Příroda

Zeptali jsme se v rozhovoru dvou paní ředitelek a jedné paní učitelky. Les ve škole je program environmentálního vzdělávání, který pro základní školy nabízí ucelenou sadu metodik s připravenými lekcemi, doprovázenou webináři a semináři pro učitele.

Blíží se sezóna dozrávání jahod, a to je příležitost připravit si různé pečené i nepečené dobroty z nich. Dříve, než se do přípravy rozmanitých jahodových pokrmů děti s paními učitelkami pustí, mohou se v rámci různých činností zapojit do pěstování tohoto ovoce a zároveň mají možnost pozorovat vývoj rostliny od období brzkého jara přes květenství až k dozrávajícím plodům. Do pěstování jahod a souvisejích činností se mohou zapojit také rodiče, což umocní prožitek dětí.

V dubnu proběhla v Praze Konference odvahy a dobrodružství, jejímž organizátorem byl Nadační fond dobrodružné výchovy v přírodě. Smyslem akce bylo ukázat, jak postupně se vytrácející dobrodružství navrátit zpět do života dnešních mladých lidí. A to zejména proto, že odvaha a odolnost patří mezi velmi důležité vlastnosti 21. století. Ještě před konáním konference jsme si nejen o ní povídali s Alešem Pokorným, členem správní rady nadačního fondu.

Přemýšlíte, čím v družině překvapit děti? Jak jim zpestřit a zpříjemnit čas mezi výukou ve třídách a pobytem doma nebo kroužkem?

Láká vás zlepšit svou výuku a zároveň se trochu zrelaxovat? Váháte, zda vyrážet ven už na jaře? Je tam vůbec co s dětmi dělat? Co zkusit odhalit záhadu brzkých jarních květů? Víte, proč kvetou tak časně?

Souzníte s myšlenkou, že by se více dětí mělo učit venku, ve svém přirozeném prostředí pomocí pozorování, vlastních prožitků a zároveň v souvislostech? Hledáte výukové plány, které vám budou v tomto směru dobrým pomocníkem? Možná jste je právě našli!

Nový školní rok právě odstartoval. Jako vychovatelky a vychovatelé školních družin máte skvělou příležitost děti formovat a trávit s nimi nemalé množství času aktivitami, které je mohou ovlivnit klidně na celý život. Pokud stejně jako my fandíte vzdělávání venku, rádi vám pomůžeme s realizací.

Mohlo by to znít jako nějaká hláška z filmu. Každý z nás zná přece Hliníka, který se do Humpolce přestěhoval – stejně jako my každý rok na jeden týden. Naše mateřská škola jezdí pravidelně na školu v přírodě do Vřesníka u Humpolce. Pojďme se společně podívat, jak se nám na škole v přírodě líbí…

„Jsem na poslední hodině, kde děti už trochu znuděně polehávají na lavici. Není divu po pěti hodinách sezení. Takže když zazvoní, všichni vyskočí a hurá ven. Jenže ono se ven nepůjde a většina dětí se jen přemístí do družiny, kde na ně čeká další program.“

V minulých článcích jsme zmínili tzv. vysoce funkční prostředí a wellbeing. Chceme-li pomáhat žákům v rozvoji jejich základních kompetencí, musíme dbát na prostředí, ve kterém učení probíhá, a na okolnosti, za jakých probíhá. Ostatně je to i v zájmu vedení škol a učitelů, které má jejich práce přece také bavit. Vyšší pozornost byla wellbeingu a prostředí pro učení věnována v období pandemie. Ale zajímat bychom se o ně měli i bez krize. Toto téma můžeme očekávat jistě také v připravovaném RVP.

Co se vám vybaví, když slyšíte spojení „nejlepší opylovatelé“? Pravděpodobně včely. Tedy ještě pravděpodobněji včela medonosná. Skutečnost ale není ani tak jednoduchá, ani tak jednoznačná. Spolek Včelí stráž se prostřednictvím projektu Brouček, motýl, čmelák, včela – přírodu nám dělá snaží o edukaci pedagogů.

O prospěšnosti venkovního pobytu a venkovního učení toho již bylo napsáno mnoho. Tématem se zabývá celá řada článků, vědeckých studií i obsáhlých knih. Zároveň nemálo škol učení venku v současnosti zažívá na vlastní kůži, užívá si benefity, které venkovní prostředí nabízí, a vrací se tím k něčemu, co by pro nás i pro děti mělo být vlastně přirozené.

"Ve hře dítě vždy překračuje svůj věk, překračuje své běžné chování. Ve hře se dítě chová, jako by samo sebe o hlavu přerostlo." Citát Lva Vygotského je úvodem knihy "Svobodná hra", kterou na základě mnoha vlastních zkušeností napsali manželé Justina a Petr Danišovi. Kniha, kterou Justina doplňuje velmi zajímavými semináři na totožné téma, je erudovanou inspirací a zároveň jakýmsi mottem, že bychom na význam hry neměli zapomínat.

Zahrada je místo, kde můžeme odpočívat, hrát si, tvořit nebo zkoumat. Mnoho mateřských škol má zahradu, ve které děti tráví čas každý den. Zahrady jsou různé, některé jsou staré a rozlehlé, se vzrostlými stromy, některé jsou menší a rozčleněné do různých koutků. Některé zahrady mají „jen“ trávník a pískoviště, nové zahrady bojují o stín a často trpí nedostatkem přírodního zázemí.

Některé projekty se zrodí celkem rychle, některé na svoji realizaci chvilku čekají a je třeba zainteresovat do přípravy víc subjektů tak, aby vše dopadlo dle očekávání. Jaký zrod měly naše výlety na farmy v okolí.

Přemýšlejí děti nad tím, co jedí? Vědí, odkud se vzaly potraviny na jejich talířku? Mají možnost vyzkoušet si přípravu jednoduchého pokrmu? Dáváme jim příležitosti k bližšímu poznávání například jednotlivých druhů ovoce a zeleniny? Mohou je děti s pomocí dospělých samy zpracovat? Následující seriál nabízí inspiraci, jakým způsobem můžeme děti blíže seznamovat s plody a rostlinami, které samy vypěstují.

V druhém dílu podcastu Mozaika vzdělávání zpovídal Marek Adler učitelku Základní školy Vrané nad Vltavou Kateřinu Vrtiškovou. Řeč přišla na témata učení venku, Škola bez poražených či Global Teacher Prize. Nabízíme přepis části rozhovoru přinášející odpovědi na otázky, proč se jít s dětmi učit mimo budovu školy, co je pro to třeba udělat a jaké překážky se mohou objevit.

O tom, že je dobré s dětmi z družiny pobývat venku, není žádných pochybností. Každá družina má své specifické podmínky, takže jednotný mustr na realizaci pobytu venku s dětmi neexistuje. Tentokrát příspěvek na toto téma přináší zamyšlení a trochu inspirace pro volnou a spontánní hru dětí venku.

V tomto textu bude komentováno několik obecně platných zásad a účelově vybraných činností, které mohou být provozovány na různých mimoškolních akcích, a proto o nich pojednáváme souborně.