Rozhovor

Vystudoval geodézii a pracuje jako zeměměřič, zároveň je autorem knih pro děti, mládež i dospělé. S některými jeho knihami se dokonce formou hry můžete vydat po stopách autorů. Loni Petr Hugo Šlik napsal knihu, která navazuje na Jaroslava Foglara. Všechny jeho romány provází stejný motiv - přátelství. Jak těžké bylo po více než 80 letech napsat pokračování Chaty v jezerní kotlině a proč by měly knihy pro děti obsahovat i nějaké poselství? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Zůstáváme věrní tradici rozhovorů s vítězi Zlaté karabiny, soutěže o nejlepšího zástupce či zástupkyni. Ta se konala koncem loňského roku naposledy. Jako druhého jsme vyzpovídali bronzového Bohuslava Horu, který je zástupcem na Základní škole Bystřice. Jak jejich školu vidí, jaké mají plány, proč má rád moderní výukové metody? Nejen na tyto otázky odpovídá následující rozhovor.

S Mateřskou školou Slunečnice ve středočeských Maršovicích spolupracuje Ing. Lenka Trmalová dlouhodobě. Váže květiny k narozeninám, jmeninám, na svatby, jen tak pro radost a k jiným životním příležitostem. Snaží se o lokálnost a udržitelnost. Pořádá workshopy, kde si klienti pod jejím vedením vyrábí vlastnoruční výrobek. Věnuje se zakázkové floristice – tvoří věnce na dveře, dušičkové zboží, vánoční dekorace, kompletní květinové svatební výzdoby a další. Svou farmu a činnosti s tím související založila v době rodičovské dovolené a v současné době tyto zajímavé aktivity dále rozvíjí.

Herečku Pavlu Dostálovou jste mohli nedávno vidět v kině v celovečerní filmové komedii Jak přežít svého muže, můžete ji ale znát i z mnoha seriálů, z LiStOVáNí Lukáše Hejlíka nebo různých divadel. My bychom vám ale chtěli Pavlu Dostálovou představit jako pedagožku.

V tuto chvíli učí zástupce Miloslav Cajska na Základní a mateřské škole Hlušice přírodopis a chemii, podle jeho slov ale už učil kromě češtiny, hudební výchovy a jazyků snad úplně všechno. V soutěži Zlatá karabina o nejlepšího zástupce získal stříbrné místo. V následujícím rozhovoru jsme se ho zeptali třeba na to, co jejich školu v blízké době čeká nebo jaké je být i metodik prevence.

Někdy si říkám, zda by školám pomohlo, kdybychom měli o jeden jednovětý 1) zákon navíc. Mohl by znít nějak takto: „Učitel má právo vést se žákem pedagogický rozhovor.“ Možná by tím ubyly diskuse na téma „rodič si to nepřeje, tj. já s tím žákem prostě mluvit nebudu“, nicméně „potřeboval bych nějaké tipy, aby se zlepšila atmosféra ve třídě a žáci byli schopni spolupracovat“.

Jednou z oceněných zástupkyň v soutěži o nejlepšího zástupce ředitele Zlatá karabina je i Romana Brožková z Mateřské školy v Česká lípě. Získala cenu za mimořádný počin, konkrétně za úspěšnou integraci dětí-cizinců a rozvoj školky v oblasti ICT, na což jsme se jí samozřejmě zeptali. Na následujících řádcích si ale povídáme i o dalších zajímavých tématech.

Foodbloggerka Karolína Four prezentuje kulinářský svět líbivě, ale i s osvětou. Jako vystudovaná inženýrka výživy a kvality potravin zná své recepty i po nutriční stránce a svým čtenářům ráda říká věci bez obalu a se zaměřením na skutečně důležité informace. Její „Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete“, jež mimo jiné vyvrací řadu mýtů a omylů ve výživě, se stala okamžitým bestsellerem.

Šéfkuchař Tomáš Černý má vášeň pro jídlo a vaření od dětství - své první jídlo, segedínský guláš, připravil už ve dvanácti letech. Kuchařem se vyučil v Praze v hotelu Ambassador. Za svou kariéru prošel řadou známých podniků a učili ho ti nejlepší ve svém oboru. I proto získal za svou moderní restauraci Dejvická 34 řadu prestižních ocenění a v listopadu loňského roku byl zařazen do michelinského průvodce restauracemi Bib Gourmand, tedy seznamu restaurací s výjimečným jídlem za rozumnou cenu.

Vzdělávací programy pro děti, žáky a studenty jsou běžnou součástí nabídky Muzea města Prahy. Proč by učitelé měli brát žáky do muzea a jak změnila chování dětí pandemie koronaviru? Nejen o tom jsme si povídali s vedoucí lektorského oddělení Ivou Vachkovou.

V minulém vydání Učitelského měsíčníku jsme si v rámci rozhovoru s Mgr. Mikulkovou povídali o podpůrném programu cíleném na silné stránky žáků. Řeč byla o metodice. Nyní byla tato metodika uvedena v praxi v Církevní základní škole ve Veselí nad Moravou. Průběh nám popsali Mgr. Tomáš Just, zástupce ředitele, a paní učitelka Mgr. Jindřiška Berková.

Víte, co se stane s teplotou ledu, když do něj přidáte sůl? Jestli se zvýší, sníží, nebo zůstane stejná? Já to nevěděla. Nevěděla jsem ani to, že fyzikáři z celé republiky se mohou jednou měsíčně scházet hned ve 29 regionálních centrech a sdílet své zkušenosti i nápady, dělat pokusy a experimentovat. Zadarmo. Vyrobit si pomůcky do výuky nebo si je zapůjčit. S možností si oficiálně rozšířit kvalifikaci. A mimo pracovní dobu. To vše díky organizaci Elixír do škol, s jejíž ředitelkou Ing. Petrou Proškovou jsem měla možnost si popovídat. A kdyby vás zajímala zmiňovaná teplota ledu smíchaného se solí, jak to s ní je, zjistíte v první třetině našeho rozhovoru. Zatím si tipněte! Ale pokud nejste učitel fyziky, myslím, že budete překvapeni stejně tak jako já…

Ondřeje Rumla zaznamenala veřejnost už v roce 2008. Tehdy na sebe upozornil v rámci hudební soutěže X-Factor, kde skončil druhý. Později účinkoval například v lyrikálu Petra Hapky a Michala Horáčka Kudykam.

Tituly Pražský Ámos, Ámos sympaťák, Ámos ČT a především Zlatý Ámos získal autor populárních videí a učitel matematiky pražského Anglicko-českého gymnázia AMAZON. Kdyby se jednalo o paralelu se světovými soutěžemi krásy, byl by Marek Valášek ověšen stuhami od hlavy k patě. Tady se však jedná, jak sám název napovídá, o anketu o nejoblíbenějšího učitele České republiky. Během našeho rozhovoru padly i dvě otázky, na které mi pan Valášek nedokázal odpovědět – jakou má u žáků přezdívku a jaké používá ve výuce „hlášky“. Na oba dotazy se žáků dodatečně zeptal a poslal mi SMS s odpověďmi. Tu najdete v závěru rozhovoru.

„Snažíme se na děti přenášet zodpovědnost za jejich učení. Už od první třídy u nás děti dostávají možnost vybírat si, čím se budou ve škole zabývat, a vést si své vlastní projekty,“ popisuje v rozhovoru Adam Lalák proces, kterým jsou žáci ScioŠkol vedeni k osvojování studijní autonomie.

Chce bořit hranice mezi Romy, sociálně slabšími z vyloučených lokalit a většinovou společností. Emil Voráč svými aktivitami usiluje o vzdělávání dětí a mládeže, vnímání historického kontextu a zachování kulturních rysů. V roce 2013 založil spolek Khamoro, o. p. s., v rámci kterého šíří osvětu a motivuje nejen mladé Romy k zapojení se do společnosti.

Distanční výuka v době pandemie významně zasáhla do procesu vzdělávání a zvýraznila roli duševní pohody a zdravých vztahů nejen ve školách. I nynější válka na Ukrajině nám připomíná, jak je téma bezpečí pro proces učení klíčové. Školy hledají cesty, jak se žáky mluvit o válce, zároveň se snaží rychle reagovat na potřeby dětí přicházejících z válečných území. Vše důležité o wellbeingu dětí a příčinách náročného chování se asistenti i učitelé dozvědí v novém bezplatném online kurzu Příběh Jany. Ten je již třetím v řadě ze série kurzů Společně k lepší škole, které vytváří vzdělávací program Varianty organizace Člověk v tísni.

Koučování je dovednost či chcete-li metoda práce, která si se značným zpožděním za supervizí a mentoringem postupně nachází cestu do českých škol. Myslím, že je to cesta docela trnitá. Už samotné slovo koučování někoho možná přitahuje a láká, v jiném ale může vyvolávat spoustu otazníků, ostražitost, nebo až nelibost coby podivná novota ze světa businessu. O koučovacím přístupu ve školním prostředí jsem si povídala se svou kolegyní, učitelkou angličtiny, koučkou a lektorkou koučovacích kurzů pro učitele Jitkou Kořínkovou. Následující řádky přinášejí její pohled na přínosy koučovacího přístupu, které vnímá ve své každodenní pedagogické praxi. Doufám, že naše povídání pro vás bude inspirací, ať už to s koučováním máte jakkoli.

Když jsem si s panem Konopou někdy začátkem února psala ohledně školního projektu týkajícího se vesmíru, ani ve snu by mě nenapadlo, že se na něj o pár týdnů později obrátím s prosbou o rozhovor. Rozhovor týkající se válečných utečenců. Dětí z Ukrajiny. Některé z nich od března chodí i do pražské Bratrské školy, kde je právě Rostislav Konopa ředitelem.

S Michaelem jsem se poprvé setkala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy asi před deseti lety. Probíhala tam zkouška amatérského divadelního spolku, na které jsem se shodou náhod ocitla. Parta mladých lidí, kterou bavilo hrát divadlo. A právě Michael byl ten, kdo mě okamžitě vtáhl do dění a nedal prostor rozpakům nebo ostychu. Bezprostřední, přátelský, angažovaný, s širokým všeobecným přehledem. Tak jsem ho vnímala tenkrát a tak ho vnímám i dnes. Kdykoliv si pustím pořad DVTV, kde už druhým rokem působí jako moderátor. O základní škole jsem s ním nikdy nemluvila. O to víc mě zajímá, jak na ni vzpomíná.