Mimořádné situace

Náhlé nepříznivé události se nevyhýbají nikomu z nás. Může se jednat o zkušenosti s úmrtím či vážným zraněním přes šikanu, pandemii, válku až po katastrofy typu povodně, tornáda a další. Všechny tyto skutečnosti nás ovlivní a mají v případě školy dopad na pracovníky a vedení školy, děti, žáky, studenty, jejich rodiny a blízké, na zřizovatele či obyvatele obce.

Mimořádné vzdělávání distančním způsobem a mimořádné ředitelské volno

Od začátku července platí, že všichni zaměstnanci musí hlásit svému zaměstnavateli, zda byli v posledních 14 dnech na dovolené v zahraničí. Zaměstnavatel pak nevpustí zaměstnance do zaměstnání, pokud nesplňují podmínky stanovené v opatření Ministerstva zdravotnictví, č. j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN.

Základní škola a Mateřská škola Prušánky

Právní předpisy, metodika, informace

Cílem tohoto dokumentu je poukázat na možné důsledky jednání školy a jejího ředitele, pokud se rozhodne mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví dodržovat (a tedy testovat a nosit ochranu dýchacích cest), nebo se naopak rozhodne umožnit prezenční výuku bez testů a bez roušek1. Je třeba vzít v potaz, že každá situace se bude posuzovat individuálně a závěry upravují pouze směry, jak se může situace vyvinout. Soudy, krajské hygienické stanice, policie nebo zřizovatel mohou situaci vyhodnotit jinak. Rozbor je rozdělen do dvou částí. Část A upravuje situaci, kdy škola dodržuje povinnosti z mimořádného opatření. Část B upravuje situaci, kdy škola nedodržuje povinnosti z mimořádného opatření.

Mimořádná opatření

Distanční výuka má mnoho výhod i nevýhod. Nechci se dlouze rozepisovat o jednotlivých důsledcích, chci se zaměřit na jednu oblast a tou je psychický dopad distanční výuky na žáky a jejich učitele. Bohužel vše souvisí se vším a není možné přístup a průběh distanční výuky oddělit od jejího prožívání až leckdy přežívání. Jakýkoli negativní dopad na lidstvo vnímám jako velmi bolestivé téma s dlouhosáhlými důsledky pro všechny.

Současná situace není jednoduchá pro nikoho z nás. Začínáme si uvědomovat, jak velký má na naše životy vliv vzdělávání a škola. A to ať už jsme v roli rodiče, učitele, dítěte, nebo jako zástupci široké veřejnosti.

Maturitní zkouška - informace k 17. listopadu 2020

V zářijovém čísle Řízení školy vyšel článek „Rychlokurs orientace v informacích a jejich závaznosti“.1) V článku jsem na konkrétních příkladech nejen ze školské praxe ukazovala, co je pro práci s informacemi podstatné, jak funguje systém závazných informací a jak s nimi nakládat. Hned na začátku školního roku se rozvířila názorová hladina o oprávnění ředitelů škol nařídit zakrytí nosu a úst „rouškou“ jako opatření na ochranu zdraví. Záměrně používám zakrytí nosu i úst, ne nošení „roušek“, protože někteří „roušky“ skutečně jen nosí – na ústech, na bradě, na krku, na zápěstích či předloktích – i v situacích, kdy pro nás existuje povinnost zakrytí nosu a úst buď podle krizového opatření vlády v době vyhlášeného krizového stavu, nebo podle nařízení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví (dále jen „MZdr“) či jednotlivých krajských hygienických stanic. Pojďme se proto podívat na to, jak vlastně může a současně kdy a v jaké míře nesmí ředitel školy rozhodovat nejen o „rouškách“ coby opatření na ochranu zdraví.

Máme za sebou více než první měsíc školní docházky, která probíhá na mnohých místech nestandardním způsobem – od karantény jednotlivých žáků, uzavření některých tříd nebo rovnou celé školy až po převedení výuky na distanční vzdělávání. Nouzový stav už opět vstoupil mezi nás a zatím nikdo nemá představu, co přesně bude přinášet. Neustále se měnící postupy a doporučení vyžadují být ve střehu a permanentně sledovat, vyhodnocovat a přemýšlet, jak potřebná opatření zajistit. Mnohé věci nyní známe, už nejsou nové, neznámé. Dalo by se říci, že z „akutního onemocnění“ v podobě jarní karantény, nouzového stavu a totálního lockdownu celé společnosti na všech úrovních přecházíme do „chronické fáze onemocnění“ podzimní epidemie s nyní vyhlášeným nouzovým stavem, o kterém zatím máme mlhavé představy.

Jaká jsou pravidla pro provoz školních jídelen? Mohou dál fungovat v režimu výdejen pro žáky školy i pro cizí strávníky, a to za předpokladu dodržení hygienických opatření?

Může školní poradenské pracoviště v období uzavření škol realizovat na půdě školy individuální konzultace? Pokud ano, tak za jakých podmínek? >

Dostanete-li od zákonného zástupce žáka prohlášení, ve kterém odmítá, aby jeho dítě nosilo roušky ve společných prostorách školy, pak doporučujeme snažit se především o vysvětlení situace, která není rozhodnutím ředitele školy, protože mimořádné opatření vydalo Ministerstvo zdravotnictví https://koronavirus.mzcr.cz/mimoradne-opatreni-noseni-ochrannych-prostredku-dychacich-cest-s-vyjimkami-s-ucinnosti-od-10-9-2020-do-odvolani/

Celorepublikové několikaměsíční uzavření škol, které zasáhlo do druhé poloviny minulého školního roku, se promítlo i do skladby hovorů na Lince pro rodinu a školu 116 000. V nich se jednoznačně ukazuje, že uzavření škol znamenalo zátěž pro žáky, jejich rodiče i učitele. Je pravděpodobné, že každá z těchto skupin si je kromě potíží, které situace přinesla jejímu nejbližšímu okolí, i více či méně vědoma toho, že se nějak dotkla i ostatních. Účelem tohoto článku je ukázat, jakým tlakům byli žáci, jejich rodiče a učitelé vystaveni.

Bleskové uzavření škol na začátku března změnilo ze dne na den učitelům život. A to nejen ten pracovní. S přechodem na distanční vyučování se významně proměnily požadavky na potřebné kompetence, zmizela řada jistot, objevily se nové výzvy. Ale také se z jiného úhlu nasvítily situace zcela běžné již před příchodem koronaviru. Následující otázky by neměly zapadnout, protože i když se provoz škol vrátí zcela k normálu, ony zůstanou aktuální.

Školy mají za sebou neočekávané a nelehké období, kdy byly v podstatě ze dne na den nuceny přepnout do režimu online výuky. Ředitelé, učitelé, ale koneckonců i žáci byli kvůli koronavirové krizi a karanténě vystaveni situacím, na které je nikdo předem nepřipravil, a jak se lidově říká, byli hozeni do vody. Digitální technologie se staly jediným nástrojem kontaktu s okolním světem, bezpečnost jejich používání ale šla v dané situaci často stranou. Jen málokterý ředitel školy či učitel si v té chvíli totiž uvědomil, že se škola stejně jako nemocnice nebo komerční podnik může stát terčem kybernetického útoku. V tomto článku si vysvětlíme proč a shrneme praktické tipy, jak tato rizika v budoucnu eliminovat. Budeme se přitom věnovat mikro- i makropohledu na věc. A začneme u výuky.

Přestože školní rok začal zhruba tak, jak ho známe léta, a přejeme si, aby tomu tak bylo i nadále, přece jen nad námi stále visí Damoklův meč návratu rozmanitých omezení, možná znovu lokální karantény. Bez ohledu na pokyny z ministerstva by učitelé měli využít zkušenosti z minulého pololetí jako podnět k alespoň dílčím úpravám zaběhlých postupů. Je možné, že ministerstvo přijde s radikálnějšími změnami (budou se týkat hygienických a organizačních opatření), leč na drobnosti není nutné čekat, je možné s nimi začít hned v září – mohou se hodit i při zcela běžném provozu. Varuji ovšem před jednotným mustrem.