Psychika

Počet lidí, kteří se léčí s duševním onemocněním, v České republice každoročně stoupá. Bohužel jsou mezi nimi také studenti a studentky středních škol, kteří se v dnešní době potýkají s různými problémy v oblasti mentálního zdraví, od závažnějších psychických poruch, jako jsou úzkostné poruchy a deprese, až po nejrůznější emocionální a behaviorální obtíže, jako je strach ze selhání, emoční labilita, impulzivita nebo sociální stažení se. Studující se také mohou potýkat s faktory typu nízká odolnost vůči stresu, které zvyšují riziko vzniku emocionálních obtíží.

Co se skrývá pod pojmem trauma a jak se ve škole projevuje traumatizované dítě? Jak by měl postupovat pedagogický pracovník, který má podezření, že některý z jeho žáků prožil traumatickou událost? S kým by měla škola spolupracovat, pokud ji navštěvuje některý ze žáků, který se projevuje jako traumatizovaný? A jak konkrétně souvisí trauma u dětí s prožitkem násilí v blízkých vztazích? Na tyto a další otázky odpovídala klinická psycholožka a autorka knihy Trauma u dětí Leona Jochmannová v rámci podcastu Centra LOCIKA určeného pro pedagogické pracovníky s názvem Nebuď na to sám – odborník odpovídá.

Děti jsou nešťastné. Alarmující data představil Národní ústav duševního zdraví – 40 procent žáků vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 procent úzkosti. Podle programového ředitele EDUinu Miroslava Hřebeckého je to první problém, na který by se mělo školství zaměřit a rychle ho řešit. Hned další v řadě je roztříštěné školství, které má tisíce zřizovatelů a každý to dělá jinak. 

V příspěvku níže popisujeme, jak lze rozvíjet sociální a emoční oblast pomocí programu Dobrý začátek®, který si klade za cíl přispět k duševnímu zdraví dětí i dospělých. Po vytyčení základního pojmu wellbeing si ukážeme na konkrétních příkladech, jak tato metodika v mateřské škole dobré praxe v MŠ Dobroměřice naplňuje principy socio-emočního učení v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Nastíníme, jak metodika Dobrý začátek® pomáhá a učí děti i dospělé předcházet konfliktům, snižovat je a řešit v mateřské škole i mimo ni.

Většina z nás bude souhlasit s tím, že duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Jak to ale vlastně vypadá, když pečujeme o zdraví někoho jiného? A kdo nám řekne, co máme dělat, když nám přijde, že dítě „není úplně v pohodě“? Jak moc velkou roli hrají změny související s pubertou a je vůbec v naší kompetenci do situace zasahovat? A pokud ano, co dělat, když zjistíme, že se děje něco vážnějšího, než se nám na první pohled zdálo? Není někdy vlastně lepší to přejít a zřeknout se odpovědnosti za to, co se bude dít dál?

Psychický wellbeing je velmi často skloňovaným tématem posledních let. Ukazuje se, že existují nástroje, jak efektivně působit na studenty/ky v oblasti duševního zdraví, protože téměř dvě třetiny z nich se s duševními obtížemi setkají u sebe nebo u svých blízkých. Programy primární prevence nabízí možnost, jak pomoci tato témata ve školách otevírat. Efektivita programu organizace Nevypusť duši byla i výzkumně ověřena.

Myslíme si, že by se o sebevraždách mělo mluvit. Tento web jsme vytvořili za účelem poskytování ověřených informací, možností pomoci, inspirativních zdrojů a mnoho dalšího. Obsah zde bude postupem času přibývat. Věříme, že zde naleznete důležité informace.

Oblíbená představitelka Simony z Comebacku i známá herečka Dejvického divadla Simona Babčáková má profesní život po koronapauze znovu nabitý, nejde přitom jen o představení a natáčení. Kromě moderování nejrůznějších akcí se zaměřuje i na vzdělávání. A to jak v rámci rozvoje vlastní osobnosti, tak v rámci přednášek pro širokou veřejnost. I když sama nemá vysokoškolské vzdělání, říká, že zdroje inspirace pro hledání sama sebe jsou dnes dostupnější než kdy dřív a pro hledání vnitřního hlasu se stačí jednoduše zajímat.

Co může učitel udělat, pokud se mu nějaký jeho žák nezdá v pohodě? Kam se může obrátit a jak získat ke spolupráci rodiče? Otázky spojené s duševním zdravím dětí se ve školách řeší čím dál častěji. „Volají nám učitelé a ptají se třeba na to, co můžou udělat, pokud si dítě z jejich třídy ubližuje,“ říká Veronika Vejvodová, vedoucí Domu Přemysla Pittra pro děti, který nabízí krizovou pomoc ambulantní i pobytovou dospívajícím od 12 do 18 let. „Učitelé si všímají, když se něco děje, ale často nevědí, co dál,“ dodává.

„Myšlení o myšlení“ nebo také „učení o učení“ se přezdívá koncept metakognice, který se již čtyřicet let přesouvá z psychologického výzkumu do vzdělávání. Princip metakognitivní výuky spočívá v předávání esenciálních znalostí a dovedností dětem o tom, jak se učit, přemýšlet a pracovat s informacemi. Děti dnes mají online přístup k téměř neomezenému množství informačních zdrojů. Někdy ale nabývají falešného dojmu, že školní výuku nepotřebují. Získali možnost vyhledávat si informace, hodnotit je a nezávisle rozhodovat, které z těchto informací jsou pro ně skutečně užitečné, a které ne. Nedokážou už však zodpovědět, na základě čeho se rozhodovat a jak hodnotit užitečnost těchto informací. Metakognice dětem nabízí způsob přemýšlení, jak tyto informace zpracovávat a využít je.