Inovace

Na konci listopadu končí projekt iKAP II – Inovace ve vzdělávání, který pro Hlavní město Prahu koordinoval Pražský inovační institut (Pii). Projekt, který trval dva a půl roku, byl zaměřený na pražské mateřské, základní a střední školy. Sdružoval čtyřiadvacet hlavních partnerů, kteří realizovali většinu aktivit. Byli mezi nimi neziskové organizace (např. Post Bellum, Člověk v tísni, InBáze, CEDU, SPKV a další) i školy a akademické instituce jako Univerzita Karlova, ČVUT nebo Smíchovská střední průmyslová škola.

Projekt iKAP II – Inovace ve vzdělávání, který realizuje Pražský inovační institut, vás srdečně zve na ojedinělou online událost „Podpora psychické odolnosti a tvořivosti pomocí Futures Literacy“. Uskuteční se ve středu 18. října od 14 do 17.15 hod. Více najdete na Facebooku a níže v textu.

V rámci projektu iKAP II – Inovace ve vzdělávání, který koordinuje Pražský inovační institut, se na 17 školách pilotuje nový program tzv. cirkulárních škol. Během něj spolupracují odborníci s několika školami v oblastech bioodpadu, gastroodpadu a reuse. Učitele, žáky i nepedagogické pracovníky inspirují k větší udržitelnosti a novým aktivitám. Na základní škole ve Slivenci se konkrétně jedná o zaměření na kompostování a pěstitelství. „Lektor dětem donesl například sazeničky chilli papriček, artyčok či vyšlechtěný gigantický hrášek. To je totiž přesně to, co dnešní puberťáci potřebují. Zajímavé, oblíbené či netypické přírodniny,“ uvádí koordinátor projektu Oskar Burian, jeden ze zapojených pedagogů. Na několik otázek týkajících se problematiky cirkulární školy jsme se ho zeptali osobně.

Alan Kaufman, přední americký psychometrik, odborník na měření kognitivních schopností a autor světoznámé stejnojmenné inteligenční baterie, v předmluvě ke 4. edici skvělé knihy Contemporary Intellectual Assessment: Theories, Tests, and Issues (2018, s. ix–x) uvádí: „… musím přiznat, že tato oblast psychologie [myšlena diagnostika inteligence, pozn. autora] není ve stavu, ve kterém jsem očekával, že se bude v současné době nacházet. (…). Před šesti lety, a vlastně se to možná už blíží dvanácti, jsme si mysleli, že oblast měření inteligence a školních dovedností bude kopírovat směřování zbytku světa a využívat inovace tzv. digitálního věku. Mysleli jsme si, že někde ve sklepě využije banda devatenáctiletých nerdů nejnovější technologie k vývoji nové generace IQ testů, které spustí v oblasti psychologické diagnostiky revoluci. (…) Ale přesně to se nestalo.“

Brute thinking je metoda, kterou lze použít k řešení problémů a generování nápadů. Jedná se o techniku, která využívá kreativitu a intuici bez omezování racionálními pravidly a konvenčními zvyklostmi. Tento způsob myšlení se v poslední době stává stále populárnějším zejména v oblasti inovací a podnikání. V tomto článku se podrobněji podíváme na to, co metoda BruteThink znamená, jak ji použít a jak se díky ní dobrat k jádru dobré pracovní porady.

Diskuze o návrhu reformy regionálního školství, který jsem prezentovala v rámci kulatého stolu v Poslanecké sněmovně, se rozhořela naplno. Spolu s klíčovými osobnostmi v oblasti vzdělávací politiky, učiteli, ekonomy i zástupci zaměstnavatelů a odborů jsme tento návrh důkladně probrali a hodnotili jeho možné dopady. V nebývale širokém kruhu odborníků jsme tak odstartovali otevřenou debatu o budoucí podobě českého vzdělávacího systému.

„Dneska se neučíme! Jdeme na výstavu.“ To bývá první reakce dětí na zprávu, že jdou se třídou do muzea nebo do galerie, do divadla či do knihovny. My ale víme, že člověk se učí každý den a celý život. A že učitelé si umějí zařídit, aby se jejich svěřenci něco naučili, i když se navenek „jen“ baví.

Zruč nad Sázavou má pět tisíc obyvatel. Až se ale budou zdejší děti hlásit o práci, čeká je proti mnohým vrstevníkům značně výhodnější pozice. Díky místní „základce“ totiž tráví výuku často s iPadem v ruce a s roboty kroužícími mezi lavicemi. Jednou ze zdejších digitálních hybatelek je Hana Nešporová Myslivcová. Učitelka matematiky, občanské výchovy a informatiky (t. č. na mateřské dovolené) vypráví o svých oblíbených aplikacích i o tom, jak si zručská škola cestu k robotům hledala.

Umělá inteligence (AI) je pořád tak trochu záhadné slovo. Co od ní čekat? Proč bychom jí měli věnovat pozornost? A proč by se s ní měly seznámit už děti na základních školách? Na následujících řádcích vám toto téma rádi stručně představíme.