Profesionalita učitelů

Záměr zastavit další růst počtu pedagogických úvazků, který jsem avizoval na nedávné tiskové konferenci o rozpočtu ministerstva školství, vyvolal u části učitelské a novinářské veřejnosti překvapení a nezřídka nedůvěru. Na základě mezinárodního srovnání ze statistické ročenky OECD o vzdělávání a dat z národních statistik jsem uvedl pro mnohé překvapivý fakt, že české regionální školství je z hlediska počtu pedagogických úvazků vybaveno velmi komfortně.

Čas od času se na Lince pro rodinu a školu 116 000 setkáváme i se stesky učitelů, kteří zmiňují nízkou prestiž svého povolání. Říkají, že na rozdíl od lékařů a právníků k jejich práci není ve společnosti dostatečná úcta a nejsou bráni jako profesionálové v oblasti učení. V tomto článku se tedy zaměřím na některé atributy, které si obvykle spojujeme s profesí, a budu sdílet zkušenosti volajících, kterým se v daném ohledu daří.

Rodiče jsou v zásadě oprávněni kritizovat výuku a polemizovat s výukovými metodami učitele. Nicméně v případě, kdy je jejich kritika smyšlená, může přicházet v úvahu jejich trestní odpovědnost.

Někdy se v našich školách dějí ve vztahu k dětem a žákům velké nepravosti. Týká se to dospělých na všech stupních, tedy mateřskými školami počínaje a vysokými konče. Určitě nezapomínám na to, že nepravosti páchají i žáci a jejich rodiče. A patrně víc než dřív. Jenže v této triádě je jediný odborník učitel, proto ve vztahu k němu je má tolerance nulová.

V tomto školním roce publikovali autoři z řad projektu Pomáháme školám k úspěchu sérii textů, které se zabývaly společným profesním učením. Nyní přinášíme text, který shrnuje to hlavní, čemu jsme se v projektu dosud naučili a co současně odpovídá výzkumným zjištěním.