Některé edukační problémy u dětí se nám mohou zdát jako malicherné. Zejména když jsme dnes nuceni řešit otázky světodějné a bez sebemenšího zlehčování doopravdy závažné. Jenže i ty banální reálně existují a patrně budou existovat alespoň v nejbližší budoucnosti,
a když se neustále opakují, tak mohou být pro učitele i další zúčastněné stejně obtížné jako ty skutečně závažné.
Co mám například na mysli? Pláč některých dětí, když dostanou horší známku. Vzpomínám ze svých vlastních školních let, že pár mých spolužaček v nejnižších třídách základní školy plakalo, když dostaly horší známku. Ale ne pětku nebo čtyřku, ale už dvojku. Později to už asi nedělaly, ale ve mně stejně dlouho zůstal pocit, co to je za ukňourané holky (občas i kluky), když je dvojka vyvede z míry. A pak jsem taky ještě byl přesvědčený, že někteří rodiče nemají rozum a jsou smutní nebo se rozčilují, když jejich dítě přinese právě onu ve skutečnosti pro mě často úžasnou velmi dobrou. I později v poradenské praxi jsem se čas od času s tímto problémem setkal. Jako psycholog jsem si také na