Dílo literární

Na následujících stranách nabízíme rozhovor s Adélou Rosípalovou, autorkou Zlomků nekonečna a držitelkou ceny HumbookAward. O projektu Humbook, young adult (YA) knihách, ale i o tom, kde sbírá inspiraci k psaní, a o tom, jaké knihy by zařadila do povinné školní četby. Během našeho povídání prozradila i svůj zaručený tip ke čtení.

V dalším díle seriálu popisuje učitelka českého jazyka a literatury na 2. stupni Jitka Suchá, jak koncipují výuku literatury v Základní škole Staňkov, zapojené do projektu Pomáháme školám k úspěchu, a jaké změny provedli.

Tradice živého psaní, kdy žáci píší se zájmem, ze srdce a pro konkrétní čtenáře, není v českých školách dosud příliš rozšířena. Aby se každý žák stal pisatelem, potřebuje psát své texty a zažívat odezvu od čtenářů, která zpětně buduje jeho vlastní pisatelské sebevědomí. Přitom, vycházíme-li z vize pro rozvoj pisatelství projektu Pomáháme školám k úspěchu, měl by každý žák prostřednictvím psaní zažívat radost, komunikovat s ostatními, poznávat sebe i svět, zpřesňovat své myšlení a vnímavě reflektovat své postoje a pocity.

Před měsícem jsme se zastavili nad tím, jak je důležité vypěstovat v dětech důvěru ve čtení prostřednictvím hojných příležitostí zažívat uspokojení z četby. Ty může v první řadě přinášet ponor do světa příběhu, který kniha nabízí. Proto se vyplácí investovat ve škole čas do pravidelných dílen čtení a finance do třídních knihovniček, do čtenářských koutků a do dobře vybavené školní knihovny. A také do příležitostí pro sdílení zkušeností s rozvojem čtenářství a do vzájemného učení kantorů, popřípadě do čtenářského konzultanta, který může čas od času přispět pohledem zvenčí.

Děti čtou, a čtou rády. Čtou knihy. A mnohé ještě radši píšou. Potřebují v tom naši pomoc. Cesta od nečtenáře k zaujatému, přemýšlivému a nezávislému čtenáři – a pisateli – se otevírá především v raném dětství v rodině. Nic ale není ztraceno, když na tuto cestu pozveme děti ve školce nebo až ve škole. Samozřejmě čím dřív, tím lépe.

Děti čtou, a čtou rády. Čtou knihy. A mnohé ještě radši píšou. Potřebují v tom naši pomoc. Cesta od nečtenáře k zaujatému, přemýšlivému a nezávislému čtenáři – a pisateli – se otevírá především v raném dětství v rodině. Nic ale není ztraceno, když na tuto cestu pozveme děti ve školce nebo až ve škole. Samozřejmě čím dřív, tím lépe.