Odpovědnost

Mohou se nezletilí žáci střední školy podílet v rámci výuky na charitativních akcích, při kterých dochází k výběru peněz? Naše škola je dlouhodobě zapojena do různých charitativních sbírek, kdy do kasičky vybírají peníze (např. Světluška). Chodí po dvojicích ve škole, ale i mimo budovu, ne vždy jsou ale zletilí. Jak to správně ošetřit, aby to případně bylo možné?

Odpovědnost za škodu obecně je upravena hned v několika zákonech. Mezi ty základní patří občanský zákoník1) , zákoník práce2) a trestní zákoník3) a ve vztahu ke školám samozřejmě také školský zákon4).

V rámci vyučování poskytujeme na odborné škole výuku i ve vzdálenějších střediscích praxe. V průběhu školního dne je tak potřeba převoz žáků (zletilých i nezletilých) na daná pracoviště. Může se zletilý žák na určené místo výkonu praxe, vlastnící řidičský průkaz, sám dopravit vlastním autem (případně se spolujezdci spolužáky)? Kdo nese za žáky odpovědnost?

Opět jsme vyzýváni k diskusi nad plánovanými změnami ve školství. Jenže základní problém všech těchto diskusí tkví v tom, že málokdy je možné setkat se s konkrétními reakcemi na podněty z míst, na kterých se rozhoduje. A hlavně: vrcholoví aktéři si stejně říkají pořád dokola totéž, co obsáhnou jejich znalosti, s čím jsou dlouhou dobu identifikováni, s čím přišli původně, protože to přece nemá chybu, nebo dokonce to, co je zrovna napadne.

Při školních výletech nebo např. při zkráceném vyučování dochází k odchylce od obvyklého rozsahu a podmínek péče poskytované jinou osobou (např. pedagogickým pracovníkem). Je nutné informovat rodiče a získat jeho souhlas správným souhlasem. 

Je možné dát dětem na omezený čas v jasně vymezeném prostoru „rozchod“? Pokud ano, za jakých podmínek? V případě, že se dítě úmyslně vzdálí z vymezeného prostoru a odejde, nese škola odpovědnost za případný úraz, který by se mu stal?

Matka žáka nás informovala, že jednomu z žáků, který je medikován v souvislosti s diagnostikovanou epilepsií, budou léky postupně vysazovány a nelze vyloučit riziko záchvatu. Můj dotaz směřuje k tomu, zda je škola v souvislosti s poskytnutím první pomoci povinna zajistit podání léku (např. aplikace diazepamu do konečníku či jiné rodiči požadované medikace), zda lze takovou povinnost pedagogickému pracovníkovi nařídit a jak nejlépe tuto situaci právně ošetřit, ať již se bude jednat o povinnost školy či její dobrou vůli.

Školní výlety jsou u dětí velmi oblíbené. Na ředitele škol a pedagogy však tyto akce kladou značné nároky. Je třeba vyřešit otázky týkající se pracovního práva, např. jak se vypořádat s limity pracovní cesty a cestovními náhradami, s pracovní dobou atd.

Školní výlety jsou u dětí velmi oblíbené. Na ředitele škol a pedagogy však tyto akce kladou značné nároky. Je třeba vyřešit otázky týkající se pracovního práva, např. jak se vypořádat s limity pracovní cesty a cestovními náhradami, s pracovní dobou atd.

Měla bych další dotaz na správný postup škol (MŠ, ZŠ – zřizovatelem je obec) při zajišťování různých kurzů (plavání, lyžování, školy v přírodě apod.), kdy školy (v pozici objednatele) uzavírají smlouvy s poskytovateli ubytování (v některých případech včetně stravování) ve smlouvě si dále ujednají, že zákonní zástupci provedou platbu přímo poskytovateli služeb, a tudíž také přebírají na sebe odpovědnost v případě odhlášení dítěte z kurzu, pobytu (storno poplatky). Je tento postup v pořádku? Neměla by škola finanční prostředky vybrat za zákonné zástupce a následně předat poskytovateli a převzít odpovědnost také?

Inspirací pro tento příspěvek mi byl přístup pojmenovaný jako The OZ Principle. Jedná se o příměr, ktery sami autoři čerpali z pohádkové knihy Čaroděj ze země OZ1), jejímž ponaučením je, že každý musí přijmou zodpovědnost za všechno, co se mu v životě děje, a že překážky na cestě je lépe zvládat s ostatními, spoluprací v týmu, kdy každý přispívá svými jedinečnými vlastnostmi ve prospěch všech. Autoři The OZ Principle2) pomáhali po celém světě vrcholovému managementu v řadě odvětví při prosazování většího zapojení a zodpovědnosti zaměstnanců a neustálém zlepšování organizační kultury, která podporuje zodpovědnost3).

Do žáka, který chtěl o přestávce telefonovat matce (což náš školní řád umožňuje) neúmyslně (potvrzeno zúčastněnými i svědky) strčil kolemjdoucí žák, takže telefon mu z ruky vypadnul a rozbil se displej. Matka žáka se obrátila na školu s žádostí o úhradu opravy telefonu ve výši 4 000 Kč, a to buď z pojistky školy, nebo prostřednictvím zákonného zástupce žáka, který svého spolužáka strčil. Podle mého názoru ani jedno z toho není možné, chci se o tom ale ujistit a předem za to děkuji.