Odpovědnost za škodu

Odpovědnost za škodu obecně je upravena hned v několika zákonech. Mezi ty základní patří občanský zákoník1) , zákoník práce2) a trestní zákoník3) a ve vztahu ke školám samozřejmě také školský zákon4).

V rámci vyučování poskytujeme na odborné škole výuku i ve vzdálenějších střediscích praxe. V průběhu školního dne je tak potřeba převoz žáků (zletilých i nezletilých) na daná pracoviště. Může se zletilý žák na určené místo výkonu praxe, vlastnící řidičský průkaz, sám dopravit vlastním autem (případně se spolujezdci spolužáky)? Kdo nese za žáky odpovědnost?

Střední škola má odbornou praxi svých žáků u zaměstnavatele v délce dvou týdnů uvedenou přímo v ŠVP. Škola, žák a zaměstnavatel mají o této praxi uzavřenou třístrannou smlouvu. Otázka zní, zda v případě, že se u tohoto zaměstnavatele stane žákovi úraz nebo v souvislosti s výkonem praxe u tohoto zaměstnavatele hmotná škoda, kdo bude mít povinnost k její náhradě? Zaměstnavatel nebo škola? V případě, ze by to byl smluvní zaměstnavatel, je možné, aby byla tato odpovědnost smluvně přenesena na školu? Prosím o vedle odpovědi na otázku i příslušná zákonná ustanovení, která výše uvedenou problematiku řeší.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) rozlišuje z hlediska odpovědnosti za škodu mezi nezletilým, který dovršil věk třinácti let, a nezletilým, který tohoto věku nedosáhl. Může se to zdát jako nepodstatná drobnost, protože v souvislosti s oběma občanský zákoník v § 2920 a § 2921 mluví o náležitém dohledu. Rozdíl, který může být zásadní, je však v míře spoluodpovědnosti.

Kdo má zodpovědnost za dítě, kdyby se mu něco stalo, které zůstává ve škole, nebo na pozemku školy a čeká na rodiče, i když už je konec školy. Ředitel, družinář, rodič nebo někdo jiný? Případně člověk, co je ve družině, ale už jen jako soukromá osoba a ne zaměstnanec školy? Souvisí, nebo nesouvisí to se školou?

Je možné dát dětem na omezený čas v jasně vymezeném prostoru „rozchod“? Pokud ano, za jakých podmínek? V případě, že se dítě úmyslně vzdálí z vymezeného prostoru a odejde, nese škola odpovědnost za případný úraz, který by se mu stal?

Žáci naší školy poškodili tabuli. Oprava by měla stát přes 15 tisíc. K poškození se přiznalo 7 žáků 9. třídy, skoro všem už bylo 15 let. Házeli různými předměty a většina z nich ví, který je ten jeho zásah. S dětmi jsme se domluvili, že nemají všichni stejný podíl na poškozování, někteří se „jen netrefili“ třeba jednou, jiní přiznávají víc zásahů, třída se shodla většinou (12:3), že dva mají podíl viny větší než ostatní, a to výrazně. Souhlasí s tím i jeden z žáků, který má větší podíl. Chtěla jsem, aby podle „zásluh“ platili škodu tak, že každý s menším proviněním bude mít svůj díl placení, ti s proviněním velkým budou platit trojnásobek. Rodiče těch dvou žáků s tím ale nesouhlasí a požadují rozdělení na stejné díly všem. S tím ale nesouhlasí ti ostatní, ani ti, kteří neplatí nic, protože se shodují v názoru na podílu viny. Nikdo z učitelů u poškozování tabule nebyl, dohled na chodbě samozřejmě ano, do tříd se nahlíží, ale zároveň předpokládám u takto velkých dětí nějakou představu o tom, že tvrdou věcí můžou něco rozbít (a kromě toho jsme jim často různé věci zabavovali, zase zvlášť těm dvěma, a vysvětlovali, rodiče o tom ví), a taky že svévolně rozbitou věc je potřeba zaplatit. Jak v takovém případě postupovat?

Školní výlety jsou u dětí velmi oblíbené. Na ředitele škol a pedagogy však tyto akce kladou značné nároky. Je třeba vyřešit otázky týkající se pracovního práva, např. jak se vypořádat s limity pracovní cesty a cestovními náhradami, s pracovní dobou atd.

Školní výlety jsou u dětí velmi oblíbené. Na ředitele škol a pedagogy však tyto akce kladou značné nároky. Je třeba vyřešit otázky týkající se pracovního práva, např. jak se vypořádat s limity pracovní cesty a cestovními náhradami, s pracovní dobou atd.

Jak postupovat, když se žákovi ztratí věc z nezabezpečené skříňky, přičemž skříňky byly sledované kamerovým systémem s dobou uložení 7 dnů?

Do žáka, který chtěl o přestávce telefonovat matce (což náš školní řád umožňuje) neúmyslně (potvrzeno zúčastněnými i svědky) strčil kolemjdoucí žák, takže telefon mu z ruky vypadnul a rozbil se displej. Matka žáka se obrátila na školu s žádostí o úhradu opravy telefonu ve výši 4 000 Kč. Lze to učinit z pojistky školy nebo prostřednictvím zákonného zástupce žáka, který svého spolužáka strčil? 

Rádi bychom si v naší MŠ zvýšili rozpočet poskytnutím doplňkové činnosti a to pronájmem venkovního hřiště, popř. třídy a malé kuchyňky soukromým osobám např. na dětské oslavy. Chtěli bychom vědět, zda je toto možné a za jakých podmínek? Nejvíce nás zajímá otázka bezpečnosti a odpovědnosti ředitelky MŠ za případný úraz dítěte. Jestli ředitelka, která není na akci přítomná, odpovídá za případné vzniklé škody a úrazy. Popř., zda by se této odpovědnosti dalo smlouvou zbavit - přenést ji na osobu, která si prostory pronajme.

Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení: Změny za období leden 2020 PhDr. Mgr. Monika Puškinová Ph.D. právnička, specialistka na školskou legislativu, www.monikapuskinova.cz Sbírka zákonů...

Žáci v říjnu absolvovali pětidenní pobyt. Na jednom pokoji se v penzionu vyskytly štěnice, které poštípaly naše dvě žákyně a ty skončily na pohotovosti s alergickou reakcí. Rodiče požádali školu o spolupráci při vymáhání kompenzace za způsobenou škodu a újmu na zdraví. Vše jsme konzultovali s naším pojišťovacím poradcem, který nám sdělil, že škola nenese vinu na vzniku události, a tím pádem ani povinnost na úhradu nákladů. Chtěli jsme rodičům alespoň trochu pomoct, a proto jsme oslovili i penzion a požádali jej o kompenzaci ve formě vrácení platby za ubytování a stravu, což se také stalo. Rodičům toto řešení ale nestačí a požadují, abychom jako zprostředkovatel zájezdu na penzionu vymáhali náhradu za majetkovou škodu a újmu na zdraví. Nejsme však schopni doložit, zda rodiče skutečně postupovali podle rad hygieny, jaké věci měly žákyně s sebou, jaké věci zničili a bylo-li to vůbec nutné apod. Můžete mi prosím poradit, jak správně postupovat?

Závěrem série článků věnovaných odpovědnosti za škodu v praxi škol a školských zařízení jsou články vyčleňující odpovědnost za škodu způsobenou žákem, tj. případy, kdy je žák přímým škůdcem. Tato problematika byla částečně popsána i v předchozím článku Odpovědnost za škodu způsobenou žákem žákovi (Řízení školy č. 6/2015).

V článcích prvních tří čísel Řízení školy v roce 2015 jsme se zabývali problematikou odpovědnosti za újmu a škodu. Přitom jsme se zaměřili na žáka základní školy nebo žáka střední školy (dále jen „žák“) v roli poškozeného, odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi, možnost zprostit se této odpovědnosti a možnost uplatnit regres vůči skutečnému škůdci.

Pedagogická činnost zasahuje do různých oblastí života a dotýkají se jí také různé oblasti práva. Některými z nich se dále budeme zabývat.

Tento článek1) volně navazuje na článek Odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi (viz Řízení školy č. 1/2015, s. 26) a věnuje se kolizi odpovědnosti za škodu. Kolize odpovědnosti za škodu je chápána jako situace, při které dochází ke střetu odpovědnosti za škodu dvou subjektů. V praxi škol je jedním subjektem odpovědným za škodu škola, druhým tzv. třetí osoba. V návaznosti na tuto skutečnost se pak článek zaměřuje na právo školy domáhat se toho, aby byl uplatněn postih za škodu vůči skutečnému škůdci.

Tento text se zaměřuje na základní aspekty odpovědnosti právnické osoby vykonávající činnost školy za škodu způsobenou žákovi ZŠ, ZUŠ, SŠ, konzervatoře a studentovi VOŠ a právnické osoby vykonávající činnost školského zařízení za škodu způsobenou účastníkovi školského zařízení (nejčastěji školní družiny). (V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu odlišná od těch, která jsou námi v tomto článku prezentovaná.)

Kolize odpovědnost za škodu je chápána jako situace, při které dochází ke střetu odpovědnosti za škodu dvou subjektů. V praxi škol je jedním subjektem odpovědným za škodu škola, druhým – tzv. třetí osoba. V návaznosti na tuto skutečnost se pak článek zaměřuje na právo školy domáhat se toho, aby byl uplatněn postih za škodu vůči skutečnému škůdci. (V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu odlišná od těch, která jsou námi v tomto článku prezentovaná.)