Svoboda vyznání, náboženství a víry

V Učitelských novinách 1/2020 byl publikován rozhovor se sociologem Petrem Hamplem, který poukazuje na údajnou islamizaci společnosti v Evropě. Tento článek rezonoval v naší společnosti i s ohledem na nedávný rozsudek Nejvyššího soudu týkající se diskriminace somálské dívky Ayan Jamaal Ahmednuur.

Nekritický rozhovor s doktorem sociologie a protimuslimským aktivistou Petrem Hamplem v Učitelských novinách (UN) vyvolal prudkou diskusi. Zároveň přinesl skvělé postřehy k problematice svobody slova, kritického myšlení, ale třeba i k tomu, jakým způsobem mají být zařazována do výuky kontroverzní a politická témata.

Redaktor Učitelských novin manipuluje proti EU Bouřlivě diskutované články o „islamizaci“ a „plíživé zelené totalitě“ otištěné v Učitelských novinách obsahují kromě oné „snůšky nesmyslů“, kterou již pranýřují jiní, také...

Nejčtenější učitelský tištěný časopis Učitelské noviny přinesl od čísla 1/2020 čtenářům nové překvapení – rubriku „Nekorektně“. A „nekorektnost“ začala opravdu těžkým kalibrem – rozhovorem s údajně „nejčtenějším“ sociologem Petrem Hamplem. Aby čtenáři náhodou neměli pochybnosti o tom, že přestává veškerá korektnost, článek byl nadepsán „Evropa se bezpochyby islamizuje“.

Někteří členové naší asociace zaregistrovali článek již krátce po uveřejnění a obrátili se na Radu AŘZŠ se žádostí o uveřejnění stanoviska. Rada AŘZŠ se však většinově usnesla, že jsme a chceme být vnímáni jako organizace odborná, a budeme se tedy vyjadřovat výhradně k problémům odborným (tedy z oblasti pedagogiky, řízení školy nebo školského systému), nikoli např. politickým. Tedy AŘZŠ se k tomuto článku oficiálně nevyjadřuje.

V obhajobě svých kontroverzních článků „Klimakult“ a „Evropa se bezpochyby islamizuje“ (45/2019 a 3/2020) se redakce Učitelských novin (UN) vymezuje jako publicistický týdeník nabízející alternativní (nekorektní) pohledy na fenomény jako inkluze, migrace, rasismus, extremismus, multikulturalismus, nacionalismus, nejnověji klimatické změny a islamizace Evropy, protože právě učitelé by měli vědět o faktech, jež mnohá média nepovažují za podstatná, nebo o názorech, s nimiž případně nebudou souhlasit.

Waldorfská škola se u nás za poslední dvě desetiletí stala doslova synonymem alternativního vzdělávání. Se základními principy a organizací vyučování ve waldorfské škole jsou obvykle dobře seznámeni nejen absolventi běžných středoškolských a vysokoškolských pedagogických oborů, ale i široká veřejnost. O pedagogickém přístupu podle rakouského filozofa a ezoterika Rudolfa Steinera již bylo publikováno nespočet textů v pozitivním i kritickém duchu. 1) Nejčastějším předmětem diskusí kolem waldorfského vzdělávání však stále zůstává jeho náboženský charakter. Ten sice není náboženský ve smyslu zřizování waldorfských škol nějakou konkrétní církví či hnutím, ale „duchovní věda“, jak Rudolf Steiner často označoval antroposofii, je bytostnou podstatou a jednotícím prvkem všeho, co dělá waldorf waldorfem.

Do roku 1989 nebylo v Československu možné uplatňovat žádné pedagogické alternativy. Vzdělávání žáků zcela kontroloval stát pomocí školních osnov. Od sametové revoluce se však situace značně změnila. Závazné vzdělávací osnovy byly proměněny v rámcový vzdělávací program a školám tím byla umožněna značná volnost v naplňování kurikula. Tyto změny nebyly a nejsou, ačkoli si to část veřejnosti i samotných pedagogů myslí, nijak svévolné. Reagují totiž na vývoj v české společnosti, životním stylu i požadavcích, které jsou na člověka kladeny z hlediska jeho budoucího uplatnění. Tyto společenské změny se odrazily nejen v nutnosti zavádění pedagogických inovací do běžných veřejných škol, ale také v umožnění dalších typů vzdělávání, ať už se jedná o vznik nejrůznějších alternativních školských zařízení, nebo dokonce o domácí vzdělávání. Velkou část této vzdělávací alternativy dnes pokrývají školy, které jsou v různé míře spojené s nějakou formou víry či přímo s konkrétními náboženskými organizacemi. Připravovaný seriál článků by měl poskytnout alespoň základní vhled do této oblasti.