Syndrom vyhoření

Z výzkumů zabývajících se syndromem vyhoření u vyučujících je prokázáno, že větší profesní spokojenost a menší stres při výkonu povolání zažívají vyučující, kteří mají odborné znalosti a dovednosti, díky nimž lépe rozumí profesním situacím a dokážou je lépe zvládat.

Vyhoření je téma, které se v práci s učiteli objevuje velmi často. V tomto příspěvku chci podpořit každého, kdo se s tímto problémem svěří.

Jeden inspirativní citát přisuzovaný Sokratovi říká, že žák není nádoba, kterou má učitel naplnit, ale pochodeň, kterou má pomoci rozhořet. Což mnohdy není úkoly právě snadný. Navíc: jak může zájem o obor, informace, vzdělání jako takové, podnítit učitel – člověk, který sám čelí vyčerpání nebo dokonce vyhoření?

Wellbeing ve škole je poslední dobou poměrně diskutovaným tématem. Slyšíme, jak je důležité, aby se žáci a studenti rozvíjeli v příjemném a podporujícím prostředí, aby byly respektovány jejich potřeby a pracovalo se s jejich emocemi. Wellbeing ale nenáleží pouze žákům a studentům – myslet bychom měli také na učitele a učitelky.

Pokud jste k prázdninovým cestám využili letadlo, nemohly vás minout ani tyto věty palubního personálu: „Pokud v kabině klesne tlak … nasaďte si masku a volně dýchejte. Nejprve nasaďte masku sobě a poté pomozte dětem nebo dalším osobám.“ Pokaždé, když je slyším, tak si vroucně přeji, aby toto pravidlo (první zachraňuji sebe, poté ostatní) bylo vtěleno i do školního řádu každé školy a aby bylo striktně vyžadováno, dodržováno a jakékoliv jeho porušení ihned napraveno.

Pokud jste k prázdninovým cestám využili letadlo, nemohly vás minout ani tyto věty palubního personálu: „Pokud v kabině klesne tlak, nasaďte si masku a volně dýchejte. Nejprve nasaďte masku sobě a poté pomozte dětem nebo dalším osobám.“ Pokaždé když je slyším, tak si vroucně přeji, aby toto pravidlo (prvně zachraňuji sebe, poté ostatní) bylo vtěleno i do školního řádu každé školy a aby bylo dodržováno a vyžadováno.

  Zjištění z pedagogického panelu: Distanční výuka jako příležitost pro zvýšení spolupráce a podpory v rámci učitelských sborů Mgr. Karel Gargulák analytik PAQ Research, který se zabývá se strategickým řízením...

Syndrom vyhoření (také „burnout“, vyhasnutí, totální ztráta energie, ztráta profesionálního nebo osobního zájmu atd.) poprvé popsal H. Freudenberger v roce 1975. Stav vyhoření můžeme jednoduše definovat jako extrémní nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie (fyzické, psychické, emocionální). Při opakovaném, dlouhodobém nebo extrémním výdeji bez doplnění vydané energie (investice) dochází k maximálnímu vyčerpání organismu, které je doprovázeno silným poklesem výkonnosti, psychické odolnosti a zájmu o vše kolem a různými dalšími psychickými a psychosomatickými obtížemi.