Povinnosti ředitele školy v oblasti BOZP, 3. část

Vzhledem k tomu, že zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělání (školský zákon), o bezpečnosti a ochraně zdraví ve školách se zmiňuje značně rámcově, je i nadále třeba vycházet z výše citovaného metodického pokynu,

V minulých číslech jsme si také vysvětlili, že ředitel školy vystupuje ve smyslu pracovněprávních předpisů jako statutární orgán zaměstnavatele. To je nakonec důležité i pro naši oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci z toho pohledu, že on v praxi plní dvojjedinou roli - z pohledu zákoníku práce je statutárním orgánem vůči pedagogickým pracovníkům a ostatním zaměstnancům školy a druhou roli plní vůči žákům.

Podle ustanovení § 29 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělání (školský zákon):

"Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví."

Těmito přímo souvisejícími činnostmi se rozumí zejména výuka některých odborných předmětů se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví a života, praktické vyučování, výuka tělesné výchovy, koupání, plavecký a lyžařský výcvik, sportovní a turistické akce.

Z toho důvodu si v našem dnešním článku si podrobněji rozebereme články deset až dvanáct výše citovaného metodického pokynu týkající se zvláštních pravidel při některých činnostech, praktického vyučování a tělesné výchovy.

V článku 10 metodického pokynu je k otázce bezpečnosti a ochrany žáků při některých činnostech uvedeno, že:

"(1) Kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech dodržována další zvláštní pravidla. Je tomu tak zejména při výuce některých odborných předmětů se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví a života, při praktickém vyučování, při výuce tělesné výchovy, koupání, plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve všech takových případech klade škola zvýšený důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně je vyžadováno ukázněné chování žáků.

(2) Při pohybových činnostech (míčové hry apod.) se účastníci řídí ustanoveními o bezpečnosti obsaženými v pravidlech pro danou věkovou skupinu a jejich modifikaci pro dané prostorové podmínky školy a ustanoveními soutěžních řádů daných sportů.

(3) Při praktickém vyučování, sportovních a jiných činnostech, kde je zvýšená možnost ohrožení zdraví, odkládají žáci na určená místa ozdobné a jiné předměty, jako náramky, náušnice, náhrdelníky, prsteny ozdobné kroužky aj. Řídí se přitom pokyny vyučujícího, který nedovolí, aby se žák bez odložení uvedených předmětů účastnil příslušné činnosti.

(4) Žáci používají pracovní oděv nebo cvičební úbor a obuv a mají výstroj podle druhu vykonávané činnosti a podle pokynů učitele, který dodržování tohoto požadavku kontroluje."

Pro praxi to znamená, že je třeba vycházet z podmínek jedné každé školy nebo školského zařízení. Samo ustanovení § 29 školského zákona velice obecnou formou ukládá, aby školy a školská zařízení při vzdělávání a s ním souvisejících činnostech přihlížely k základním fyziologickým a psychickým potřebám žáků a zajišťovaly jejich ochranu před možnými riziky, zejména před školními úrazy. Vzhledem k tomu, že zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví účastníků vzdělávání je jednou z prvořadých povinností vedení škol a školských zařízení je v ustanovení § 30 zákona stanoveno, že konkrétní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a pracovníků musí být uvedena ve školních nebo vnitřních řádech. Ve školním nebo vnitřním řádu proto musí škola nebo školské zařízení zohlednit tyto základní fyziologické a psychické potřeby žáků a zajistit jejich ochranu před možnými riziky poškození zdraví, zejména před školními úrazy.

Oproti předchozí platné právní úpravě je v novém školském zákoně výrazně posíleno postavení a význam školního a vnitřního řádu školy a školského zařízení a tím i autonomie jednotlivých škol a školských zařízení v oblasti stanovení preventivních opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Ředitel školy nebo školského zařízení musí proto dbát na to, aby v těchto školních a vnitřních řádech bylo tedy upraveno vše, co není výslovně stanoveno právními předpisy, ale je podstatné pro řádný chod školy nebo školského zařízení zejména pokud se týká výše vzpomínaných činností, při kterých jsou žáci vystaveni zvýšenému riziku poškození zdraví a úrazu.

Podle článku 11 metodického pokynu platí, že:

"(1) Při praktickém vyučování musí být pracoviště a jeho vybavení, včetně pracovního nářadí, v nezávadném stavu a musí odpovídat požadavkům předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Musí být dodržovány bezpečnostní i hygienické předpisy a ustanovení učebních dokumentů o dělení tříd na skupiny, odůvodněná bezpečnostními hledisky. Žákům jsou podle potřeby přidělovány ochranné prostředky.

(2) Pokud se praktické vyučování uskutečňuje v jiné organizaci, musí být v dohodě, kterou o tom škola s organizací uzavírá, obsažena mimo jiné i ustanovení o opatřeních k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, včetně poskytování ochranných prostředků."

Tento článek se týká především bezpečnosti a ochrany zdraví v případě žáků základních škol při tzv. pracovním vyučování a v případě žáků středních škol při praxi. Jak jsme si již zdůrazňovali v minulých číslech našeho časopisu, za bezpečnost a ochranu zdraví žáků odpovídá zásadně škola nebo školské zařízení. To je zcela obdobné právní postavení jako v případě odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání podle zákoníku práce. Ředitel školy tedy musí v praxi zajistit, aby pro každý předmět, při kterém je prováděno praktické vyučování byly vyhodnoceny rizika možného ohrožení zdraví žáků a aby bylo zajištěno, že veškeré stroje, přístroje a nářadí budou odpovídat stanoveným požadavkům. I když školský zákon ani metodický návod, z něhož citujeme výše, neodkazuje přímo na zákoník práce a jeho prováděcí předpisy, je však možno konstatovat, že v otázce posouzení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se stroji, přístroji a nářadím je třeba se v praxi inspirovat právě nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí. Je to vlastně dnes jediný obecně závazný právní předpis upravující tuto problematiku. K jeho obsahu možno konstatovat, že je zpracován sice velice obecně, nicméně tak, aby upravoval pouze minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí s tím, že zaměstnavatel si samozřejmě může stanovit požadavky další. Pro praxi jsou nedůležitější ustanovení § 3 a 4. V ustanovení § 3 se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení, která jsou společná všem zařízením. Jde zejména o požadavky na jejich ovládání, spouštění, zastavování, ochranná zařízení atd. Obecná hranice pro splňování požadavků na bezpečnost pracovních zařízení je dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tyto požadavky musí splňovat každý stroj, přístroj nebo nářadí ve školní dílně. Toto nařízení určuje nezbytná opatření při uvádění pracovních zařízení do provozu, jejich umístění, instalování, bezpečný přístup zaměstnanců k nim, jejich spouštění a zastavování i při jejich opravách a údržbě. Je-li to nutné k ochraně zaměstnanců, stanoví se nezbytnost vybavení pracovních zařízení ochranným zařízením.

Důležité je také, že toto nařízení vlády stanoví i bližší požadavky na řádné vybavení a vedení provozní dokumentace provozního zařízení a kontrolu bezpečného provozu pracovních zařízení, včetně vedení písemných záznamů o výsledcích kontrol a jejich archivaci po celou dobu provozu. Pokud tedy má škola školní dílnu nebo zahradu, kde se žáci účastní praktického výcviku musí mít i také stanoveny minimální požadavky na bezpečný provoz všech zařízení, které žákům při tomto výcviku svěřuje.

Pokud se praktické vyučování uskutečňuje mimo školu nebo školské zařízení u některého zaměstnavatele je situace v podstatě jednoduchá. Pak se jedná o zaměstnavatele, který se v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí řídit v plném rozsahu ustanoveními hlavy páté části druhé zákoníku práce a nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí.

S problematikou poskytování osobních ochranných pracovních prostředků jsme se seznámili v minulých číslech našeho časopisu.

Pokud se týká hygienických limitů, tak je třeba vycházet z vyhlášky č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, kde jsou zohledněny zejména limity prostorových podmínek, limity osvětlení, mikroklimatických podmínek, větrání a zásobování vodou.

Podle článku 12 metodického pokynu platí, že:

"Při výuce tělesné výchovy dodržuje škola platné učební osnovy, metodické a didaktické zásady. Bezpečnost žáků při tělesné výchově zajišťuje učitel svou přítomností po celou dobu vyučování. V nezbytném a výjimečném případě vyučující cvičení dočasně přeruší a zajistí dozor zletilou osobou. Vydává jasné, přesné a žákům srozumitelné povely a pokyny, kontroluje bezpečnost a funkčnost tělocvičného nářadí a náčiní před zahájením cvičení. Přihlíží zejména k fyzické vyspělosti žáků, k jejich věku a předchozím zkušenostem. Při pohybových činnostech v přírodních podmínkách je třeba volit terén a překážky úměrné možnostem žáků. K zařazení sportovních odvětví, jejichž obsah není v učebních osnovách podrobně rozveden (netradiční sporty), musí mít učitel povolení ředitele školy a dodržovat bezpečnostní pravidla i metodické postupy pro danou věkovou kategorii platné v oblasti školního nebo svazového sportu."

I zde při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při vyučování tělesné výchovy je třeba postupovat v souladu se všemi výše zmiňovanými zásadami, tj. především je třeba vyhodnotit rizika možných úrazů při této výuce s ohledem na podmínky jedné každé školy nebo školského zařízení. Učitelé tělesné výchovy jsou zkušení, takže připomínat jim specielně, že musí před každou vyučovací hodinou kontrolovat nářadí a náčiní, na kterém nebo s kterým se bude při hodině cvičit je asi zcela nadbytečné. Je však třeba připomenout, že tělesná výchova spolu s praktickým vyučováním je předmět, při kterém dochází podle statistik k největšímu počtu školních úrazů bez ohledu na to, že by vyučující něco zanedbal nebo opomenul. Tím máme na mysli především drobné školní úrazy jako jsou podvrknuté kotníky, natažený sval apod. Proto musí být o to větší pozornost věnována žákům, kteří např. momentálně na nářadí necvičí. Učitel musí zajistit, aby i tito žáci dodržovali kázeň, bez pokynu učitele aby se nepřemísťovali z místa na místo, nepobíhali po tělocvičně a nepočínali si způsobem ohrožujícím si vzájemně zdraví. V okamžiku, kdy učitel musí opustit žáky a přerušit výuku tělesné výchovy, musí zajistit aby nedošlo ke zranění žáků a musí zajistit dozor jinou dospělou osobou.

Všichni žáci by měli být učitelem tělesné výchovy seznámeni s obsahem školního nebo vnitřního řádu školy nebo školského zařízení a měla by jím být zdůrazněna bezpečnost a ochrana jejich zdraví. Měli by být upozorněni na rizika možného ohrožení zdraví svého i ostatních spolužáků.