Pedagogické týmy

A jsme na konci abecedy! Jejím prostřednictvím jsme si společně připomněli manažerské termíny, které svými činnostmi jako ředitelky mateřských škol naplňujete. V poslední části seriálu dodáme poslední čtyři písmena abecedy, a tedy i čtyři termíny, které jsou ve vaší praxi využitelné.

S účinností od 1. 9. 2023 se další vzdělávání pedagogických pracovníků (dále jen „DVPP“) realizuje prostřednictvím „forem“ (demonstrativní výčet uvádí § 24 odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících). - - DVPP vedoucí ke zvýšení či prohloubení kvalifikace a jeho financování, akreditace MŠMT.

Jsem matkou prepubertálního syna, takže dnů, kdy chodí domů s pocitem, že to a to je nuda/trapné/zbytečné/otravné, není málo a tak nějak to k tomuto věku asi patří. O to jsem byla překvapenější, když ve 3. třídě najednou začal vášnivě studoval krasopis a chodil se mi chlubit, jak krásně se mu povedlo velké psací T. Ve 3. třídě tuto renesanci zájmu o psací písmo už opravdu nečekáte; spíše jsme vedli vášnivé debaty o smyslu písma jako takového v době hlasového převodu textu...

Metodická sdružení, předmětové komise, vzdělávací týmy... Ač nejrůznější názvy, vždy se jedná o skupiny pedagogů sdružených podle své aprobace. Někde tyto týmy fungují spíše formálně, jinde prostřednictvím svých aktivit posunují školu vpřed. Pojďme se podívat detailněji na jednu velmi potřebnou aktivitu těchto skupin pedagogů, kterou je vzájemné vzdělávání.

Jedním z běžných způsobů, jak v organizaci dosáhnout stanoveného cíle, je pověřit skupinu lidí, aby na něm pracovali jako tým. Smyslem je, aby každý přispěl svými dovednostmi a odbornými znalostmi k včasnému a efektivnímu provedení úkolů. Bohužel tomu tak není vždy v každém týmu. Nezřídka se setkáváme s tím, že někteří členové týmu dělají pro dosažení společného výsledku jen minimum, zatímco jiní berou většinu na sebe a pracují za ostatní. Mohli bychom se na lajdáky v týmu spravedlivě zlobit, že se jen vezou na úkor ostatních, kdyby však nebylo vypozorováno, že tito málo přispívající jedinci často odvádějí skvělé výsledky, když pracují samostatně. Problém je tedy poněkud složitější a má své vysvětlení.

V minulém díle našeho seriálu jsme se zabývali personálním obsazením metodických sdružení a předmětových komisí, souhrnně vzdělávacích týmů. Zmínili jsme i jejich vedoucího / předsedu / pedagogického lídra. Pojďme se dnes podívat na jeho výběr a náplň činnosti.

V minulých dvou částech našeho seriálu o skupinách spolupracujících učitelů jsme se podívali na jejich historii a popsali náplň činnosti. V dnešní části se zaměříme na personální obsazení, a to včetně zařazení vedoucího metodického sdružení nebo předmětové komise do organizační struktury školy.

V minulé části seriálu o spolupráci učitelů jsme se zabývali úvodním nastavením činnosti metodických orgánů. V dnešní části se budeme věnovat obsahu jejich činnosti, která je jedním z předpokladů efektivního fungování. Zaměříme se také na postupný vývoj spolupráce i kroky změny v případě vzniku nových vzdělávacích týmů.

Většina pracovníků jsou přispěvatelé k plnění společného úkolu organizace a jde jim to docela dobře. Mezi nimi se však obvykle najde jeden nebo několik lidí, kteří vykonají větší díl práce, více se zaslouží o společný úspěch, vynikají mimořádně angažovaným přístupem, a tím zásadně posouvají věci kupředu. Budeme pro ně používat výraz hybatelé1) . Rozdíl mezi přispěvateli a hybateli je ve způsobu, jakým fungují: jak vidí svou roli, jak spolupracují se svými manažery, jak se vypořádávají s nepřízní a nejednoznačností a jak jsou ochotni se zlepšovat. Zásadní odlišností mezi přispěvateli a hybateli je přístup, jakým reagují na nejistotu a každodenní výzvy na pracovišti. Tím jsou míněny problémy, u nichž není zřejmé, v čí jsou kompetenci, nejasné role, nepředvídatelné překážky, pohyblivé cíle nebo dočasně vysoká pracovní zátěž spojená s hrozícími termíny. Hybatelé jsou ti, kteří v podobných situacích významně přispívají individuálně, ale mají také velmi pozitivní vliv na celý tým. To určuje míru jejich přínosu ke splnění úkolu a dopadu na celou organizaci.

I ti nejlepší leadeři mají slepá místa. Existuje jistá pravděpodobnost, že aniž si to uvědomujete, vaše současné, dobře zamýšlené manažerské postupy by mohly mít na váš tým ve skutečnosti negativní (odmocňující, degradující), tedy právě opačný než chtěný dopad. A co hůř, dost možná si toho nebudete vůbec vědomi a pravděpodobně se to dozvíte jako poslední. Výzkum a kniha americké badatelky Liz Wisemanové1) dokládá, že vedení lidí začíná pochopením toho, jak nás naše přirozené sklony mohou zavést na špatnou cestu – jak se naše zdánlivě silné vůdcovské rysy a návyky, samy o sobě skvělé, mohou zvrtnout a stát se naší zranitelností. Ale nestresujte se. Už jen s tímto povědomím jste na dobré cestě, jak své manažerské kompetence zlepšovat, a práce Wisemanové k tomu nabízí konkrétní pomoc.

V minulém článku našeho seriálu zaměřeného na motivační mapy jsme se zabývali konflikty mezi jednotlivými motivačními typy, ať už v rámci interpersonálních konfliktů nebo i v jedinci samotném. Dnes se pojďme podívat, jak takové konfliktní potenciální působení vyřešit v rámci týmové spolupráce.

Když začínalo on-line vzdělávání, stáli před výzvami, jak zvládnout výuku, nejen učitelé, ale i školní speciální pedagogové. Určitě si podobně jako já kladli otázky: Půjde poskytovat speciálně pedagogickou podporu on-line? Jak zajistit speciálně pedagogickou péči? Co s pravidelnými konzultacemi s rodiči? V současné době už máme všichni nějaké zkušenosti, přesto jsem se rozhodla sepsat článek o tom, s čím jsem se setkávala, co jsem musela řešit a jak jsem to řešila. Třeba to bude pro někoho inspirace.  

Jako učitelka jsem měla v rámci poznávání žáků výhodu svých předmětů - časová dotace matematiky a fyziky je poměrně veliká, učila jsem vždy jen několik tříd a žáky jsem si snadno zapamatovala. Funkci zástupkyně ředitele jsem zastávala na malé škole s méně než 200 žáky, i tam jsem měla o dětech poměrně dobrý přehled. Když jsem začínala ve funkci ředitelky školy, měla naše škola 400 žáků. Dnes je to téměř 900 žáků a mít o nich přehled, je už je velmi obtížné. Proto je důležité vytvářet efektivní cesty, které mě k jednotlivým dětem dovedou.

Spolupráce pedagogických pracovníků je nezpochybnitelnou nutností pro zajištění kvalitní výchovy a vzdělávání v každé škole i školském zařízení. Provázanost jejich působení na děti, žáky i účastníky výchovně vzdělávacího procesu umožňuje efektivnější předávání znalostí a dovedností a zároveň pomáhá vedoucím pracovníkům lépe řídit organizaci.