Pracovní podmínky těhotných žen a matek

Podle ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), se pracovní cestou rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Vyslání na pracovní cestu je možné pouze na dobu nezbytné potřeby. Zákoník práce tuto dobu blíže nespecifikuje. S ohledem na posouzení, zda se jedná o dobu nezbytné potřeby, bude nutné posoudit dobu každé jednotlivé pracovní cesty s přihlédnutím k relevantním skutečnostem daným poměry zaměstnavatele. Zákoník práce dále nestanoví žádné omezení o místě pracovní cesty. Zaměstnavatel tedy může zaměstnance vyslat na pracovní cestu v tuzemsku i zahraničí.1)

Je zcela nepochybné, že těhotné ženy jsou v pracovněprávních vztazích jednou z nejproblematičtějších kategorií zaměstnanců. A zároveň je také nepochybné, že ženy, které se ocitly ve věku, kdy obvykle plánují děti, nebo jsou již dokonce těhotné, mají velmi komplikované postavení, neboť se z pohledu zaměstnavatelů často dostávají do kategorie „nežádoucích“.