Rozvod manželství

Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 472/2011 Sb., který je novelou školského zákona a který upravuje právo dítěte být vzděláváno ve dvou základních školách souběžně za situace, kdy je ve střídavé výchově rodičů. Úprava reaguje na stále častější případy rozhodnutí soudů o tomto typu výchovy. Problém nastává zejména v případě, že je střídání rodičů časté a každý z nich bydlí v jiném, často velmi vzdáleném městě.

V současné době se setkáváme s rozporuplnými názory odborníků na to, jaká forma péče po rozvodu (rozchodu) rodičů představuje pro děti nejmenší zátěž. V hledání odpovědi na tuto otázku nám mohou pomoci studie, které se snaží porovnat prosperitu a zdravotní stav dětí v různých formách porozvodové péče. Při vyvozování závěrů je však nutné postupovat obezřetně. Pavlát (2010) ve svém článku upozorňuje na celou řadu zkreslení, která výsledky studií provázejí. Zmínit lze například to, že výzkumníci mnohdy neberou v potaz značný počet působících faktorů a výsledky interpretují v souladu se svými ideologickými zájmy (Pavlát, 2010). Nesrovnalosti v metodologii vybraných studií popisuje také Nielsen (2014). V tomto článku se zaměříme na dopady střídavé formy péče u dětí předškolního věku.

JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD., působí jako soudkyně Ústavního soudu. Zabývá se problematikou dětí a rodiny a konceptem justice vstřícné k dětem. Podle něj dítě nemá být právem a justicí vnímáno jako pouhý předmět ochrany, ale jako plnoprávný subjekt, který se účastní rozhodování, jež se ho týká. A soudci a soudkyně, kteří o dětech rozhodují, by se podle Kateřiny Šimáčkové měli vzdělávat v oblasti komunikace s dětmi a dětské psychologii.

Rozpad manželství s dětmi je pro všechny spojen se strádáním či ztrátou. Nic na tom nemění ani fakt, že rozvod bývá provázen pocity úlevy a nabízí partnerům šanci osvobodit se od strastiplného soužití. Rozvod proto není akt, který můžeme považovat za něco, co životem rodičů a dětí jen bezbolestně projde. Je součástí jejich životní cesty. Úkolem učitele samozřejmě není do krizové situace v rodině úplně zasahovat, avšak vnímaví učitelé často poznají, že se s dětmi v průběhu rozvodu něco děje, a mohou na to s pochopením a citlivostí reagovat.

Patříme k zemím s vysokým výskytem rozvodů. Jejich míra se již několik let pohybuje mezi 45 až 50%. Z celkového počtu manželství rozvedených v roce 2013 bylo 57,1% s nezletilými dětmi. Pedagog bývá jedním z prvních dospělých mimo rodinu, který může pozorovat negativní vliv rozpadu rodiny na dítě. Vzhledem ke každodenním kontaktům si všimne změn snadněji než např. lékař, který vidí dítě jednou za čas. Podobně psycholog obtížně odhaduje z jedné návštěvy, bez znalosti vývoje dítěte, míru následků. Učitel tak bývá smutným svědkem následků, kterými dítě trpí při roztržení rodiny a ztrátě jednoho z rodičů.

Jak můžeme jako rodiče, pedagogové, výchovní poradci nebo psychologové pomoci dětem v tak náročné životní situaci, jako je rozvod rodičů? Co může naopak tuto situaci ještě zhoršit? Jak se tyto děti nejčastěji projevují?