Motivace

Motivace je nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje efektivní učení angličtiny, zejména u dětí. Proto je důležité, aby výukové metody byly atraktivní. Když dítě správně povzbuzujeme a motivujeme, bude mít z učení nového jazyka skutečné potěšení. Jak můžeme motivovat děti k učení? Podívejte se na naše tipy, přečtěte si náš článek a inspirujte se jazykovou školou s dlouholetou tradicí Meridian School of English.

K napsání tohoto textu mě přivedla nedávná zkušenost z nejmenované základní školy. Zrovna jsem tam vedla workshop na téma učitelského stresu, ve kterém jsme se obecně dotkli také tématu vlastní i žákovské motivace. Po programu mě jedna paní učitelka zastavila a s opravdu nehraným údivem ve tváři se mě zeptala: „A vy jako děti chválíte?“ V tu chvíli se ve mně prakticky zastavil život. U paní učitelky, která by mě nikdy nepochválila, bych opravdu nechtěla být…

Nemáte peníze na to, abyste jimi motivovali své lidi v práci? Hurá! Jásejte, tleskejte a volejte hallelujah. Máte totiž skvělou příležitost své lidi skutečně nadchnout pro jejich práci. Peníze to totiž nedokážou, ač by se na první pohled mohlo zdát, že to umí.

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému.

Při vzdělávání i výchově dětí mnohdy zcela zbytečně podceňujeme fakt, který snad všichni dobře známe z vlastní zkušenosti. Totiž že když u nějaké učební aktivity vytrváme delší dobu, výsledky se s velkou pravděpodobností dostaví. Jen musíme být skutečně trpěliví, koneckonců i důslední a současně věřit, že jednou uspějeme. U některých činností se tomu říká sicflajš.

Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami představuje mnoho výzev, které vyžadují specifický přístup a pozornost. Nejdůležitější je zaměřit se na jejich individuální potřeby a podporovat jejich vnitřní motivaci, která hraje klíčovou roli v jejich úspěchu ve škole. Tento článek přináší praktické strategie a osvědčené metody, které pomáhají posilovat motivaci dětí a podporují jejich sebevědomí. Odhaluje, jak motivované děti aktivněji a úspěšněji přistupují k učení, a poskytuje cenné tipy pro efektivní práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami ve výukovém procesu.

Obáváte se příchodu dítěte s ADHD do třídy? Nebo už ho ve třídě máte a hledáte způsob, jak s ním úspěšně komunikovat? V tomto článku vám představíme možnosti efektivní spolupráce a ukážeme vám, že s vhodným přístupem a motivací lze dosáhnout pozitivních výsledků. Ačkoli péče o dítě s touto diagnózou vyžaduje více úsilí, je možné ji bez obav zvládnout. Nebojte se tedy výzev a připravte se na to, že investovaný čas a energie mohou přinést pozitivní a hodnotné výsledky.

Přinášíme pokračování seriálu o online kurzu Děti s OMJ v české škole společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Minulý měsíc jsme poznali příběh žákyně Oleny, která měla potíže s integrací do kolektivu. Letmo jsme zmínili i jejího mladšího bratra Romana, o kterém se více dozvíme dnes. Jakým žákem byl na Ukrajině a jak se jeho situace změnila příchodem do nového prostředí? Jaké projevy demotivace se u něj objevují? A hlavně – co s tím můžeme dělat?

Mnoho lidí očekává, že pokrok a úspěchy v životě a v práci budou postupně narůstat, téměř jako by šlo o rovnoměrnou křivku. Avšak realita je spíše taková, že výsledky našeho úsilí se objevují s určitým zpožděním a mohou být pomalejší, než jsme si původně mysleli. Proto se nám po určitou dobu může zdát, že jsme i přes usilovnou snahu nedošli tam, kam jsme chtěli. Tuto situaci nazýváme „údolím zklamání“. Nicméně i když výsledky našeho úsilí nejsou okamžitě patrné, práce, kterou jsme vykonali, má svou hodnotu a zúčtuje se později. V budoucnu pak býváme nenadále překvapeni, jak velký dopad naše předchozí úsilí a práce měly. Vedoucí pracovníci by proto ve svém zápase o proměnu školy měli s optimismem spoléhat na kumulativní účinek jednoho dne za druhým, který je po dostatečně dlouhém čase skokem přenese k cíli.

V příspěvku se budu o motivaci zajímat především ve vztahu k učení. Bez vnitřního puzení, snahy, úsilí, vidiny naplnění cíle, tedy bez vnitřní motivace, je veškeré učení dítěte nanejvýš poloviční. Současně je pro učitele i pro rodiče mnohem namáhavější, protože musí překonávat nezájem, laxnost, rychlejší únavu, někdy až odpor dítěte. Obtížnější je v tomto případě učení i pro samotné dítě – značnou část jeho aktuální mentální kapacity zabírají myšlenky jako „Proč to mám dělat?“, „Mě to nebaví“, „Nechci se učit, chci si raději hrát“…

A jsme v polovině abecedy! Jak dlouho nám v první třídě trvalo, než jsme se naučili polovinu písmenek? Tiskací a psací, malá a velká... A najednou jsme to uměli, i když jsme někdy možná trochu zaváhali, jaké písmeno zrovna použít. Stejně tak je to s manažerskou abecedou – stručně si vysvětlíme, co daný termín znamená, ale někdy jeho význam prostě nedotáhneme do konce. Důležité ale je, že si to uvědomíme a z chyby se poučíme. Tak se pojďme pustit do dalších čtyř písmen: povíme si o motivaci, popíšeme naléhavost, zdůrazníme nutnost odměňování, a nakonec si něco naplánujeme.

A jsme v polovině abecedy! Jak dlouho nám v první třídě trvalo, než jsme se naučili polovinu písmenek? Tiskací a psací, malá a velká... A najednou jsme to uměli, i když jsme někdy možná trochu zaváhali, jaké písmeno zrovna použít. Stejně tak je to s manažerskou abecedou – stručně si vysvětlíme, co daný termín znamená, ale někdy jeho význam prostě nedotáhneme do konce. Důležité ale je, že si to uvědomíme a z chyby se poučíme. Tak se pojďme pustit do dalších čtyř písmen: povíme si o motivaci, popíšeme naléhavost, zdůrazníme nutnost odměňování, a nakonec si něco naplánujeme.

Co všechno vlastně znamená volní inteligence? K čemu je dobrá a jak ji můžeme rozvíjet u sebe a u druhých? O tom všem jsem se bavila s Jitkou Kořínkovou, učitelkou angličtiny na SOU a lektorkou AKADEMIE Libchavy.

V minulých dvou dílech našeho seriálu jsme mluvili o agemanagementu obecně, nyní nastal čas specifikovat ho pro jednotlivé věkové skupiny. Pro konstrukci otázek jsme využily Dům pracovní schopnosti (a tím i připomínáme Letní speciál Řízení školy 2022 zaměřený právě na agemanagement a wellbeing).

Většina pracovníků jsou přispěvatelé k plnění společného úkolu organizace a jde jim to docela dobře. Mezi nimi se však obvykle najde jeden nebo několik lidí, kteří vykonají větší díl práce, více se zaslouží o společný úspěch, vynikají mimořádně angažovaným přístupem, a tím zásadně posouvají věci kupředu. Budeme pro ně používat výraz hybatelé1) . Rozdíl mezi přispěvateli a hybateli je ve způsobu, jakým fungují: jak vidí svou roli, jak spolupracují se svými manažery, jak se vypořádávají s nepřízní a nejednoznačností a jak jsou ochotni se zlepšovat. Zásadní odlišností mezi přispěvateli a hybateli je přístup, jakým reagují na nejistotu a každodenní výzvy na pracovišti. Tím jsou míněny problémy, u nichž není zřejmé, v čí jsou kompetenci, nejasné role, nepředvídatelné překážky, pohyblivé cíle nebo dočasně vysoká pracovní zátěž spojená s hrozícími termíny. Hybatelé jsou ti, kteří v podobných situacích významně přispívají individuálně, ale mají také velmi pozitivní vliv na celý tým. To určuje míru jejich přínosu ke splnění úkolu a dopadu na celou organizaci.

Až jako mantru někteří pedagogové donekonečna opakují, že mnohé děti nemají na zvládnutí požadavků příslušného náročnějšího studia dostatečné schopnosti. Tento jejich pohled působí velmi věrohodně, značná část vlastností je v populaci skutečně rozložena normálně, tedy s nejvyššími četnostmi kolem průměru a malým výskytem extrémních hodnot. A striktně vzato polovina výsledků je statisticky podprůměrných, tedy pod přesným průměrem. Nás pochopitelně hodně zajímají právě tyto výkony, které jsou nízké a které, podle nás, odrážejí slabší úroveň zejména kognitivních schopností.

Kvalitnější podpora žáků se sociálním znevýhodněním by byla prospěšná pro celou společnost. Současná podpora dětí a žáků se sociálním znevýhodněním v hlavním vzdělávacím proudu je však nedostatečná a neefektivní. Jak ukazují výzkumy z posledních let (Člověk v tísni a UPOL, 2015; Němec, Philippová, 2021), skrze systém podpůrných opatření se těmto žákům dostává podpory asistentů pedagoga v naprosto nedostatečné míře.

Průměrný věk učitelů se dlouhodobě pohybuje pod hranicí 50 let, konkrétně v roce 2019 byl přesně 47,2 let, přičemž při rovnoměrném rozložení sil mezi „mladými“ a „zkušenými“ by měl věkový průměr vycházet na maximálně 45 let (MŠMT, 2019; Eduin, 2019). Znamená to tedy, že ve sborech převažují spíše starší věkové kategorie a mladých pedagogů se v optimální míře nedostává. Jak se s touto situací vypořádat? Úkolem vzdělávací politiky a pedagogických fakult určitě je namotivovat mladší generace k volbě učitelské profese. To ale nestačí. Po skončení studia logicky přichází reálné školní prostředí a v něm zásadní úloha ředitele, který musí nejen motivovat mladé, ale udržet motivaci i kolegů ve středním věku a samozřejmě i těch nejzkušenějších. Jak smysluplně na to nás učí agemanagement.

Jedním z nejdůležitějších úkolů ředitele je zajistit svým zaměstnancům ve škole stav, ve kterém můžou v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený pracovní život. Moderně se dnes takovému stavu říká „wellbeing“. Není to vůbec jednoduché, protože každý jsme jiný: co jednomu vyhovuje, druhého může obtěžovat. Dosáhnout ideálního stavu je prakticky nemožné. Můžeme se mu však snažit alespoň přibližovat. Nutno však podotknout, že ať budeme dělat sebevíc, vždycky se objeví někdo, kdo spokojený nebude. I s tím se musíme naučit pracovat a hlavně si to v rámci pudu sebezáchovy zase až tak moc nepřipouštět.

V minulých článcích našeho motivačního seriálu jsme se společně zabývali jednotlivými motivačními typy a jejich individuálními potřebami. Ve stejném duchu jsme upozorňovali na jednotlivé motivační kotvy, které signalizují potřebné pracovní směřování. Ale zkušení vědí, že je třeba mít i obecné nastavení motivačního působení, především z důvodu spravedlivých podmínek pro všechny pracovníky. Dnešní článek se tedy bude věnovat obecnému motivačnímu programu, ale rozhodně se nezříká individuálního motivačního přístupu.