Jak se řídí ředitelé? (1. část)

Seriál má čtyři části. V první přibližuji, jak jsem se se svou novou rolí postupně sžíval. Ve druhé seznamuji čtenáře s výsledky svého působení na radnici. Ve třetí vycházím z dotazníku adresovaného ředitelkám a ředitelům námi zřizovaných škol, v němž vyjádřili svou představu o funkční spolupráci ředitele a zřizovatele a porovnali ji s realitou posledních čtyř let. Do čtvrté části pak soustřeďuji poznatky, které mi k porozumění vztahu ředitele a zřizovatele poskytla odborná literatura.¹⁾

Při volebním úspěchu je obvyklé, že se strany snaží maximalizovat pole své působnosti. Mou snahou bylo naopak zkoncentrovat maximum pozornosti do oblasti, které se od roku 1992 profesně věnuji a kde pociťuji dlouhodobý politického zájmu a péče. Jako svůj hlavní cíl jsem si vytkl využít svých učitelských kompetencí a přispět k proměně ředitelské role z onoho příslovečného „nejvyššího školníka“ do role manažera a pedagogického lídra. Zároveň jsem si vymínil, že z univerzity zcela neodejdu, jelikož jsem od této „dvojrole“ – jak se ukázalo oprávněně – očekával . Povědomí o středním školství (začínal jsem jako gymnaziální učitel) a vysokém školství (od 2001 učím na Ostravské univerzitě) jsem postupně doplnil o školství mateřské a základní, jelikož právě tyto školy jsem měl jako zástupce zřizovatele na starosti – schopnost vnímat proces vzdělávání jako celek jsem využíval nejen jako politik, ale i jako vzdělavatel budoucích učitelů. V krizových okamžicích (covidová situace, adaptace ukrajinských dětí) jsem se mohl obracet o pomoc přímo na naše studenty učitelství, kteří pomáhali stabilizovat rozkolísaný systém a zároveň získávali cenné pedagogické zkušenosti.

Nástup do funkce jsem měl podstatně ulehčen ochotou mého předchůdce Petra Zábojníka předat mi agendu, a zajistit tím pokračování vlajkových projektů – zajišťování systematické péče o odborný růst školních poradenských pracovišť všech Porubou zřizovaných škol, kterou poskytuje Petr Nilius a Ambulance klinické psychologie, a desegregaci jedné z nich.²⁾ Od jeho doporučení jsem se odchýlil pouze v případě tzv. Protidrogového vlaku (Revolution Train), jehož působení se mi jevilo z hlediska efektivní a dlouhodobé protidrogové prevence jako stále problematičtější. Po konzultaci v odborném grémiu, v němž byly zastoupeny oba názory, jsme ukončili praxi plošné úhrady návštěvy vlaku a každé škole přidělili příslušnou část prostředků, kterou může využít na protidrogovou prevenci dle svého uvážení.

Úvodní fáze místostarostenské práce se nesla ve znamení postupného pronikání do problematiky, získávání důvěry ředitelů, rozvíjení stávajících aktivit odboru školství a postupného prosazování nových myšlenek. V půlce roku 2019 jsme začali pracovat na koncepci rozvoje porubského vzdělávání, která trvala přes rok a byla přijata na konci roku 2020. Získali jsme tím potřebný rámec a víceméně i záruku financování aktivit v ní zahrnutých.

Vraťme se ale na začátek. První politický slib zazněl počátkem roku 2019 na setkání s rodiči a zaměstnanci jedné ze škol, kteří reklamovali dlouhodobou neexistenci školního hřiště, aniž bych si byl zcela jistý jeho splnitelností (hřiště bylo slavnostně otevřeno v květnu 2022). Na této a řadě dalších investičních akcí jsem se naučil, že pokročit od myšlenky k uskutečnění vyžaduje čas a nelze jej uspěchat, pokud nemá podobu havárie. Z tzv. měkkých aktivit jsem byl od počátku zapojen do rozvoje výše zmíněných školních poradenských pracovišť, o jejichž existenci jsem do té doby paradoxně neměl nejmenší tušení.

Jako didaktik a popularizátor (působím na katedře české literatury a literární vědy) jsem si byl vědom, že pro inovace nestačí získávat ředitele a vyučující, ale je potřeba o nich informovat rovněž rodiče a veřejnost, aby jim co nejvíce rozuměla a mohla je přijmout za své. Sleduji-li zpětně radniční zpravodaj PRIO (Porubská radnice informuje občany), v průběhu období jsme se od medailonů „našich“ základních škol propracovali přes porubské střední školy, školy speciální až po kompletní přehled mateřských působících na území Poruby. Zdaleka nešlo o formalitu: sbírání a zveřejňování těchto informací bylo spojeno s lepším seznamováním se s problematikou jednotlivých škol a specializací a také s jejich zapojováním do organismu porubského vzdělávání. Proměnou prošlo i radniční oceňování kantorských a žákovských osobností. Od prostoru pro vyjádření profesních hodnot oceněných vyučujících až po změnu kritérií při oceňování žáků, kdy se podstatným kritériem stala práce pro druhé, ať už ve prospěch spolužáků či veřejnosti.

Ohlédnu-li se za první fází, klíčovým krokem bylo přijetí Kateřiny Švejdové jako koordinátorky jazykového vzdělávání. Kateřina jako zkušená angličtinářka a organizátorka začala pracovat na zajišťování rodilých mluvčích a metodické podpoře jazykové výuky (od mateřských škol po střední) a díky důvěře, kterou si ve školách brzy vybudovala, mohla například později od počátku zajišťovat účinnou podporu ukrajinským dětem a jejich rodinám. Naše spolupráce jako dvou pedagogů měla příznivý dopad jak na tvorbu koncepce, tak i na její naplňování: od roku 2020 proběhlo již třetí výroční setkání místostarosty s každým z ředitelů nad výroční zprávou školy, kterou jsme společně upravili pro naše potřeby, uskutečnil se třetí ročník dotazníkového šetření ke klimatu škol „Jak se nám žije v naší škole“ (letos poprvé včetně analýzy a získaných dat) a třetí ročník přehlídky vzdělávacích příležitostí nabízených základoškolákům porubskými středními školami „Tvoje škola je hned za rohem“. Přestože jsme oba věnovali značnou pozornost složení školských rad a jejich podpoře, s výjimkou komunitně pojaté Waldorfské základní a střední školy nebyl potenciál tohoto orgánu stále zcela naplněn a zůstává politickým dluhem.

S přijetím koncepce jsem plánoval především upevňovat a rozvíjet to, co v ní bylo ukotveno. Covidové roky ani válka na Ukrajině nám nicméně žádný klid neposkytly. Nárůst odkladů školní docházky si naopak vyžádal plošný screening školní zralosti, který byl u předškoláků od té doby dvakrát realizován. Také díky němu jsme v září 2021 na druhý pokus otevřeli přípravnou třídu v jedné škole, o rok později ve druhé. Ve stejném roce přibyla Porubě první třída s prvky montessori v základní škole, o rok později v mateřské. V lednu 2021 přibyla do portfolia námi zřizovaných škol waldorfská střední škola a v roce 2022 získala po šesti letech své existence další z mateřských škol mezinárodní statut Waldorfské mateřské třídy. Po odeznění epidemie bylo konečně možné začít se zamýšlenou podporou žákovských parlamentů nebo s organizací příměstských táborů s výukou angličtiny.

Jako učitel jsem měl přirozeně snahu vzdělávat se v oblastech, které mi byly svěřeny. Poprvé jsem se na podzim 2019 zúčastnil eduinovské konference Lepší škola, díky níž jsem se lépe zorientoval v tom, co se ode mě jako zřizovatele očekává. Těší mě, že po několika letech můžeme svou zkušenost i my sami sdílet s ostatními: na Lepší škole 2021 spoluautorka dotazníku ke klimatu školy Kateřina Švejdová společně s ředitelkou ZŠ Dětská Zuzanou Škapovou představily, jak funguje a co jeho výsledky přinášejí; na jaře 2022 jsem se zapojil do podobných setkání – k hodnocení a odměňování ředitelů a k problematice výběrových řízení na ředitele; na Lepší škole 2022 jsme mohli v diskusi opakovaně prezentovat dobrou praxi porubských škol.