Ochrana dětí

Násilí je "neviditelným" problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Násilí je „neviditelným“ problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho navíc vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Bubnovačka je preventivní a osvětová akce, jejímž cílem je upozornit na důležitost ochrany dětí před násilím v blízkých vztazích. Školám nabízí možnost jednorázové akce i inspiraci pro projektové dny. Zapojení je jednoduché, společenský přínos neocenitelný.

V minulém čísle časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili nové metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohu metodického doporučení MŠMT k primární prevenci. Nyní se pojďme detailněji podívat na vybrané aspekty této problematiky, a to formou odpovědí na dotazy, které se objevovaly mezi pracovníky škol v rámci výzkumu, který tvorbě metodických materiálů předcházel.

Osobně mám velmi ráda rozhovory, které na Lince pro rodinu a školu 116 000 vedeme s vyučujícími na ZUŠ. Je z nich obvykle cítit velký zájem o daného žáka a touha mu pomoci. Je radost slyšet, že žáci se se svými učiteli věnují umění v atmosféře důvěry, která jim umožní sdílet své zážitky. Někdy se však žáci svěří se závažnými informacemi. A i když učitel výslovně neslíbí, že tato informace zůstane (jako všechny ostatní) jen mezi nimi, přesto nechce nevyslovený slib porušit… právě se chytili do pasti. Jak z ní ven?

Jak mají školy postupovat při podezření, že je dítěti ubližováno v rodině či je ohroženo špatným zacházením? Co znamená oznamovací povinnost? Co může škola dále očekávat, když své podezření na OSPOD oznámí? A jak má škola psát zprávy pro OSPOD? Poradkyně v oblasti sociálně-právní ochrany dětí Světluše Kotrčová byla hostem podcastu Centra LOCIKA a odpovídala na nejčastější dotazy pedagogických pracovníků.

Začátkem roku 2024 vydala Nadace Sirius materiál Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol. Jedná se o praktickou příručku pro pracovníky škol (zejména pracovníky školního poradenského pracoviště), která se zabývá problematikou týrání, zneužívání, zanedbávání dítěte a násilí v blízkých vztazích. V souvislosti s ní vydalo MŠMT novou přílohu Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol (č. j.: MSMT-3262/2024-1).

Problematika pořizování záznamů při jednání mezi školou a rodiči není jednoznačně rozřešena a vyplývá z ní tak plno otázek pro obě strany.

Věděli jste, že domácí násilí se dotýká asi 14 % dětí v České republice? Až dnes půjdete do třídy, s velkou pravděpodobností budou dva nebo tři vaši žáci do těchto procent patřit. Pokud máte štěstí a ve vaší třídě takové děti nesedí, v některé jiné, o patro výš nebo níž, je potkáte téměř s jistotou. Centrum LOCIKA pomáhá pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům proškolit o tématu násilí v blízkých vztazích. Radí učitelům a 20. listopadu v deset hodin dopoledne už několikátým rokem pořádá akci Bubnovačka. I o té jsme si povídali s koordinátorkou Anetou Kuželovou. „Do minulých ročníků se zapojilo více než 22 tisíc lidí, loni se zúčastnilo ke dvěma stovkám škol. Moc nás těší, že většina učitelů hodnotila akci jako velice přínosnou aktivitu s jednoduchým zapojením.“

Jak rozpoznat ve školním prostředí žáka, který zažil traumatickou událost? Jak optimálně postupovat, když se žák svěří pedagogickému pracovníkovi, že je vystaven násilí v blízkých vztazích? Co je možné očekávat od orgánu sociálně-právní ochrany dětí při řešení případů ohrožených dětí? Jak může policie vstupovat do případů týrání dětí, které jsou odhaleny ve školním prostředí? To vše se dozvíte v novém podcastu Centra LOCIKA.

Příběh Tomáše Papršteina se neposlouchá lehce – jako malý kluk přišel o matku a byl dlouhodobě sexuálně zneužívaný svým třídním učitelem na základní škole. Skrze svůj příběh se teď ale snaží pomáhat. Snaží se vytvořit bezpečný prostor, kde se o sexuálním zneužívání bude více mluvit. Informovanost a otevřená debata jsou podle něho nejlepší prevencí. Jak se mu podařilo trauma překonat, čemu všemu se dnes věnuje a o čem je jeho nová kniha? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Na Linku pro rodinu a školu 116 000 se stále častěji dovolávají maminky z Ukrajiny a ptají se, jak zabránit, aby jim byly sebrány jejich děti. Při rozhovoru se obvykle ukáže následující – dítě nemá svačinu / dítě zapomíná přezůvky a od učitele se rodiče dozvědí, že pokud problém bude pokračovat, do rodiny přijde sociálka. Budou pod dohledem, ale také mohou o děti přijít.

Je určitě více než obtížné přetavit vlastní velmi negativní životní zkušenost do pomoci ostatním. Tomáš Paprštein to dokázal. Sám byl jako žák základní školy několik let sexuálně zneužíván třídním učitelem a nyní, v dospělosti, jezdí po školách, vydává knihu a nabízí besedy, během nichž popisuje, co se mu stalo, ale hlavně radí, jak tomu předejít. „Chci ukázat, že i tak těžké zkušenosti se dají zvládnout a že jde začít žít hezký život.“ Onen učitel svou vinu dodnes popírá a po uplynutí podmíněného trestu se vrátil k pedagogické profesi.

Všichni si přejeme, aby naše děti byly v bezpečí a chráněné, zejména ve školách a jiných zařízeních péče o děti. Ale jak je vlastně garantována ochrana dětí ve školách a podobných zařízeních? Jaká preventivní opatření mohou přijmout školy a zařízení pečující o děti? A jak efektivní je ověřování trestné minulosti při výběru vhodných kandidátů na pracovní pozice? Následující text nabízí přehled posledního legislativního vývoje v České republice a přístupu k ochraně dětí v Rakousku a Anglii.

Vzhledem k rostoucímu počtu lidí, kteří mají zkušenost se sebepoškozováním, je pravděpodobné, že se téma ve školním prostředí bude objevovat častěji. Následující text obsahuje základní informace o tématu a tipy na to, jak v takových situacích postupovat a co jako pedagog/pedagožka můžete udělat.

Učitel tráví s dítětem významnou část dne, hraje tak důležitou roli v jeho životě. Někdy může být právě on tou první osobou, která odhalí jeho ohrožení. Aby byla pomoc účinná, musí přijít včas. Proto v kartě KID naleznete vedle znaků špatného zacházení také návod, jak postupovat v případě akutního a chronického ohrožení, co můžete v rámci svých možností udělat vy, co mohou udělat jiní a na které kontakty se v případě potřeby obrátit.

V každé školní třídě se nacházejí dvě až čtyři děti, které ohrožuje násilí v rodině. Přesto učitelé a další pedagogičtí pracovníci nejsou na tuto situaci odborně připravení a nemohou se opřít o funkční systém sociálně-právní ochrany dětí. Projekt Škola – místo bezpečí a pomoci Centra LOCIKA se snaží tuto skutečnost změnit.  

A) Ve vyhlášce o ZUŠ.. https://www.izus.cz/zakony_vyhlasky_a_jine_dokumenty/Vyhlaska-o-ZUS-NOVELA-2019.pdf.. se píše, že škola zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví pouze nezletilých žáků. 1. Je této vyhlášce nadřazený nějaký jiný právní dokument, který by naši povinnost zajistit bezpečnost rozšiřoval na všechny žáky.. tedy i ty zletilé?  2. Měli bychom pro zletilé žáky mít nějaký extra dokument BOZ, který by na začátku roku měli podepsat? 3. Jak postupovat, když rodič bude vyžadovat i dohlížení na svým dítětem (žákem školy), který je již plnoletý? B) V následujícím dokumentu.. https://www.msmt.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-k-zajisteni-bezpecnosti-a-ochrany-zdravi-deti-zaku-a-studentu-ve-skolach-a-skolskych-zarizenich-zrizovanych-ministerstvem-skolstvi-mladeze-a-telovychovy .. se v článku 19 píše '..,pokud se se zákonným zástupcem nedohodne jinak'. Je to metodický pokyn pouze po školy zřizované MŠMT, což my nejsme. Nevím, zda se podobné věty vyskytují i v jiných dokumentech. 1. Je možné postupovat stejným způsobem, tedy písemně (snad by stačil e-mail?) se se zákonným zástupcem domluvit tak, že bezpečnost i dopravu svého dítěte celou dobu trvání akce zajišťuje sám zákonný zástupce? 2. V jakém dokumentu školy by tyto informace o tom, jak zajišťujeme/nezajišťujeme bezpečnost zletilých/nezletilých žáků, měly být (školní řád?) a je to nutné?

V říjnu se konala ve Voticích akce s názvem Ochránce. Jak napovídá název, šlo o událost zaměřenou k hojně sledovanému stejnojmennému televiznímu seriálu. Nejprve byla vysílána předpremiéra osmé epizody nazvané Ahoj tati a poté následovala diskuze jednoho z tvůrců seriálu Tomáše Feřteka a psychologa Jana Koláře s přítomnými diváky, mezi nimiž byli zastoupeni především učitelé a rodiče žáků. O seriálu Ochránce a potažmo o problematice školství se čtenáři mohou dovědět více z následujícího rozhovoru se scénáristou Tomášem Feřtekem.

Určitě si každý občas položíme otázku, jestli snad dnes děti příliš nechráníme před reálnými úskalími života, jestli je příliš nerozmazlujeme. A jestli tento náš přístup pak nevede k tomu, že jsou v dospělosti méně odolné vůči tomu, co život skutečně přináší. Nárůst psychických obtíží u dětí za poslední rok pokládáme za potvrzení tohoto našeho pohledu. Psychické problémy však narostly i u celého věkového spektra dospělých. Spotřeba psychofarmak roste kontinuálně desetiletí, ne až v posledním roce. Patrně tedy i oni už byli v dětství, tedy před čtyřiceti, padesáti roky opečováváni?! Nebo je to všechno trochu jinak?