Mladiství

Společně s podporou osvojování znalostí a dovedností v rámci jednotlivých vyučovacích předmětů by škola měla u studujících posilovat odolnost (resilienci), wellbeing a pozitivní sociální postoje. K tomuto cíli mohou přispět výzkumně ověřené programy, které se zaměřují na rozvoj personálních a sociálních dovedností, protože cílené poskytování příležitostí k sociálnímu a emočnímu učení je považováno za klíčovou součást pedagogické práce.

Většina z nás bude souhlasit s tím, že duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Jak to ale vlastně vypadá, když pečujeme o zdraví někoho jiného? A kdo nám řekne, co máme dělat, když nám přijde, že dítě „není úplně v pohodě“? Jak moc velkou roli hrají změny související s pubertou a je vůbec v naší kompetenci do situace zasahovat? A pokud ano, co dělat, když zjistíme, že se děje něco vážnějšího, než se nám na první pohled zdálo? Není někdy vlastně lepší to přejít a zřeknout se odpovědnosti za to, co se bude dít dál?

Šestnáctiletá studentka střední školy odešla od rodičů a nyní bydlí s příbuznými. S rodiči se nechce stýkat a viní je z týrání, u příbuzných je spokojená. Tento faktický stav však nebyl dosud potvrzen soudem ani rozhodnutím, ani předběžným opatřením. Zákonnými zástupci jsou tedy stále rodiče. Škola řeší tyto problematické situace: - Kdo může omlouvat nepřítomnost studentky ve výuce (návštěva soudu, terapie, nemoc)? Pokud zákonní zástupci odmítnou omluvenku napsat, musí škola evidovat hodiny jako neomluvené? - V případě akcí mimo školu je potřeba potvrzení o bezinfekčnosti. V tomto konkrétním případě je problém jej od zákonných zástupců získat. Účast na těchto akcích je klíčovou komponentou vzdělávacího programu. Studentka výborně funguje v kolektivu, výborně studuje, velmi stojí o to, ve studiu na této škole pokračovat. Jak jí pomoci?

V závěrečném roce projektu Klíče pro život (řešil systémové uchopení neformálního vzdělávání v naší zemi) vznikla soutěž Brána k druhým. Jejím smyslem bylo poukázat na to, že děti a mladí lidé, pokud mají dobrou podporu od dospělých, jsou schopní účinně pomáhat svému okolí a někdy i daleko mimo něj. A inspirovat další party, aby se o něco takového taky pokusily.

Česká asociace streetwork přenesla svoji práci i do online prostředí. Již devátým rokem provozuje internetovou poradnu, kde pomáhá dětem zorientovat se ve svých problémech. Návštěvníci webu naleznou v preventivních článcích a videogaleriích, které jsou zpracovány velice poutavým a srozumitelným způsobem, témata související s dospíváním. Druhou formou pomoci je poradenský chat se sociálním pracovníkem. A jak takový chat vypadá? Jiří Kocourek, který celý projekt koordinuje, přináší ukázku zinscenovaného, ale vlastně dost reálného průběhu jednoho z chatů.

Děti a dospívající by vůbec neměli přijít do styku s návykovými látkami a neměli by mít příležitost je užívat. Realita je ale taková, že sehnat drogy není vůbec těžké. V podmínkách ČR mělo zkušenost s nějakou nelegální drogou 43 % mládeže, nelegální drogu pravidelně užívalo 19 % a alkohol 60 % (Koranda, 2015, s. 546). Od dospělých uživatelů drog často slyšíme, že s drogami začínali už na základní škole, někdy i na 1. stupni. Někteří z nich říkají, že kdyby bývali disponovali důvěryhodnými informacemi o tom, co všechno kvůli nim zažijí, už v době, kdy s jejich užíváním začínali, jejich život by se snad vyvinul jinak. Proto považuji primární prevenci návykového chování u dětí za velmi důležitou.

Ředitelé škol jako vrcholy pyramid pracovníků škol, kteří se přímo podílejí na vzdělávání a výchově žáků, jsou těmi, kdo mohou svojí řídící činností ovlivňovat děti a mládež. To platí také o vývoji kriminality této věkové kategorie, jejíž současný stav rozhodně není takový, aby je mohl ponechávat v klidu a nenutil je věnovat se vedle všech dalších povinností i této problematice.