Pedagogické kompetence

Mohlo by se zdát, že jsme podrobně popsali vše, co dělá učitel ve vyučovací hodině. Jenže to není pravda, protože chybí ještě jedna důležitá věc, která se objevila v souvislosti s rámcovými a následně tedy i se školními vzdělávacími programy. A touto novinkou se staly kompetence, kterým věnujeme dnešní, šťastně sedmičkovou, část našeho seriálu.

Učitelé a učitelky mají na učení dětí ve školách největší vliv. Jejich kvalitní příprava je proto pro naši společnost nutností. Přesto jsme doteď neměli shodu na tom, co kvalitní příprava znamená a jak má učitel na jejím výstupu vlastně vypadat. To významně přispívá k různorodé kvalitě učitelské přípravy, častému odpojení přípravy od učitelské praxe, nedostatku motivovaných zájemců o studium učitelství či předčasným odchodům začínajících učitelů z profese.

Děti budou pomocí umělé inteligence podvádět. Zhloupnou, protože veškerou práci udělá za ně. To jsou obavy, které mi poslední měsíce učitelé sdílejí denně ve sborovnách a na konferencích. Rozumím jim. Pojďme k tomu ale přistoupit systematicky a zajistit, aby se tak nestalo. Protože když se to vezme za správný konec, umělá inteligence může v oblasti vzdělávání přinést v první řadě pozitiva.

Jedním z témat, které v průběhu prázdnin rezonovalo učitelskou veřejností, bylo parlamentem schválené vypuštění písm. c) z § 22a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona). Uvedené ustanovení, ve znění účinném do konce roku 2023, zakotvuje právo pedagogického pracovníka na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé vyučovací, výchovné, speciálněpedagogické a pedagogicko-psychologické činnosti.

Formativní hodnocení dnes leze z každé konzervy a leckdo, kdo chce být tím správným novátorem, se nyní zaklíná responzivní výukou. Co to je? Máme tu knihu „Responzivní výuka: Kognitivní vědy a formativní hodnocení v praxi“ od Harryho Fletchera-Wooda (dále H. F.-W.) a k tomu i mohutné promo.

Leckdy si oprávněně stěžujeme, že dnešní děti se nechovají slušně, v řadě situací se jeví jako nevychované. Podobně znějící stesky slýcháme od učitelů, rodičů a vlastně i od veřejnosti všeobecně. Trochu přitom zapomínáme, že nejde o výlučný negativní dopad současné doby, přemíry stále více liberální výchovy, mobilů a násilí obsahujících počítačových her, že děti, které se nechovají slušně, byly vždy v minulosti a budou i v budoucnosti. Jeden důvod je nasnadě. My je teprve postupně a pozvolna v průběhu dětství učíme, aby vůbec uměly být slušné.

Asi nikoho nepřekvapí, že kvalifikace učitelů a jejich průběžné vzdělávání zvyšuje kvalitu pedagogického procesu a tím pádem ve velké míře ovlivňuje dosahované výsledky žáků. Pro to, aby zlepšování pedagogických kompetencí mělo potřebný efekt, je vedle vlastní snahy učitelů podstatná jejich podpora ze strany vedení školy.

Konečně nám opět do škol nastoupily děti a na naší škole se od dnešního dne zřídila speciální školní družina pro zdravotníky, bezpečn. jednotky, pedagogy, atd. Vychovatelka s dětmi pracuje dopoledne, některé připojuje na online výuku, jiným pomáhá se zadanými úkoly od třídních učitelů a vysvětluje látku. Pak po obědě pokračuje ve výchovně vzdělávací činnosti ve školní družině. Jak se pro vychovatele školní družiny posuzuje tato dopolední činnost, zda je to přímá pedagogická činnost a má se mu tím pádem započítat do úvazku, nebo je to nepřímá pedag.činnost, čili dozor nad dětmi a z důvodu nekvalifikace(nemá magisterské vzdělání) se nemůže tato dopolední činnost počítat za přímou pedag. činnost?