % nových případů ze školství.1) V praxi znamená šíření viru růst počtu nakažených žáků i pedagogických pracovníku. Ke 12. září mělo být nakaženo přes 600 pracovníků ve školství.2)

O tom, že epidemická situace ve školství není dobrá, svědčí i moje vlastní zkušenost. Osobně znám dvě ženy, které onemocněly nemocí covid-19, a obě jsou učitelky. Jednou je moje maminka, která vyučuje na gymnáziu, druhou je kamarádka, která pracuje jako učitelka v mateřské škole. Obě se s největší pravděpodobností nakazily na pracovišti. Proto jsem si položila otázku, zda může být nemoc covid-19 považována za nemoc z povolání nebo za pracovní úraz a zda za ni nemocným učitelům může příslušet finanční odškodnění.

Kdy se jedná o učitelovu nemoc z povolání? Co může učitel po zaměstnavateli požadovat? Jak postupovat?

Jak často o něm slýcháme a jak často si myslíme, že se nás nemůže týkat? Teprve když se s ním ve svém okolí setkáme, zjistíme, o jak stresující záležitost se jedná, a to nejen pro jedince samotného, ale i pro jeho okolí. V dnešním, posledním příspěvku z tématu věnovanému sebeřízení si termín syndrom vyhoření osvětlíme, popíšeme si jeho příznaky i jednotlivé fáze a hlavně se zaměříme na jeho prevenci.