Občanské právo (obor)

Pan ředitel se vyjádřil k výroku výboru odborové organizace na „odhlučnění stravovací zóny od žáků“, že to připomíná „jakešovské“ nápady. Je možné označit jeho odpověď jako urážku? 

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a tzv. změnový zákon (zákon č. 303/2013 Sb., kterým se v souvislosti s rekodifikací soukromého práva mění některé zákony) zásadním způsobem změnily právní úpravu některých pracovněprávních vztahů.

Každodenní život s sebou přináší variaci všech možných událostí a skutečností, na které by měl být právní řád připraven a schopen každou takovou událost a skutečnost právně posoudit. Vzhledem k nespočetné kombinaci všech možných životních situací však nelze vytvořit pro každou životní alternativu právní normu, a proto si právní řád musí v některých případech vypomáhat tzv. právními domněnkami. V tomto článku se věnuji vybraným právním domněnkám, zakotveným v novém občanském zákoníku, které mohou mít v případě jejich aplikace negativní dopad do majetkové sféry nejen školy, ale obecně jakékoliv osoby, pokud je v pozici věřitele.

Tento článek se věnuje popisu právních domněnek v novém občanském zákoníku a hlouběji se soustředí na právní domněnky související s vracením dlužných částek ze strany dlužníka věřiteli.

Tento článek upozorňuje na některé zásadní změny v oblasti právní úpravy náhrady nemajetkové újmy.

Tento článek upozorňuje na některé zásadní změny v oblasti právní úpravy náhrady škody.

Nový občanský zákoník přináší oproti právní úpravě platné do 31. 12. 2013 nejen mnoho nových právních institutů, ale i některé změny v obecných koncepcích. Abychom mohli nový občanský zákoník plně využívat k úpravě právních vztahů podle svých představ a zužitkovat jeho přednosti, je třeba těmto změnám a novým koncepcím důkladně porozumět. Tento článek se proto věnuje způsobu rozlišení kogentních a dispozitivních norem v novém občanském zákoníku, což je nezbytný krok k rozpoznání limitů toho, co vše lze ujednat jinak, než stanoví zákon.

Článek se věnuje způsobu rozlišení kogentních a dispozitivních norem v novém občanském zákoníku, což je nezbytný krok k rozpoznání limitů toho, co vše lze ujednat jinak, než stanoví zákon.